Před Titanfallem 2 tak stojí nelehký úkol. Hra musí eliminovat nenápadné problémy prvního dílu, aniž by ztratila cokoliv ze své původní atraktivity.
Pokračování navíc může rozhodnout o tom, jestli má značka potenciál pro soutěžní hraní (eSports), či upadne do vývojářského cyklu plného nevýrazných pokračování a drobných změn.
Hlavní novinkou je tentokrát přitahovací lano, které působí takřka jako záblesk návrhářské geniality. Jediné tlačítko totiž přidává celou řadu možností. Tvůrcům se tak daří přidat taktickou vrstvu, aniž by hru příliš komplikovali.
S přitahovacím lanem se totiž lze vcelku rychle přesouvat přes rozsáhlé prostory, přemístit se s ním k nepřátelským robotickým titánům a přitahovat si okolo prolétající hráče.
Pohyb s lanem však není zcela frenetický a při jeho použití se z vás může stát lehký cíl. Jako nástroj pro přesun přes otevřené prostranství plné nepřátel tedy neposlouží.
V hrané ukázce jsem navíc spatřil jen minimum titánů. Zdá se, že tentokrát budou k dispozici s menší frekvencí. A mění se i jejich dynamika. Speciální uskakování se dobíjí pomaleji, a jeho využití proto bude vzácnější.
Menší jsou navíc i herní úrovně a z některých režimů mizí počítačem ovládaní nepřátelé. Cílem je totiž úprava tempa. Zatímco původní Titanfall nabízel téměř neustálou akci, dynamika druhého dílu bude více připomínat filmy. Očekávat tak můžete chvíle plné napjatého očekávání, ale i momenty plné nervydrásající akce.
Právě to by ostatně mohlo být klíčem k návykovosti a delší životnosti hry. Podobného principu totiž využívají akce, kterým se daří hráčskou základnu udržovat aktivní ještě dlouho po vydání. Tradičním příkladem může být střílečka Counter-Strike. Zatím se však daří i nedávno vydanému Overwatchi.
Tvůrci tentokrát chtějí vsadit také na komplexnější systém odemykání zbraní a výbavy. V tomto případě nezbývá než doufat, že to hře spíše neuškodí. Lepším řešením zpravidla bývá okamžité zpřístupnění celého arzenálu a možnost postupně odemykat kosmetické úpravy.
Titanfall 2 tentokrát nabídne i příběhovou kampaň, která podle prvních informací zněla nadějně. Při sledování ukázek za zavřenými dveřmi jsme se však nemohli zbavit dojmu, že jde především o dynamiku Call of Duty zasazenou do kontextu Titanfallu.
Nechybí tedy tvrdí hoši, velkolepé exploze a hordy tupých protivníků. Akci by však přece jen měly okořenit pohybové možnosti, díky kterým titul bude zahrnovat otevřenější úrovně a pasáže připomínající tradiční plošinovky.
V těch bude hlavní přesun mezi plochami, například za pomoci běhání po stěnách či dvojitých skoků.
Titanfall 2 zatím působí především jako opatrné pokračování. Síťová složka se hrála skvěle, na směrodatné posouzení novinek si však budeme počkat na vydání plné verze. Jejich význam lze z patnácti minut hraní odhadnout jen těžko.
V rámci prvních dojmů se přikláním spíše k možnosti, že je hra obezřetnou sázkou na jistotu a atraktivita její akce čerpá především z výjimečnosti prvního dílu. Pokud si však pokračování dokáže uchovat početnou hráčskou základnu, vývojáři svůj hlavní úkol splnili. Prvnímu dílu totiž bylo možné vytýkat jen máloco.
