The Mark - teroristická akce

Máte chuť pořádně vyprášit kožich teroristické chásce? Pak by vás mohla zajímat hra The Mark, jejíž hlavní hrdinové mají přesně toto v popisu práce. Zůstává otázkou, jak se titul povedl po kvalitativní stránce - ne však na dlouho.

Rakouská vydavatelská společnost JoWood se v poslední době velice slibně rozrůstá – vydala megalomanský Gothic 3 a koupila amerického distributora Dreamcatcher, takže bychom s ní do budoucna měli počítat. Avšak každý, kdo chce v herním světě uspět na plné čáře, by ve svém portfoliu měl obsáhnout pořádnou akční hru. JoWood se o to pokouší a celkem nás překvapilo, že před několika měsíci ohlásil střílečku The Mark, která stihla vyjít ještě do konce roku. Zázrak z čistého nebe se nicméně nekoná – hra sice není zatraceníhodná, zároveň ale ani omylem nejde o tažný titul, po kterém by se hráči mohli utlouct.

Pokud máte v oblibě akce z pohledu první osoby, měli byste si při hraní The Mark užít své, ale na druhou stranu ani nečekat zázraky

The Mark přichází s jednoduchým, ale solidně vyprávěným příběhem. Ideologickou základnu mu tvoří teroristická hrozba především od Iljy Rakova, zbraňového překupníka, který zloduchům pomáhá s odpálením atomové pumy, stejně jako se snaží o usmrcení armádního odborníka na zbraně hromadného ničení, Steva Fletechera, který dostal za úkol hrozbě zabránit. Do této chvíle jde o sled klišé, scénáristé ale naštěstí dodali trochu toho potřebného koření, kdy se do hry vkládá i Rakovův otec, překvapivě operující na straně jeho oponentů – za nemalý peníz totiž najímá žoldáka Adriana Hawka, jenž je záhy vyslán na pomoc Fletcherovi. Ten se navíc vedle nelehkého úkolu zachránit svět musí potýkat ještě s komornějším, ale o to intenzivnějším dramatem – únosem své sestry, rovněž vojandy. Že obě příběhové linie vlastně splývají, je snad všem jasné, vždyť The Mark si nehraje na žádný sofistikovaný thriller, jen se snaží nepůsobit úplně trapně, což se mu víceméně daří, ačkoliv mnozí hráči nad prostým, v určitých místech však nápaditým, příběhem ohrnou nos.

Pokud máte v oblibě akce z pohledu první osoby, měli byste si při hraní The Mark užít své, ale na druhou stranu ani nečekat zázraky, které hra ani nemá ambice přinést. Chce jen krátkodobě pobavit, což se jí po dobu zhruba sedmi hodin, kdy dojdete až k závěru, daří. Přiznám se, že jsem od hry přesně toto prakticky od ohlášení očekával, takže jsem byl v zásadě uspokojen. „Těšil“ jsem se na střílečku, kterou si spustím po náročném dni a budu vědět, že se u ní odreaguji, nebudu muset zapojit jediný mozkový závit, a přesto u ní nějakou dobu vydržím. Máte-li podobné choutky a lákají vás v podstatě nevýrazné akce, které mají „drajv“, nic moc nevyžadují a zároveň se u nich, notně unavení, nemusíte obávat, že vám něco uteče, rozhodně The Mark neodinstalujte po záhy přicházejícím zjištění, „že je to o dost horší než Half-Life 2“. Ne nadarmo jsou béčkové akční filmy svého druhu kultovními záležitostmi. Taková emancipace tohoto žánru se ještě do her nedostala, s přísunem her jako je The Mark to však nemusí trvat ani příliš dlouho a máme ji zde.

Důsledek na samotnou hratelnost je sice mizivý, ale domnívám se, že nemalý vliv na bezstarostnou atmosféru má vtip. Někdy břitký, jindy nenápadný, ale minimálně pokus o humor, který nevyznívá úplně do ztracena, tu je. Právě díky němu se hra netváří příliš vážně, případně namachrovaně. Jako by si tvůrci uvědomovali, co vytvořili – že to není žádný špektákl aspirující na titul hry roku, nýbrž prostě obyčejnou, byť řemeslně relativně dobře propracovanou hru, která si své fandy najde jen tehdy, vtiskne-li se jí vlastní, v tomto případě lehce ironizující nádech. Inu, samozřejmě, tato snaha mohla jít klidně mnohem dál, ovšem operovat na hraně karikatury akčních her pro začínající studio není ničím jednoduchým. Buďme tedy vděční za to, co je.

S umělou inteligencí se autoři, vzhledem k evidentně omezenému rozpočtu, popasovali více než obstojně.

Nadsázka pramení jednak z lehce nadneseného pojetí příběhu, ale hlavně a především z protnutí osudů dvou hlavních hrdinů, kteří si jsou podobní jak vejce kredenci. Tvrdý voják, vyznávající jen a pouze spravedlnost v konfrontaci s prodejným vojákem, jehož pomoc však potřebuje – to je slušný zárodek pro tzv. „buddy game“, kterou má být kupříkladu české Voodoo Nights či Kane and Lynch. The Mark však využívá především konverzační platformu této premisy. Ono vytvořit ještě její, aspoň trochu smysluplnou, stopu v samotné hratelnosti není vůbec nic jednoduchého, a tak se celý princip notně ztrivializoval. Před každou z misí si vyberete jednoho z hrdinů, se kterým pak danou sérii levelů proběhnete. Parťák buď sám od sebe běhá někde kolem vás a pomáhá kosit nepřátele, nebo dojde k situaci, kdy se musíte rozdělit. Pak by měl mít každý trochu jiný osud, ovšem vzhledem ke zcela lineárnímu konceptu a tematické podobnosti levelů pro oba hochy, jde spíše o reklamní výkřik než co jiného. Podstatnějším faktem jsou rozličné schopnosti obou postav. Fletcher prezentuje klišé dnešních akcí – vlastní variaci na bullet-time (nijak extrémně povedenou), Hawke pak kontruje nočním viděním. Liší se i určitými zbraněmi, ale jinak nic významného.

S umělou inteligencí se autoři, vzhledem k evidentně omezenému rozpočtu, popasovali více než obstojně. Ačkoliv nedosahuje takových kvalit, jako třeba ve Far Cry, jsou vojáci často v pohybu, který pochopitelně znesnadňuje míření a využívají i nemalého množství krytů v podobě kupříkladu nejrůzněji poházených beden či kontejnerů. Ty se coby útočiště vyplatí využívat i hráči, jelikož The Mark sice je arkádovou akcí, ale ne tak moc, aby bylo hrubé realistické ohraničení zcela vymazáno. I díky solidní AI je zážitek z hraní příjemný. Protivníci mají různé zóny zranitelnosti, rozličné situace zase ponoukají k využívání stále jiných zbraní, jichž je mimochodem slušné množství. Zážitek z akce je tak celkem příjemný, přestože si záhy jistě uvědomíte, že jste měli čest s o poznání lepšími.

Klady a zápory

Poměrně hratelné
Slušná grafika

Malý rozsah
Byly tu lepší akce

899 Kč
Anglicky

Není to žádný zázrak, který byste si nesměli nechat ujít, ale je to šance, jak si připomenout starou školu akčních her, kdy šlo hlavně o střílení.

Pokud disponujete patřičně silnou mašinou, užijete si The Mark na plné detaily, kde nevypadá vůbec špatně, zvláště když se podařilo připravit vcelku atraktivní prostředí. Naopak zvuky by si zasloužily kompletně přepracovat. To ale nic nemění na tom, že se tuto hru nevyplatí šmahem zatracovat. Řečeno zcela pregnantně: není to žádný zázrak, který byste si nesměli nechat ujít, ale je to šance, jak si připomenout starou školu akčních her, kdy šlo hlavně o střílení. Hodně samozřejmě záleží na ceně, která byla sice už stanovena na přemrštěných 899 Kč, ale vzhledem k odložení hry tu je šance, že by mohlo dojít k jejímu snížení do, pro hru více odpovídající mezí.