Turok CZ - bojujte proti dinosaurům o vlastní život

Boje na neznámé planetě s vojáky a dinosaury mají něco do sebe. Čtěte očekávanou recenzi české verze!

Turok

Ještě před deseti lety by hráči po vyslovení jména Turok začali vyjmenovávat fantastické zážitky, které s touto střílečkou prožili. A můžete vzít jed na to, že by se týkaly především grafického zpracování, které jako jedno z prvních využívalo speciálních akcelerátorů, tehdy ještě od společnosti 3dfx. Hra samozřejmě byla kvalitní i v ostatních ohledech, jenže poměrně brzy se ukázalo, že jsou i lepší tituly. Po skvělém prvním dílu následovalo stále slušné pokračování, pak už to ale šlo s Turokem pěkně z kopce. Když klesl na úplné dno, všimla si ho společnost Touchstone Pictures a rozhodla se ho znovu postavit do frontové linie. Novinka tak nenese žádnou číslici ani podtitul. Má to svůj důvod: nejedná se o pokračování a kupodivu ani o remake prvního dílu. Novodobý Turok je prostě zcela originální titul, který čerpá inspiraci především ze stejnojmenných komiksů. Mimochodem, recenzi PS3 verze naleznete zde.

"Oproti konkurenčním akcím je Turok vcelku výrazně příběhově vystavěn."

Oproti konkurenčním akcím je Turok vcelku výrazně příběhově vystavěn. Na počátku sledujete v pěkné in-game animaci, kterak hlavní hrdina, indián Joseph Turok, nastupuje na misi, přičemž ostatní žoldáci si z něj místy utahují, místy jsou na něj nakvašení, protože mu jednoduše nevěří. Turok byl totiž členem jednotky špičkových bojovníků, jež nesla hrdý název Vlčí stezka. Jenže její šéf Kane se ze spasitele rychle proměnil ve zloducha s typicky „čistými úmysly“, které by ale zároveň znamenaly katastrofu. Turok Kaneovi nepodlehl a nyní se ho spolu s ostatními svalovci, kteří mají zřejmě sourozence v Gears of War, vydává zastavit. Jenže výlet na planetu, kde padouch pobývá, se tak úplně nevydařil a vesmírné plavidlo za nejasných okolností padá z nebes, několikrát se přepůlí a jeho posádka je rozeseta snad po celé té podivné planetě. 

Upozornili jsme na příběh, takže dodejme, že pochopitelně nejde o žádný opus, nicméně čas od času protnou hru černobílé flashbacky, ve kterých Turok vzpomíná na své členství ve Vlčí stezce, která z něj udělala elitního zabijáka. Sem tam se něco přihodí i v klasické herní rovině, tudíž máte pocit, že se kolem vás neustále něco děje. Přestože je tedy příběh přinejlepším béčkový, do hry dobře zapadá a odpovídá jejímu naturelu.

VIDEO

Na planetě narážíte jak na skupinky Kaneových posluhovačů, kteří jsou až příliš řadovými vojáky na to, aby dokázali Turokovi tvořit nějaký větší odpor, tak nejrůznější ještěry a dinosaury. Některé z nich přitom není problém odpravit hrstkou vystřelených nábojů, jiné neporazíte ani kdybyste stokrát chtěli a budete je muset obejít. Už na začátku dostanete k ruce prvního parťáka Slada, který vás bude neustále častovat svými drsňáckými hláškami. Dokonce je mezi ním a Turokem určitý náznak vývoje jejich vztahu.

Slade vás zpočátku nenávidí, protože na jedné z dávných operací jste sloužili s jeho bratrem a na rozdíl od něj jste ten masakr přežili. To vám nyní Slade nezapomene při jakékoliv příležitosti sdělit, ale s pokračujícím dobrodružstvím pocítíte, že už z jeho strany jde spíše o sarkastické popichování a pošťuchování, ale že oba borci zároveň ví, že se na sebe můžou spolehnout. V závěru nechybí ani zadostiučiní tomuto vztahu, ovšem ten drsňácký patos si autoři klidně mohli odpustit. Na druhou stranu kvitujeme i takové náznaky, které hru posunují aspoň o fous nad úroveň zcela bezduché akce.

Ale není to jen Slade, se kterým se ve hře potkáte. Postupně budete nacházet další a další druhy, přičemž někteří vám na oplátku asistují při plnění úkolů. Nejde o nic jiného než pomoc při střelbě – ta se ale docela hodí, protože k akci dochází často na otevřených prostranstvích, kdy se snadno dostanete do obklíčení. V takových chvílích docela potěší, když parťák složí nepřítele nebo rovnou ještěra, který se vám sápe na záda. Přesto by umělá inteligence spolubojovníků mohla být lepší – tito se občas obrací zády k místu boje, někdy reagují až příliš pozadu a celkově cítíte, že vás vlastně jen následují. Když se zastavíte, přestanou s chůzí i oni, když se rozeběhnete, jdou za vámi. V některých naskriptovaných situacích sice ukazují směr, což je v nepřehledné džungli důležité, ale takových projevů je moc málo na to, abyste parťáky mohli brát za rovnocenné. Pokud počítáte s udělováním aspoň nějakých elementárních příkazů, zapomeňte. Nutno však dodat, že to ani není třeba, jelikož je hra natolik lineární a takticky osekaná, že by vám vlastní iniciativa v dirigování vojáků byla k ničemu.

Přestože se Turok po většinu času odehrává v džungli, je volnost pohybu minimální. Respektive chodit si můžete sice kam se vám zachce, jenže stejně vždycky skončíte ve více méně vytyčeném koridoru, jenž je protknut rozlehlejšími prostranstvími, které poskytují zdání volnosti, ale jen do té chvíle než narazíte na poněkud nepřirozeně rozmístěné přírodní překážky (třeba vyvýšeninu, na kterou prostě nevyskočíte). Džungle mohla být zpracována mnohem atraktivněji – takhle působí až příliš obyčejně a jediným zpestřením tak zůstávají jen základny, na které tu a tam narazíte.

Tyto komplexy jsou vyvedeny vcelku majestátně a v daném prostředí působí zajímavě. Škoda, že jakmile do nich vlezete, veškerá interesantnost se opět ztrácí. Kolem sebe totiž budete mít jen šedé zdi a vůbec podobné lokace. V některých misích je stereotyp naštěstí narušen, a tak se podíváte třeba do vulkanické části planety nebo si zabojujete v noci. Až na naprosté výjimky, kdy je džungle lehce nepřehledná, se není možné ztratit. Chcete-li po nás počet hodin, za něž Turoka dojedete, musíme nejprve upozornit na trojici obtížností (normální, těžká a nadlidská). Nebojte se zvolit tu nejnižší, protože i tehdy jsou některé potyčky řádně vyzývavé. Vyšší stupně obtížnosti by méně zkušeným hráčům mohly působit frustraci, na druhou stranu hardcore pařani za ně budou vděční, protože si zase jednou vyzkouší tu správnou atmosféru boje o přežití, zejména když stanou tváří v tvář pořádnému pravěkému monstru. Časově je na tom Turok na dnešní dobu vcelku standardně, dobu hraní odhadujeme v průměru na 8-10 hodin, při pozvolném a opatrném postupu možná ještě více.

Ve správné akci nesmí chybět pořádné zbraně. Ty Turok naštěstí nepostrádá. Kromě tradičních a vcelku obyčejných kvérů typu pistole, samopalu, brokovnice, pulzní pušky (pozor, přehřívá se!), odstřelovačky či rotačáku tu jsou dvě zdánlivě bezbranné, ve skutečnosti však nesmírně zajímavé a využitelné zbraně. První z nich je „rambo nůž“, s nímž je Turok mistr v zacházení. Velké množství nepřátel se dá kudlou oddělat zezadu, aniž byste museli čelit jejich odporu. Je potřeba pouze vysledovat jejich patroly a zachytit je v okamžik, kdy na ně nedohlédnou ostatní vojáci. Přitom ani není třeba se kdovíjak plížit, stačí přiběhnout, seknout a v efektní rychlé animaci uvidíte nekompromisní exekuci. Také luk je zbraní pro chvíle, kdy nechcete vzbudit zbytečnou pozornost. Čím déle držíte tětivu, tím větší dostane šíp razanci, ale s tím větší nepřesností je nutné počítat. S trochou šikovnosti se takhle dá zabíjet na jeden výstřel i z větší dálky, aniž by si toho někdo musel všimnout. Některé situace k použití nože či luku přímo vyzývají, ovšem čas od času jsme se nemohli ubránit pocitu, že působí až příliš naaranžovaně. Tak například vojáci k vám až příliš často stojí zády. Nehledě na to, že minimálně stejně účinným řešením zůstává palba z konvenčních zbraní, které se stejně nevyhnete, protože Turok není designován tak, aby se všichni dali zlikvidovat lukem, nožem, nebo snad obejít. Turoka jsme testovali v kompletní české lokalizaci, která v tomto případě zahrnuje i dabing. Překvapivě můžeme říci, že se namluvení podařilo přinejmenším nadprůměrně a nepůsobí tak komicky, jak jsme z herních dabingů bohužel zvyklí. Hlasy byly herním postavám propůjčeny moudře a do hry zapadají. To však říkáme s tím, že jsme neslyšeli anglický dabing, který je pravděpodobně přeci jen lepší (ačkoliv může být i horší). Pokud bychom měli něco vytýkat, pak jen pár překladatelských oříšků typu „friendly fire“, což je podle překladatelů „přátelská palba“, nebo neustále pořvávání nepřátel „do krytu“, přičemž žádné kryty tu pochopitelně nejsou, takže nejspíše bylo myšleno prosté „kryj se“ („take the cover“). Kolem a kolem však můžeme být s překladem spokojeni.

Přestože tam mířil, nepodařilo se Turokovi stanout po boku aktuálně nejlepších akčních her. Kdo čekal další Crysis, bude nejspíše zklamán – tohle není naprostá špička. Ale ani druhá třída neznamená, že by hra nestála za to. Není sice ničím výjimečná, boje s dinosaury nejsou na náš vkus využity tak intenzivně, jak být mohly, ale přesto je to pořád solidní dávka akční hratelnosti. Návrat Turoka se tedy nepodařil dokonale, ale uspokojivě rozhodně ano.