Hlavním důvodem pustit se do téhle hry je jistě hlavní mód Hyrulean Adventure, který představuje zcela nový příběh o docela vyčpělé hrozbě, která je nicméně opět aktuální, takže zavřemež nevymáchané klapačky a dejmež se do díla. V legendě zde představené, v legendě, která slouží jako záminka pro herní orgie se čtyřmi totožnými hlavními postavami najednou, figuruje bájný meč, zvaný Four Sword. Tento meč má jen tak mimochodem tu vlastnost, že jeho držitel běhá po světě ve čtyřech identických vyhotoveních. No a pak je tu samozřejmě ta záležitost s pečetí, která byla nějak (neptejte se mě jak) porušena, následkem čehož je černokněžník Vaati na svobodě, teror temných sil je na světě a kromě vás (vás čtyř Linků) se po scéně producíruje Shadow Link, váš temný obraz, mající evidentně za lubem něco nekalého. Podle všeho má za úkol hlavně poskakovat kolem vás jako trotl, chechtat se nějakému svému soukromému vtipu a následně se beze stopy vypařit. Pokud samozřejmě nepočítám ty situace, kdy se rozhodne být zlý a zaútočí na vás, často za pomoci několika svých klonů. Mimochodem mi tahle Linkova Nemesis trochu připomněla Dark Samus z druhého Metroida Prime, hlavně tím, jak opruzuje v průběhu celé hry, aniž by bylo neznalému divákovi jasné, jakou roli v příběhu vlastně hraje. Ale to jen tak na okraj a mimo zápis, prosím.
Obrazovka televizoru slouží jako hlavní displej všem čtyřem hráčům, zatímco při vstupu jednoho z nich do jeskyně či domečku vidí hráč svou postavičku na displeji svého Game Boye.
Když se podíváte kolem … cože, vy už jste se podívali? A proč mi to říkáte? Mě to nezajímá, abyste věděli, tak mi nerušte věty, hernajs. Ale vypadají ty obrázky nějak zastarale, co? Grafika je skutečně takříkajíc prehistorická, což má samozřejmě jasný účel. Tím účelem je přehlednost. Obrazovka televizoru slouží jako hlavní displej všem čtyřem (a méně) hráčům, zatímco při vstupu jednoho z nich do jeskyně, domečku a podobně vidí příslušný hráč svou postavičku (nebo postavičky) na displeji svého Game Boye. Stejně tak rozhovory probíhají na malé obrazovce přenosné konzolky. Při tom všem zůstává hlavní pohled nezměněný, tedy až na nějaký ten scrolling a zoom. Jde o poměrně jednoduchý systém, v němž by ale jakékoli rotace kamery nebo jiné moderní 3D skopičiny byly jen na závadu. Výsledkem je vzhled, který značně připomíná starší Zeldu s názvem A Link to the Past, letitou hru z šestnáctibitového SNESu. Nějaké vizuální bonusy tu samozřejmě najdete. Rozlišení je samozřejmě značně vyšší, je zde více grafických detailů, v exteriérech neustále přes krajinu přecházejí stíny mračen, některé kouřové, ohnivé a další
efekty jako by z oka vypadly Wind Wakerovi. Ale i tak to vypadá trochu obyčejně a zejména mladší z vás si asi budou nějakou chvíli zvykat. O tom, že třeba animace moudré sovy radilky je vyloženě odfláknutá, ani nemluvím. Hudba je na tom lépe, jde ostatně o známé melodie, bez kterých by to ani nešlo, a pokud jde o zvuky, ty jsou prostě klasicky na dobré úrovni. Hezké je, že i ve chvíli, kdy některý z hráčů
vleze třeba do jeskyně a v GBA si řeší nějaký logický problémek, jsou jeho akce stále tlumeně slyšet.
Ten, kdo si hodlá hru Four Swords Adventures užít co nejvíc a tak, jak bylo autory zamýšleno, nechť zreviduje svůj stav Game Boyů Advance a propojovacích kabelů s GameCubem – počet by se měl rovnat nejméně jedné. Následně spočítejte, kolik vašich přátel disponuje tím samým. Multiplayer, který představuje skutečné poslání této hry, totiž toto vybavení přímo vyžaduje. Existuje pro to samozřejmě několik dobrých důvodů, které všechny vyplývají z jediného: je to tak prostě navrženo a dobře to tak funguje. Jednotliví hráči vandrují po světě každý zvlášť, a protože jde o kooperativní multiplayer, může si každý z nich jít po svých (jeden může vykecávat s lidičkami, další hledat poklady atd.) a je rovněž možné spojit síly k nějakému úkolu, na nějž jeden nestačí, typicky pohnout s velikou překážkou. K soubojům s monstry jsou pak k dispozici velice šikovné formace,
z nichž každá se hodí v jiné situaci. V průběhu hry budete sbírat drahokamy, které zde neslouží jako platidlo, ale jako docela obyčejný zdroj magické síly pro váš meč. S každým postupem o lokaci dál o všechny tyto drahé kameny přijdete, a rovněž tak o všechna srdíčka, zvyšující maximum životní energie nad základní čtyři. Co vám naštěstí zůstane, jsou po cestě nasbírané maličké víly vzkřísilky, které vás dokáží přivést zpět k životu po ztrátě všech srdíček.
Four Swords Adventures má sice trestuhodně pomalý rozjezd, ale posléze zjistíte, že v sobě skrývá nečekaně mnoho zábavy.
|
Kdyby se někomu zdála kooperace málo vzrušující, je tu ještě mód, v němž můžete ve dvou až čtyřech hráčích navzájem soupeřit. Jde jen o takový bonbónek, jednoduché souboje vylepšené o několik nápadů. Na výběr je deset různých arén, v nichž na hráče čekají smrtící pasti i zabijácké bonusy. Quakeři nejspíš ohrnou nos, ale je to milé zpestření. Skutečná síla Four Swords Adventures ale přeci jenom tkví spíše v kooperaci, v přebíhání mezi Temným a Světlým světem, v nezávislém pobíhání po jeskyních a soupeření, kdo dřív najde řešení. A samozřejmě i v soubojích s nepřátelskými hordami, kdy v sevřeném šiku postupujete proti armádě monster. Jste-li osamělým vlkem, nemá vás asi moc cenu přemlouvat k účasti na spoluhře. Speciálně pro
vás ale prozradím, že ačkoliv je zážitek ze hry při sólové jízdě značně ošizený o spoustu typického multiplayerového koření (nadávky, porady, hádky), je ovládání jedním hráčem vyřešeno k plné spokojenosti mojí, a tím pádem snad i vaší, když laskavě
dovolíte. Navíc můžete používat standardní ovladač, který máte u Gamecubu, stačí jen překousnout, že se vám malá obrazovka bude promítat na televizi. Co víc si přát? Four Swords Adventures má sice trestuhodně pomalý rozjezd, ale posléze zjistíte, že v sobě skrývá nečekaně mnoho zábavy.
| The Legend Of Zelda: Four Swords Adventures | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
