Třetí pokračování simulátoru života a vztahů přichází s prvním velkým rozšířením. Po jeho nainstalování můžete poslat simíka na prázdniny. Že už to tady bylo? V podstatě ano. Jenže Cestovní horečka, jak se podtitul jmenuje, je více akční.
Přídavek hojně využívá největšího vylepšení třetího dílu série: otevřenosti herního světa.
Datadisk je nenásilně začleněn do hlavní hry, takže na prázdniny vyrazíme i s týdny opečovávanými simíky. Cesta k dovolené snů je snadná. Stačí kliknout na telefon nebo počítač, vybrat destinaci a zaplatit potřebný obnos.
Vzhledem k tomu, že hra po odjezdu na dovolenou odsýpá ve vlastním časovém pásmu, není nutné brát si v simí práci volno. V tu dobu, kdy odjedete, se i vrátíte. Simové prostě na prázdninách nestárnou.
Na výběr máme tři destinace: Čínu, Francii a Egypt. Všechny tři lokace byly zpracovány pěkně a jsou to vlastně taková samostatně fungující sousedství, která se silně inspirovala v reáliích daných zemí.
Přijde řada na seznamování s místními obyvateli, prozkoumávání charakteristických architektonických památek (pyramidy, sfinga atp.), získávání charakteristických schopností a hlavně plnění dobrodružství.
Právě na nich přídavek staví. V Číně se naučíme bojovému umění, ve Francii zjistíme, jak vyrábět "nektar" a v Egyptě prolezeme řadu prastarých hrobek.
Osobně jsem se nejvíce bavil v Egyptě a na paty mu šlapala Čína. Egypt nabídl hned od začátku slušný spád a zajímavé úkoly. Čína okouzlila architekturou a hlavně možností naučit se umění boje. Vedle toho na mě Francie působila mírně jalovým dojmem; sympatické malé městečko, které ale v porovnání s dalšími destinacemi není tak zajímavé.
Každá ze tří oblastí má vlastní příběh, na němž je dobrodružství vystavěno. Zápletka dokáže upoutat pozornost a na přiměřenou dobu ji i udržet.
Zadávané úkoly oscilují od těch zajímavých k nudným a od dlouhodobých ke kraťounkým.
Za zábavné lze beze zbytku považovat ty, v nichž se podíváme do podzemních komplexů či si posvítíme na bezpečnostní systémy jedné vily ve Francii. Svým způsobem zabaví i konverzační party, ve kterých pokecáme se simem a on se následně podělí o to, co potřebujeme. Z těch se ale po čase stává rutina.
Zato úkoly, které nutí sbírat zadané věci, mě příšerně iritovaly. Věc se zvýrazní na mapě, my jen dorazíme na místo, popadneme kámen nebo třeba brouka a vrátíme se ke konkrétnímu simovi.
Trochu jinou kategorii tvoří dobrodružství zadaná zmatečně. Někdy víme pouze ono A, ale stejně důležité B nám nikdo neřekne. Bohužel se tak stává v situacích, kdy ho bezpodmínečně potřebujeme. Jindy o vyřešení úkolu rozhoduje náhoda, která nás ve chvílích zoufalství přivede k tajným dveřím ve zdi.
S délkou je to značně různorodé. Některé úkoly nezaberou ani pět minut, jiné trvají podstatně déle. A třeba se musíme vypravit do jiné lokace, abychom se dobrali úspěšného zakončení dobrodružství.
Za plnění zadaných misí dostáváme pro každou destinaci body na víza. Díky nim lze zůstat v zemi déle. Zpravidla obdržíme i pár zlatých mincí, za něž si nakoupíme cestovatelské vychytávky u obchodníků. Čas od času nás zadavatel zasype i slušným balíkem simoleonů.
Mnoho dobrodružství je spojeno s bádáním v komplexech, ve kterých se to jenom hemží nástrahami. Ve hře představují větší nebezpečí spíše ze začátku. Po chvíli hraní se naučíte past odhalit a podle toho se začnete i chovat.
Některé nástrahy zneškodníme, jiné se pokusíme přejít. Jestliže ji neobjevíme včas a sima pošleme skrze ni, musíme počítat s razantním dopadem na jeho náladu.
Druhou kategorii tvoří jednoduché puzzle. Starší hráči zapojí mozkové buňky opravdu málokdy. I tak je prolézání všemožných hrobek a ukrytých podzemních komplexů docela zábavné.
Trochu v pozadí stojí sbírání předmětů a relikvií. Ty si buďto vystavíme v simím příbytku, anebo je za slušný obnos zpeněžíme.
Datadisk zasahuje i do oblasti vlastností. Nově si vytvoříme dobrodruha s oblečením ala Indiana Jones nebo Tintin a s odpovídajícím celoživotním přáním.
Přídavek jako celek působí velmi kompaktním dojmem. Nikdo nás k jeho hraní nenutí. Nebývá problém strávit několik dní v domovském příbytku a na cesty se vydat až po nějakém čase. Už jen proto, že odcestovat nelze hned po návratu. Navíc "dovolenkování" leze do peněz.
Méně optimální je situace ohledně cestování celé rodiny. Daleko praktičtější bývá vyrazit na výlet s jedincem, o jehož potřeby se snáze postaráte. Pokud celé své početné rodince přidělíte dobrodružství, tak se v tom galimatyáši vyznáte jen stěží. Každý totiž plní svou misi někde jinde.
Časem mě začaly otravovat časté přesuny v rámci jedné lokace (byť se obejdeme bez loadingů). Jsou sice zkráceny, jak to jen šlo, a pokud se naučíte meditovat, lze se teleportovat, ale přesto vám začnou lézt na nervy.
To je samozřejmě dáno podstatou titulu, tudíž bych ocenil, kdyby si jedna postava mohla vzít několik misí najednou. Ty by se plnily postupně a s lepším rozvržením, kam se podíváme dál, než se konečně vrátíme k zadavatelům. Takto je nutné se přesouvat příliš často mezi vzdálenými body, a mnohdy si tak ukrajujeme neúprosný čas, jenž v lokaci musíme trávit.
Mírně nedokonalým dojmem působí i šmejdění v kobkách. Po nějaký čas je zajímavé prozkoumávat hezky navržené prostory, ale časem si uvědomíte, že autoři nevyužili potenciál naplno. Hádanky nejsou tak složité a zábavné, aby vás bavily vždy a všude.
Přesto je Cestovní horečka zajímavá exkurze The Sims do lehce adventurních vod. Tři nové lokace jsou zpracovány opravdu pěkně a poskytnou spoustu míst, předmětů a lidí k poznání.
Přídavek zabaví nejlépe a nejdéle v případě, kdy ho začnete brát jako doplněk běžného simáckého života v původních městech. Chodíte do práce, provádíte běžné aktivity a jednou za čas vyrazíte za dobrodružstvím do jedné z atraktivních destinací.