The Officers recenze - hardcore strategie z 2. světové
The Officers
Platforma: PC
Výrobce:
Game Factory
- komplexní principy
- dojem z hutných bitev
- místy nepříjemně hektické
- často není jasné, co se po vás chce
Rozporuplná válečná strategie, která je místy až příliš hektická a zároveň netransparentní, že až znepříjemňuje hraní. Do toho je třeba se propracovávat. Teprve pak můžete být spokojeni, i když jen málokdy opravdu dokonale.
Officers
The Officers jsou strategií z druhé světové války jako vyšitou. Vzhledem k tomu, že hra měla původně vyjít tak před čtyřmi lety, není divu, že se autoři zase tolik neobtěžovali s vytvářením z dnešního pohledu atraktivního obsahu.
"Ve hře se naštěstí nemusíte starat o výstavbu základny, ale vrhnete se přímo do bitev."
Tehdy prostě vylodění v Normandii ještě docela frčelo, a kdo mohl tušit, že dnes už se z něj hráčům spíše zvedá žaludek, že? Nemějme tedy hře za zlé, že se odehrává na těch nejprofláklejších evropských frontách a zkusme zapomenout, že podobné úkoly a cíle misí jsme plnili už aspoň stokrát.
Je však třeba dodat, že The Officers na to jdou přeci jenom jinak. Na jednu stranu jde o zdánlivě moderní 3D strategii, na tu druhou tu ale zůstal hardcore základ.
Přestože se autoři – zřejmě na poslední chvíli – snažili hru podivným způsobem zjednodušit a mnohdy se jim evidentně podařilo vyškrtat elementy, které sice mainstreamovým hráčům nic neříkají, ale pro válečné veterány mají zásadní důležitost.
Na druhou stranu se jim nepodařilo těch věcí vyškrtat tolik, aby se o The Officers dalo mluvit jako o RTS pro každého. Na to jde stále o až příliš těžkopádný a především obtížný kousek.
Ve hře potkáte hned několik válečných frakcí, mezi nimiž samozřejmě nesmí chybět Spojenci (aliance Velké Británie a USA), Rusové a Němci. Občas narazíte také na armády států, které v celkovém měřítku hrály podružnou roli, ale jejich výskyt potěší a dodá na autentičnosti. Mluvíme tady například o Jugoslávii, Polsku či Československu. Kampaň si nicméně střihnete jen za velké národy, přičemž nečekejte nějak epicky pojaté tažení, které by kopírovalo vývoj celé války.
Tvůrci zvolili poněkud odlišný způsob načrtnutí války. K dispozici je tak pouhých šest misí, ale nebojte se kratičké herní doby, ta opravdu nehrozí – úrovně jsou jedny z nejrozlehlejších, jaké jsme kdy viděli a mají několik desítek kilometrů čtverečních.
Když vezmete v potaz, že technika se chová jakž takž realisticky, dojde vám, že prokopat se hutně zaplněnými misemi nebude úplně jednoduché a určitě to není záležitost na jeden víkend. Naopak. Dodejme, že mise se drží významných momentů války a je třeba říct, že aspoň toto pojetí v širokém kontextu, kdy nejde jen o pár vytržených bitev, je dělá zajímavými.
Ve hře se naštěstí nemusíte starat o výstavbu základny, což v jedné fázi vývoje docela vážně hrozilo, ale vrhnete se přímo do bitev. Ačkoliv vrhnete není to správné slovo. Jak už jsme řekli, úrovně jsou rozsáhlé a často začínáte poněkud daleko od některého z center dění, takže nezbývá než si odbýt poněkud zdlouhavý pochod či pozorování točících se pásů u tanků.
Tvůrci se do velmi volného prostředí příliš nesnažili vstupovat nějakou příběhovou iniciativou a také úkolů s nějakou vyšší podstatou je minimum.
Jde prakticky jen o to, získat na daném území převahu, čehož nedocílíte jinak, než zabráním klíčových bodů na mapě. Jistě není třeba připomínat, že se o ně strhnou drsné potyčky. A v The Officers nabývá slovo drsné nového významu, protože pokud se autoři na něco soustředili, byly to počty jednotek.
Na krabici se zkrátka skvěle vyjímá nápis: "bitvy s tisíci jednotek". Nadšení musíme trochu zmírnit, jelikož jsme tolik tanků či pěšáků najednou ve hře nikdy neviděli, ovšem do stovek jejich počty rozhodně půjdou. V obvyklém pohledu z výšky vlastně menší skupiny jednotek takřka nevidíte, což vypovídá něco o jejich významu.
"Protivník je obvykle mnohem silnější, a tak jediným způsobem, jak obstát, je neustálý postup vpřed a dobývat nové kontrolní body."
Bohužel velké množství svěřenců sebou přináší i určité problémy. Při opravdu velkých bitvách není jednoduché dění rozumně ukočírovat, a to i proto, že se hra ráda seká. Není divu, musí vykreslovat takové množství objektů na velkém kusu země.
Systém hry je postaven trochu proti její taktické podstatě, ačkoliv nezastíráme, že se tím hra v některých momentech více blíží realitě. Jde o to, že si hráč nemůže dovolit delší dobu vyčkávat a třeba bránit již získané pozice.
Protivník je obvykle mnohem silnější, a tak jediným způsobem, jak obstát, je neustálý postup vpřed a dobývat nové kontrolní body. Za ně totiž dostáváte posily, bez nichž se vaše šiky akorát tenčí.
Autoři zřejmě někdy ke konci vývoje zjistili, že udělali dost obtížnou hru, a tak rychlý postup vpřed zpětně bonifikovali, čímž ale docela nabourali vyváženost. Jde o to, že protivník sice dokáže obstojně manévrovat, ale často je až příliš pasivní, a pokud ho k ničemu nepustíte, dokážete ho udolat dříve, než rozvine nějakou iniciativu.
Například pokud ho odstřelujete z dálky, většinou se pouští do protiakce velmi neochotně. Ale ani hráč samotný to nemá jednoduché. Jeho vlastní jednotky rády neposlouchají a na minimapě, která je pro podobný typ her zásadní, je umění se vyznat nebo ji snad použít v taktice.
Příliš se nám nezamlouvalo ani minimální objasnění role určitých jednotek. Na vše si zkrátka musíte přijít sami, v což počítáme i nutnost elementárního zásobování.
Na grafice je znát nějaký ten rok v prodlení vývoje, ale stále nejde o nic tragického, nehledě na to, že vizuální zpracování je to poslední, čím bychom se v tomto žánru trápili.
Pokud bychom měli naše dojmy ze hry shrnout, nešlo by o nic jednoznačného. Na trhu jsou každopádně lepší tituly, jelikož na The Officers jsou až příliš vidět nejasná rozhodnutí a nedodělky. Nezakrýváme však, že hardcore hráči by v něm mohli najít určité zalíbení.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 272 čtenářů
Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us
Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...
Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí
Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně
Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...
Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky
Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova
V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...
Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák
Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...
Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry
Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...
Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost
Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...
PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky
Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...