True Crime: Streets of LA

Automobilové honičky, zuřivé přestřelky gangů a jedno do detailu zpracované virtuální město. Ne, řeč není o GTA: Vice City, ale o jeho přímém konkurentu, který navíc nabízí strhující výpravu a pěstní souboje ve stylu Matrixu.

Jsou hry, které se kopírují dobře, existují však také tituly, jejichž reprodukce je složitější než rozmnožovací cyklus vetřelce. Je jistě nepoměrně snazší vytvořit kopii Tetris či jednoduché 3D střílečky, než komplexní a nápady prodchnuté hry, jakou je například Grand Theft Auto. Snad proto tato již čtyřdílná série dodnes nenašla důstojného konkurenta. Loňští výtržníci Starsky & Hutch rezignovali na klasickou arkádovou střílečku na čtyřech kolech a tak přichází pravý vyzyvatel až nyní. Autoři True Crime nejsou žádnými minimalisty a k žánrovému mixu GTA, jenž v sobě mísil vedle závodění také pořádnou dávku akce, přidávají nádavkem regulérní bojovku a také špetku tichého plížení. Kopírování GTA jde shodou okolností až tak daleko, že hra vychází stejně jako Vice City nebo připravované San Andreas půl roku po své vydařené konzolové premiéře. Ovšem není třeba strachu, i kopie bývají povedené.

Autoři True Crime nejsou žádnými minimalisty a k žánrovému mixu GTA přidávají regulérní bojovku a také špetku tichého plížení.

True Crime stojí a padá se svým hlavním protagonistou, Nickem Kangem. Osiřelý Američan vychovaný čínskou rodinou, člen EOD (Elitní Operační Divize) dává vzniknout typickému hláškaři, jehož době poplatné glosy podbarvují celou hru od začátku až do konce. Streets of LA tak hrají ponejvíce na efekt a výsledný dojem, kterého se jim daří dosáhnout jak Nickovými průpovídkami, tak náklaďákem enginových sekvencí, jež skutečně VYPRÁVÍ vlastní příběh. Nejde o pouhé uvození nějaké anonymní mise, ale o několikaminutové minithrillery, jež zcela plynně přecházejí ve vlastní hru a vytvářejí tak dojem interaktivního filmu. Filmu, ve kterém hraje hlavní roli nejen pomsta za smrt Nickova otce, rovněž bývalého poldy. Jako ve správném krimi se do hry zaplétá ruské, čínské i korejské podsvětí LA a můžeme si být jisti, že vše neskončí na přátelské párty o vodce a rýži.

Míchanice žánrů začíná pochopitelně u automobilové akce. Ta nicméně není primární náplní dějových misí a stejně jako v GTA je pouhým prostředkem k získání nejrůznějších bonusů a vylepšení. Pokaždé, když se Nick vydává kontrovat nekalým živlům LA, nejde pouze o to, vyslechnout šum vysílačky, vydat se na určené místo a zatknout padoucha. Tedy pokud se zrovna nejedená o ustrašeného úředníčka, který zvedá ruce na hlavu a uvádí své tělesné pochody v pohyb již při zaslechnutí policejních sirén. Mnohem častěji se dočkáme nefalšované automobilové honičky se vším všudy – varovné výstřely, souboj karoserie na karoserii a odstřelování pneumatik. Podaří-li se výtržníka zastavit a on stále ještě neprovětrá paže, dojde buď ke zběsilé přestřelce nebo honičce zakončené lekcí kung-fu. Je to právě široký záběr policejní práce, který hře dodává nečekaný život.

Prim nicméně hrají mise úzce spjaté s příběhem. Ty se až na výjimky neodehrávají v ulicích města na čtyřech a více kolech, ale uvnitř mafiánskými živly vyuzených budov. Klasická střílečka ve stylu Max Payne, kdy hráč reflexivně střílí po všem živém a postupuje malými úrovněmi rovnou za nosem, je přibližně stejným dílem proložena bojovkou. Mortal Kombat se bohužel nedočkává svého vzkříšení a tak se musíme spokojit se třemi základními údery a jedním postupně vylepšovatelným chvatem. Efektní komba jsou zastoupena pouze coby zakončovací fáze po odčerpání

Virtuální Los Angeles a jeho možnosti

Ačkoliv to může většina z nás jen těžko posoudit, True Crime se odehrává na 250-i čtverečních mílích kopie reálného města andělů. Tím pádem hra trochu ztrácí na snově vymyšlené Vice City, ovšem už jen propracovaná dálniční síť včetně fungujících nadjezdů a výjezdů zahání veškeré pochybnosti. Co teprve pokus projet celé město napříč, kdy si budeme muset rezervovat několik desítek minut! A co že lze v herním LA provádět? Kromě návštěv strip barů a SM salónů při vlastních misích se může Nick za nasbírané odznáčky zúčastnit například pouličních závodů a získat tak nové přibližovadlo nebo navštívit tělocvičnu doja v honbě za novými chvaty. A když dojde palebná síla, není nic jednoduššího než navštívit policejní střelnici a vystřílet si novou zbraň. Na rozdíl od hraček zbylých po zpacifikovaných nepřátelích totiž mají policejní kvéry neomezený zásobník.

určitého počtu protivníkova života a kromě toho, že dobře vypadají, se také zatraceně hodí. Nick totiž většinou nebojuje pouze s jedním protivníkem, ale rozdává si to klidně se třemi najednou, přičemž ke slovu se dostane i partička bojovných striptérek (s brutální dominou na závěr) nebo trio čínských řezníků. V mnohem menší míře jsou zastoupeny infiltrační stealth mise. To je ovšem jen a jen dobře především díky hlemýždí práci podroušené kamery, která ve stísněných prostorách jednoduše nestíhá sledovat Nickovu WC chůzi (jak lze nazvat komický podřep), natož pak vybírat příhodný úhel záběru. Ano, existuje zde ovládání výhledu myší, ovšem to je ve stealth módu z nějakého důvodu daleko pomalejší a zmatenější než v nepoměrně agilnější střílecí části.

Pokud autoři v propagačních materiálech slibovali celkem dvanáct kapitol po sedmi až desíti misích, nelhali. Přesto není True Crime žádným leviatanem. Životnost úrovní se bez výjimky odehrává v řádech minut, což vytváří na jednu stranu slušný spád, na stanu druhou hráč hrou projde jako svářečka máslem. Připočteme-li k tomu fakt, že není zdaleka nutné splnit všechny mise a je možné je nahradit vyřešením několika nezávislých pouličních potyček, stává se True Crime ryze odpočinkovou záležitostí s důrazem na zábavu. Tomu také napovídá herní skladba – nejprve honíme padoucha ulicemi v rychlém bouráku, po jeho zastavení následuje potyčka tělo na tělo s gangsterovými hlídači a potom si třeba zastřílíme v luxusních kancelářích, kam se kriminálník během rvačky promptně odklidil. Škoda jen, že se podobná schémata opakují pořád dokola a jediným překvapením ke konci je pouze rostoucí obtížnost soubojů a nové enginové animace. Vytknout je třeba také skutečnou miniaturnost úrovní. Když už se ojediněle objeví rozlehlejší budova, jsou její patra jen tupě nakopírovaná nad sebe.

Zajímavým prvkem je rozdělení dvanácti epizod do několika samostatných větví, jež se spojují v několika uzlových momentech, kdy o následujícím postupu rozhoduje Nickova reputace. Ten se může stát buď dobrým nebo špatným policistou. Kladné body k charakteristickému symbolu jin-jang hráč získá omračováním protivníků nebo zatčením živého zločince, kdežto záporné za přejíždění chodců, zabíjení rukojmích nebo bezohledné popravy. Celkem je tak True Crime ověnčeno třemi různými konci, které herní dobu mírně prodlužují, ale i tak nezaručují více než dva poctivě propařené dny.

Zajímavým prvkem je rozdělení dvanácti epizod do několika samostatných větví - True Crime je tak ověnčeno celkem třemi různými konci.

Automobilový park z GTA, za který by se nemusel stydět žádný větší autobazar, jen těžko něco překoná. True Crime se to téměř podařilo a tak si na své přijdou jak milovníci rychlých žihadel, tak autobusáci. Chování vozů je sice mírně přehnané (v podání autorů by se auta mohla používat místo tanků i na eliminaci rozpálených tchýní, kdežto odolnost proti kulkám je mizerná), ovšem daleko více zamrzí nedostatečná destrukce karoserie. Podťali jsme právě vzrostlý dub? Nevadí, trocha vosku a hadr to napraví.

Jelikož jde o půl roku starou konverzi ze všech možných typů současných konzolí, neoplývá True Crime kdovíjak efektní grafikou. Z hlediska efektivity je to ale věc jiná. Nízké hardwarové nároky dokáží uvést v život komplexně zpracované velkoměsto se stovkami chodců, střídáním dne a noci nebo měnícím se počasím. Překvapí také solidní fyzikální model, přičemž své okolí demolujeme jak prostřednictvím rozběsněného vozu, tak během interiérových rvaček. Kung-fu mezi barovými stolečky v kavárně, která se rázem změní v manévrovací prostor bezpočtu třísek, připomíná vedle Matrixu většinu Hong-Kongské produkce konce minulého století a i když rvačky nepřinášejí nic nového, vypadají alespoň velmi efektně.

Kung-fu mezi barovými stolečky rázem změní kavárnu v manévrovací prostor bezpočtu třísek a úlomků, jež mají díky Nickovým kopancům letecký den.

Až doposud byla True Crime áčková záležitost s několika drobnými mouchami. Bohužel, mor většiny konverzí, ovládání, nezahálí v barech LA, ale jme se chutě k dílu. Práci kamery při infiltračních misích jsme již nakousli, ovšem lépe na tom není ani celkové rozvržení kláves. Takové míření při jízdě je vymyšleno velmi dobře, ovšem když jedna ruka ovládá jízdu automobilu, druhá tiskne ruční brzdu na numerické klávesnici a po aktivaci míření mezerníkem pracně hmatá po myši ke střelbě, člověk proklíná, že se narodil jako humanoid. Jistě, vše se dá napravit správným uživatelským nastavením, ale proč to neudělal již výrobce při testování?

Verdikt: True Crime velmi zajímavým způsobem parafrázuje slavné Grand Theft Auto, přičemž k automobilovým honičkám a akci po svých přidává navíc časté pasáže s bojem tělo na tělo a několik stealth misí. Výborná výprava a několik možných zakončení tvoří dojem interaktivního filmu. Hra však trpí špatně zpracovaným konzolovým ovládáním, zmatkující kamerou a pozdějším stereotypem. Přesto zůstávají Streets of LA zábavnou oddychovkou, kterou by neměl minout žádný příznivec automobilových akcí, Matrix-like přestřelek a pěstních soubojů.