RECENZE: Van Helsing je takové vtipnější Diablo

Bijec monster Van Helsing kráčí ve šlépějích Diabla. A zatímco se budete probíjet hordami monster, Lady Katarina na vás bude pokřikovat ostré hlášky.

Slavný lovec upírů z pera Brama Stokera, Van Helsing, měl podle vývojářského studia Neocore Games syna, ze kterého udělali hlavního hrdinu své hry s poněkud nadneseným názvem The Incredible Adventures of Van Helsing (Van Helsingova neuvěřitelná dobrodružství).

Synek kráčí ve šlépějích svého otce, které ho zavedou k nelehkému úkolu: očistit zemi Borgovia, jež připomíná východní Evropu 19. století říznutou porcí steampunku, od zvěrstev, která zde napáchali (světe, div se) vědci poté, co Van Helsing říši zbavil upířího krále.

Do Borgovie vede cesta přes Transylvánii, kterou výsledky vědecké šílenosti ještě nezachvátily, a tak se na rozjezd procvičíte na běžných vlkodlacích a dalších mytologických kreaturách. Záhy vám dojde, že hra není ničím jiným než dalším klonem Diabla. Ale ještě než se pokřižujete: ono to ve Van Helsingově podání překvapivě funguje.

Tvůrci totiž neudělali tu chybu a nevzali jen známou postavu a vcelku atraktivní prostředí a neukotvili ji v ohraných mechanismech. Naopak se zamysleli nad tím, co by zážitek z klikací hry na hrdiny mohlo oživit. A někde tady se zrodil duch Lady Katariny, Helsingovy věrné parťačky.

Tato bývalá šlechtična nevynechá jedinou příležitost, aby okomentovala Van Helsingovy činy a skutky. Dialogy jsou nebývalé břitké, vtipné a skvěle nadabované. Hra tak dostává nečekaný říz a Lady Katarinu bych si klidně dovedl představit jako svébytnou hrdinku nějaké té herní odbočky.

Nebere se vážně

Ačkoliv The Incredible Adventures of Van Helsing vypráví ponurý (a po čertech standardní) příběh, jeho výhrou je, že se nebere vůbec vážně. Vtipných momentů si užijete habaděj, ať už v podobě různých po úrovních rozmístěných překvapení, nebo v rozhovorech s postavami. Ty vám budou zadávat tradiční, nepříliš nápadité úkoly.

Ale když na vás jeden vesničan vypálí všechny žánrové floskule a svou řeč zakončí slovy "Nasadíš prosím svůj život za to, abys našel moje krámy?", rádi to hře odpustíte.

Na rozdíl od jiných akčních her na hrdiny si na začátku nevybíráte třídu postavy, ale dostáváte Van Helsingův předepsaný charakter. Jako správný lovec upírů se však hlavní hrdina dokáže ohánět meči, pistolemi i okultními silami. To přece jen vytváří prostor k určité individualizaci postavy.

Dva stromy schopností sice vypadají poněkud skromně, ale na druhé straně tu jsou ještě mistři, kteří vás mohou naučit různé triky, jako je zastavení času či pasivní aury.

Další rána bude bolet

O ještě větší specializaci bojového stylu se starají takzvané power-upy, které je možné mít až tři na každé schopnosti. Každý power-up ovlivňuje účinek dalšího použití dané schopnosti. Pokud čelíte masivním hordám nepřátel, proč si nerozšířit rádius příštího fireballu?

Navíc je tu ještě zmíněná Lady Katarina, jejíž vývoj a zaměření máte rovněž ve svých rukou. Dokáže se ohánět v boji na blízko i na dálku, případně Helsinga meditačně podporovat power-upy.

Ačkoliv jsou ingredience ke skvělému bojovému koktejlu na svých místech, výsledek je nemasný neslaný. Z boje nemáte ten správný požitek, tak typický pro Diablo. Jednotlivé údery a zásahy jako by s protivníky nic nedělaly a o dost víc než by bylo záhodno se tak budete obracet k indikátoru jejich zdraví.

Nepomáhá tomu ani vizuální zpracování: prostředí jsou sice hezky vykreslena, ale animace postav a efekty kouzel jsou až trestuhodně odbyté.

Lepší by to mohlo být také s výbavou, která tvoří drtivou část hráčovy odměny. Ne že by z nepřátel padalo málo haraburdí, ale problém je spíše v tom, že až na hodnoty či magická specifika jsou stále stejné. Van Helsing nosí neustále klobouk a kabát a používá meče či pistole. Předměty jsou sice k mání v různých stylech, ale ve výsledku hrdina vypadá po celou dobu hry stejně. Zkoušení různých druhů zbraní vás také nečeká.

S tím ostatně souvisí i skutečnost, že The Incredible Adventures of Van Helsing pro vás s prvním dohráním pravděpodobně skončí. Tam, kde například Diablo 3 v podstatě teprve začínalo, už zde není moc co dělat.

Úrovně se totiž negenerují náhodně, ale zůstávají stále stejné a jednou prošlé levely se monstry znovu nenaplní. Druhý průchod na vyšší stupeň obtížnosti také není možný. A tak zbývají doplňkové scénáře, které autoři uvolňují v podobě stahovatelných přídavků. Slibují další, ale je otázkou, jak dlouho jim tvůrčí apetit vydrží.

Hru si však můžete střihnout i s třemi dalšími hráči na síti. Jen je trochu zvláštní, že pak se na obrazovce prohánějí čtyři Helsingové a čtyři Katariny najednou. Přes tento logický problém je to na pár hodin dobrá zábava.

Tato hra je příjemným překvapením. Autoři ani přes nedostatek prostředků nespáchali nějaký herní zločin. Naopak se zamysleli a přišli s příjemnou akční hrou na hrdiny, která po bojové stránce sice úplně neuspokojí, ale přesto si ji rádi projdete a nejednou se zasmějete.