Právě v těchto dnech přichází (s velkým zpožděním) na pulty českých prodejen Train Simulator, který za těch pár týdnů po svém vydání dokázal vzbudit na simulátory nevídaný ohlas. Po souboru prvních rad ohledně základního ovládání jednotlivých druhů lokomotiv, který jsme uveřejnili v tomto článku, přichází chvíle pro podrobnější nahlédnutí na jednotlivé tratě. Obecně platí, že dříve než začnete plnit samotné mise, stojí za to projít si na každé z této trojice tratí Tutorial a základní krátkou jízdu s pasažéry – vyvarujete se tak možných problémů při „ostrém“ ježdění na čas. Za všech okolností mějte zapnutý Track monitor, jinak se snadno ztratíte mezi rychlostními limity, semafory a výhybkami. Nezapomeňte, že u většiny vlaků přestanete brzdit teprve ve chvíli, kdy nastavíte brzdný systém předchozího „apply“ na „released“ (nikoliv „running“ či „lap“)
Hisatsu Line
Lokální trať v horském terénu z Yatsushira přes Hitoyoshi do Yoshimatsu je příjemným tréninkem na úvod, který vás připraví na pozdější „peklo“ v podobě stoupání do St. Antonu. V zásadě se dá rozdělit na dvě rozdílné poloviny – celkem rovinatou Yatsushiro-Hitoyoshi a přechod horského hřebenu z Hitoyoshi do Yoshimatsu, kde se také poblíž nádraží v Masaki setkáte s vymožeností jménem switchback. Jeho projíždění je celkem jednoduché – na cestě od Yoshimatsu nejprve zajeďte provést zastávku na nádraží, pak krátce (a pomalu) couvejte až za automaticky přehozené výhybky ke konci trati a poté opět pokračujte rovně (výhybky se opět automaticky přehodí do správného směru). Vlaková souprava KIHA 31 je „klasický“ diesel s dvoustupňovou převodovkou – pro rozjezd nejprve při nulovém plynu přepněte reverser na jízdu vpřed, pak zařaďte první rychlost, dejte cca 50 procent plynu, zároveň povolte brzdy a s mírným pískováním se plynule rozjedete i do kopce. Na cca 50-70 procentech otáček pak přeřaďte na dvojku. Důležité je naučit se driftovat – tedy jet na volnoběh a pomalu dobržďovat ve stanicích. Právě driftování rozjetého vlaku, kdy je regulátor na nule, pomáhá výrazně šetřit palivo a udržuje vysoký comfort level pasažérů.
Mise ne této trati se omezují na pouhou přepravu pasažérů – důležité je hlídat si místa s omezenými rychlostmi (označená žlutým terčíkem na začátku a zeleným na konci) a začít aplikovat brzdy cca 0,5 km před zastávkou. Asi nejtěžší mise jsou Low Fuel, kdy se právě projeví vaše schopnost driftovat (důležité je vyškrábat se přes prudké stoupání za Masaki na MP74, za nímž je to už jenom z kopce), a Westbound River View in the Spring, kdy je nutné zastavit před dvěma rozbitými semafory a vyžádat si od dispečera povolení k průjezdu. Všechny mise se jedou za velmi dobrého počasí.
Innsbruck – St. Anton Line
Alpská trať , po které projíždí slavný Orient Express, je oním zmiňovaným horským peklem. První polovina cesty z Innsbrucku do Imst-Pitzalu se dá celkem dobře zvládnout, ale dál již začíná poměrně ostré stoupání, kde je nutná precizní práce s regulátorem a reverserem vašeho Gölsdorfu 380. Jeho ovládání je poměrně obtížné (vyplatí se přečíst i první návod, kde je popsaná práce strojvůdce i topiče) – po rozjezdu, který se provádí při maximálním nastavení reverseru a pomalém přidávání regulatoru (brzdy je dobré vypojit při cca 40 procentech plynu), následuje při jízdě do kopce přechod na 35-65 (reverser-regulator) až 70-40 (podle sklonu kopce, někdy je nutné jít až na 30-60). Vždy sledujte na Track monitoru projected a actual speed – pokud projected při změně nastavení roste, můžete se změnou bez problémů pokračovat dokud nenaleznete optimální bod. Dost záludná je i jízda z kopce – je tu nutná citlivá kombinace brzd lokomotivy a celého vlaku. Před zastávkou nejprve jemně zabrzděte lokomotivu, aby se vlak „scvrkl“ dohromady, a pak teprve brzděte celou soupravou. Důležitá je rovněž maximální plynulost jízdy kvůli komfortu pasažérů (tzn. přes výhybky do stran jezdit cca 25-30 km/h a brzdit intenzitou maximálně kolem 20-30 procent).
Jednotlivé aktivity na alpské trati se omezují většinou na pouhé přepravování pasažérů z místa na místo. Natrénujte si proto nejprve jízdu do kopce i z kopce ve volném režimu na trati z Imst-Pitzalu do St. Antonu a zpět (pozor, některé sestupné zatáčky se nedají projet ani maximální povolenou rychlostí v daném místě – proto při jízdě z kopce mějte prvních cca patnáct kilometrů za St. Antonem 5-10 km/h rezervu, jinak vykolejíte). problematická může být mise Murder on Orient-Express, kdy se vyplatí jezdit se zapnutými názvy stanic (F6) – nejprve musíte nechat předposlední vůz na odstavné koleji ve Stems (poslední zase zapojit zpět, pozor na nárazy při zapojování – držte rychlost do 3 km/h), pak na povel neplánovaně zastavit v Zirlu a nakonec po další zpávě od detektiva odpojit na určeném místě posledních pět vagónů a pokračovat do Innsbrucku (pozor na poslední výhybku do strany a konec kolejí hned za nástupištěm).
Settle – Carisle Line
Ačkoliv to tak nemusí vypadat na mapě, má trať ze Settle do Carisle relativně plochý profil – vděčí za to zejména množství mostů a tunelů, ale také zatáčkám, které podstatně natahují vzdálenosti mezi zastávkami. Po většinu trati si můžete užívat luxusu široké přehledné dvoukolejky, která umožňuje velmi vysoké rychlosti (klidně kolem 120 mph – 200 km/h). Důležité je zejména umění sžít se s nastavením regulatoru a reverseru u lokomotivy 4472 Flying Scotsman, která sice nemá samostatnou brzdu, ale na druhou stranu umožňuje o něco volnější nastavování plynu než tahoun Gölsdorf – s reverserem postupně stoupejte někam k 55, a regulátor vytáčejte i do osmdesátiprocentních výšin, rovná trať to celkem dobře snese. Brždění z vyšší rychlostí začněte cca dvě míle před zastávkou – nejprve uberte regulator na nulu a pak zlehka aplikujte brzdy, abyste necelou míli před stanicí měli na „tachometru“ kolem šedesáti mph. Opět pozor na comfort level pasažérů (pomalu přes výhybky do stran).
Z relativní rutiny spojené s dopravou pasažérů mezi stanicemi (po necelé hodině tréninku už můžete projet klidně celou trať) vystupují tři mise. Tou první je rozhodně Royal Scot Rescue, kdy si nejprve s prázdnou lokomotivou užijete jízdu 60-80 po relativně rovné trati, až za nádraží na M247. Za poslední výhybkou zastavte a zacouvejte po ní stranou na krajní kolej, kde čeká vlak s porouchanou lokomotivou. Po opatrném kontaktu (opět cca 2mph, klidně si pomožte pohledem pro posunování s vyznačenou vzdáleností (6)) odpojte vlak za druhým tendrem a pomalu odtáhněte lokomotivu před nejbližší výhybku (zastavte těsně před hlavní tratí). Začněte s oběma lokomotivami couvat, ale nezapomeňte onu předchozí výhybku přehodit tak, aby ukazovala na první odstavnou kolej (identifikace pomocí F6). U nárazníků na konci odstavte poškozenou lokomotivu a stejnou cestou (opět s couváním a přehozením výhybky) se vraťte pro zbytek vlaku, se kterým pak dojeďte zbytek trati. Zajímavá je také mise Medical Emergency, kdy máte po nahlášení nemocného pacienta povoleno překračovat maximální rychlost – postupně tak na nastavení šplhejte až na cca 55-80 (místy i 60-100) a vychutnávejte si jízdu dvousetkilometrovou rychlostí. Poslední úkol, ve kterém musíte projet trať s minimálním množstvím vody je velmi náročná na pečlivou přípravu a trénink – je vhodné vypnout si automatického topiče a regulovat přívod do kotle manuálně (pozor na přílišný pokles hladiny v kotli – hrozí exploze).
