Do hry nás vtáhne povedené intro, které ihned naznačí nejen to, že jde o akční střílečku, ale také, že Punisher není někdo, kdo by si dělal starosti s cákanci (samozřejmě, že cizí) krve na zdi. Jeho poněkud brutálnější metody mohou někoho šokovat, ale není divu. Kdyby někdo vyvraždil vaše blízké a snažil se odstranit i vás, asi byste se také nechovali zrovna podle toho, co doporučují etické příručky. Překvapivě váš příběh začíná tím, že jste uvězněni policií. I když se dá říct, že stojíte na straně spravedlnosti, vaše postupy nejsou zrovna zákonné, takže složky spravedlnosti, přestože mohou s vaším konáním souhlasit, musí dostát svým závazkům ke společnosti a stíhat vás. S dvojicí strážců zákona se skrze výslech vypravíte o několik dní zpět a můžete mi věřit, že budete mít co vysvětlovat – vaše kulka totiž přidala tělesný otvor nejen stovkám „bezejmenných“ zabijáků, ale chuť olova okusil i ruský generál (který se pokusil svrhnout atomovou bombu na New York) nebo šéf Yakuzy a jeho vražedné gejši.
Kromě toho se ale setkáte i s několika dalšími postavami, které budou všem fanouškům komixu určitě známé. Někteří jako Iron Man nebo Black Widow se postaví na vaši stranu, s jinými jako je Bullseye to bude doslova na ostří nože. Jde o velmi dobrý krok, protože když narazíte na staré známé charaktery z jiných komixů, her a filmů, hned máte pocit, že váš příběh (respektive příběh vašeho virtuálního alterega Franka Castla – Punishera) je součástí žijícího vesmíru.
Pokud nejde o výjimečnou situaci, hra vám neumožní nikoho propustit ze svých spárů.
Vaše dobrodružství, ale bezesporu patří k těm nejméně optimistickým. Díky atmosféře, která je z části tvořena vizuálním pojetím hry a skvělou hudbou a z části vcelku povedeným scénářem a především pojetím hlavního hrdiny, se dostáváte do světa, který na vaší tváři vyloudí úsměv jen těžko (u někoho ale stejně není o co stát, že:)). Punisher je hrdina, kterému jsou emoce na hony vzdálené. Jeho citové JÁ zemřelo společně s jeho rodinou a on to dává svým nepřátelům velmi razantně najevo. Hra je poměrně brutální. Možná v ní není tolik krve jako v Bloodrayne 2, ale ta byla brána s lehkým nadhledem. Punisher svými hláškami ukazuje, že má smysl pro černý humor, ale smích vám hodně rychle zamrzne, když uvidíte, co hlavní hrdina provádí se svými protivníky.Největší pozornost je věnována boji pomocí střelných zbraní. V jedné chvíli můžete mít u sebe dvě (respektive čtyři – dvojici od každého exempláře) plus několik granátů a také můžete sebrat některý z okolních předmětů (sekáček na maso, baseballovou pálku atd.). To, čím budete „kosit“ téměř vše živé (pokud se vám omylem podaří zabít nevinného, mise končí) si zvolíte před začátkem mise. Ale kdykoliv vypadne z mrtvého protivníka jeho zbraň, můžete ji sebrat (ovšem to znamená, že automaticky odhodíte tu, kterou máte u sebe). Je z čeho vybírat, začínáme u klasických revolverů, dostáváme se k automatickým pistolím, k oblíbeným UZInám, brokovnicím až ke zbraním většího kalibru jako jsou různé druhy kulometů, ale také bazuka a pro milovníky táboráků je tu plamenomet. Mimo to má ale Punisher u sebe ještě jednoho oblíbeného společníka – dokonale nabroušený nůž. Pokud nechcete plýtvat náboji, stačí si počkat až bude nepřítel nabíjet, přiskočit k němu a stisknout čtverec. Frank si sám zvolí, jak ukončí životní dráhu zločinného poskoka – bez skrupulí mu zarazí nůž zespoda nebo seshora do hlavy, zabodne mu ho do oka nebo ho podřízne (a věřte, že díky zvukovým efektům a grafickému ztvárnění jde o vážně brutální kousek). Někdy mají nepřátele větší štěstí a skonají díky úderu pažbou, jsou „jen“ shozeni ze schodů, zastřeleni nebo je jim upálena hlava plamenometem. Ale někdy také nemají. Na místech, která jsou označena nepřehlédnutelnou zlatou lebkou můžete provádět s chycenými nebožáky zajímavé kousky – takové strčení hlavy do rozvodu elektrického vedení nebo vhození do drtičky, to určitě bolí.
Naštěstí na to někdy nebudete sami, ale v určitých misích se k vám někdo připadá, popřípadě se vy dostanete do střetu dvou skupin, z nichž jedné pomáháte.
Nemusíte ale (ihned) zabíjet každého na potkání. Pokud se na vás řítí pět kulometníků a vy se nemáte kam schovat, tak stačí chytit za „flígr“ nejbližšího vojáka, udělat si z něj živý štít a vesele odstřelovat jeho kolegy. A jestli vám zrovna dochází zdraví, můžete ho ještě vyslechnout (vyberete si metodu, a pak už vaším úkolem udržet, pomocí analogové páčky, onu osobu 3 vteřiny ve stresu), nejen, že vám prozradí užitečné informace, popřípadě zpřístupní některé z bonusových materiálů (umělecké koncepty a podobně), ale také vám tato činnost přidá určité množství zdraví. Speciálně se pak zaměřte na osoby, kterým nad hlavou poletuje bílá lebka (to pro ně určitě nenaznačuje nic dobrého). To, co vám prozradí nejednou pomůže v dalším postupu. Kromě toho se vám také zlepší značně kondice (asi o třetinu až polovinu).
|
Hudba je vynikající, zvláštní melodie, které jsou protkávány netradičními vokály, za takové melodie by mohl děkovat každý filmový thriller.
Naštěstí na to někdy nebudete sami, ale jak bylo zmíněno výše, v určitých misích se k vám někdo přidá (například zmiňovaná Black Widow nebo velitel organizace Shield Nick Fury), popřípadě se vy dostanete do střetu dvou skupin, z nichž jedné pomáháte. Většinou z levelů ovšem projdete jen vy a váš zbrojní arzenál. Cesta to bude rozmanitá (soukromý lov na zločince si uspořádáte na ostrově pokrytém džunglí, ve výškové budově, v sídle šéfa Yakuzy nebo ve vězení), ale, na akční hru, i slušně dlouhá – dovoluji si odhadnout, že něco kolem patnácti hodin to určitě bude. Nedoporučuji, ale hrát na jeden „zátah“, protože po nějaké hodině, možná dvou se dostavuje pocit stereotypu.Už jen něco málo k audiovizuálnímu zpracování – grafická stránka, stejně jako design levelů se vcelku povedl. Samozřejmě měl bych drobnější výhrady, například, co se týče detailnosti textur, ale slovo „drobnější“ je opravdu na místě. Hudba je vynikající, zvláštní melodie, které jsou protkávány netradičními vokály, za takové melodie by mohl děkovat každý filmový thriller. Slušná je i interaktivita prostředí, samozřejmostí jsou díry po kulkách ve zdech, ale i poměrně velké procento předmětů, jež je možno rozbít (ne, že by to mělo přílišné praktické využití, ale udělá to člověku radost).
Bezesporu jde o slušnou akční střílečku, která je vypilovaná téměř ve všech ohledech. Je sice pravda, že by někteří z nás by možná ocenili automatické zaměřování (alespoň na nižších stupních obtížnosti) nebo alespoň automatickou kameru (někdy dá vážně dost práce ji správně nasměrovat). Ale lepší kamera v našich rukou než automatická, která zabírá nejnesmyslnější úhly (to není žádnou výjimkou, jak sami víte). Jinak, ale nemá The Pusniher žádnou výraznější chybu (občasné prolínání textur určitě promineme), která by kazila celkový dojem, který je velmi dobrý.
The Punisher | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|