V poslední době se zdá, že s přibývající „profesionalitou“ herních vývojářů ubývá originálních nápadů. Většina vydavatelů totiž dává přednost pokračováním osvědčených titulů nebo tvorbě nových her, u nichž je z námětu a zpracování předem jisté, že si najdou poměrně široké publikum – riskovat nemalé finanční prostředky vývojem něčeho nového s nejistou prodejností se nikomu zas až tak nechce. Výjimky však potvrzují pravidlo a právě Train Simulator takovou výjimkou je. O to větší radost jsme měli z návštěvy stánku Microsoftu na E3, kde nám vývojáři ukázali betaverzi hry v akci a dovolili vyzkoušet si řízení několika vlaků na vlastní kůži.
V první řadě je potřeba varovat všechny potenciální strojvůdce, že kilometrový vlak se na kolejích nechová jako automobil na silnici. Platnost této poučky nádherně demonstroval jistý Japonec, který se probojoval k volnému počítači, bravurně vybral osobní vlak na japonské příměstské trati, přepnul se do kabiny řidiče a dal plný plyn. Když se ani po minutě nedal vlak do pohybu a rozsvítilo se pár varovných světel, napadlo ho vyzkoušet ostatní páky. Nejprve odbrzdil celou soupravu, ale pořád nic. Pak ho napadlo pohnout přepínačem převodovky na jízdu vpřed. Jeho snažení bylo odměněno další řadou blikajících kontrolek. Milému Japonci došlo, že by měl zřejmě ubrat otáčky, aby mohl přeřadit. Opojen úspěchem (varovná světýlka
pozhasínala) dal opět plný plyn a triumfálně se podíval kolem sebe. Odpovědí mu byl soucitný úsměv vývojářů – souprava pořád stála a na displeji svítilo varování před prokluzem kol. Znechuceně tedy ubral a rezignovaně pozoroval, jak se vlak dává do pohybu. Když si to „hasil“ po kolejích na nádraží přibližně šedesátikilometrovou rychlostí a minul několik tabulek s dvacítkou, začali tvůrci hry upozorňovat kolemjdoucí, že je čeká zajímavý pohled. A skutečně – po pár stech metrech přišla výhybka, na které vlak v externím pohledu efektně vykolejil, roztrhl se a lokomotiva udělala několik přemetů, než se definitivně zastavila. Tak skončila kariéra mladého mašinfíry ze země samurajů – potupně odkráčel kamsi k akčním hrám na Xboxu (Vreco právě vedle stříhá video něčeho podobného – superexpres řízený mladým Američanem najel v plné rychlosti na slepou kolej).
V předešlém odstavci jste si mohli udělat obrázek, o co že v Train Simulatoru půjde. Hlavním sloganem dne je „trpělivost, předvídavost a disciplína“. Pokud například hrajete za strojvedoucího osobního vlaku, který musí na frekventované trati dodržovat jízdní řád a ještě se snažit jezdit ekonomicky, musíte při řízení počítat s několika faktory. Tím hlavním je maximální plynulost jízdy – stačí, abyste se ve snaze získat pár minut k dobru příliš přiblížili
k soupravě před vámi, a na nejbližším semaforu dostanete výstrahu, nebo v horším případě rovnou červenou stopku. Bržděním a opětovným rozjezdem na cestovní rychlost ztratíte víc času, než jste se snažili ušetřit a navíc spotřebujete ze sítě mnohem víc energie, za což vás účtárna rozhodně nepochválí. Doslova peklem je pak jízda s nákladním vlakem – představte si, že sedíte u řízení soupravy čtyř lokomotiv a šedesáti plně naložených vagónů, kterou musíte ve stanoveném čase překonat ve sněhové vánici jednokolejný horský průsmyk. Abyste si udělali představu – podobná šílenost zrychluje na rovné trati na maximální padesátku i několik desítek minut a její brzdná dráha se počítá na kilometry. Pokud si detailně nenastudujete všechny zatáčky, kopce, hradla, výhybky a semafory na trati, nemáte prakticky šanci úkol splnit. V lepším případě zůstanete viset někde na semaforu odstaveni na vedlejší kolej, aby kolem vás mohl projet rychlík, a v tom horším vykolejíte po prvních deseti kilometrech na výhybce, která následuje po dlouhém klesání, kde nemáte šanci na kluzkých kolejích rozjetý vlak zpomalit, natož zastavit.
Tvůrcům hry však bylo jasné, že nemohou nezkušené hráče jen tak vypustit do obří dieselové lokomotivy a nechat je, ať dělají co umí - ne každý má to štěstí, že si již několik let hraje s podobně náročnými freewarovými tituly od programátorů-železničářů. Proto je na rozehřátí
připraveno několik jednodušších tratí, kde si lze vyzkoušet základní zvyklosti řízení vlaku – příměstská doprava s jednoduchým motorovým vozem člověka naučí zvyklosti na nádražích a s parním „Létajícím Skotem“ se dá procvičit rozjezd na vysoké rychlosti i následné brždění. Teprve pak se můžete bez obav pustit do ovládání superexpresů v Japonsku i USA, popřípadě překonávat s dieselovými lokomotivami sedla Skalistých hor. Na své si tak přijdou všichni – pohodáři, kterým ke štěstí stačí lokálka zastavující na každém rohu, uhlazení kravaťáci v aerodynamických kabinách brázdící tratě dvoustovkou, i drsní dobrodruzi od nákladních vlaků.
Kromě originálního nápadu exceluje Train Simulator ještě jednou věcí – grafikou. Zpracování okolní krajiny je vskutku detailní. Grafici podrobně nastudovali skutečné tratě, které pak věrně vymodelovali ve hře (očití svědci, kteří měli možnost navštívit simulovaná nádraží ve skutečnosti, se v jejich virtuální podobě bez problémů orientovali). Také je vidět, že možnost hraní za „pasažéra“, je skutečně na místě – u Train Simulatoru je OPRAVDU zábavné jen tak se posadit do sedadla v kupé a sledovat z okna ubíhající krajinu. Zážitkem je i rozmanité počasí - taková jízda nočním superexpresem ve sněhové vánici, kdy
se před vámi na poslední chvíli vynořují světla semaforů (ještě že jsou v soupravě počítačové displeje) dokáže uchvátit na dlouhou dobu. Do vydání finální verze by však bylo vhodné dopilovat ztvárnění nehod – vlaky při nich připomínají papírové modely, které divoce létají vzduchem a vzájemně se prolínají. Otázkou zůstávají rovněž hardwarové nároky - na Athlonu s DDR pamětí a GeForce3 (já vím, že jste to v poslední době četli v každém článku, ale tyhle počítače byly součástí obrovské promo akce AMD a NVIDIA, takže na nich běžela většina her v hale) chodila hra bez problémů (dokonce i během brždění parní lokomotivy na nádraží, které se doslova ztrácelo v oblacích páry), ale podle tvrzení programátorů bude pro plynulý běh na plných detailech postačovat 500 MHz procesor, 128 MB paměti a „klasická“ GeForce.
Tu nejlepší zprávu si však necháme na konec – Train Simulator byl doslova před několika dny dokončen a jeho datum vydání bylo definitivně stanoveno na 31. květen. Během června (nejpozději začátkem prázdnin) se tak dostane i do našich obchodů, kde na něj bude čekat (soudě podle mailů, které dostáváme) spousta fanoušků železnic. Není divu - do kabiny dopravního letadla vás letušky pustí celkem běžně, ale budka strojvedoucího? To už je jiné kafe…
