A pokulhávala prý i po technologické stránce. Tehdejší předváděcí akce pro novináře tak údajně působila spíše jako divadelní inscenace, nežli jako skutečný průchod hrou.
Dobrou zprávou tedy je, že na herní výstavě E3 byla ukázka skutečně hratelná a titul bylo možné i vyzkoušet. Hra je funkční, citlivá k předloze a z letošní výstavy pro nás byla jednou z nejzajímavějších. Přesto se však neobejde bez problémů.
Thief 4 je propagovaný jako skutečná hra příští generace. Žádná podpora stávajících konzolí, vzniká jen pro PC, Xbox One a PlayStation 4. Vývojáři si tak mohou dovolit grafické hody i bystřejší umělou inteligenci.
A titul vskutku vypadá k světu. V rámci her příští generace se jednoznačně řadí mezi povedené kousky, nepatří však mezi ty nejprogresivnější. Jeho atraktivnost nicméně spočívá zejména ve vizuálním i herním odkazu na předchozí díly. Thief 4 na tradici značky elegantně navazuje a náramně mu to sedne.
Je třeba hledat stíny a vyhýbat se štěrku
V některých ohledech se však zdá až příliš uvězněný v minulosti. Po řadě her, které sázejí na značnou svobodu pohybu, jsou možnosti hlavního hrdiny někdy až příliš omezené. Obzvláště v rámci titulu, jenž by hráči měl nabídnout značnou pestrost v řešení situací. Hra sice zahrnuje například šplhání po zdech, využít ho však lze jen na předem definovaných místech.
Přesto však hra v mnoha ohledech září. Kouzelné je například dynamicky se proměňující prostředí. Představte si uličku plnou zlatavé barvy, která se line z pochodně. Pokud však pochodeň zasáhnete vodním šípem, prostředí obratem pohltí temná modř, tedy barva noci.
Hlavní postava Garett je zlodějským mistrem a v tmavé uličce se rázem cítí přirozeně. Řada dříve prosvětlených oblastí je totiž plná stínů, kterými se hráč může kradmo pohybovat. A poblíž stojící strážci už nijak zásadní hrozbu nepředstavují.
Stíny a plíživý pohyb jsou zkrátka zásadními herními prvky. Pokud například strážce popravíte zásahem šípu do obličeje, není od věci nebožtíkovu mrtvolu přenést do tmavějšího zákoutí. Jinak hrozí, že po vás během chvíle bude pátrat skupinka ozbrojenců.
Garettova výbava je sice skromná, ale zároveň dostačující. Nepřátele může bacit třeba dřevěnou palicí či zasáhnout šípem z luku. Situace však lze řešit i využitím alternativních šípů.
Třeba vodní šíp uhasí oheň, hlučný zase odláká pozornost strážců. Obzvlášť vhod pak přijde šíp, na který je připevněno lano. To mnohdy poslouží k elegantnímu útěku z jinak zapeklité situace.
V potaz je třeba brát také povrch, po kterém zloděj kráčí. Přesun přes rozličné materiály je totiž jinak hlasitý, a nejkratší cesta tak nemusí být zároveň tou nejbezpečnější.
Zjednodušování je zde přijatelné
Vývojáři nového Thiefa čelí značné výzvě. Vyvíjejí totiž hru v rámci menšinového žánru s rozpočtem, který si žádá oslovení středoproudého publika. Situaci tak řeší schopností zvanou Focus.
Ta při aktivaci zvýrazňuje hádanky, možný postup hrou či zpomaluje čas v boji. Je to tedy jakási úlitba občasným hráčům, kterou však lze vypnout.
Jinak je Garett především zloděj a střet s několika strážci zpravidla končí jeho smrtí. Hra tedy zůstává hlavně plíživým titulem, který si žádá opatrný postup. Zažijete například momenty, kdy se opatrně krčíte za strážcem s měšcem plným zlata. A celou dobu trnete, jestli se ozbrojenec na poslední chvíli neotočí.
Filmové? Místy až příliš
Jindy ovšem Thief 4 staví hráče před těžko uvěřitelné situace. Stíny totiž můžete vnímat jako ultimátní úkryty. Proplížíte se jimi i okolo strážce vzdáleného na metr a hledícího vaším směrem. Jenže tak to bylo i v předchozích dílech.
Hra má využívat strukturu misí o třech dějstvích. V první jde o proniknutí do prostor s vytouženým pokladem, ve druhé o samotné uloupení kořisti a ve třetím pak o únik do bezpečí.
Krádež zpravidla vyžaduje řešení nějaké hádanky. V ukázkové úrovni to bylo například triviální složení obrazce na zlatém oválu. Stačilo správně natočit několik jeho částí.
Útěk ve vývojářem hrané ukázce připomínal spíše velkolepý film. Garett v něm přebíhal po úzkých hradbách a uskakoval padajícím trámům. Zdálo se však, že postavu situacemi prožene jedna vhodně stisknutá klávesa. Efektní? Rozhodně. Hráčský atraktivní? Spíše ne.
Thief 4 tedy působí jako potenciálně skvělá hra, nad kterou se však vznáší řada otazníků. Nabídne hráčům dostatečnou svobodu v řešení situací, či je spíše požene předem vytyčenými cestičkami?
Neupadne příliš do filmovosti na úkor hratelných pasáží? A nebude hra během několika misí příliš stereotypní? Pokud odpovědí na všechny zmiňované otázky bude hlasité ne, může být nový Thief skvělou hrou.
