Jen málo her se za svou historii dočká rovnou tří stejně
úspěšných pokračování. Pokud se autorům navíc vydaří vydat rovnou dva povedené datadisky, mohou si s čistým svědomím hodit nohy na stůl, ušklíbnout se nad
faktem, že si zrovna roztřískali klávesnici, a za vydělané milióny klidně popíjet padesátiletou whisky. Ano, mluvím o hoších s Bethesdy, neboť
Bloodmoon se skutečně povedl a po poněkud méně úspěšném Tribunalu pasuje původní
Morrowind po straně herní doby na post jedné z nejdelších her v historii.
Pokud byl Morrowind situován do vyprahlého světa prašných plání a Tribunal do městského prostředí téhož, přináší Bloodmoon doslova ledové
osvěžení. Opravdu, Solstheim, ostrov severozápadně od Vvardenfellu, na kterém se děj celého rozšíření odehrává, se od samého počátku distancuje od svých
zašedlých předchůdců, což mu jenom prospívá. Zelené tundry jsou pouze předzvěstí mrazivou atmosférou překypujících, věčně zamrzlých plání, které svou
rozlohou zaujímají rovnou jednu pětinu velikosti původního Vvardenfellu. Velmi vítanou změnou je obměna obyvatelstva ostrova, kdy již za každým rohem
nepotkáme ošklivého temného elfa,
nýbrž drsné
tváře severských barbarů, kteří hře dodávají notně na atmosféře. A jak že se po propojení Bloodmoonu s Morrowindem na nový ostrov, který dostal
do vínku rovnou celou novou mapu, dostaneme? Doprava je zajištěna loděmi z přístavů, není tedy nutné mít dokončen hlavní příběh původní hry a co víc – ze
Solstheimu můžete kdykoliv odplout nazpět a věnovat se nesplněným úkolům, třeba v nové podobě vlkodlaka, ale o tom až dále.
Otázkou, která již dlouho trápí všechny dobrodruhy je, jak dopadne srovnání Bloodmoonu s Tribunalem. Stačí si však vedle sebe představit práškovací letadlo s bombardérem B2 a rozdíl je na první pohled zřejmý. Hlavní neduh Tribunalu, totiž svázanost téměř všech questů s hlavním příběhem a orientace do stísněného městského prostředí, byl odvanut ledovým blizardem, jelikož Bloodmoon je návratem k až neuvěřitelné volnosti původní hry. Opět se můžeme po dlouhé večery toulat zasněženou krajinou a plnit desítky postranních úkolů, například pro imperiální těžařskou gildu, která se snaží krutý ostrov kolonizovat prostřednictvím prodloužené ruky impéria - pevnosti Frostmoth, jíž hráč navštíví hned na počátku.
Co jistě zaskočí špatně vyzbrojeného jedince při první návštěvě
divočiny, je opravdu velký počet nových protivníků. Tím nemám na mysli pouze počet nových typů nepřátel, ale zejména vysokou koncentraci tuhého odporu na
metr čtvereční. Pryč jsou doby, kdy jste procházeli bezpečně prázdnou krajinou od města k městu. Nejenže jsou zde místo stezkami propojených měst pouze
roztroušené a skromné vesničky vzdorující zimě, nepřátelé číhají doslova za každým smrkem či rampouchem. Ne nadarmo doporučují autoři vstup na Solstheim až
po pokoření minimálně dvacáté úrovně, poněvadž pro slabší charakter se setkání s grizzlym rovná návštěvě tchýně. Kromě obrovských medvědů se paleta živých
terčů rozrostla o polární vlky, skřety jezdící na podivných šavlozubých stvořeních, nemrtvé draugry nebo na první polechtání mečem nesmrtelné stromovité
dryády. Humanoidní rasu pak zastupují nelítostní barbaři. Slabší nepřátelé tentokrát útočí daleko častěji ve smečkách s patrným náznakem skupinové taktiky,
která někdy zdlouhavé souboje dostatečně oživuje, podobně jako lákadlo největší, lykantropie.
Možnost hry za vlkodlaka se stala hlavním reklamním tahákem při
propagaci Bloodmoonu a naštěstí nezůstalo jen u velkorysých slibů. Dnes již můžeme říci, že bez vlkodlaků by byl datadisk pouze poloviční. Základní
princip hry za monstrum tkví v tom, že je hráč nakažen kousnutím stejně postiženého stvoření, načež se s každým západem slunce proměňuje ve vraždící mašinu.
Na rozdíl od vampirismu přítomného v Morrowindu se však lykantropie dá vyléčit, charakter tak nakažením nic neriskuje. Ba co víc, opomenutím této
možnosti by se připravil o podstatnou část zábavy, jelikož se hra v kůži vlkodlaka výrazně odlišuje od dosavadního stylu dobrodružství a to včetně několika
zcela rozdílných úkolů. Mimo neoddiskutovatelných výhod, které v sobě nesou vlkodlačí schopnosti - tedy obrovskou rychlost, enormní množství životů a
podstatné zvýšení útočného čísla – je však postava stižena znemožněním přístupu do inventáře (a tím i k léčivým lektvarům) a k jakýmkoliv kouzlům, natožpak
zbraním. Normovaný vlkodlak na sebe také nemůže natáhnout jakékoliv brnění a musí se spolehnout pouze na svůj kožich a drápy. Bloodmoon se tak stává jakýmsi
Thiefem ve světě Elder Scrolls, jelikož si lykantropní styl žádá daleko více plížení, přepadů ze zálohy a hlavně pohybu. 
K tomu připočtěme fakt, že od stříbrných zbraní vlkodlak utrží daleko hlubší
rány (a že se počet stříbrných zbraní v rukou nepřátel výrazně rozrostl) a navíc musí díky neustálému ubývání zdraví reprezentujícímu „hlad“ spořádat
minimálně jednu NPC nočně. Obecně je však radno se pohledu jiných charakterů vyhýbat, neboť přistižení při každonoční zrůdné transformaci vám připraví
opravdu vřelé přijetí při následné návštěvě kterékoliv z vesniček.
S návratem k původní myšlence Morrowindu se bohužel nevrátila jen zábava, ale také pověstná bugovost. Na některých systémech běží hra bez nejmenších problémů, avšak na mnoha místech velmi často padá – vyplatí se tedy pravidelně ukládat pozici. Mírně pokažený dojem beze zbytku zachraňuje grafika, jejíž engine sice rok od vydání původní hry mírně zastarává, nicméně autoři z něj na zasněžených pláních a v podzemních kobkách vyždímali téměř naprosté maximum. Atmosféra ledových jeskyní evokuje snad jen nádherné zamrzlé sluje z Dungeon Siege a husté lesy plné nepřátel za nimi v ničem nezaostávají. Díky několika novým efektům, mezi které se řadí sněhové bouře, se o něco málo zvýšila hardwarová náročnost, ovšem požadavky dnes již netvoří takový problém jako před rokem. Samozřejmostí je vylepšená organizace deníku a možnost zápisu poznámek do mapy, známá již z Tribunalu.
A jak zní závěrečné resumé? Razantní změna atmosféry, množství houževnatých protivníků a velký počet postranních úkolů okořeněných o hru za vlkodlaka pasuje Bloodmoon na ledovou povinnost nejen pro všechny milovníky série The Elder Scrolls.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
