Tenis v televizi je nuda. Sledovat tři hodiny dva lidi, kterak si po kurtu pinkají s míčkem rozhodně nesplňuje mé představy o povznášející zábavě. Můj osobní postoj k pasivnímu provozování tohoto sportu ovšem nic nemění na faktu, že Top Spin (TS) je výborná hra, vyznačující se tak vysokou mírou akce a dramatičnosti, že se může směle postavit vedle velikánů sportovních simulací bez rozdílu platforem.
Největším kladem TS je samotný pocit z hraní, který je mimořádně impresivní – jestli se o nějakém počítačovém tenisu dá říci, že je opravdu věrnou simulací skutečného tenisu, pak je to právě TS (možná spolu s legendárním Virtua Tennisem od Segy) a žádný jiný. Kupříkladu takový timing – na rozdíl od Smash Court Tennis Pro Tournament na PS2 je zde nutné na letící míček reagovat co možná nejrychleji, nejpozději v momentě, kdy míč opouští soupeřovu stranu, jinak míček odpálíte (pokud vůbec) poněkud neohrabaně, čímž darujete protivníkovi možnost k smrtícímu smeči. V praxi to znamená, že jste nuceni myslet dopředu: pro typ úderu a směr se musíte rozhodnout ve chvíli, kdy soupeř odpaluje a zbytek času máte pouze na přemístění. Hra si tímto vynucuje vaši neustálou koncentraci a zcela vás pohltí. K tomu přispívá i velice
propracovaný herní systém sestávající celkem ze čtyř druhů základních úderů plus dvou speciálních. Do první skupiny patří lob, míč s horní rotací, nízký úder a tvrdý úder, do druhé skupiny pak krátký míč (zvláště efektivní, je-li soupeř zatažený dozadu) a tzv. „risk shot“ (totální smeč, kterou je téměř nemožné vykrýt), jejíž úspěšné provedení vyžaduje značný cvik a porci štěstí. Další zajímavou věcičkou je „In the Zone Meter“, což je stupnice, odrážející momentální rozložení sil na kurtu – hráči, jemuž se daří, se stupnice postupně naplňuje, až dosáhne maximální hodnoty. To se příznivě projeví na hráčových schopnostech – jeho údery jsou tvrdší, přesnější a existuje větší šance na provedení úspěšného „risk shotu“.
V Hamburgu je módní salon, kde si můžete změnit účes, ve Varšavě zase tenisový trenér specializující se na backhand a v Lisabonu se právě pořádá amatérský turnaj.
Z technického hlediska není TS téměř co vytknout – grafika je naprosto výborná: od perfektně vyvedených stadionů, skvěle zpracovaných kurtů až po zajímavé grafické efekty jako vířící prach na antuce či motion-blur míčku při smeči. Detaily hráčů jsou fantastické, jen mi trochu vadilo, že se stále tváří, jako kdyby je někdo přinutil sníst talíř kysaného zelí, zkrátka mimika v obličeji veškerá žádná. Diváci jsou polygonoví a poměrně dobře animovaní a na rozdíl od většiny českých fanoušků též dost aktivní – po pěkné výměně téměř vždy následuje standing ovation, na což můžete zareagovat stisknutím černého či
bílého tlačítka – váš hráč poté publiku zamává, pošle posměšné gesto na adresu protivníka (fair-play to není, zábavné rozhodně ano:-)) nebo nakvašeně třískne raketou o zem v případě, že se mu zrovna nedaří. Zvuk ve sportovních hrách nikdy nehrál významnou roli, a ani TS není výjimkou, kdo by taky u tenisu čekal orchestrální soundtrack a DTS zvuk, že? Musíte se tedy spokojit s několika rockovými melodiemi plus nějakou tou ambientní hudbičkou a DD5.1 zvukem, což však bohatě stačí.
Nyní se blíže podíváme na jednotlivé módy hry. Nejprve je zde obligátní exhibice, poté zajímavější turnaj a nakonec královský režim kariéry. Exhibice je určena pro jednoho až čtyři hráče, můžete si vybrat mezi dvouhrou a čtyřhrou, nastavit počet gamů, setů a obtížnost. Turnaj je v podstatě totéž, až na to, že se jedná o sérii několika zápasů za sebou. Zamrzí fakt, že můžete hrát maximálně čtyři kola, což je trochu málo. Mód kariéra zaslouží obšírnější rozbor, neboť u něj strávíte nejvíce času. První, co je nutno udělat, je vytvořit si hráče a to tak, že kompletně – pohlaví, barva kůže, vlasy, vousy, tuk, muskulatura, oblečení, náušnice - zkrátka vše co vás napadne, můžete nějak editovat a výsledný produkt pak hrdě vypustit do světa. Poté co tak učiníte, spatříte před sebou mapu kontinentů, mezi nimiž můžete volně cestovat. Až se zorientujete, zjistíte, že například v Hamburgu je módní salon, kde si můžete změnit účes, ve Varšavě zase tenisový trenér specializující se na backhand a
v Lisabonu se právě pořádá amatérský turnaj. Ve výsledku pak navštěvujete různá města, vyhráváte turnaje (díky čemuž postupujete na světovém žebříčku), trénujete (čímž si vylepšujete jednotlivé dovednosti jako forehand, backhand, servis atp. a čas od času se vám podaří získat i speciální schopnost, jako například točený servis apod.) a v neposlední řadě též uzavíráte smlouvy s oděvními giganty jako Adidas, Reebok či Oakley, což vám zajistí trvalý přísun kvalitního a módního oblečení a samozřejmě financí.
Hrát proti lidskému protivníkovi je skutečně úžasný zážitek srovnatelný se skutečnou hrou v tenis, jen si při tom neušpiníte tenisky.
Režim kariéry vypadá na papíře naprosto skvěle, bohužel v praxi má u mě jedno velké mínus a tím je zpočátku extrémně nízká obtížnost. Jak bylo řečeno výše, u režimů Exhibice a Turnaj je možné měnit obtížnost dle libosti, k čemuž teď dodávám, že TS je na lehkou a střední obtížnost nehratelně jednoduchý – i s nejhorším tenistou bez problémů porazíte Samprase (jestli vám něco nehraje, o licencích se zmíním v další části) či Hewitta bez ztráty jediného gamu! Problém tkví ve skutečnosti, že Kariéra volbou obtížnosti nedisponuje a první mače proto hrajete automaticky na nejnižší obtížnost, díky čemuž se sice rychle a bez problémů vyšvihnete ze světové stovky na číslo dvacet, ovšem na úkor zábavnosti. Poté co se dostanete na vyšší úroveň a získáte si v tenisovém světě jméno, stanou se zápasy o poznání zajímavějšími a každé vítězství v turnaji bude
provázeno mohutnou oslavou, avšak nudu z prvních několika hodin to nesmaže.
Nyní něco ke slíbeným licencím. Jak už jste asi pochopili, není to žádná sláva, dokonce by se dalo říci, že je to s nimi dost tragické – Sampras, Chang (oba již nějaký pátek v důchodu), Hewitt, Grosjean, Kuerten, Robredo, Hingisová, Kurnikovová, Schettová, Hantuchová, Dementievová a Coetzerová, zbytek jsou vymyšlená jména, před jejichž komičností by mnohdy muselo smeknout i nezapomenutelné české útočné duo z PES3 Kemar, Lokobenek. Bez licencí jsou navíc i veškeré turnaje, takže místo na French-Open jedete na „Mezinárodní mistrovství v tenise ve Francii“ apod. Je jasné, že se Microsoft přes kapsu moc neplácl, pročež ubírám TS v našem hodnocení další bodíky - doufám, že si z toho pánové z Microsoftu vezmou ponaučení a příště se polepší.
|
Co se multiplayeru týče, tak podporován je Xbox Live! (k němuž se mi přes veškerou snahu stále nedaří připojit), dále system link (propojení dvou konzolí) a pochopitelně hra více hráčů na jedné konzoli (vyzkoušel jsem pouze dvouhru se dvěma
hráči, poněvadž mám všehovšudy dva ovladače, ale mám za to, že mohou hrát současně až čtyři hráči double, což musí být totální nářez). Hrát proti lidskému protivníkovi je skutečně úžasný zážitek srovnatelný se skutečnou hrou v tenis, jen si při tom neušpiníte tenisky. Na druhou stranu počítačový protivník vám také dokáže pěkně zatopit (samozřejmě pouze na nejvyšší obtížnost), byť občas vyrobí neskutečný kiks, za který by se stydělo i čtyřleté dítě.
Globálně vzato je TS výtečným produktem, který si zaslouží pozornost všech fanoušků sportovních simulací. Řekl bych, že se dokonce jedná o dosud nejlepší sportovní hru na Xbox (pravda, ještě jsem neokusil xboxovou verzi PES4, která se podle ohlasů zatím jeví být ještě lepší než její ). Jedinou přijatelnou omluvou pro jeho nepořízení je čekání na PC konverzi, jež by se v nejbližších dnech měla dostat do českých obchodů.
| Top Spin | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
