Již v roce 1982, kdy digitální filmové efekty byly v plenkách a hororová provedení spočívala v používání gumových atrap zombies a hektolitrech vylitého kečupu, se na plátnech kin objevil počin nevídaného kalibru. Výtečné triky, působivá hudba od E. Morriconeho, skvělá kamera a hlavně nepřekonatelná atmosféra strachu navozená kvalitním scénářem. John Carpenter stvořil naprosto dokonalou fikci, v níž rozehrál kromě násilí spjatého s překvapivě agresivní morfologickou mimozemskou zrůdností také jemnou hru lidské psychiky. Osazenstvo polární stanice, napadené zběsilou infekcí vytvářející duplikáty živých stvoření, propadlo hromadné schizofrenii při vzájemném podezřívání, kdo je a kdo není nakažen. Vše se samozřejmě s lehce narušitelnou lidskou psychikou zvrtlo ve zběsilý boj o přežití až finální destrukci. Charismatický Kurt Russell totiž nakonec s posledním zbylým členem expedice ve snaze zlikvidovat nepřátelské organické formy vyhodil celý komplex stanice do vzduchu… Z toho, že mráz je leccos schopný zakonzervovat vyšli autoři hry a navázali na děj filmu o dvacet let později, kdy se vydáváte vy, jakožto kapitán Blake prozkoumat onu zmíněnou polární usedlost.
Když jsem zaslechl první zmínky o přípravě této hry, hned jsem si ji s nadržením zaškatulkoval do položky survival horror. Představa Carpenterovy klasiky, vhozené do atmosféry Silent Hillu mne nadopovala uslintaným očekáváním. V tom všem mě podpořily i obvyklé reklamní žvásty. Jaké však bylo mé překvapení, když se mi po půl roce dostala Věc do testovacích větví! Herní princip a částečně i atmosféra jsou totiž zcela odlišné…
Na akci nahlížíte ze třetí osoby, takže ovládání hlavní postavy je vám svěřeno z pohledu á la Lara Croft. Zapomeňte ale na pestrou škálu pohybů, zde jste omezeni na chůzi a běh, přikrčení, palbu a akce typu otevři, seber, aktivuj. Tuto nuznou škálu doplňuje funkce další; udělování příkazů a ovlivňování morálky vaší skupiny pucfleků. K dispozici máte inženýra, který si hravě poradí s jakoukoliv elektrikou, či elektronikou; medika, starajícího se o vaše zdraví; a naposledy specialistu na ozbrojené střety. Dotyční jedinci se v průběhu hry ztrácí a nalézají, takže složení komanda není pevné. Stejně tak není stabilní jejich duševní rozpoložení; inženýr a medik dost často nevydrží pohled na rozcupované tělo a sprostě se poblinkají, načež začnou odmítat spolupracovat. Musíte je tedy rychle od těchto jatek dostat a když už selže přemlouvání, vrazíte jim uklidňující injekci, kterých je po levelech poměrně poskrovnu. Pak můžete počítat s jejich další pomocí. Tato pomoc se promítá v již zmiňovaném otvírání poškozených mechanismů, opravě různých elektrických okruhů, uzdravování, či v prozaickém čištění prostor od nezvaných hostů. Dalším důležitým elementem je také možnost nakažení virem, resultující v plnění různých úkolů, či nutné detekce infikace za pomoci krevních testů. Ty přesvědčí i nevěřícího Tomáše; pokud je odebraný vzorek napaden, pod tlakem a teplotou v testovací injekci se totiž rozskočí sklo…
Interakce je tady poměrně rozvinutá. Od likvidace dřevěných krabic a hořlavých sudů, přes různé otevírací mechanismy, počítačovou komunikaci, až k obyčejnému sbírání a čtení
poznámek, luštění kódů atd. Zajímavé je též prohlížení místností s pomocí kamerového systému. Místy však zamrzí stabilní předměty tarasící cestu, s nimiž neudělá vůbec nic ani takový granát; dost mě zarazila nerozbitná hromada fošen, či dřevěné krabice s kovovým lemem…
Příběh. Autoři sice začali hned v prvním levelu klasicky; jemné navození pocitu osamění v antarktické noční vánici, zdemolovaná polární stanice plus nevrlé průpovídky dalších členů skupiny. Postupem času ale zabřednete do stereotypu, přičemž se vše odehrává v intencích hledání kódů, plnění subquestů, ale hlavně zběsilé olověné a flambovací akce. K čemuž vám dopomáhá klasický bojový arzenál - pistole 9 mm, samopal, vojenská brokovnice, plamenomet, granáty ad. Je až s podivem, kolik prapodivných tvorů, ne nepodobných facehuggerům z Vetřelce, se v některých lokacích objevuje. Při tom množství to vypadá, že si na každém pátém antarktickém kroku ty mrchy hromadně opékají vuřty… Akce, akce, akce. Myslím, že autorům by prospělo studium některých dílek ze stáje fy Capcom, aby si nastudovali, že atmosféra strachu se nerodí z kvant nechutných monster, olizujících vaše boty, ale z prázdných prostor a sporadických útoků pekelně rychlých sliznatých bestií. Když si však tisíce „přátelských bakterií“ od Danone odmyslíte, dostanete se k uctivému pokračování filmu. Najdete spousty zajímavých odkazů přímo na Carpenterovy dějové zvraty (diktafon, zanechaný Russellem v opuštěné boudě; jeho mrtvý kolega; přeživší norští polárníci a jejich stanice atd.). Dějová kostra vůbec nepůsobí špatně a nebudete ušetřeni ani překvapivých zvratů…
Graficky Věc působí vyrovnaně a odpovídá atmosféricky. Temné scenérie, všudypřítomná sněhová vánice, barevné záblesky světlic, strohé polární interiéry. Vcelku slušná animace postav, velmi malý výskyt bugů. Vše běží krásně plynule i při výskytu přehršle hladových a skákajících objektů na obrazovce. A s monstry si tvůrci pohráli po vzoru filmu; některé vydařenější kousky při svém podpálení vytváří opravdu impresivní kinetické kreace (viz walkeři). To vše autoři zvládli na jedničku. Dalo by se říci, že kvalitou se The Thing bez problémů dá srovnat s verzí pro PC, spuštěnou na nadupané mašině. Jediné, co zamrzí, je poněkud delší loading z DVD mezi levely.
Zvuky taktéž příjemně podtrhují atmosféru. Enemies vydávají parádní skřeky, symfonie vašich zbraní podtrhuje jejich smrtelný chropot, všude fičí mrazivý vítr, parťáci řvou bojovým nadšením, strachy, či zvrací ostošest atd. Hudba ve hře by byla zbytečností, proto se jen občas dočkáte inteligentního basového hudebního motivu, převzatého z filmu.
Jak to tedy shrnout? Dočkali jsme se syrové akce, která se jen hemží odpornými monstry, jedná se však spíše o survival action, než horor. Autory avizovaný pocit strachu se alespoň u mne tedy nekoná (po poctivém dohrání). Grafika i zvuky jsou výborné a příjemně doplňují celkovou atmosféru. Zajímavostí dosud takto nepoužitou budiž spolupráce s týmem a poměrně časté pokusy o zlepšení jeho nálady, či přesvědčování jeho členů. Jako pokračování filmu tato hra nic nezkazila, ale ani nevylepšila. The Thing - movie zkrátka zůstává králem živočišného strachu. Pokud se tedy chcete bát, vypůjčte si raději film, pokud si chcete na hromadu „věcí“ téměř beze strachu zastřílet, pořiďte si hru.
| The Thing | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
