Konečně konec hlučného dožadování a modlení se za příchod nové kapesní verze Zeldy. Linkovo nejnovější dobrodružství s podtitulem The Minish Cap je zde, proto se k nejlepšímu vyžití raději uchylte někam bokem od ostatních příslušníků rodiny, nejlépe tam, kde je naprostý klid a kde nedopadají rušivé záblesky běžného denního života. Nový titul není totiž jen výpichem toho nejlepšího, co v klasické 2D Zeldě vždy hrálo prim, nýbrž opět díky spolupráci Capcomu a Nintenda přináší svěží průvan do našich hráčských kapes. Bohužel pro někoho tento typ her přináší do kapes i jiný druh “průvanu”, jenomže videoherní průmysl je nekompromisní a řekněme si na rovinu - za něco vývojáři těžce vynaložené investice do tvorby musí získat zpět. Obecně s vysokou cenou her je spojené i riziko v případě neúspěchu titulu na trhu, takové polemizování ale k dnešnímu článku nepatří a tak stačí, když na začátku této recenze rovnou zmíníme, že investice do nové Zeldy není zbytečná.
Na Linkovi je najít, získat a obnovit legendární duchovní sílu, která se dokáže transformovat do meče.
Jak už jsme předeslali novou Zeldu programoval pro Big N Capcom. Nemusíte mít proto ale obavy z nějakého kýče. Ti z vás, co se v této tématice orientují, jistě ví, že zmíněná „japonská velefirma“ má za sebou produkci dvou výborných kousků pro Game Boy Color. Samozřejmě řeč je o The Legend of Zelda: Oracle of Seasons a Oracle of Ages. Navíc v roce 2002 portovali ze SNESu pro GBA nezapomenutelnou The Legend of Zelda: A Link to the Past. V Minish Cap se Link opět ocitá v kůži spasitele země Hyrule. Vše začíná tím, že zlomocný čaroděj (kupodivu tentokráte ne Ganondorf) Vaati promění naši kouzelnou princeznu Zeldu v kámen a získá nad Hyrule kontrolu. Na Linkovi je pak najít, získat a obnovit legendární duchovní sílu, která se dokáže transformovat do meče, jež se stává - v uvozovkách mečem zpívajícím a schopným zahnat všechny zlé síly. Nebyla by to ale Zelda, kdyby nevnesla do děje a konceptu něco nového a neotřelého. Největším přínosem a inovací The Legend of Zelda:The Minish Cap je kouzelný čepeček, který s Linkem komunikuje a pomáhá mu všemi dostupnými prostředky napříč dlouhou cestou. Nejde ani tak o čepici, ale spíš nadpřirozenou bytost, jež je v čepci zakletá a má velké privilegium v orientaci a poznání říše mini skřítků, kteří jsou rozeseti po celém zdejším světě. Tyto malinkaté bytosti po vzoru pidilidí z milé komedie Pidilidi doprovází obyvatele až za hranice jejich vlastních příbytků. V podstatě zde zastávají nedílnou součást, a stávají se z nich tak plnohodnotné NPC postavy zasahující do hlavního děje i sidequestů.
Skvělou práci autoři odvedli i po technické stránce v tom směru, že se zde vcítíte do Linkova příběhu, jako v případech skutečně velkých konzolových dobrodružství.
V praxi to vypadá kupříkladu tak, že jako normální Link vejdete do místnosti, kde se pomocí kouzelné vázy, ale může to být i třeba skulina ve starém kmeni, „morfujete“ do miniskřítka velikosti sotva několika pixelů a následně vlezete do otvoru myší díry nebo třeba komínu, odkud vede přímá cesta do úplně nové a jinak nedostupné lokace. Tento neotřelý herní mechanismus je pochopitelně provázaný a doplňovaný o tradiční zeldovské questy a puzzly, které se mimo akčního dovádění a příběhu stávaly hlavní herní náplní této slavné série. Menu, ovládání a celkově i sytém postupu je asi nejvíce podobný, nebo spíše odvozený z Link´s Awakening. Další výraznou novinkou, bez níž se také pro další postup neobejdete, je hledání, sbíraní a vyměňování tzv. Kinstone pieces. Jedná se o různě tvarované barevné mince, které můžete k nejrůznějším účelům vyměňovat a spojovat mezi NPC. Vždy u sebe máte jen jednu půlku mince a tu druhou má někdo jiný, koho je a někdy není potřeba vyhledat, takže se jedná o prvek nejen rozšiřující, ale i doplňující hlavní dějovou osu.
|
Skvělou práci autoři odvedli i po technické stránce v tom směru, že se zde vcítíte do Linkova příběhu, jako v případech skutečně velkých konzolových dobrodružství. Pravděpodobně je to přítomností různých detailů, které tvoří spektakulární celek, způsobující mírně opojné deja-vu. Zmínit můžeme bohaté pohybové aktivity i arzenál, kde je nedílnou součástí přítomnost luku, šípů či bombiček, respektive kupříkladu skok s otočkou dozadu nebo spin attack. Co se týče hudební kulisy, uslyšíte zde zaručené hity ze starších N64 verzí. Rozpitvávat úplně všechno nemá smysl, zvláště u tak po všech stránkách povedeného titulu, lepší bude, když se sami necháte velmi příjemně překvapit. Nakonec bychom nové Zeldě snad jen mohli vyčíst nízkou přítomnost kreslených animací, které vždy, jsou-li vhodně zpracovány a umístěny, potěší a pohladí po duši.
A co na úplný závěr? Nezapomeňte že i hráči žijí jen jednou, tak si nenechejte uniknout příležitost pořídit si novou Zeldu, která za to určitě stojí. Ke všemu je možné, že je to naposled, co se s neobyčejným dobrodružstvím sympatického Linka setkáváme ve 2D světě.
The Legend of Zelda: The Minish Cap | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|