POZN.: Text recenze anglické verze hry byl původně publikován 9.12.2002.
S kreslenými adventurami se roztrhl pytel… Tak dobře, pytel zrovna ne, ale malý igelitový sáček ano. Nicméně i to je docela šok, co myslíte? Vždyť kdo by si byl pomyslel, že během jediného měsíce vyjdou hned dvě adventury natolik klasické, že si už při prvním pohledu na ně připadáte, jako byste se přenesli minimálně o pět let do minulosti. Samozřejmě zde hovořím o nedávno recenzované španělské Runaway: A Road Adventure, k níž se nyní připojuje italský Tony Tough. Obzvláště jeho vydání bylo alespoň pro mě obrovským překvapením, neboť když jsem před rokem a půl psal na tuto hru preview, povzdechl jsem si, že se její anglické verze patrně nikdy nedočkáme. Jenže se stal zázrak, nesoucí jméno Got Game Entertainment. Tato nová společnost, která hru přináší na teritorium Jižní a Severní Ameriky, již v minulosti zachránila další italskou hru The Watchmaker a na jaře příštího roku amíkům představí dokonce i českého Poldu 4! (pod rafinovaně tajemným názvem Time Guard)
Vraťme se ale k Tonymu a tomu, co je na něm vůbec nejzajímavější – tedy že vypadá, jakoby jej někdo vyrobil v roce 1995 a reinkarnoval teprve letos.
Otázka ovšem zní, zdali je to dobře, nebo špatně. Na jednu stranu, a to je nutné přiznat hned v úvodu, je hra ve všech ohledech zastaralá. 2D grafika v rozlišení 640x480, jednoduché ručně vytvářené animace, klasický point-and-click interface. Na straně druhé je ale právě tahle zastaralost tím, nad čím srdíčko každého adventuristy-pamětníka zaplesá a evokuje v něm vzpomínky na klasiky typu Day of the Tentacle (1993), Sam & Max (1994) nebo Bud Tucker in Double Trouble (1996), jimž je Tony Tough při troše představivosti a pár skleničkách whisky podobný jako vejce vejci. A to hned ve třech základních bodech:
1) Grafika:
Obvykle se sluší začínat popis recenzované hry jejím příběhem, ale dnes mám děsnou chuť vzbouřit se proti všem slohovým,
pracovním i morálním pravidlům, takže pokud vás zajímá, o čem Tony Tough je, máte prostě smůlu… alespoň prozatím :o). Pokusit se Tonyho srovnávat po grafické stránce s ostatními současnými adventurami je totéž, jako vejít na tenký led čerstvě zamrzlého lochnesského jezera. Nenajdeme zde žádné 3D efekty, žádné precizně rozanimované polygonové postavy, žádné animované videosekvence. Celé vizuální kouzlo hry spočívá v barvami hýřících cartoon lokacích, po nichž se pohybují spíše toporně animované komické postavičky.
O tom, že po stránce animací si tentokrát žádné hody neužijeme, leccos napoví už úvodní sekvence, která je sice docela dlouhá, ale… no řekněme, že pojem „jednoduchost“ ji vystihuje poměrně přesně. Naproti tomu z grafiky pozadí vyzařuje humor a komičnost. Děj hry je situován do nočního zábavního parku, v němž navštívíme na šedesát jedinečných lokací jako je pirátská loď, rozlehlý hrad, kosmická raketa nebo kadibudka (ehm ehm…). Většina z nich sice scrolluje do všech možných stran, ale na efekt vícevrstvého scrollingu si musíme tentokrát nechat zajít chuť.
Abych to tedy shrnul: Na Tonyho Tougha se sice dívá docela příjemně, ale na skvěle nakreslenou a rozpohybovanou grafiku Runaway je pokoukání zatraceně příjemnější.
2) Interface:
Monkey Island 3, Full Throttle. Kdo hrál alespoň jednu z těchto her, má o principu ovládání Tonyho zcela jasno. Po kliknutí pravého tlačítka myši se na obrazovce objeví oválné grafické menu, zachycující postavu Tonyho a jeho růžového pomocníka Pantagruela (Nechytáte se, viďte? Vydržte ještě jeden odstavec :o)). Menu má čtyři základní funkce a podle toho, zda kliknete na Tonyho brýle, pistoli v ruce nebo Pantagruelova ústa či tlapky, pokusí se Tony vykonat patřičný úkol (prozkoumej, použij, mluv, seber).
Systém je to velice jednoduchý a bezproblémový, i když na dnešní dobu již poněkud zdlouhavý… obzvláště, pokud je hra hodně obtížná, ale o tom ještě bude řeč. Za zmínku stojí i nečekaně velké množství nastavitelných funkcí v hlavním menu, kde si lze navolit nejen hlasitost zvuků, ale též rychlosti chůze (mimochodem, dvojklik tentokráte nefunguje, takže v zájmu neprasknutí nervů doporučuji nastavit rychlost na maximum), rychlosti titulků, barevnou/černobílou grafiku, umístění inventáře na obrazovce a tak dále… Prostě zde narazíte na cokoliv si vzpomenete.
3) Ujetý humor: Tak a konečně se dostávám k podstatě věci. Patrně jste to již z předchozího textu a okolních obrázků poznali, ale jen pro jistotu a pro ty méně chápavé – Tony Tough je humorná… co humorná, přímo šílená hra. Příběh pojednává o malém tlustém detektivovi s velkou hlavou a ještě většími brýlemi, který se již roky honí za tajemným zločincem, co každoročně na Halloweena krade dětem jejich sladkosti (už jen z tohohle je jasné, jak bude hra ujetá). No a jelikož je za dveřmi další Halloween, připravuje si Tony plán, jak lupiče konečně dopadnout. Situace se ale hned zkraje dne zkomplikuje, neboť nějaký ničema unese Tonyho věrného pomocníka a přítele, tlustého růžového psa Pantagruela, a po našem hrdinovi chce, aby si to svoje „růžové prase“ přišel večer vyzvednout do zábavního parku. To taky Tony udělá a kolotoč neuvěřitelně bláznivých a komických situací může začít.
Jak nám sdělil Martin Lévay z TOP Distributoru, jejich společnost bude hru Tony Tough distribuovat na území ČR kompletně v češtině. V současnosti je dokončen překlad a hra by se měla v obchodech objevit v průběhu prvního kvartálu příštího roku. Osobně jsem velice zvědavý na kvalitu lokalizace, jelikož Tony Tough je postaven především na dialozích a textech obecně. Pokud by se hra nedej bože dočkala špatného překladu a jen průměrného českého dabingu, klesla by její hodnota na polovinu. Držím tedy TOPu palce, ať lokalizace dopadne lépe, než v případě jejich předešlé adventury Runaway: A Road Adventure. |
O zábavu se postarají především Tonyho proříznutá ústa. Hlavní hrdina je prostě neuvěřitelný týpek, který přestože je všem svým kolegům v detektivní agentuře Wallen & Wallen jen pro smích, dokáže hýřit sarkasmem na každém kroku. Každičký předmět popíše vtipnou hláškou a ke každé (i nepovedené) akci si neodpustí originální komentář, kterým zesměšní kohokoliv nebo cokoliv je na ráně, třeba i sám sebe nebo nás hráče. 
A vzhledem k tomu, že na lokacích je interaktivních předmětů habaděj a s každým z nich se můžeme pokusit promluvit, sebrat ho nebo použít, je jasné, že Tony tu svou nevymáchanou hubu nenechá ani na vteřinku zavřenou. A to jsem se ještě nezmínil o rozhovorech s ostatními postavami, kde teprve dostávají verbální schopnosti našeho čmuchala ty pravé grády. V parku je možno narazit na zhruba třicítku velmi pochybných individuí, z nichž mnohá – třeba zaneprázdněný krokodýl na záchodě – nejsou Tonyho vodopádu rýpavých narážek dvakrát nakloněni. Třešničkou na dortu dialogů je špičkový anglický dabing, který by si určitě zasloužil samostatný odstavec, ale je mi líto – slovy ho vystihnout vážně nedokážu. Je prostě stejně legrační, jako postavičky samotné. Snad jen slabší angličtináři by proti němu mohli mít nějaké námitky, neboť do mrtě všechny postavy melou pantem docela rychle a ke všemu mnohdy s různě chraptivým či naopak písklavým přízvukem. V takovém případě by ale měly situaci zachránit titulky.
Humorné hry si většinou vybírají svoji daň za smích formou nelogických úkolů a bohužel i v tomto směru se stává Tony Tough nekorunovaným králem (nebo lépe řečeno se o trůn přetahuje s jinak úžasným prvním dílem DiscWorldu). To jsem ale ještě netušil při prvním spuštění hry, kdy jsem si suverénně zvolil ze dvou možných obtížností tu těžší… A to byla moje osudová chyba. Scénárista téhle šílenosti totiž musel být masochista, protože nikdo jiný tak bláznivě nerealistické úkoly vymyslet nemohl. 
Přiznávám – bavil jsem se u nich, ale pro každých pět minut smíchu jsem musel protrpět půlhodinu frustrujícího zkoušení všeho na všechno, a to vzhledem k desítkám předmětů v inventáři a množství interaktivních objektů na lokacích nebyla opravdu žádná zábava. Přitom po většinu času jsem ani netušil, co vlastně hledám a co je mým dílčím cílem. Kupříkladu abych od vizionáře zjistil, kde je můj milý Pantagruel ukrytý, musel jsem připravit nápoj ze sedmi ingrediencí. Jednou z nich byla třešeň. Ve hře ale žádná není. Co na tom, použijeme místo ní rajče, je přeci taky kulaté a červené, ne? A kafe? K čemu, když i splašky z kanálu mají hnědou barvu a ten rozdíl přece nikdo nepozná. A jako poslední příklad za všechny nelogické postupy si neodpustím uvést způsob, jakým se dostat přes dveře se scannerem obličejů. (Pozor – následuje prozrazení řešení puzzlu. Kdo podobné věci v recenzích neuznává, nechť přeskočí na závěrečný odstavec) Věděl jsem, že má do místnosti přístup stará uklízečka. Snažil jsem se ji přesvědčit, uplatit, uspat, upižlat nožíkem hlavu… prostě cokoliv, jen abych ten její pitomý ksicht mohl do scanneru strčit. A jaké že bylo správné řešení? Natáhnout přes celou kuchyni malou tkaničku od bot, o kterou uklizečka zakopla a zabořila svůj obličej do DLÁŽDĚNÉ podlahy, v níž zanechala jeho přesný obtisk (!!!). Pak bylo nutné ve chlévě polít ostříhanou ovci vodou, díky čemuž ovce nastydla a vykašlala na zem hleny. 
Tyto Tony nabral do injekční stříkačky, vyplnil jimi obtisk obličeje v podlaze, vysušil je pomocí dmychadla a získal tak „hlenovou masku uklízečky“, která dokázala scanner ošálit. Tak. A takovýhle je Tony Tough od začátku až do konce – plný humorných scének, ale přijít na jejich řešení, to je úkol vpravdě nadlidský.
Naštěstí většina z těch největších nelogičností byla vypreparována alespoň z té jednodušší verze hry, což ji popravdě řečeno zachraňuje před pádem do nekonečné černé díry průměrnosti. Já blázen jsem se ale tvrdohlavě snažil Tonyho dohrát na těžkou obtížnost a právě z toho důvodu jsou moje závěrečné pocity hodně smíšené. V jeden okamžik jsem se královsky bavil, o chvíli později jsem si rval vlasy, zlostně bušil pěstí do stolu a nadával, proč ještě nikdo nenapsal návod. Přestože tedy mám klasické 2D ručně kreslené adventury převelice rád a každý nový přírůstek do téhle dnes již téměř bezdětné rodiny bych byl ochoten vyvážit zlatem, musím vás před Tonym spíše varovat. Má sice docela hezkou grafiku, příjemně se ovládá a je v něm kupa legrace, jenže vysvětlujte tohle holičce, která vám má ten polovyškubaný porost na hlavě nějak spravovat :o). Pokud se ale považujete za zkušeného adventurního harcovníka (nebo harcovnici), určitě neuděláte chybu, když dáte téhle hře šanci. I při volbě nízké obtížnosti se u ní pekelně zapotíte a udoláte ji nejdříve po nějakých dvaceti hodinách, což na dnešní dobu není rozhodně málo.
Další názor - Petr Poláček
Se vším co výše uvedl BigPeter v podstatě souhlasím. I já vždy dávám přednost klasickým kresleným adventurám a vývoj Tonyho
jsem se zájmem sledoval již delší dobu. Když se mi pak do rukou, potažmo na harddisk, dostala plná verze, ihned sem k ní zasedl a... Počáteční nadšení brzy zchladila vskutku ďábelská obtížnost. Přeci jen postupovat příběhem metodou zkoušení všechno na všechno zase není taková zábava, jak by se mohlo zdát. Případné námitky, že ve zlatých starých časech her jako Monkey Island a Sam & Max tento způsob hraní nikomu nevadil je v tomto případě také irelevantní, hned vysvětlím proč. Humor, který byl totiž v případě BigPetera jedním z důvodů, proč nakonec Tonymu udělil velice slušné hodnocení, mi moc nesedl. Nemohu popřít, že jsem se občas nezasmál, ale nikdy to nezašlo tak daleko, že bych se kvůli tomu plácal do stehen a hýkal nadšením jako osel. Což se mi právě (například) u Sama a Maxe stávalo každou chvíli. Na druhou stranu je vnímání humoru značně subjektivní. Rozhodně však musím souhlasit s tím, že se italskému týmu povedly dialogy a hlavně jejich následný dabing. Kéž by nějak podobně dopadla i jeho česká podoba. Grafika, soudím-li v rámci žánru kreslených her, je také více než dobrá a prostředí příjemně interaktivní. A celkový dojem? Rozhodně lze autorům poděkovat, že se do tvorby podobného díla pustili a vydrželi i když nebylo jisté kdo a kdy vůbec hru vydá. Je však škoda, že to s tím návratem ke klasickým adventurám vzali takto z gruntu. Stačilo navrhnout logičtější, či alespoň uvěřitelnější řešení adventurních problémů a hodnocení by se vyšplhalo mnohem výše. A jelikož stejně jako mně nemusí mnoha lidem sednout Tonyho humor, dostane ode mě hra 65%.
Hodnocení lokalizace (Petr Poláček)
Zhruba před rokem vyšla ve světě anglická verze kreslené adventure Tony Tough & the Night of Roasted Moths od italského týmu Protonic / Prograph Research. Tenkrát se recenze ujal BigPeter a moje maličkost měla možnost k ní přidat vlastní názor. Tony Tough byl a je takovou rozporuplnou adventurou. Disponuje krásnou a dnes již vzácnou 2D grafikou, humornými dialogy a dokonalým anglickým dabingem od externí společnost AudioGodz, ale je pekelně obtížná i na nižší stupeň obtížnosti. Je tak určena pouze adventure veteránům. Ostatně to vše se dozvíte v naší recenzi. Dnes je předmětem zájmu česká verze této hry, která u nás vychází díky společnosti US Action (dříve Top Distributor) kompletně lokalizovaná pod názvem Tony Vočko a případ Růžového Tapíra. Ještě než si něco málo o lokalizaci povíme, rád bych upozornil na prorocká slova BigPeterova, který již před rokem v recenzi informoval o přípravách CZ verze hry a oprávněně se obával její kvality. Jeho obavy se bohužel naplnily – zejména v případě dabingu. Co se týče překladu do češtiny, tak jeho původní verze byla od základu přepracována právě BigPeterem a je zcela v pořádku - dovolím si tvrdit, že ani velký hnidopich v něm nenajde chybu. Jediné, co schází k dokonalosti je kompletní přeložení launcheru a několika obrazovek v menu, kde jsou místo českých položek původní anglické. Ale to je nepodstatný detail.
Mnohem horší už je to však s dabingem, který je v anglické verzi tak skvělý. CZ verze je na tom bohužel ještě hůře než předchozí lokalizovaná adventura od společnosti US Action – Runaway: A road Adventure. Zatímco v Runaway byl poměr špatně a dobře nadabovaných postav tak půl napůl, zde bohužel převažují postavy špatně nadabované. Problém je nejenom ve výběru hlasu, který se k roli a charakteru většiny postav vůbec nehodí, ale také ve špatném přednesu a v intonacích. Velkým problémem je rovněž okaté a absurdní přehrávání role. Ze zábavné a humorné adventure se tak v případě Tonyho stala v mnoha případech trapná fraška, kterou lze zachránit pouze vypnutím zvuku. Otázkou tak zůstává, kdo za špatný dabing může. Zdali firma, která jej pro US Action na zakázku vytvořila, nebo US Action, který dal na projekt minimum peněz a jediné, oč mu šlo, byla možnost inzerovat hru jako kompletně českou. V tomto případě se přikláním k druhé možnosti. Protože i když externí firma vybere dabéry, musí je zadavatel schválit. Firma, která se starala o dabing, už navíc své dovednosti prokázala v případě CZ dabingu her Rayman 3 a Hidden & Dangerous. Snad nejvíce zamrzí dabing hlavní postavy Tonyho Vočka, který hráče provází celou hrou. Na druhou stranu, některé postavy v menších rolích nezní zase tak špatně (uklízečka na hradě, klaun). Je opravdu velká škoda, že tuzemský distributor takhle (již po několikáté) nezvládl dabing a celou hru tím doslova potápí. Cena CZ verze je totiž jinak vcelku příjemná a pro mnohé adventure maniaky by to byl ideální dárek pod stromeček. Zkrátka a dobře pokud o tuto hru stojíte, sežeňte si raději anglickou verzi a na českou zapomeňte, nebo si při jejím hraní vypněte zvuky. Jediné co z hraní budete mít je totiž pořádná bolest hlavy.
Hodnocení lokalizace: 45 %
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
