Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejdivnější hra. The Magic Circle je remake projektu, který neexistoval

aktualizováno 
Nezávislá scéna je divnými tituly posetá, ale občas se najde i tak ujetá hra, že vyčnívá mezi ostatními podivíny. A občas jde o hru, která by v té nepřeberné směsi neměla zapadnout.
80

The Magic Circle

Platforma: PC
Výrobce: Question Games (PC)

  • Originální svět
  • Neotřelé herní mechanismy
  • Inteligentní humor parodující herní průmysl
  • Dabing
  • Velký prostor pro kreativitu
  • Nevyužitý potenciál
  • Slabší prostřední část hry
  • Kratší herní doba

Herní karta

The Magic Circle | foto: Bonusweb.cz

Určitě někteří z vás hráli The Stanley Parable (2013), skvělý titul, který si inteligentním způsobem střílel z her, vývojářů, level designu, samotného hráče, života a všeho kolem. The Stanley Parable byla o tom, jak co nejvíc neuposlechnout vypravěče, narušit tak celý „předpřipravený“ level design a prolnout hráče jako postavu s hráčem jako člověkem. Natřískaná brilantním humorem se stala nezapomenutelným zážitkem, který vedl i k zamyšlení.

V podobném duchu se nese i The Magic Circle, nezávislá hra od Question Games. Nikdy jste o nich neslyšeli? Ale určitě znáte Bioshock 1-3, Dishonored, Thief: Deadly Shadow nebo South Park: The Stick of Truth. Trio z Question Games, tedy Jordan Thomas, Stephen Alexander a Kain Shin, na nich pracovalo. Po letech práce na velkých titulech se rozhodli odejít na indie scénu a založit vlastní studio, aby se mohli plně věnovat svým vizím. The Magic Circle je tedy dílem těch nejpovolanějších.

Hra ve hře

The Magic Circle je remake dvacet let staré textové adventury proslulého, nápady překypujícího Ishmaela Gildera, který chtěl vytvořit mistrovské dílo hodné 21. století. Má to jen jeden háček: Ishmael nikdy neexistoval, stejně tak ani zmíněná textovka. To je jen příběhové pozadí The Magic Circle, která, jak už jste správně pochopili, je o fiktivním remake. Autoři si s premisou neexistující hry hrají dokonale, založili i stránku smyšlené crowdfundingové společnosti, kde hra neuspěla.

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

Mistr herního designu a studnice nápadů Ishmael Gilder za dvacet let krapet zpychl, ve vší skromnosti si říká Starfather. Před dvaceti lety vytvořil textovku, která ho vynesla ke hvězdám. Její pokračování, tentokrát „first person 4D“ (jen Starfather ví, co to znamená), jež má být epickým remakem, naprostým skvostem, který tu nikdy předtím nebyl, má však k dokonalosti daleko.

Hned si vzpomenete na velkohubá prohlášení vývojářů ke každé druhé hře, jak všechno bude větší, lepší a zábavnější a nepřátelé inteligentnější. Ishmael tak doplatí na své velikášství, nejspíš ani sám neví, co chce. Hra je po dvaceti letech několikrát přepracovávaný bordel. Bohové (čti vývojáři) tento bezútěšný svět téměř opustili, neví si s ním rady. Vždyť se ani nerozhodli, jakou barvu oblohy zvolit, a tak je celičký herní svět The Magic Circle šedý, ponurý, nedodělaný a někde i neotexturovaný.

Jedinou jiskřičkou (doslova, svou září obarvujete okolí) naděje jste vy, tester. Poté, co vás jeden z „bohů“ (vývojářů) zabije, bug vám dá jistou svobodu a moc měnit kód hry k obrazu svému. Zároveň se seznámíte s hodně starým programem Old Pro, jenž od vás chce pomoc s doděláním hry. Originálnější prostředí, než je nedodělaná hra, si snad vývojáři (ti skuteční) z Question nemohli vymyslet.

Na začátku konec

Hra ráda boří zažitá herní klišé a dělá si z nich srandu. Příklad? Konec hry je její začátek. Po fiktivních end credits se v menu objeví nová kolonka, která odstartuje tu „pravou“ hru. Po probrání se na souřadnicích X:0 Y:0 Z:0 si připadáte malinkatí a nemohoucí. Vždyť vám před chvílí létající bulva - vývojář, nebo v jazyce zdejších obyvatel, Nebeský parchant - vymazal zbraň z ruky. Ale bezbranní rozhodně nejste.

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

První kontakt s nepřátelským howlerem, což je jakýsi degenerovaný kočkopes, vás o tom přesvědčí. Pouhým máchnutím rukou tvoříte pasti, magické kruhy. Umožňují vám lapenou věc hacknout a upravit. Jak si s howlerem poradíte? Záleží na vaší představivosti: uděláte z něj svého spojence, aby vás chránil, oberete ho o schopnost útočit, nebo mu zákeřně vezmete nohy, aby se jen smutně válel na zemi?

Nebojte, nejde o skutečné programování či skriptování, jako ve starém Colobot (2001). Vše se nastavuje přes menu, snadno a efektivně. Schopnosti, které lapeným tvorům seberete, vám zůstanou v inventáři a vy je můžete později použít na něco jiného. Tvorba obludných, nesourodých, napůl organických tvorů je zde tak normální, jako že ráno vychází Slunce.

The Magic Circle je v druhé části průzkumnou nelineární adventurou. Hádanky souvisí nejčastěji s prostředím a mají víc než jedno řešení. S přibývajícími schopnostmi, které nemusíte mít všechny, ale hodí se to, bude vaše cesta mnohem snazší. Schopnosti zajistí i výhodu v boji. Taková bestie chrlící oheň je pro vás nepřekonatelná, dokud nějakého svého poskoka nevybavíte nehořlavostí. Pak s ní skoncujete raz dva. Konfrontují vás i mnohem silnější nepřátelé a na ně už se hodí kombinace několika silnějších vlastností. Abyste se dostali až do závěrečné fáze hry, budete muset cíleně nahackovat jistá stvoření. A aby k tomu mohlo dojít, musíte se k nim nejdřív dostat, což není tak snadné.

Sympatické je, že je úplně jedno, zda jde o kámen, houbu nebo zvíře, všechno lze napasovat na všechno. Repertoár schopností a monster není kvůli tomu nijak závratný, ale stále jsou tu desítky různých kombinací, které z každého nohsleda udělají unikát. K přehlednosti a vybudování vztahu přispívá i možnost příšerky přejmenovat.

Hlubší soubojový systém ovšem nečekejte. Časem ani není proti čemu bojovat, postupně hacknete všechno na svou stranu, takže ke konci za vámi půjde obrovská armáda divných nepopsatelných věcí jen na ozdobu.

Smazat nestačí

Další originální schopností, kterou disponujete, je možnost navracet smazané věci zpět do hry. The Magic Circle byl ve svých začátcích před 20 lety sci-fi, ne fantasy. Takže proč nevzkřísit z digitálního hrobu i původní úrovně? Jsou sice jako pěst na oko, mají otřesné rozlišení (vypadají jako první System Shock), ale zamotají Nebeským parchantům hlavu. A vám ulehčí pohyb po mapě.

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

Jako v každé správné explorační hře jsou i zde poházené vývojářské audio záznamy a bonusy. U mnohých se dobře pobavíte. Jsou to slovní přestřelky mezi vývojáři, kteří už si po dvou dekádách lezou slušně na nervy, ale i mezi level designery vysvětlující, proč je třeba obří cedule „jdi tudy“ tak strašně potřebná pro orientaci hráče v prostoru. Jestliže jste se někdy level designem zabývali, byť třeba jen amatérsky, určitě vás některé poznámky pořádně pobaví. Hra není tak vtipná, jak se z první kapitoly může zdát, dojde i na vážnější témata. Kanonáda vtipů postupně ustane, aby dala prostor objevování.

Audio záznamy jsou zdrojem informací i upgradů, kterými můžete vylepšovat své pohůnky (síla, počet životů a rychlost). Sami sebe nemůžete nijak modifikovat, to bylo by snadné, lze si ovšem navyšovat životní sílu. Ta vám dovoluje zhmotňovat vymazané/mrtvé objekty (včetně monster) a chytat je. Mít obrovskou armádu tedy nemusí být úplně dobrý nápad, protože vás bude stát příliš životní energie.

Jako z filmu

Hry jako The Magic Circle potřebují kvalitní dabing a tady je přímo špičkový. S klidem se vyrovná áčkovému filmu. Jména vám asi moc neřeknou, ale jde o veterány herního i televizního dabingu. Old Pro svým znuděným, flegmatickým hlasem proklínajícím vývojáře by zasloužil metál. Ve hře je možné zapnout titulky, ale čeština bohužel chybí. Většina vtipů je založena na konverzačním humoru, a tak si bez lepší znalosti angličtiny hru neužijete.

Trochu šedi v šedém světě

The Magic Circle má kolísavou zábavnost. Proč? Hra prezentuje nepřeberné možnosti, ale jejich uplatnění je velice limitované. Můžete modifikovat prakticky každou „bytost“, na kterou narazíte, můžete vyvolávat smazané části mapy, řešit logické hádanky, bojovat s nepřáteli a osvojovat si jejich unikátní schopnosti, pohybovat se jako duch po smazaných věcech, ale k čemu to je? Všeho je ve hře poskrovnu. Když se konečně dostanete do bojového zápalu, je po něm. Po sérii zajímavých logických problémů najednou nic. Je to velká škoda, moc rád bych strávil ve světě The Magic Circle víc času.

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle

The Magic Circle se snaží bořit most mezi hráčem a hrou, což se mu ale daří o trochu méně než v případě The Stanley Parable. Pocit spojení je v The Stanley Parable navozen díky neustálému komentování vašeho počínání a vcítění se do vašich myšlenek. The Magic Circle tohle zvládá také, ale kvůli obsáhlosti světa to není tak intenzivní. Momenty, kdy dojde k těmto kouzelným okamžikům provázání, jsou nejlepší a nejvtipnější na celé hře. Když se Old Pro rozkecá, reaguje na vaše akce adekvátně, připadá vám, jako by opravdu svět za monitorem žil svým životem.

Fotogalerie

Ve třetí kapitole hra opět šlápne na plyn. Neotřelá myšlenka střídá další, a tak to jde až do úplného konce. O finální části hry nechci prozrazovat příliš, proto jen řeknu, že zcela změní žánr a dá vám všechny posměšky na adresu level designerů pořádně vyžrat. V poslední kapitole zužitkujete všechny nalezené logy, rozhovory a bonusy. K úspěchu stačí většina.

Cesta v roli betatesterského Lucifera, který chce svrhnout vládnoucí bohy, vývojáře, vám zabere asi šest hodin, je to tedy spíš taková jednohubka. Herní doba se prodlouží na neurčito, pokud chcete najít úplně všechny logy a bonusy. Není to ovšem práce pro netrpělivé povahy.

Neotesaný diamant

Máte rádi inteligentní herní humor a baví vás kreativní hádanky? Pak si nejspíš The Magic Circle zamilujete. Pokud stále váháte, zkuste demo. The Magic Circle je jedním z těch titulů, které se vám zapíší v dobrém do paměti. Kde jinde můžete vzít na procházku klíč od dveří?

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

71 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 25 čtenářů





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.