Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tokijské herny na vlastní kůži

  12:05aktualizováno  10:43
Pokud bychom měli parafrázovat jeden známý výrok, zněl by takto: „Být v Tokyu a nenavštívit nějakou tamější hernu, jako bys tam nebyl.“ Navštívili jsme, zvedli spadlé čelisti a pochopitelně si i zahráli.

Ještě těsně před dosednutím na tokijském letišti Narita jsme žili v přesvědčení, že v Japonsku musejí být herny na každém rohu. A vlastně ještě i nějakou dobu po něm. Ve skutečnosti to ale pravda je i není – herny se sice nacházejí prakticky všude, ale těch s coin-op automaty je spíše menšina. Naprostou většinu totiž tvoří podniky s takzvanými pachinko automaty, což je něco na způsob našich automatů výherních, akorát že místo peněz se do těchto mašin vhazují a následně vypadavájí stovky ocelových kuliček. Upřímně řečeno, jsme dodnes pořádně nepochopili, o co tam vlastně jde, protože pozorováním několika hráčů jsme zjistili, že nedělají prakticky nic, přičemž se z mašin linou pouze krátké smyčky hudby doprovázené šílenými animacemi robotů a školaček a řinčením neustále „protékajících“ kuliček. Občas některý z hráčů sice stiskl nějaké tlačítko, ale rozhodně jsme si nevšimli, že by se dělo něco jiného. Celkově je v těchto podnicích neuvěřitelný rachot a do toho ještě neustále vyřvávají do přenosných megafonů zaměstnanci herny – v zásadě docela sranda, ale nic pro nás.

Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách

Dříve nebo později ale na nějakou hernu s coin-op automaty narazí v Tokyu každý. Jejich paleta je značně pestrá, a to jak velikostí a počtem her, tak skladbou titulů. I když v posledně zmíněném ohledu jsou mezi jednotlivými hernami značné podobnosti – nikde nesmí chybět bojovky (zejména Virtua Fighter, Tekken bývá zastoupen již méně, hojně se ale vyskytují všemožné „domácí tituly“ jako například King of Fighters nebo i Evropanům zcela neznámé značky, povětšinou ve striktně 2D zpracování). Značně polulární jsou i rytmické akce a ve větších podnicích se vyskytují i různé „karetní“ automaty. A jelikož jsme v Japonsku, tak prakticky všude lze najít alespoň dvě mašiny se scrollovacími střílečkami tak zběsilými, že po dvaceti minutách hraní nevíte, jestli je to na obrazovce už první boss nebo zda jste omylem nenamačkali „Continue“ po nějakém šílenci, co tam seděl před vámi. Nejen scrollovací střílečky lze ale v tokijských hernách označit za totální masakr.

To samé se dá říci i o zdejších rytmických akcích, kdy automat se dvěma zavěšenými kytarami je ještě v podstatě čajíček, na němž zaujme zejména provedení samotného kabinetu, což ostatně platí i o automatech simulujících hru na dva velké bubny, případně klasickou sestavu bicích. A v podstatě normálně působí i kabinety s tanečními podložkami, kterých jsme ale mimochodem rozhodně nepotkali tolik, kolik by Evropan u „úchylných Japonců“ čekal. Vrcholem ale byl jakýsi simulátor DJe, v němž bylo potřeba mačkat v ukrutném tempu asi sedm tlačítek a po straně byl navíc ještě gramofon, jenž tam patrně rovněž nebyl jen tak pro efekt. Vtipné na tom bylo, že hra neměla prakticky žádnou grafiku a ještě vtipnější pak to, že shora dolů na obrazovce strašně rychle padaly barevné vodorovné čárky, které značily, kdy je potřeba do čeho třísknout. Hra to je tak rychlá, že jsme vůbec ani neměli šanci poznat, zda se dotyčnému daří nebo ne, nicméně zjevně je tento titul ve své domovině značně úspěšný, jelikož se na něj místy stály i fronty. Ovšem ani již zmíněné bubnování na velké bubny nebylo zrovna jednoduché, protože symboly sice proudily zprava doleva a o poznání pomaleji, ale přesto jsme příliš nechápali, jak to tamní hráči mohou stíhat a ještě se u toho tvářit, jako že jsou v naprosté pohodě.

Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách

Pokud ale chcete vidět co nejvíce, je potřeba najít si i nějakou pořádnou hernu. My jsme si vybrali Club Sega ve čtvrti Akihabara, což je mimochodem čtvrť „zasvěcená“ elektronice, hrám, videu, hudbě, komixům a herním figurkám. Zní to asi trochu snobsky nebo tak řekněme skrytě nafoukaně, ale myslíme to upřímně – pokud někdy budete mít cestu do Tokya, rozhodně Akihabaru nevynechávejte. Ostatně, do Thajska a přilehlých asijských destinací se dnes již létá na dovolenou vcelku běžně, tak proč by si vášnivý hráč nemohl zajet na týden do Japonska? Zpět ale do herny.

Club Sega je šestipatrová budova, doslova nacpaná coin-op automaty, a to nejen s hrami z produkce Segy. Pokud nás paměť neklame, tak se jedná i o jednu z heren přítomných na virtuální mapě Tokya ve Virtua Fighterovi, což by ostatně potvrzovalo jedno celé (nebo snad dokonce dvě) patro věnované pouze bojovkám. Bojovky obecně jsou zde značně soutěživou záležitostí, a tak v podstatě nenarazíte na jeden osamocený automat s nějakou hrou tohoto typu. V drtivé většině případů jsou bojovky nainstalovány na speciálním segáckém dvojkabinetu, jenž je tvořen dvěma propojenými automaty stojícími k sobě „zády“. Pokud na jednom z nich hrajete, a k protějšímu si sedne někdo jiný, okamžitě vám vstoupí do hry a vítěz následného souboje pak pokračuje dál. Na jednu stranu je to pro našince značná výzva, vždyť porazit Japonce se nepovede každý den, ale na stranu druhou to dokáže i naštvat, protože jsme si většinou chtěli vyzkoušet u nás méně známé hry, takže nás vždy každý vcelku slušně vydrtil. I když, jeden souboj s místním matadorem jsem dokázal vyhrát, ovšem čistě jen proto, že jsem ho evidentně zaskočil svým značně neortodoxním stylem. Během druhého souboje si mě ale skvěle načetl a už jsem tedy z kapsy mohl pomalu začít lovit další stojenovou minci (v přepočtu necelá česká dvacka).

Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách

Překvapivě malé zastoupení mají v japonských hernách hry závodní a Club Sega nebyl výjimkou. Na druhou stranu, na naše poměry není nějakých deset automatů vůbec špatné číslo, ovšem na poměry zdejších šesti pater Clubu Sega to byl pouze naprosto bezvýznamný koutek. Mimochodem, závodní hra, v jejímž japonském názvu se skrývá i slovo „Midnight“ evokuje automatovou verzi Midnight Clubu, ale ve skutečnosti má hru na triku firma Genki, takže se jedná o bratříčka Import Tuner Challenge. Zcela zde pak chyběly hry tak říkajíc pro pány, které lze ale poměrně často najít v menších hernách. Jedná se o jakési simulátory randění, přičemž tedy ale zdejší děvčata ukazují o poznání více než jen roztomilé úsměvy poté, co jim věnujete květinu. Co do počtu stanovišť mají menší zastoupení i hry pro světelnou pistoli, ale kromě těch úplně nejmenších heren (do cca 20-25 kabinetů) najdete všude alespoň jednu. Často se objevuje poslední The House of the Dead a poměrně často se dá narazit i na velmi slušný a příjemně hratelný Silent Hill Arcade, v němž pár „dvacetikaček“ z našich kapes skončilo. Pochopitelně ale nesmí ve větších hernách chybět ani střílečky s roboty.

Něco, co by se dalo označit za kulturní šok, nám ovšem připravily „karetní“ a „kolektivní“ videohry. V prvním případě jde o to, že si v obchodě koupíte speciální kartičky, kterými pak ovládáte dění na obrazovce. Nejtypičtějším příkladem budiž jakási strategie, jejíž jméno bohužel asi již z paměti nevydolujeme, ale funguje to zhruba tak, že místo páčky a řady tlačítek má hráč před sebou plochu, po níž posouvá kartičkami, reprezentujícími jeho bojové jednotky. Osobně mě jako stratéga-ignoranta tato hra sice vůbec nezaujala, ale bylo fantastické sledovat, jak se při jejím hraní chovali hráči. Zuřivé posouvání kartiček bylo na denním pořádku a mnohdy se dala zahlédnout i různá teatrální gesta prozrazující, že tuhle hru Japonci opravdu můžou. Něčím podobným pak je například simulátor baseballu, kde máte před sebou devět slotů pro „sběratelské“ kartičky s hráči. Z nich si složíte sestavu a pořadí na pálce, přičemž odpaly se provádějí pomocí tlačítek. Velkým hitem, respektive naprostou samozřejmostí jsou v Japonsku dotykové displeje, takže například umístění nadhozů se v tomto případě provádění jednoduše tak, že prstem ukážete, kam má míček směřovat.

Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách

Velkou neznámou pro nás ale byly zmíněné hry „kolektivní“. Jedná se o to, že před jednou velkou obrazovkou sedí zhruba desítka hráčů a sledují například virtuální dostih. Z průběhu hry jsme si nebyli zrovna dvakrát jistí, jestli se jedná o simulátor sázení na koně nebo spíše dostihový manažer, nicméně v případě koncepčně stejně vyvedeného manažeru fotbalového to již bylo srozumitelnější.

Mnohem pochopitelnější pak byl velmi zajímavý automat v podobě velké kulaté kabiny, kam jste si celí vlezli a obraz byl promítán na celou vnitřní polokouli této komůrky. Jednalo se o simulátor obrovského mecha od Segy a přestože grafika sama o sobě již vykazovala známky jisté letitosti, celkový vizuální dojem z hraní byl skutečně skvělý. Rozhlížet se z kabiny velkého bojového robota se holt nepoštěstí každý den. A jen abychom nezapomněli na posedlost Japonců obřími mechy – hrám s touto tématikou bylo například v již zmíněném Clubu Sega opět věnováno celé jedno patro. Ostatně, „karetní hry“ měly prakticky jedno celé pro sebe rovněž.

Turné po tokijských hernách Turné po tokijských hernách

Závěrem snad ještě drobnou zajímavost. Zatímco jsme se za celý pobyt v Tokyu prakticky nikde nesetkali s žádnými frontami na nic (ty co se stály na výstavišti nepočítáme, protože v průběhu prvních dvou dnů stejně nebyly nijak dlouhé), v hernách se řady na oblíbené hry stávají zcela běžně. Což možná o to více překvapí v herně odhadem s nějakými třemi stovkami kabinetů. Videohry jsou zkrátka součástí životního stylu Japonců a i když si doma mohou zahrát prakticky cokoliv (report z herních prodejen přineseme v nejbližších dnech), přesto velmi rádi a často vycházejí i do heren. Ostatně v baru vedle našeho hotelu stálo točené pivo necelých JPY 1000, zatímco hra v herně přesáhne JPY 100 jen málokdy. Pro vášnivé hráče je zkrátka Japonsko ráj na Zemi.

Index spokojenosti: 142%

Autor:




Nejčtenější

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Kingdome Come: Deliverance
Nový trailer na Kingdom Come poodhaluje příběh a létají v něm výkaly

Nová ukázka z historického RPG ukazuje násilný přechod hlavního hrdiny z bezstarostného mládí do dospělosti.   celý článek

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Další z rubriky

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři ji předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Uncharted: The Lost Legacy
RECENZE: Uncharted Lost Legacy je dámská jízda ve velkém stylu

Voda je mokrá, drogy špatné a Uncharted je jednou z nejlepších her vůbec. Nic se na tom nemění ani v novém přídavku Lost Legacy, kde ikonického Nathana Drakea...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.