Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

The Last Remnant – hutné ale nedotažené RPG

aktualizováno 
Těšili jste se na bombastické RPG? Máte chuť na notnou dávku japonské preciznosti? Škoda, tentokráte máte smůlu.
70

The Last Remnant

Platforma: Xbox360
Výrobce: Square Enix

  • Netradiční bojový systém
  • Doba hraní v desítkách hodin
  • Sympatičtí hrdinové
  • Vypadávající textury
  • Kolísající snímkování
  • Časté loadingy

Špatné JRPG to jistě není, neokoukaný bojový systém, dobře zvládnuté vizuální zpracování (dokud nedojde k pohybu) i chytlavá hudba, to je fajn, ale je tu až příliš hlavně technických nedostatků, které vás nepříjemně zaskočí.

Herní karta

The Last Remnant

The Last RemnantSquare Enix, modla pro milovníky japonských RPG. Vývojářské studio, které stojí za desítkami kvalitních her. Mezi jejich chloubu patří například legendární série Final Fantasy. A tak očekávat od nich něco jiného než špičkový titul, by se zdálo být šílenstvím. Jenže jak se říká, i mistr tesař se utne a stalo se to zrovna u The Last Remnant.

The Last Remnant byl zvolen jako titul, který se stane jakousi vlajkovou lodí nové strategie společnosti Square Enix. Ta je koncipována tak, že daná hra nevyjde nejdříve v Asii a ostatní části světa si počkají pár měsíců. The Last Remnant pro Xbox 360 (PC verze by se měla objevit během dubna tohoto roku a PS3 verze zatím nemá datum stanoveno) se dostal do prodeje celosvětově v jednom měsíci, takže žádné čekání a louskání japonské konverzace pro začátečníky.

Není moudré koukat jen na to, kolik života poskytuje určitý voják, důležitý je také útok, obrana, ale hlavně Arts.

The Last RemnantJe to úctyhodné, ale ve Square Enix si měli hodně rozmyslet, jestli je The Last Remnant tou pravou hrou, které se dostalo této pocty, protože byť jí nelze upřít kvality, tak v hodně bodech pokulhává, především pak co se týče technického zpracování.

Hra je zasazena do fiktivního světa, který je obydlen různými humanoidními rasami. Narazíme na tu standardní lidské jedince, jakýsi rybí národ, bytosti se čtyřma rukama nebo malé plazy (kteří připomínají spíše králíky bez srsti). A nacházejí se zde také Remnanti, entity, které skrývají obrovskou moc. Většina měst má svého Remnanta, se kterým jsou propojena, a vzájemná symbióza zajišťuje mír a prosperitu.

The Last RemnantHlavní hrdina Rush je synem dvou nejvýznačnějších vědců, kteří se Remanty zabývají. On a jeho sestra Irina si spokojeně žijí mimo dění, až do té doby, než je Irina unesena. Rush se jí samozřejmě vydá zachránit a stane se součástí komplotu, jehož cílem je ovládnutí Remnantů.

Tedy klasické schéma „nic netušící teenager se stane účastníkem boje o záchranu světa“. Během svého putování se Rush samozřejmě setkává s mnoha dalšími jedinci, kteří pomalu rozplétají různá tajemství a poskytují mu nezbytné informace. The Last Remnant se tak snaží vyvolat pocit, že se účastníte něčeho velkého, unikátního, nezapomenutelného, a díky tomu, že hrdinové, respektive jejich charaktery jsou napsány vcelku dobře, tak se to i docela daří.

Hra je poměrně rozsáhlá, doba, která se u ní dá strávit, se počítá v desítkách hodin. Není to ten typ projektu, ke kterému si sednete, dvakrát stisknete tlačítko na ovladači The Last Remnanta jste na konci. Však ji také dostanete na 2 DVD. Ale překvapivě nebudete drtivou většinu času trávit blouděním a konverzací s množstvím bytostí, které potkáte, ale souboji.

Před vydáním se o The Last Remnant tvrdilo, že přinese revoluční bojový systém. Upřímně řečeno, je to možná příliš silné slovo (a ta mají vývojáři rádi), ale nazvat ho netradičním by nebylo od věci.

Týká se to především toho, kolik jednotlivců se tahových bitev účastní. Zatím jsme byli spíše zvyklí, že máme k dispozici určitý počet hrdinů, z nichž každému zadáváme specifické rozkazy. Nyní je to trošku jinak. Svou skupinu si sestavíte z několika jednotek (z jakého množství, je závislé na tom, jak daleko jste ve hře), každé jednotce velí generál, který může mít až čtyři podřízené. Skupina tak může mít až pět členů (včetně velitele).

Instrukce nedáváte každému individuu zvlášť, ale jen generálům. Ti už se potom The Last Remnantpostarají o to, aby se jejich svěřenci předvedli v co nejlepším světle. A musí se nechat, že umělá inteligence se snaží, co může. Například když zadáte generálovi za úkol, aby oživil členy padlé jednotky, tak generál je oživí a další člen skupiny je sám uzdraví a podobně.

Rozkazy, které vy sami můžete zadávat, se mění podle dané situace. Základní volby jsou „Attack“, „Combat Arts“, „Mystic Arts“ a vyčkávání. Standardní útok je sice nejslabší, ale nespotřebuje žádné akční body, Combat a Mystic Arts sice ano, ale zase jsou velmi účinné. Combat Arts se zaměřují na útoky zbraněmi, Mystic Arts na magii.

Ať už jde o příběhový nebo postranní úkol, žádný příliš objevný není.

Po prvním soubojovém tahu se obvykle zpřístupní další volby. Ale jsou popsány The Last Remnantdocela obecně, takže nevíte přesně, co kdo provede. Vidíte jen volby ve stylu „zaútočte se vším, co máte“ „zachraňte je“, „poskytněte jim podporu“ plus to, kolik akčních bodů bude daná aktivita stát, ale to je vše. Postavy samy rozhodnou, co provedou. Obvykle sice pomohu, ale i ony někdy ujedou.

Stejně tak u Combat a Mystic Arts netušíte, které údery nebo kouzla válečníci použijí. Prostě můžete vybrat jen podle toho, kolik bodů vás bude činnost stát a odhadovat, co se za ní skrývá (a samozřejmě platí pravidlo, čím více akčních bodů, tím mocnější útok). Neplatí ale, že pokud zvolíte, aby skupina využila například Mystic Arts, tak že všichni členové jednotky poslechnou. Někteří je provedou, jiní ne, protože na ně nezbývá dost bodů nebo jednoduše kouzlit neumí.

Každá postava ze skupiny útočí sama (jinak řečeno útočí po jednom a individuálně způsobují protivníkům škodu), ale zdraví a akční body se sčítají za celou skupinu. The Last RemnantJednoduché pravidlo – čím více členů má jednotka, tím více zdraví a akčních bodů má k dispozici.

Ovšem není moudré koukat jen na to, kolik života poskytuje určitý voják, důležitý je také útok, obrana, ale hlavně Arts, které zvládá. Pokud byste si sestavili partičku namachrovaných svalovců, kteří se specializují jen na hrubé útoky, tak sice způsobíte velké škody při útoku, ale v případě, že vám ubude zdraví, nebudete mít nikoho, kdo by vás uzdravil. Dá se tedy říct, že dát dohromady vyváženou skupinu je klíčové.

Ale není to to jediné, co podstatně ovlivní výsledek bojů. Velmi důležité je, v jaké formaci vojáci stojí. Formace získáváte během postupu hrou (obvykle je nacházíte) a celkem výrazně ovlivní atributy jednotky. Pokud umístíte ty, kteří využívají brutální sílu dopředu a kouzelníky vzad, pak se jejich vlastnosti vylepší, když naopak, tak zhorší.

The Last RemnantNa to, jak se vám bude vést, má vliv i morálka. Její hodnotu najdete v horní části obrazovky. Pokud převládá modrá barva, je to dobré, jestliže červená, je to špatně. Ovlivnit to můžete tím, jak se vám bude dařit při soubojích. Čím více zásahů zasadíte, tím lepší bude morálka. Zvyšovat morálku můžete i díky postřehu. Často se totiž ve chvíli, kdy některý z vašich bojovníků útočí, zpomalí čas a objeví se některé z tlačítek. Pokud ho stisknete včas (ne rychle, ne pomalu), pak je úder silnější.

Podobnou možnost máte i v momentě, kdy se některý váš voják (automaticky) rivalskému útoku vyhne nebo ho zablokuje. Jestliže přesně stisknete žádané tlačítko, pak dojde k silnému protiútoku.

Pořád ale ještě s výčtem toho, co má vliv na bitvy, nekončíme. Svou roli hrajte i to, ze které strany k útoku dojde. Pokud vás například soupeř obklíčí, pak jsou jeho ataky The Last Remnantsilnější. Nemusíte se ale bát toho, že byste si museli hodinu načrtávat předběžný plán tahu, abyste vůbec měli šanci na úspěch. Chce to trošku taktizování, ale vystudovaná vojenská akademie není nutností.

Po vítězné bitvě dochází k několika věcem. Kromě toho, že se objeví nápis Victory a vaši svěřenci vesele juchají a skandují, vidíte, jaký máte Battle Rank (v podstatě jde o obdobu levelů, ale ne pro jednotlivce, ale dohromady pro celou vaši armádičku) a také to, jaké vlastnosti se komu zlepšily (děje se automaticky). Nakonec také zjistíte, které předměty jste si vybojovali, jaké bytosti jste zajali (ty můžete buďto uchovat v zajetí a získat u obchodníka slušné peníze nebo je rozcupovat na komponenty, které lze dále využít). Taktéž se u některých artefaktů objeví ikony vašich válečníků, kteří by si je rádi vzali a využili ke zlepšení svých atributů. To můžete schválit nebo si je můžete uzurpovat pro sebe.

Vlastnosti můžete ovlivnit jen u Rushe. Zkušenosti se mu také přerozdělují The Last Remnantautomaticky, ale když se dostane do fáze, kdy se naučí nový pohyb/kouzlo, pak si můžete vybrat, co by to mohlo být. A také ho vybavujete zbraněmi, štíty a talismany.

Rush má jeden speciální, ten mu umožňuje během soubojů použít drtivý speciální útok (podobnou schopnost má jen omezené množství generálů) a mimo bitvy může na okamžik zpomalit čas. Když se blízko sebe nachází několik nepřátel, tak ve chvíli, kdy vás zaznamenají, se obvykle seskupí a vrhnou se na vás. Pokud tomu chcete předejít, tak stačí zpomalit čas ve chvíli, kdy jsou daleko od sebe a postarat se o ně jednotlivě. Nebo jestliže chcete změřit síly s více rivaly najednou, tak pro změnu vyčkáte, kdy budou u sebe, využijete talisman a podáte si je všechny.

Na věku nezáleží
Hlavním hrdinou je osmnáctiletý Rush, tmavovlasý bezstarostný mladík, který byl vytvořen podle požadavků japonských fanoušků RPG. Jeho o čtyři roky mladší sestra Irina hraje v příběhu velkou roli, má moc, kterou disponuje jen málokdo. Mezi vaše spojence patří David Nassau, panovník města Athlum, který touží po svobodě pro svůj lid. Jeho nejbližšími spolupracovníky jsou čtyři generálové – Emma, 41 let stará bojovnice, která se ohání dvěma meči, Blocter, 24 let starý válečník z rybího národa, Pagus, 55 let starý ještěří mág a Torgal, vůdce čtyř generálů, čtyřruký racionální mistr meče, kterému je už dvě stě let.

The Last RemnantK bitvám může dojít dvěma způsoby. Buďto nepřátelé vyzvou vás nebo vy je. A je to důležité, protože vyzyvateli je poskytnuta možnost prvního úderu. Musíte se tak přiblížit k nepřátelům (ti mají nad hlavou bublinu, která znázorňuje jejich stav, vy musíte dosáhnout toho, aby bublina zrudla, pak je možné zaútočit) a stisknout RT dříve než se na vás protivníci vrhnou.

Ještě malý dodatek ke Combat a Mystic Arts. To, která se jednotlivci naučí je ovlivněno tím, jak často je používají. Čím více, tím lépe a tím dříve získají účinnější formu úderu, popřípadě se uvolní nové. Trošku zklamání je, že většina z nich je ale vizuálně docela chudá, nějaké to seknutí, popřípadě slabší zajiskření u kouzla. Ne, že by šlo o vzhled, ale u japonských RPG jsme zvyklí, že například magie je provázena úžasnými grafickými efekty.

Když nebudete bušit některé z mnoha rozličných nepřátel po hlavě, tak budete buď na světové mapě nebo v některém z měst. Na světové mapě se nepromenádujete po The Last Remnantsvých, ale můžete si rovnou zvolit místo, kam se vydáte. Odpadá tak dlouhé nudné cestování z lokace do lokace, což je asi pro většinu z nás klad.

Města jsou rozdělena do několika sekcí, v některých najdete obchodníky (koupíte u nich zbraně, bylinky a lektvary i talismany), řemeslníky (ze získaných komponentů vám sestaví nový předmět nebo vylepší stávající), náborová místa (v nich lze najímat/propouštět generály) a především hospody. Hlavně v nich narazíte na osoby, které vám zadají postranní úkoly.

Těch je spousta. A pokud předpokládáte, že se jim budete vyhýbat jako preventivní prohlídce u zubaře, tak máte smůlu. Zpočátku vám to bude procházet, ale za pár hodin hraní zjistíte, že pokud jste neplnili postranní questy, je vaše skupina tak slabá, že se dál prostě nedostanete.

The Last RemnantI když ale narazíte na někoho, kdo je nad vaše síly, není to nepřekonatelný problém, protože můžete ukončit aktivní quest. Stačí naběhnout do nejbližší putyky a zvládnout, co nejvíce „nepovinných“ misí. Pak se můžete kdykoliv vrátit tam, kde jste naposledy pohořeli. Všude vás bude provázet robot Mr. Diggs, který na vyhrazených místech může těžit různé komponenty. I on se postupem času vyvíjí, a můžete tak častěji těžit a podobně.

Ať už jde o příběhový nebo postranní úkol, žádný příliš objevný není. Málokdy se po vás chce něco víc, než abyste prošli určitým místem a našli předmět/osobu, která je strážena extra silným protivníkem. Pár výjimek existuje, ale není jich moc. Asi tak nebudete u The Last Remnant trávit deset hodin v kuse, protože byste z toho devět a půl hodiny trávili tahovými souboji.

Ne, že by nebyly zábavné, ale člověka přestane po chvíli bavit neustále sledovat na obrazovce nápis „Loading…“. Na protivníky budete narážet v několikavteřinových The Last Remnantintervalech a každá bitva se logicky nahrává, což chvilku trvá (pár desítek vteřin) a za hodinu, maximálně dvě, už je to docela frustrující.

Square Enix poprvé využil pro svůj projekt zmíněný Unreal Engine 3 a tím si trošku podrazil nohy. Byť skrývá velký potenciál a vývojáři se ho snažili využít, nedotáhli to do konce. Ne že by grafická stránka hry byla špatná, modely postav jsou detailní, prostředí je zvládnuté také dobře a některé scenérie skoro berou dech, ale není to tak idylické, jak se zdá. Zprvu vás asi zaskočí, jak se pohybuje Rush (pokud se nebojuje, prohání se po levelech sám), upřímně řečeno, proti němu se i Terminátor vznáší jako ladný motýl.

To by se ale dalo přežít, větším kamenem úrazu je snímkování. Vlastně si z poslední doby nevzpomínáme na titul, který by se takto „sekal.“ U soubojů je to opravdu hodně nepříjemné. Stejně jako, že během bitev i animací vypadávají textury. Mnohokráte si všimnete, že některý z hrdinů má místo oblečení pár takřka jednobarevných ploch, The Last Remnantcož tedy nepůsobí zrovna nejpřitažlivěji.

Je tu ale i něco jiného, co se dá hře vytknout. Například to, že množství lokací je omezené, takže není nic neobvyklého, že se třikrát, čtyřikrát (během hlavního plus postranních úkolů) vracíte na ta samá místa. Některá jsou velmi rozsáhlá (poušť, některé hrady), jiná jsou miniaturní. Ale ať už jsou velká jakkoliv, tak jsou striktně ohraničena a nelze se z nich dostat pryč na více než v průměru dvou místech. Pokud tedy chcete ukončit quest, protože na něj jednoduše nestačíte nebo nemáte chuť, nelze to udělat kdekoliv a vy můžete dlouhé minuty bloudit, než narazíte a únikovou cestu.

Ale upřímně řečeno celkově zklamaní nejsme. Můžeme jen udiveně kroutit hlavou, jak ve Square Enix odflákli plynulost snímkování nebo práci s texturami a mnohé fanoušky RPG také jistě zaskočí zjednodušení v podstatě všech aspektů kromě soubojů, ale ať se mračíme, jak se mračíme, tak jsme u The Last Remnant strávili pár desítek zábavných hodin. Není to sice vrchol žánru, od Square Enix by člověk čekal větší preciznost, ale i tak převládá kladný dojem, i když ne úplně přesvědčivý.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

70 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 237 čtenářů



Nejčtenější

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Destiny 2
VIDEO: Sci-fi Destiny 2 je nejhezčí na PC

Zatímco první díl střílečkové hry na hrdiny vyšel pouze na konzole, druhý se podívá i na počítače. A bude tam vypadat zdaleka nejlépe.  celý článek

League of Legends
Slavný fotbalista vyhrál soud s autory League of Legends

Slavný nizozemský fotbalista Edgar Davids uspěl s žalobou proti provozovatelům hry League of Legends. Jedna z postav se totiž notně inspirovala jeho vzhledem.   celý článek

Wolfenstein II: The New Colossus
Wolfenstein 2: střílet nácky je lepší se zbraní v každé ruce

Koncem října se vrátí bijec nacistů B.J. Blazkowicz, aby dokončil rozdělanou práci z New Order, na nějž hra navazuje. Pár věcí se změní.  celý článek

Další z rubriky

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.