DOA PS1

DOA PS1

Top 10 bojovek na PlayStation: mlácení z dob minulých

  • 45
Zlatá éra videoherních bojovek je již dávno za námi, ale nostalgii máme rádi, tak proč si ji nepřipomenout.

DOA 1PCčkáři nadávají, že nemají žádné, konzolisté zase, že je jich málo. S bojovkami to už není takové, jaké to bývalo. Před pár lety však situace ještě nebyla tak zlá a kvalitní tituly tohoto žánru vycházely skoro jako na běžícím páse. Možná už si jako hráči žádáme propracovanější žánry, kdo ví.

První PlayStation byla konzolí, která měla široký katalog kvalitních bojových titulů. Pojďte tedy s námi zavzpomínat, jaké to bylo v našich mladých letech zmlátit své spolužáky, tedy virtuálně samozřejmě. Zde je přehled toho nej, co v éře původního PlayStationu frčelo. Ze sérií jsme samozřejmě vybrali ty nejlepší tituly.

10. Battle Arena Toshinden 3 (1997)
Toshinden si získal kultovní status především v zemi vycházejícího slunce. Inu, není se čemu divit. Tuny obskurních postav a ujetý příběh, to v Japonsku vždy letělo. Třetí díl přinesl přes úctyhodných třicet hratelných bojovníků; od samurajů, přes roboty, až po malou holčičku Naru. Battle Arena Toshinden 3 je jako jeho předchůdci 3D bojovkou s víceméně 2D hratelností s úkroky do stran. Svého času byl jedním z pionýrů bojovek, ve které hlavní roli hrály zbraně. Meč, palcát, motorová pila nebo i kos - to vše bylo ve hře k nalezení.

Třetí Toshinden navíc dodal slovu extrém nový rozměr. Komba o 200 úderech? Žádný problém. A proč jste tuto hru nenalezli v žádném jiném obdobném žebříčku na jiných stránkách? Protože tohle je originální top 10 BonusWebu!

Šance na sehnání
Třetí díl je nejhůře k sehnání. U nás prakticky bez šance a ani v zahraničí nejspíš nepochodíte.

Hratelné dnes?
Toporné ovládání a zubatá grafika říká jasně: Jen pro retro pařany!

9. Dead or Alive (1998)
DOA PS1Videoherní prsa se houpala už v minulém tisíciletí. První díl dnes profláklé série Dead or Alive byl značně odlišný od jeho následovníků. Na rozdíl od vícepatrových arén se zde bojovalo v ohraničeném ringu. Stačilo z něj vytlačit protivníka a ten po ohlušující explozi vyletěl k nebesům.

Originální byla i přítomnost vyrážení na zteč a následné používání protiúderů. Juggly (držení protivníka údery ve vzduchu) se to ve hře také jen hemžilo. A hlavně, houpala se, houpala.

Hra obsahovala spousty bonusů, které šlo odemknout hned dvěma způsoby. Buďto jste splnili určité podmínky, nebo jste museli hrát třeba 100 nebo 200 hodin. Tina Armstrong zde navíc byla brunetka, což jak každý fanda ví, je její přírodní barva vlasů.

Šance na sehnání
Téměř nulové. Sám jsem viděl za celý život pouze dvě kopie hry.

Hratelné dnes?
Naprosto bez problémů. Budete se opravdu bavit, byť asi jen chvíli.

8. Bloody Roar 2: Bringer of The New Age (1999)
Bloody Roar 2: Bringer of The New AgeLykantropie není ve světě videoher ničím ojedinělým. Ale co se takhle kromě vlka změnit i na tygra, lva, chameleóna, mouchu nebo, ehm, růžového králíčka? Přesně o tom a o ničem jiném byl druhý díl Bloody Roar. Každá z hratelných postav měla své zvířecí alterego, které mělo silnější údery a strašlivější vizáž. BR2 sice neměl příliš postav, ale všechny šlo kvůli proměnám násobit dvěma.

Oproti jedničce bylo pokračování ještě tvrďáčtější a nemalou zásluhu na tom měl hlasatel, před kterým by utekl jeho konkurent z Mortal Kombatu do kouta. Zábrany arén pak šlo vždy silným úderem rozbít, protivníka vyhodit ven a zápas tak ihned vyhrát. Grafika na poměry PSone byla a je luxusní.

Šance na sehnání
Jako by se po hře slehla zem.

Hratelné dnes?
Jasně, a je to stále hodně cool.

7. Star Gladiator Episode I: Final Crusade (1996)
Šílenství okolo Star Wars se nikdy nevyhýbalo videohrám, a tak vznikla i tato bojovka. Na svědomí ji přitom neměl nikdo jiný, než Capcom, který v té době celosvětově zabodoval s prvním Resident Evilem. Dvanáct hratelných postav bylo vyzbrojeno světelnými meči, kanóny, obručemi, magickými hůlkami a bůhví čím ještě. Robota-hromotluka si navíc hráči velmi oblíbili a dělali si z něj legraci. Bilstein se stal také jedním z nejlepších závěrečných bossů v bojovkách všech dob. Mohlo za to jednoznačně jeho charisma a lebka místo hlavy.

Hlavní postava hry, Hayato, se objevila i v Marvel vs. Capcom 2. Škoda jen, že se Star Gladiator dočkal pouze jednoho pokračování.

Šance na sehnání
Prakticky nulová.

Hratelné dnes?
I když je datum vydání z hraní patrné, tak je to stále zábava.

6. Cardinal Syn (1998)
Cardinal SynTato 3D fantasy bojovka byla hodně populární především v době svého vydání. Po okultním intru na vás vybaflo osm hratelných postav a dalších deset čekalo k odemčení. Mezi nimi byla taková individua jako polorozpadlý Plague nebo kašpar Jester. Cardinal Syn disponoval kompletně 3D prostředím ve kterém bylo možné bojovat. Tudíž spoustu úderů prakticky nešlo blokovat.

Hra byla navíc dosti krvavá, například nebyl problém někomu useknout hlavu. Vizuální zpracování bylo na svou dobu neuvěřitelné a i z dnešního pohledu má něco do sebe. Ve story módu jste se pohybovali po krajině a hledali arény se soupeři. Finální boj s čarodějkou Syn je stále jen pro hráče se silnými nervy.

Šance na sehnání
Těžko k sehnání, ale ne nereálné.

Hratelné dnes?
Velká obtížnost + tuhé ovládání = jen pro nadšence.

5. Street Fighter Alpha 3 (1999)
Street Fighter AlphaMysleli jste si, že v našem žebříčku bude chybět Street Fighter? Ehm, určitě nemysleli. Nejlepším zástupcem nekonečné série na PSone byla jednoznačně Alpha 3. Nabízí přes třicet postav, až k dokonalosti dovedenou 2D grafiku a několik druhů boje.

Oproti předchůdcům měl tento díl i vlastní ukazatel pro krytí. Čím déle jste se kryli, tím rychleji se vyčerpal. Tudíž zbabělci v této hře příliš nepochodili. Super kombo systém byl zjednodušením pro vytváření sekvence úderů. Ovládání bylo perfektní a přešlo každému ihned do ruky. S příchodem této hry se zase jednou stali Ken a Ryu našimi hrdiny. Než přišel Street Fighter III, tak se jednalo navíc o nejlepší hru série.

Šance na sehnání
Stačí se trošku snažit a seženete.

Hratelné dnes?
Slyšeli jste někdy o nehratelném Street Fighterovi?

4. Mortal Kombat Trilogy (1996)
Mortal KombatStejně jako Street Fighter, tak i Mortal Kombat je sérií, která si zaslouží svého zástupce v našem žebříčku. Mortal Kombat Trilogy je tak trochu hrou pejsek a kočička vařili dort, aneb vše, co nabídly první tři díly pohromadě. To by bylo v pořádku, akorát že některé věci ze starší hry nevypadají tak dobře, jako z novější. Nevadí, hratelnost byla zpátky na svém místě a přítomno bylo šíleně moc postav.

Přibyly i takzvané brutality a agresor metr, díky kterému se staly postavy na omezený čas silnější. Hratelní byli i bossové, takže jsme se konečně mohli chopit Gora, Kintara nebo Shao Kahna. PlayStation verze měla navíc bonusovou postavu -Chameleona. Podle této hry vznikl film Mortal Kombat Annihilation.

Šance na sehnání
Paradoxně se objevuje častěji Nintendo 64 verze, ale s trochou snahy ji lze sehnat.

Hratelné dnes?
Bez jakýchkoliv pochyb.

3. Bushido Blade (1998)
Bushido BladeBushido Blade je jednoznačně nejoriginálnějším titulem z našeho žebříčku. Tato bojovka, kterou vydal Squaresoft, totiž nedisponovala žádným ukazatelem zdraví. Postavy, které proti sobě bojovaly zbraněmi, měly na těle určité zóny, které jste jim mohli vyřadit z pohybu. Pokud jste tak protivníka sekli do ruky, tak se jí už ohánět nemohl.

Pokud jste byli dostatečně zruční, tak šlo soupeře zabít jediným úderem vaší zbraně. Realismus byl totiž tím, o co se hra snažila. A docela jí to vyšlo. Východní filozofie doslova kypěla z každého úvodu souboje, což potěšilo každého japanofila. Jedním z nejvíce originálnějších prvků hry zůstává možnost hraní z první osoby.

Šance na sehnání
Relativně slušné, ale musíte se snažit.

Hratelné dnes?
O nic méně, než v době vydání. Čili jak pro koho.

2. Soul Blade (1997)
První díl vtrhnul na naše PlayStationy a my jsme nedokázali nic jiného, než čumět a potom jen hrát a hrát. Tak rychlou 3D bojovku do té doby nikdo nespatřil. Zbraně jako katana, nunchaky, palcát, to bylo něco. Další věcí, která dělala Soul Blade výjimečnou hrou, byl výběr charismatických postav, se kterými bylo lehké se sžít a zapamatovat si je. Tato historická bojovka měla v podstatě jednu jedinou „chybu“. Tou bylo pokračování SoulCalibur pro Dreamcast, které vyšlo o necelé tři roky později a které originál zastínilo neuvěřitelným způsobem. Tehdy PlayStation fandové neskonale zuřili, že takovýto skvost nemají. Právem.

Šance na sehnání
Bez problémů.

Hratelné dnes?
Že váháte, jen ten SoulCalibur je lepší.

1. Tekken 3 (1998)
Teken 3Na prvním místě prostě nemohla být žádná jiná hra. Existuje na to totiž zákon. Konkrétně zákon silnějšího, protože kdyby Tekken 3 nebyl na první příčce, tak by Heihachi Michima (postava ze hry) vstal posté z hrobu a všechny by nás seřezal. Troufám si tvrdit, že od vydání právě třetího Tekkena nevyšla vyjma SoulCaliburu pro Dreamcast zásadnější bojovka. Co tedy o hře, kterou všichni známe, říci?

Tekken 3 pokračoval v budování perfektního příběhu, který sice dle mnohých není v bojovkách důležitý, ale zde byl více než povedený. Odehrávajíc se 15 let po předchozím dílu, přinesla hra novou generaci bojovníků s několika novými styly. Nejzásadnější byl pravděpodobně Eddy Gordo se svojí capoeirou, která ve videoherní podobě brala dech. Závěrečné videosekvence byly nezapomenutelné a Tekken 3, tak navždy zůstane v našich hráčských srdcích.

Šance na sehnání
Hru najdete skoro v každé české zastavárně.

Hratelné dnes?
Pořád nebezpečně návykové.