Pánové ze společnosti Stardock si těžko mohli vybrat lepší termín pro vydání titulu, který se věnuje vedení politické kampaně. V Americe právě skončily demokratické primárky, které zažily velký přerod od přehazování hnoje až po objímání Baracka Obamy a Hillary Clintonové.
A pomalu se schyluje k tomu největšímu souboji – o křeslo světového mocipána v podobě amerického prezidenta. Bude to Obama nebo McCain? Kdo má lepší karty? To si můžete v překvapivě kvalitním simulátoru volební kampaně vyzkoušet sami.
"Ač se to může zdát neetické, budete zkrátka muset jít na ruku třeba výrobcům zbraní."
Ačkoliv se hra (naštěstí) nezabývá tuzemskou politikou, ta americká je místními médii natolik popularizována, že se v ní lidé orientují pomalu lépe než v našich parlamentních obstrukcích. Nehledě na to, že si můžete vytvořit vlastního kandidáta a americké reálie tvoří jen jakési herní pozadí. Brzy zjistíte, že dobře vedená kampaň vyžaduje lišáctví, vyčuranost a úplatky úplně stejně na celém světě.
Někteří z vás si možná vzpomínají na předchůdce aktuální The Political Machine. Vyšel před čtyřmi lety a v názvu měl letopočet 2004.
Zatímco v politickém světě se za tu dobu může změnit hodně – jde například o jedno celé období amerického prezidenta, za které dosáhl Bush historického propadu popularity, ovšem ve hře se toho změnilo překvapivě málo.
Gameplay video
Jedná se v zásadě stále o tu samou hru, jež je postavena na deskových principech a na svůj žánr nabízí netradičně slušný spád, kdy se neustále něco děje a především zvláštní formu návyku. Ten je evokován zejména u napoleonských povah. Ale i normální hráč bez politických ambicí bude potěšen nejen akurátním vykreslením politické scény, ale především mechanismy, které tvoří dobře fungující hratelnost.
Majitelé předchozí verze tak mohou být zpočátku lehce zklamáni, ale The Political Machine 2008 je přesně ten typ hry, jehož výhody a novinky začnete oceňovat až po čase. Tehdy vám přestane vadit, že jde stále o ten starý dobrý tahový koncept, naopak za to budete rádi.
A budete rádi i na řadu prvků, jimiž ho tvůrci zpříjemnili, stejně jako za možnost navolit si zajímavé alternativní scénáře a výrazně upravit vlastní politickou osobnost.
Příznivci politického života budou chrochtat blahem. Dostanou se totiž do role kandidáta na amerického prezidenta, který má pouhých jednačtyřicet týdnů na to, aby přesvědčil tři sta milionů lidí k odevzdání hlasu právě jemu. Jde tak především o vystavění funkční volební kampaně, která spočívá v přejíždění celých Spojených států, budování volebních center, pronášení řečí, vybírání peněz od sponzorů a jejich obratné posílání do reklamních kampaní.
To děláte v podstatě neustále, pokud vám nedojdou právě peníze, nebo se absolutně nevyčerpáte. K tomu je třeba být zadobře s mocnými lobbyistickými skupinami, které mají jak známo větší slovo při prezidentské volbě, než by se mohlo zdát.
Ač se to může zdát neetické, budete zkrátka muset jít na ruku třeba výrobcům zbraní. Tehdy pochopíte, co je to politika. Zábavné je také najímání tzv. „spin doktorů“, tedy manipulátorů veřejného mínění. To je třeba obracet ve vlastní prospěch a zároveň neustále špinit politické konkurenty.
Hra se od svého předchůdce možná nejvýrazněji liší odlišným grafickým zpracováním, které se z obyčejného komiksového 2D přesunulo do mnohem stylovějšího a notně karikovaného 3D, které se překvapivě ukazuje být přehlednější a samozřejmě také modernější. Přestože se hra skládá prakticky pouze z nejrůznějších tabulek a statistik, budete se na ní dívat rádi. Barevné sladění se jednoznačně povedlo.
Prezidentští kandidáti se pochopitelně musí vypořádávat s řadou zpolitizovaných témat, ať už se jedná o změny klimatu a možnosti vypořádání se s ním, nebo ekonomické problémy, potažmo válku v Iráku. Hra odpovídá realitě i v oblasti nabízených kandidátů.
Není to jen Obama či McCain, ale i dřívější odpadlíci, jako například Mitt Romney či Mike Huckabee. Nechybí ale ani vtipné figurky, které Stardock do hry zařadil hlavně pro pobavení. V neposlední řadě je možné vytvořit si vlastního kandidáta. Lze mu upravit nejen vzezření, ale především navolit politické smýšlení a ideologii.
Na výběr jsou také čtyři scénáře, které vám umožní zúčastnit se voleb například v roce 1860, případně soupeřit o zvolení na střední škole či volební klání na mimozemské planetě. Scénáře si můžete střihnout buď sólo, nebo k nim přizvat živé kandidáty, kteří se s vámi utkají na virtuálním kolbišti.
Přes řadu novinek však The Political Machine 2008 stále trpí jedním velkým problémem. Prvních několik hodin to je nesmírně zábavná hra, kdy zkoumáte všelijaké možnosti vedoucí k potenciálnímu vítězství a tím se do značné míry bavíte.
Jenže repertoár variant se brzy vyčerpá a vy následně zjistíte, že jde o dosti repetitivní hru.
Zkrátka v jednom kuse pořádáte volební kolečka, a přestože několikrát vám to přijde opravdu dobré, časem se touha po novém rozehrání začne snižovat. Je přitom docela jedno, jaký hrajete scénář, průběh bývá velmi podobný. Férově je ale třeba přiznat, že takhle to probíhá i v reálu a hra se snaží sledovat právě prostředky skutečného volebního boje. To vede k jasnému zjištění: politika je docela povrchní záležitost.
Tím nechceme říci, že by každá hra byla stejná, to rozhodně ne. Vývoj voleb závisí na mnoha proměnných, a přestože k jejich ovlivnění používáte stále stejných prostředků, často dopadají úplně jinak, třeba podle toho, kdy jste se začali věnovat tomu a kdy zase onomu.
Stereotyp je do jisté míry zaháněn rychlým spádem hry, který dokáže strhnout a pobavit v kuse třeba na dvě hodinky. Stále ale budete cítit, že titul nejde úplně do hloubky.
Na druhou stranu, The Political Machine 2008 je k sehnání za dvacet dolarů, což jsou dneska tři stovky v korunách a za takovou cenu je to jednoznačná volba. Nakonec zhruba tolik stojí i běžné casual hry. A The Political Machine 2008 nabízí přeci jen více a navíc to dělá ve skutečně propracované podobě. Pokud vás dané téma láká, rozhodně neváhejte, a to i přesto, že hru na čas odložíte dříve, než by se mohlo zdát. Stále to je ale nějakých 15-20 příjemně strávených hodin za slušný peníz.
