Dnešní situace kolem válečných filmů není právě růžová. Téma druhé světové války bylo
propráno minulými desetiletími více než Colombův otrhaný baloňák. Novodobý model plytkého romantického příběhu, který s válkou spojuje maximálně
Messerschmitt prolétnuvší za objímajícím se párem superhrdinů, rozhodně není tím pravým ořechovým. „Útěkovým“ filmům, jakým byl například Motýlek s
Dustin Hoffmanem nebo Velký útěk se Steve McQueenem, jednoduše odzvonilo. Umíráček naštěstí dosud nezazněl a na dlouhou dobu asi nezazní počítačovým
adaptacím filmových legend; přesně 40 let po někdejším kasovním trháku přichází tým Pivotal Games se zajímavým skloubením několika žánrů, jehož kostru
netvoří pouhá filmová licence.
Příběh The Great Escape nicméně licence využívá měrou vrchovatou. Z toho vyplývá na
povrch rovnou pět hlavních charakterů, s jejichž osudy se má hráč možnost ztotožnit. Zhruba první polovinu hry tak tvoří jakýsi prolog k vlastnímu Velkému
útěku, ve kterém se všech pět hrdinů setkává vlivem nejrůznějších událostí za vysokými ploty legendárního Stalag Luftu III, aby se vzápětí po tiché noční
akci znovu rozešli vlastními cestami. Autoři tak lišácky vytvořili podmínky pro variabilní a osvěžující střídání herního prostředí, které ve zpětné vazbě
vůbec nemá fragmentující efekt, ale naopak vypráví zajímavý příběh party zatracenců na nepřátelském území.
Mnohem méně homogenní je samotná žánrová skladba hry. Již úvodní sestřelování Messerschmittů v kabině střílny automaticky pilotovaného bombardéru
následované diametrálně odlišnou „stealth“ misí v izolaci nacistického tábora zavdává otázku, co autoři po hráči vlastně chtějí? Naštěstí se z
pejskokočičkovského dortu vypekla lahůdka, která by čtvernožcům zaručila místo šéfkuchařů v leckterém hotelu druhé třídy. Žánrové rozdělení totiž není nijak
krkolomně příkré a je patrné, že Pivotal Games tvořili hru přístupnou širokým masám. Zmíněné „stealth“ mise by tak v podání týmu splnil i podnapilý záškodník
v zářivě rudé košili s nápisem „hit me“;
případné adventurní prvky se
smrskávají v obávaný transport předmětů z místa A na místo B; akční část je zde poněkud do počtu a hlavní tahák, finální závody na ukradené německé motorce,
ani v nejmenším nevyžadují řidičský průkaz skupiny M. The Great Escape tak v lecčems připomíná jinak výbornou, žánrově však rovněž nesourodou
Shadow of the Empire, starší akci ze světa Star Wars.
Výsledkem přístupnosti masám je bohužel do očí bijící jednoduchost. Mise jsou přímo stavěny k bleskovému proběhnutí od začátku do konce bez jediného
zaškobrtnutí, jak fyzického, tak myšlenkového. Například stráže – ty sice nejsou nijak slepé a reagují na zvuk, ovšem co naplat, když prostředí, jímž voják
ve stejných trasách cyklicky korzuje, přímo křičí: Za touto bednou se skrč, za támhletou kládou se musíš proplazit, aby ses dostal stráži do zad a mohl ji v
klidu uškrtit s pokračovat zdáli viditelným průlezem… Ve stejném duchu jsou graficky zvýrazněny veškeré interaktivní předměty zakreslené navíc v přehledné
automapě. Hra se ale překvapivě nezvrhává v bezduché plnění předem naskriptovaných situací, ale stává se oddechovou odreagovávačkou bez nutnosti přemýšlení.
Drobnou výtku si nicméně zaslouží motorkové 
intermezzo v posledních dvou
ze sedmnácti misí, které se v mnohém podobá proklínaným závodům z české Mafie. Ovladatelnost stroje chrchlajícího jako alkoholik se záškrtem hraničí se
snesitelností, což dokazuje i fakt, že se na zemi většinu času neválí pouze hráč, ale rovněž stádo uměle inteligentních nacistů. Autoři se hru snažili ztížit
a mírně prodloužit také omezením počtu úložných pozic. Při uváženém postupu však i na konci jedna mnohdy zbude a každá z misí zabere průměrně patnáct až
dvacet minut herního času.
Samotným designem misí jako by si věznění britští důstojníci dělali z třetí říše dobrý den s každým východem slunce. Stejně jako filmem i hrou se line
příjemná, odlehčená atmosféra. Nepřijdeme samozřejmě o typické dřevěné chatky, ploty obehnané ostnatým drátem nebo tajné hloubení tunelů. Zábava začíná hned
se třetí misí odehrávající se na starém hradě, ze kterého je nutné uprchnout pomocí telegrafního vedení. Vzápětí jsou kamenné zdi vystřídány zamrzlou
soutěskou, kde se ke slovu konečně dostávají zbraně. Ne tak jako v uhánějícím vlaku šacovaném gestapem, kde aktuální postavu zloděje Hendleyho navíc
neskutečně 
zdržuje napůl slepý a zcela strachy podělaný padělatel Blithe ovládaný
jednoduchými příkazy. Tím, ani krádeží letadla nebo zběsilým úprkem kamennými uličkami před gestapem, tvůrčí fantazie designérů nekončí a hra si schovává
ještě několik trumfů.
Grafika The Great Escape se pohybuje někde na úrovni počátku minulého roku a působí vyloženě účelově. Tím ovšem do jednoduchého konceptu celkem zapadá a navíc není tak náročná na hardware. Viditelné zpomalení nastalo pouze při přechodu mezi interiérem a exteriérem. S grafickým zpracováním pak kontrastují propracované detaily, jichž si obyčejný hráč mnohdy ani nevšimne - nepřátelé jsou rozděleni na zásahové zóny, po smrti se ve smrtelných křečích ještě chvíli cukají a veškeré stojící postavy sebou neposedně vrtí, kýchají a natáčejí své virtuální panenky hráčovým směrem. Co se povedlo, je hudba příjemně odlehčující tíživou atmosféru nacistických táborů smrti. Za zmínku stojí rovněž namluvení, které svou nízkobitážní kvalitu plně nahrazuje dokonalým přízvukem jednotlivých postav. Někdy opravdu nelze rozeznat, zda jde pouze o angličtinu s německým přízvukem nebo regulérní germánštinu.
Ovládání je řešeno klasickou kombinací myši a klávesnice, objevuje se zde ale také několik
zajímavých prvků. Vedle nápadu se šmírováním klíčovou dírkou je to zejména systém nahlížení za rohy, jenž je řešen stiskem shiftu a příslušné směrové klávesy.
Tímto způsobem se lze poměrně neobvykle vyklánět i nahoru, což je v několika situacích nepostradatelné, podobně jako přepnutí do pohledu první osoby při
střelbě v akčních částech. Toto řešení je dosti nešťastné, neboť aktivací pohledu se sice objeví spásný kurzor, jímž lze rozumně zacílit do prostoru těsně
pod plechovou helmou, avšak hráč je zároveň fixován na jediném místě bez možnosti pohybu. Naštěstí je tisknutí spouště náplní pouze asi tří misí.
The Great Escape patří k nízkokalorickým přesnídávkám, které lze s chutí slupnout za dvě odpoledne. Nevelkým rozsahem podpořeným nepřítomností multiplayeru však sousta v ústech poněkud tuhnou a s příchodem hlavního chodu v podobě akcí připravovaných na plodné poprázdninové období je jednoduchá akce rychle vyplivnuta. I tak si ale Steve McQueen alias Virgil Hilts ponechává jisté kouzlo a své příznivce si jistě najde.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
