Rozhlédněte se po žánrovém kolbišti. Pozorně prověřte pohledem každý jeho kousíček a přehlížejte přitom věci očividné a do očí bijící. Hledejte nepatrné detaily a chameleóní nesrovnalosti, narušující při soustředěném pohledu věrohodnost viděného. Hledejte, co není vidět na první pohled. Nic? Tak si nasaďte brýle pro termální vidění a rozhlédněte se znova. Teď už nemůžete nevidět támhle v křoví schovaný Ghost Recon: Jungle Storm, v písku zalezlé dva kousky Conflict: Desert Storm, mezi stromy se maskující Coflict: Vietnam a dva díly SOCOMu, támhle za dveřmi u zdi vyčkávající Rainbow Six 3 nebo za vrakem auta schovaný a zdálky komandovaný Full Spectrum Warrior. Nemůžete nevidět, že jakkoliv se to může zdát nepravděpodobné a těžko uvěřitelné, tak týmové akce jsou v současné době na konzolích těžce “in”. Tak “in”, že rozhodně je pořád z čeho vybírat a při hodnocení nemá rozhodující slovo hlad, ale možnost srovnání. Tak “in”, že už tu existuje dosti věrohodné měřítko skutečné kvality a jen slavné jméno, sebevědomě křičící "týmová akce!" už k úspěchu u hlady netrpících nestačí. Bohudík pro nás. Bohužel pro Ghost Recon 2.
Tedy přesněji řečeno, pro PS2 verzi Ghost Recon 2, která - jak se autoři sami chlubí - byla šita speciálně přesně na míru PS2. PR řečičky však v tomto případě ve skutečnosti znamenají, že PS2 verzi dostal na starost patrně nejméně schopný tým ze stáje Ubi Softu
a výsledek - obzvláště petrný ve srovnání s PC a Xb verzí - podle toho vypadá, resp. uvedenou hypotézičku jasně potvrzuje. Jistě, zásluhou separovaného vývoje PS2 verze GR2 má tato původní příběhovou linii přinášející s sebou, co se misí týče obsahově poněkud odlišnou, tedy svým způsobem i novou hru. Nicméně "původní příběhová linie" v tomto případě znamená jen chronologicky odlišný pohled z jedné a té samé strany na totéž téma, a sice Clancyho oblíbené, nudné a provařené "jak dobří američtí hoši ze speciálních jednotek nakopali zadnice zlým a agresorům (tentokrát čti Jihokorejcům), a pomohli tím dobru k dalšímu vítězství". Jediným skutečným přínosem "původní příběhové linie" tak není příběh samotný, ale pouze poněkud jiný herní obsah, který se nicméně náplní příliš neliší od těch přítomných v PC a Xb verzi GR2, takže ve výsledku je přínos speciálního šití GR2 přesně na míru PS2 - řekněme - nulový. Konverze šitá na míru PS2 by byla přínosnější, protože chyby, které GR2 na PS2 srážejí za jeho bratříčky, jdou jasně na vrub špatného game designu a tedy na vrub schopností týmu, který ho měl na starosti.
Ví o vás, i když vás vidět ani slyšet nemohli a střílí po vás i když vás nevidí ani neslyší, což je dvojnásob problematické v moment, kdy je nemůžete vidět vy.
V jádru totiž GR2 rozhodně není špatnou hrou. Nechybí mu atmosféra eskalujícího konfliktu, který záškodnickými operacemi v týlu nepřítele pomáháte hasit, resp. vyhrát těm "dobrým". Nechybí mu obsahově věrohodné mise, autenticky pojaté přestřelky, určitá dávka
napětí a pocitu satisfakce z dobře a úspěšně vyřešené situace. Nechybí mu dokonce ani kvalitně vyřešené a pro potřeby týmové akce dostatečně pohodlné ovládání, ani relativně slušné audiovizuální provedení. Jednoduše nechybí mu nezbytné minimum pro zadělání těsta na dobrou hru. Bohužel mu ale nechybí ani školácké chyby v game designu, srážející potenciál kvalit výsledného kvasu. A většina těchto v těstě zapečených much vám nemůže neuvíznout mezi zuby už při prvním nakousnutí.
Hnedle první level vám jich nabídne, co dáseň ráčí: ukázkové příklady špatného level designu i primitivně naskriptované AI, což jsou problémy, se kterými se budete ve větší či menší míře následně potýkat neustále. Autoři PS2 verze se rozhodli poněkud přitvrdit na akčnosti a ubrat na taktičnosti hry (na víc než jeden tým a operativní plánování z jedničky nadobro zapomeňte, což platí ale pro všechny verze GR2), čemuž je striktně lineární level design poplatný. Že vás napadá jak se optimálně vypořádat s nepřátelskou hlídkou vpadnutím jim do zad? Že by nebylo špatné dát se touhle cestou a získat tak strategicky výhodnější pozici? Že byste raději obešli nepřátelské ležení a zaútočili ze zálohy, případně se úplně vyhnuli nepříteli? Zapomeňte. Všechny levely jsou velmi výrazně omezenými koridory, z nichž
|
zpět do formace, hození granátu plus pár kontextových příkazů jako třeba zabrání stacionární zbraně apod.), z nichž většina je ovšem díky přílišnému přiklonění se k akčnosti nadbytečná. Zdaleka nejužitečnějším příkazem je přesun na určené místo, díky čemuž přece jenom budete mít příležitost dobře pokrývat omezený prostor a dostaví se i pocit, že tohle přeci jenom je týmová akce. Na druhou stranu ovšem takové poskytnutí smysluplné krycí palby je zcela očividně nad možnosti zdejší AI a znova to následné chaotické střílení vašich parťáků kolem sebe chtít vidět ani použít nebudete. Zbytek pokynů je již čistě jen v pár místech použitelnou, samoúčelnou a vaše taktické možnosti nijak nerozšiřující záležitostí. Ostatně řadu misí pojedete sólo a sami s překvapením zjistíte, že je hrajete v podstatě identicky, jako když máte po ruce parťáky, což samo o sobě dostatečně vypovídá o hloubce i nutnosti týmové kooperace v GR2.
Napětí tak mnohdy vystřídá frustrace a pocit satisfakce z dokončení mise či vyřešení situace jen úleva.
Poměrně vskutku "pozoruhodným" nápadem a vylepšovákem autorů PS2 verze GR2 je absence jakýchkoliv checkpointů v rámci misí. A ano, na možnost nahrávat pozici kdekoliv během mise, stejně jako tomu je možné u PC i Xb verze, rovněž zapomeňte. Každou misi musíte udělat na jeden zátah. A ne, nejsou tu žádné lékárničky ani žádní medici.
A ano, přestřelky se snaží být autentické, takže pár ran z větší blízkosti či jeden granát a je po vás. A ne, nepřítele skutečně mnohdy nemáte šanci ze zákrytu vidět i když on vidí vás. A ještě jednou ano, řadu situací nemůžete řešit jinak než metodou pokus-omyl. A - ehm ... tentokrát už vážně naposledy - a ano, ve výsledku to vede mnohdy ke zcela zbytečně častému opakování řady misí neustále dokola, dokud neobjevíte ten "pravý" způsob postupu prostřílení se k cíli. Vzhledem k tomu, že levely jsou striktně lineární, AI primitivně naskriptovaná a vaše kreativita tím svázaná, vede ve výsledku tenhle nápad s misemi na jeden zátah mnohdy k nutnosti absolvovat stále ty samé situace, řešit stále ty samé problémy jedním a tím samým způsobem. Tedy ke značnému stereotypu. A stereotyp vede k nudě. Napětí tak mnohdy vystřídá frustrace a pocit satisfakce z dokončení mise či vyřešení situace jen úleva. Nemluvě o tom, že nutnost opakování jen podtrhává a zvýrazňuje primitivnost naskriptování AI i špatný level design. Přitom stačilo jen tu a tam pár checkpointů, quicksave nebo aspoň možnost uzdravovat se a všechny tyhle uvedené problémy nemusely narůstat do příliš problematických rozměrů. Stačilo udělat kvalitní konverzi Xb verze (nebo pracovat paralelně na té samé verzi), v níž všechny uvedené vskutku až školácké chyby absentují, či případně nedělat "speciální" a obsahově zbytečně odlišnou verzi jedné hry, přímo na míru PS2.
Ostatně hra ani nevypadá, že by byla skutečně šita přímo na míru PS2, protože na pohled tak jako tak trpí všemi neduhy, jako většina konverzí z Xb či PC. Animace vaší postavy (pohled z vašich očí z jedničky nahradil o něco funkčnější pohled třetí osoby) je sice slušná, její model vcelku detailně zvládnutý, některé částicové efekty zdařilé a celkový "look" hry docela realistický a výrazně lepší než u prvního dílu, nicméně textury jsou nevýrazné a rozmazané a snímkování nízké a nestabilní. Celkově je sice navzdory uvedenému GR2 lehce nadprůměrně vypadající hrou, ale to je dnes v případě, kdy se autoři ohánějí šitím PS2 na míru poměrně slabý výsledek. Fakticky ze separovaného vývoje tak PS2 verze nevytěžila podstatného prakticky nic a vzhledem k uvedeným chybám, kterými za tohle šití PS2 verze zaplatila, nezbývá než opětovně si povzdychnout nad tím, proč nezůstalo raději u konverze, které Ubi Soft umí (viz. Splinter Cell nebo Rainbow Six 3).
Skutečnost, že ovšem GR2 zaostává za svými bratříčky by ovšem nebyla ničím, než smutným konstatováním, kdyby GR2 nezaostával i za svými soukmenovci na PS2. Bohužel díky uvedeným problémům vskutku zaostává a nezaostává proto, že by zaostávat musel, jak dokazují svými kvalitami jeho sourozenci na ostatních platformách, ale jen proto, že se na něj někdo tak trochu vyflákl, aniž by musel. Nicméně pokud je tenhle typ her právě váš šálek kafe a pořád u vás platí, že hlad je nejlepší kuchař, v případě GR2 si nebudete rozhodně rvát vlasy z otřesných kvalit hry, ale maximálně z promarněného potenciálu. Z promarněného potenciálu hry, která mohla a měla být něčím víc než jen slabším nadprůměrem a patřit spolu se SOCOMem II k absolutní špičce. Bohužel nepatří.
| Red Faction | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
