Když se hned na začátku zmíním, že Tzar: Burden of the Crown (dále jen Tzar) bude real-timeová strategie, plno z Vás určitě napadne: "Cože, zase další realtimovka, to snad není možné, vždyť krom grafiky jsou jedna jako druhá!". V podstatě budete mít pravdu a krom pár vyjímek tomu poslední dobou opravdu je. Jedná se v plno případech spíše o akční hry a ne strategie, kde když chcete vyhrát, musíte mít krom rychlých prstů i kvalitní ovladač. Je pravda, že jsou tu různé tahové strategie, ale jejich množství se dá spočítat na prstech jedné ruky nešikovného pyrotechnika a také nemají zrovna nejlehčí pravidla, přičemž ti méně trpěliví v brzké době odpadávají. Ono udělat real-timovou startegii, aby nezačala zapadat do průměrné akčnosti a zachovala si strategický ráz, není nic jednoduchého. O tom se také přesvědčila bulharská (ano doopravdy bulharská) Haemimont Multimedia, která Tzara vyvíjí již tři roky a jejich práce by měla vyvrcholit někdy v březnu tohoto roku. Navíc, jen tak mimochodem, by u nás měl Tzar vyjít dokonce kompletně v češtině!
Ve hře se setkáme se třemi národy: s Asiaty, Evropany a Araby. Každý národ bude mít své slabiny a přednosti. Autoři se snažili o co nejlepší vyvážení, aby se nestalo, že jeden národ na tom bude celkově lépe než ostatní. Neměli byste se tedy setkat se situací, kdy by nějaká jednotka měla velkou převahu nad ostatními a stala se tak pánem na bitevním poli. Sílu každého národa, spíše než nějaká jednotka, tvoří jejich správná kombinace, jejichž vhodné použití bude mít na nepřítele ničivé následky. Každý národ bude mít omezení na 200 jednotek, což by mělo zamezit různým jatkám, kde spíše než na taktice záleží na množství. A protože každý národ bude mít k dispozici 12 bojových jednotek, měli by být hráči ušetřeni různým zbytečným jednotkám, které se v taktickém boji těžko použijí a jediný účel ve hře je, aby si autoři mohli napsat na krabici, že jenom v jejich hře a nikde jinde budete moci hrát s tak velkým množstvím jednotek. Autoři se také díky jejich menšímu počtu mohou s vlastnostmi jednotek vypiplat a docílit tak jejich nezbytnosti na válečném poli.
Každému hráči alespoň trochu znalého her s podobnou tematikou je jasné, že vám jednotky jen tak nespadnou do klína a že pokud budete chtít např. kavalerii, budete muset postavit stáje apod. I v Tzarovi se dočkáme stavění různých budov, jejichž počet bude pro každý národ 18 kousků. Rozdíly mezi národy budou patrné jak na vzhledu budovy, tak na jejich typu. Např. jeden národ bude moci stavět katedrálu, druhý mešitu, další zase svatyni.
Na výcvik jednotek a stavbu budov je vždy potřeba nějaké té suroviny. Ani v Tzarovi tomu není jinak a v tomto ohledu se od ostatních strategií obdobného typu moc neliší. Prostě, vezmete rolníka, pošlete ho na dřevo, kámen, zlato či opatřit něco k snědku a poté, co těchto surovin dá dohromady požadované množství, postavíte nějakou budovu či si vycvičíte další jednotku. Jak prosté, že? Prosté by to bylo, kdyby jste na to byl sám a ne další dva národy, kterým se zrovna jako naschvál zalíbil ten samý zlatý důl, jako vám.
Nedá se tedy nic dělat, na řadu přichází vojenský konflikt nebo střet zájmů, chcete-li. Zde se objevují jisté RPG prvky. Totiž, vy si můžete postavit výzkumné centrum, kde jsou vaši vojáci zdokonalováni ve vojenském výcviku a získávají tak určité množství zkušeností. Díky tomu jsou pak mnohem více připraveni na bitvu, než zrovna zrekrutovaní nováčci a délka jejich pobitu na bojovém poli se výrazně prodlužuje.
Ke každé nefalšované fantasy strategii bezpochyby patří magie. V Tzarovi se jí přikládá mnohem větší význam, než v jiných hrách podobného žánrového zaměření. Na výběr by zde měly být dvě hlavní skupiny a to "klasická" a duchovní magie. K té první získáte přístup postavením magické guildy, díky čemuž získáte různá roztodivná kouzla, jejichž účel bude spíše zničit, co se dá. K druhé skupině získáte přístup stavbou náboženské guildy a jejich kouzla budou spíše rázu jako vzbudit mrtvého, někoho uzdravit apod. Každá rasa bude mít svá vlastní typická kouzla. Např. asijský národ bude mít možnost vykouzlit draka, s kterým třeba budete moci pustošit obchodní přístavy či pálit nebohým rolníkům střechu nad hlavou a tím vlastně dostat nepřítele do hospodářských potíží. Jiný národ zase bude disponovat ohnivým deštěm nebo kouzlem Vstání z mrtvých apod. Na mapě občas narazíte na magický předmět, který si bude moci vaše jednotka sebrat a tím získá nějaký ten bonus, jako třeba větší sílu, odolnost atd.
Nezmínit se o tom, jak jsou grafika a hlavně animace skvělé, by byl hřích toho největšího kalibru. Třeba takoví sedláci, když zrovna nemají co na práci, si utírají pot z čela, nebo lukostřelci svými ladnými a uhlazenými pohyby vytahují šíp z toulce a nevzrušeně nasazují na tětivu. Každá jednotka je takhle skvěle zanimována a musím vám říct, že to utváří skvělou atmosféru. Když už jsem u té atmosféry, velice jí přispívá také změna počasí. Například den se chýlí ke konci, začíná pršet a postupně lehký deštík přechází v silný liják, přes bojiště se přežene sněhová bouře atd. A že velký podíl na atmosféře hry mají právě malé detaily, vědí autoři bezesporu dobře, protože při svých toulkách občas narazíte na obrovskou kostru, velikánský monolit, na hrůzu nahánějící stopu či velikánského sněhuláka. Všechno dohromady to utváří dojem, jakoby jsme nebyli na této zemi první a že před námi se zde procházela nějaká nesmírně velká a mocná rasa. Autoři se prostě snažili vytvořit co nejkomplexnější svět, ve kterém narazíte na medvědy, ptáky, jeleny a i jiná stvoření. Nevypadá to pak, jakoby svět, ve kterém hrajete, byl stvořen jen na války a bitvy, ale že všechno spolu žije v harmonii do té doby, než nějaká válkychtivá rasa vykope válečnou sekeru.
V Tzarovi se dostatečně vyřádíte ve 25 misích, přičemž bude přítomný dnes již nepostradatelný editor map a dokonce zde bude možnost udělat si svou vlastní kampaň. Potom ti aktivnější jedinci z hráčské populace si budou moci krom vlastní mapy stvořit dokonce i svůj vlastní svět, protože do svých map bude možnost přidávat obrázky a zvuky.
Ani na multiplayer autoři nezapomněli. Bude se moci hrát jak přes LAN, tak i přes Internet, kde maximum hráčů je stanoveno na osm.
No, abych pravdu řekl, jsem velice zvědav, jak to všechno nakonec dopadne a jestli tato hra splní má očekávání. Občas mám totiž chuť si zahrát dnes již klasického Warcrafta, ale odrazuje mne má vlastní zmlsanost novějšími, graficky vymakanějšími hrami, které se třeba co do hratelnosti s takovým Warcraftem nemůžou vůbec rovnat. A to, že hra přichází ze země velice podobné té naší, mě hřeje myšlenkou, že když se chce, všechno jde. A pokud k tomu přidáme již dříve zmiňovanou češtinu, je na cestě adept na skvělou hru. Pokud tedy půjde všechno jak má, v brzké době se znovu sejdeme u recenze a uvidíme, zda jsem tu nepěl zbytečně.
