O hře Tony Hawk’s Pro Skater 3 jsme sice na našich stránkách psali, ale dříve recenzovaná se v mnohém odlišuje od této, cílené na o poznání výkonnější platformu PS2.
Jak vlastně tahle hra funguje (protřelí pařani prominou mé malé přiblížení neznalcům)? Ovládáte postavičku vybraného skatera, jehož vidíte ze třetí perspektivy. Vaše snaha ve standardním módu by měla směřovat k co největšímu počtu bodů za provedené triky. A tak za pomoci krkolomných kombinací stisků tlačítek vytváříte rozličná komba (nepřetržitý sousled triků). Grindujete (brousíte prknem) klandry, různé hrany a překážky, skáčete na U rampách, ale také si parádně natloukáte sosáky. Vše spočívá ve cviku, rychlosti a perfektním načasování. Za utržené body postupujete dál, občas po sebrání charakteristické ikony vylepšujete jednotlivé vlastnosti vaší postavy atd. Dualshock je pro tento typ her jako stvořený, takže se vše naučíte během pár hodin. A pak to začne; máte to v krvi a v naprosté agonii se snažíte o co největší a nejlepší komba. Všem je už snad jasné, o co se jedná.
Přejděmež tedy ku hratelnosti (stejně je to ale zvláštní slovo - hratelnost)! Tony Hawk‘s Pro Skater 3 je maximálně vychytaná zábava. Touto větou bych mohl skončit a poslat vás všechny do obchodu pro DVD. Ale místo toho vám přiblížím, v čem že je natolik skvělý.
Především v angličany definovaném výrazu "learning curve". Tato "křivka zvyku" znamená dobu v závislosti na pokroku ve hře, čili vychytávku obtížnosti. V praxi to vypadá tak, že se chytnete Tonyho a budete mít problémy s malými triky. Jak budete dál pronikat do tajů hry v prvních jednodušších levelech, začnete zjišťovat kombinace triků a grindů. Následně objevíte rušení mrtvých bodů v kombech za pomoci "manuálů" (speciální trik – naklopení prkna a sjezd po předních, či zadních kolečkách na zemi k dalšímu grindu). Prozkoumáte návaznosti klandrů, ramp a dalších míst, kde můžete trikovat a voilá: kombo o počtu 26 triků za 187 218 bodů je na světě. Tedy to je alespoň příklad jednoho z mých triků na letišti, věřím, že se najdou borci s mnohem vyššími počty… . Kouzlo je právě v tom pocitu, kdy se sžíváte se svou postavou. V pokročilejší fázi dospějete k takové synchronizaci pohybů a pocitu z jízdy, že budete nadšeni. Málokterá hra umožní tak dokonalý srůst rukou s dualshockem!
A pokračujeme v krasojízdě! Levely. 9 základních + 1 skrytý. Každý z jiného prostředí: například první se odehrává ve slévárnách. Lokace přímo vybízející ke grindování mnoha trubek a hran. Z několika úkolů musím zmínit otočení 5 pístů pomocí grindu a následné otevření parádní skryté lokace s točivým sjezdem (tady se grindem dostanete do takové rychlosti, že dole budete většinou brzdit bradou), nebo shození
nadutého vědátora do nádrže se studenou vodou… . Ke standardním úkolům v levelu patří dosáhnutí normálního, pro a sick score, provedení daného triku nad určitou překážkou, sebrání hodně nešikovně ukryté videokazety atd. Pestrost
jednotlivých cílů pro dosažení v každém dalším levelu je až zarážející (asanace kapesních zlodějíčků skokem a dovoz lístků na letadlo skaterům v letištním levelu, předvádění se před slečnami ve vyzývavých tričkách s logem Neversoftu na křižníku, odříznutí kanadského tupouna, jenž přimrzl jazykem ke sloupu elektrického vedení…). Zachovány byly i tzv. sk8 parky, tedy mezilevely, kde se předvedete v jízdě před odbornou porotou (společně s dalšími postavami), která vás ohodnotí procenty od 0 do 100. Na další postup je samozřejmě potřebná medaile (takové zlato v posledním Tokiu je pěkně tvrdý oříšek).
Je libo vytvořit si vlastní sk8 park? Máte tu možnost v editoru. Tak tomu říkám bonus! Editor je vcelku jednoduchý na ovládání a výsledný efekt opravdu potěší. Ještě uložit na kartu a jedeme!
Postavy. Můžete si zde vybrat z takových zvučných jmen (znalci plesají) jako např. Tony Hawk, Chad Muska, Kareem Campbell, Rune Cliffberg, Eric Koston, Rodney Mullen ad. Modely jsou dokonce tak vypiplané, že postavičky mají xichtíky a oblečení odpovídající realitě! Každá z nich má jinak umístěné bonusy v levelu, jinou sadu speciálních triků a jiné zadání úkolů. Každá z postav má také samozřejmě jiný
závěrečný film. Ale než se k němu prokoušete, bude vám to zaručeně chvilku
trvat… . Pokud by snad někomu nevyhovoval ani jeden z borců, může si stvořit vlastního k obrazu svému. Ve velmi podrobně vyvedeném editoru, pokud si tedy dáte tu práci, určitě vyplodíte tak dokonalou kopii sebe sama, že se budou všechny návštěvy při vaší produkci na obrazovce velmi podivovat. Nejenže můžete připodobnit obličej a oblečení, na hru má vliv váha i výška! Nemluvě o tom, že za vámi vytvořenou postavu obdržíte po úspěšném dohrání i speciální film navíc. Chválím autory za tento počin, jenž nám umožňuje najít ve hře vlastní identitu; bravo!
Vývoj postav je zde řešen za pomoci sbírání ikon status pointů a jejich následného přidání k jedné z mnoha vlastností – stabilita, ollie, air atd. Vtip je v tom, že se ukrývají v celém levelu na velmi špatně viditelných, či dosažitelných místech. Kupříkladu se začátečnickou postavičkou nemáte v první levelu šanci jednu z nich sebrat, dokud se nevypumpujete na maximum v rychlosti a airu. Posléze, když jste dost nadupaní, zjistíte, že vám to skóre v prvním levelu nějak podezřele stouplo a je tu další motivace: překonání high skóre.
Multiplayer. Především je třeba zdůraznit, že THPS3 je první PS2 hra podporující připojení na internet. V jednom časopisu jsem se dozvěděl, že je k tomu zapotřebí ethernet adaptér a PC online. V manuálu však píší o USB modemu, podporujícím PPP protokol. Ten by měl stačit, jelikož hra si údajně vynutí připojení sama, můžete si zřejmě nastavit úplně vše. Přiznám se však, že k tomuto pokusu jsem ještě neměl příležitost, nevlastním totiž právě žádaný USB modem; většina se totiž prodává
v provedení PCI, nebo externí. Zde je prostor pro příspěvek čtenářů, kteří by se chtěli podělit o své zkušenosti. Jisté ale je, že se ve finále připojíte na speciální server THPS3 ve Státech a budete se projíždět po parku s človíčky z celého světa.
Pro ty standardní hráče, kteří se soustavně nerýpají v hardwaru, je zde samozřejmě možnost hry ve splitscreenu (rozdělené obrazovce). A to hned v několika módech. Grafitti – příjemná to klasika. Každý hráč má přidělenu jednu barvu. Kdo zdolá překážku trikem za více bodů, na tu jeho se obarví. Vyhrává hráč s větším počtem obarvených atrakcí. Dalším režimem je Trick Attack; zde musíte v určeném čase nahrát co nejvíce bodů (pokud skopnete soupeře, skóre se také vylepší). Horse, neboli hra na „h...o“ (promiňte mi to vulgární slovo, ale jinak se to nedá pojmenovat). Každý hráč musí provést trik. Ten horší dostane jedno písmenko z oblíbeného slovíčka, při kompletaci všech prohrává a stává se tímto slovem. Slap! je módem pro tupé palice; ten kdo sejme vícekrát oponenta, vyhrál: při střetu rozhoduje vyšší rychlost. Nu a poslední King Of The Hill. Někde v levelu se skrývá koruna (tedy ta královská). Kdo jí najde, stává se králem. Hráč, který udrží jako první korunu v určeném časovém limitu, vyhrává. Takže čistý survivor. Moment, zapomněl jsem na Free Skate, ale tady to vlastně o ničem není, zkrátka se jen projíždíte a trikujete a trikujete a jezdíte a …
Životnost. Z předchozích řádek jasně vyplývá, že je gigantická. Motta, jako získání filmu pro danou postavu, dosáhnutí maximálního skóre, nejdelší kombo nebo grind, vám dlouho nedají spát. Rozmanitost triků a téměř neomezené možnosti jejich kombinací; to jsme tu také ještě neměli. Opravdu velmi zábavný multiplayer, u nějž strávíte s kamarádem hodiny smažby je také jednoznačnou devizou. Tony prostě patří k těm málu her, které se vyplatí pořídit už jen kvůli výdrži. STOP ještě jsou tu… hudba a zvuky. Alternativní nářez! Adrenalinové pecky od Alien Ant Farm, AFI, Adolescents, Bodyjar a dalších asi 15 interpretů včele se stařečky, kterým to ale pořád sviští – Motorhead, vám rozpumpují srdce hned o oktávu výš. Je to parádní nářez a nic se nemůže víc hodit k tomuhle typu hry. Nejeden drsňák zaplesá, unylci si mohou místo hudby navolit background zvuky. SFX jsou také super. Dle zeměpisné šířky, ve které se momentálně vyskytujete, se mění i akcent lidiček, blbnoucích v levelu. Kanaďani jsou opravdu funny (nedivil bych se, kdyby prděli jako Terence a Philip), v L. A. srazíte akcentové drsoně, pipinky na výletní lodi vás shodí k zemi za afektovaného hihňání, úchylný kapitán hlásí do ampliónu své stupidní vtípky atd. Kdo umí alespoň trochu anglicky, moc se pobaví při zachycení některých hlášek. Příjemné oživení ve dnešní fádnosti namluvení her. Zvuky prken snad již realističtější být nemohou, všechno to skřípění a chroustání, tupé zvuky při pádech, steny ad. perfektně zapadnou do zvukové kulisy.
Grafika. Ta není až tak oslnivá jako kupř. v . Žádné barevné ohňostroje a další vizuální libůstky, které mají za úkol hráče uzemnit. Grafika exteriérů je úplně normální, blížící se více realitě. Města jsou v potlačených barvách, umouněná, zkrátka street. Sk8 parky vypadají prostě jako sk8 parky. Ale letiště už dává vědět o možnostech PS2 (naleštěný mramor odrážející vaší exhibici, skleněné vitríny, eskalátory…). Zkrátka grafika je přesně taková, aby odpovídala danému prostředí.
Každá úroveň má svůj život; postavy, bloumající po ulicích: maniakální fotografové, lačnící po zachycení vašich triků, korzující slečinky atd. Např.v L. A. jezdíte po silnicích za plného silničního provozu (honí se zde zločinci s poldy a setkání s nimi končí v krvi), na výletní lodi korzuje spousta dívek v bikinách (příliš těsné setkání s nimi většinou končí vaší prudkou návštěvou paluby v kaluži krve), v Kanadě se koulují skupinky yankees (z nichž jednoho poměrně parádním způsobem vyřadíte z boje), v okrajové čtvrti se poflakuje hromada homelessáků, jezdí tu také šílený zmrzlinář atd. Všechno se hýbe naprosto plynule (notně svižně) a bez jediné známky slowdownu, takže přímo cítíte dynamiku jízdy.
Jedinou výtku bych měl k občasné havárii při nájezdu kamery, kdy se tato octne přímo "uvnitř" vámi zvolené postavy. Dojde tím k nehezké chybě, přičemž pak můžete začít počítat, z kolika že vlastně polygonů se váš hrdina sestává. Není to ale častý jev, takže závěrečné ohodnocení tolik neovlivní jako např. slowdown u THPS 3.
Závěrem musím konstatovat, že v případě Tonyho by neměl žádný hráč váhat (což potvrzují všechny recenze ve všech médiích) a okamžitě jej zakoupit. Skvělá hudba, výtečná zábava při honbě za nejlepšími triky a tuny herních fines i v podobě výborného multiplayeru, to jsou jasné devizy THPS 3. Jeho koupí získáte vysoce kvalitní simulátor skateboardingu, který vydrží ve sbírce velice, velice dlouho.
| Tony Hawk’s Pro Skater 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
