Pakliže patříte mezi příznivce žánru taktická akce, po Conflict: Desert Storm asi uvítáte další zajímavý příspěvek jménem Ghost Recon, kterýžto je však portem již dříve vydané PC verze. Oproti originálu tu je řada dílčích změn, některé z nich jsou ku prospěchu věci, u jiných tomu je bohužel naopak, ale účelem tohoto článku nebude porovnávání, ale pokud možno objektivní pohled na titul, jenž má na next-gen konzolích svou premiéru.
Nemá cenu se ohlížet za nepříliš povedenou konzolovou minulostí téhle série, rovnýma nohama pojďme nahlédnout na fiktivní příběhové pozadí Ghost Recon, který speciální složky zavede do podivného mocenského konfliktu v Rusku. Do akce můžete vzít až šest vojáků (a tyto rozdělit do dvou skupin), přičemž dle typu mise vybíráte ze své "armády" vhodné alternativy. Specializace každého vojáka totiž determinuje palebnou sílu vašeho malého oddílu, takže tu máme vojáky s protitankovými střelami jakož i odstřelovače. Každý má přednastaveno několik kitů, což jsou zbraňová komba, se kterými se posléze představí v akci. Vedle automatu to může být např. sada ručních granátů, dalekohled, nebo munice navíc. Vyjma výběru obtížnosti nelze přehlédnout ani vstřícný Tutorial, s jehož pomocí byste se měli snáze orientovat ve víru boje.
Každá mise je prezentována z pohledu (first-person) vámi vybraného vojáka, mezi nimiž lze libovolně přepínat. Cyklování mezi vojáky je zbytečně zmatečné, neboli šlo by to zcela jistě vyřešit mnohem
lépe, ale budiž. Co rozhodně potěší jsou přibližovací možnosti náměru každé zbraně, kde má přirozeně nejlepší zoom sniperka, takže likvidace vzdálenějších vojáků v některých herních úsecích připomíná poklidný lov divokých kachen. Nepřátelská přesila má několik modelů chování, v němž nalezneme jednak příkladné schovávání se za překážkami, keři, padlými stromy apod. v případě zahájení palby, ale i takové momenty, kdy vojáci druhé strany stojí v poklidu na místě u zdi a vůbec nereflektují, že na jejich území př. přijely tanky, kteréžto pak nemilosrdně čistí prostor před sebou. AI je tedy značně nevyvážená, bohužel však tato výtka může směřovat i do vlastních řad. Jak se říká, pokud něco chcete udělat pořádně, je nejlepší, když se takového úkolu zhostíte sami. Vaši spolubojovníci sice mají své chvilky, ve kterých příjemně překvapí, ale jestliže se nedokáží trefit do několik metrů vzdáleného protivníka seznáte, že něco je špatně. Chybka se vloudila i do taktického aspektu hry, jenž tak trochu ztrácí na přitažlivosti. Hned vysvětlím.
Aktivně ovládáte vždy jenom jednu skupinku ze dvou nasazených, přičemž to v praxi funguje tak, že vaše počínání zbyvší členové této skupinky toliko kopírují - řeč je především o možnostech lehu a plazení, či ostřelování nepřátel, u něhož lze nastavit stupeň agrese ostatních členů mužstva. V daný moment pak máte jenom dvě rámcové alternativy, jak nastavit kooperaci se druhou skupinkou v akci. Buďto poněkud zdlouhavě (navíc v real-time) skrze mapku mise, na níž lze ručně určit přesun druhého oddílu z místa A do místa B, anebo díky jedné prima vychytávce, kdy pomocí pravého analogu
přesně stanovíte bod, kam druhé družstvo okamžitě přikvačí. Celé tohle schéma kazí několik zásadních maličkostí. Stupeň agrese jednak determinuje postoj - odkrytí - vojáků (nelze střílet na všechny potenciální cíle vleže, ani vkleče, musíte poněkud záhadně vždycky stát) a druhak se má tohle nastavení sklon - během cyklování mezi jednotlivými vojáky - navracet do deafultního režimu Recon, kdy se vojáci v palbě sami od sebe nějak dvakrát neangažují. Takže každou chvíli okupujete menu se změnou konfigurace agrese a připadáte si jako dokonalý mamlas. Další perličkou je skutečnost, že vámi vedenou skupinku nelze vůbec nijak usměrňovat, prostě se vás drží jako klíště a pakliže se chcete někam proplížit (třeba umístit minu) máte smůlu, neboť vaši spolubojovníci vás díky svým aktivitám téměř jistě prozradí. Z toho důvodu se v řadě misí vyplatí nasadit do obou skupin pouze jediného vojáka, kooperace mezi těmito - spojená s nějakou cizelérskou činností - pak probíhá za mnohem přijatelnějších podmínek, ve kterých nebudete tak často svědky zbytečné smrti vašich mužů!
Co kvituji s povděkem je radar ve spodní části obrazovky, suplující několik funkcí najednou. Přičemž ta nejdůležitější je červené upozornění na směr, odkud nepřítel zahájil střelbu, což vám mnohokrát vytrhne nepříjemný trn z paty. Díky rozsáhlým exteriérovým mapám by totiž hledání případného střelce mohlo být také hledáním jehly v kupce sena. Vlnící se křoviska a stromy jsou velice matoucí elementy a nedosti na tom se nepřátelé někdy zachovají i logicky obezřetně, což celé vaše úsilí o lokalizaci střelce dosti komplikuje. Nicméně jsou tu i okamžiky, kdy radar pranic nepotřebujete. Vzpomínám na moment, kdy jsem se svým Alpha
oddílem postupoval podél skalisek směrem k jednomu z úkolů dané mise a najednou zaduněla střelba, která udeřila do kamene přede mnou jako kladivo. Zvedl se prach, zatímco já se naopak rychle položil k zemi. Za chvíli se objevila četa nepřátelských vojáků, která si to mašírovala v nevelkém rozestupu přímo na mne. Opakovaná salva mého oddílu je vzápětí snadno rozprášila…
Přítomnost obrněných vozidel se pro vás bohužel omezuje toliko na pasivní přihlížení, opatrné obcházení, popřípadě likvidaci za pomoci protitankové střely. Zato občasná kulometná hnízda se mohou stát vítaným nástrojem pomsty, nebýt jedné maličkosti a to, že když se k takovému kulometu konečně probojujete, už není důvod jej použít, anžto jste právě eliminovali veškerý nepřátelský odpor v dané lokaci. Vedle "interiérových" levelů, odehrávajících se na zpravidla striktně vymezených cestách pro postup nějakou urbanistickou zónou se dočkáte i relativně rozlehlých exteriérů, v nichž rozhodně potěší možnost alternativních napadení vybraného cíle, mezi což patří současný atak lokace ze dvou různých světových stran. Co potěší mnohem méně jsou časté terénní nerovnosti, házející vám v mnoha případech podivné klacky pod nohy. V souvislosti s interiéry ještě v krátkosti zmíním, že "návštěvy" budov ve městech jsou bohužel hodně příležitostné, na druhou stranu nejenom v tento moment jistě oceníte skvělý režim nočního vidění, jež vám mnohdy poskytuje značnou výhodu před nepřítelem.
Ghost Recon na první pohled evokuje FPS, ve kterém však není prostor pro chyby. Jedna či dvě úspěšné trefy odkryté části vašeho těla znamenají okamžitou smrt, což může zamrzet tím více, pokud jste s daným vojákem prošli již několika předchozími misemi. Hra totiž nabízí zajímavý RPG prvek, kdy se po absolvování každé mise v ní účinkující síly dočkají jednoho zkušenostního bodíku, jehož poté lze věnovat na růst některé ze čtyř vlastností, kde zejména výdrž může být tím rozhodujícím jazýčkem na vahách života a smrti. Vedle toho nelze ani opominout fakt, že splněním nepovinného úkolu každé mise se dočkáte příjemného přírůstku v podobě nějakého extra vojáka, disponujícího vedle lepších parametrů i zajímavým zbraňovým potenciálem!
Třebaže Ghost Recon nemá tolik drobných chybiček co shora avizovaný Conflict: Desert Storm, přesto i tady narazíme na občasná pochybení, nabízející rozpaky třebas nad tím, kdy jasně zacíleného protivníka nejste s to zasáhnout, kdy se vaši muži jakož i nepřátelé legračně zaseknou za nějakou překážkou, kdy nelze sebrat klíčovou zbraň mrtvého kamaráda, či v neposlední řadě tehdy, kdy atak z protitankové střely cílený na personál obsluhující na daném místě kulomet pranic neudělá. Ačkoliv tu je přítomen vděčný systém "quicksave" předem upozorňuji, že se jedná spíše o jakési checkpointy, neboť každou misi musíte před vypnutím konzole dokončit. Ale i tak příjemné ulehčení vašich snah, jež si nota bene můžete poté zopakovat v trochu jiných intencích. Postupem v kampani se totiž lze kdykoliv vrátit do již absolvovaných misí a tyto si pak zkusit za odlišných podmínek, jako je třeba vystřílení všech nepřátel v oblasti apod. Nedosti na tom tu je implementován multiplayer pro dva hráče, kde si tak lze střihnout rozličné typy kooperace. Pohříchu se při tomto módu nedočkáte příjemné feature z Conflict: Desert Storm, kde se v akci ocitlo celé mužstvo. V Ghost Recon máte pro každého hráče jenom jednoho vojáka. I když stále jde o prima záležitost, těžko kdy takováto prezentace dosáhne výšin Xboxové verze Ghost Recon, využívající služeb programu Xbox Live, takže si to zde může rozdat přes internet až 16 lidiček naráz.
Co říci závěrem? Možná, že vyzdvihnout jinak příležitostný hudební doprovod, zpříjemňující atmosféru akce, či slušný grafický engine, který ale nesluje dnes žádanou interaktivitou a co se týče detailů, tak tady také dvakrát neohromí. Ghost Recon je však navzdory všudypřítomým pochybením velmi solidní taktická akce s pěkným bonusovým materiálem (obsáhlá knihovna zohledňující popis zbraní a životopis zde přítomných Zelených baretů, artworky, či trailery např. z XIII) navrch, která v přímém souboji s Desert Storm nicméně prohrává. Byť jen o prsa…
| Ghost Recon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
