Co se týče letošního ročníku skutečné Ligy Mistrů, jsme díky skvělému tažení anglických klubů zatím velmi spokojeni. Ondra sice má občas nějaké to cukání, že se mu v nějakém zápase líbilo, jak hrála třeba taková Barcelona, a pro Láďu je sport obecně španělskou vesnicí a občas dokonce podlehne i dojmu, že je to snad i správně (řešíme to totálním zesměšněním a popliváním jeho dresu), ale jinak jsme v redakci ve věci fotbalového fandovství jednotní a nekompromisní. A když se nám to tedy tak hezky vyvíjí v reálu, člověk hned dostane nutkání zkusit si to i s ovladačem v ruce.
Bohužel to je ale přesně to, na co tvůrci UEFA Champions League 2006-2007 spoléhali. Tedy na to, že fanoušci po dvou letech opět sáhnou po hře zaměřené v prvé řadě na slavnou Ligu Mistrů, a to nejen proto, že se aktuální ročník bude vyvíjet podle jejich představ (to by takoví sparťani již pár let neměli vůbec co hrát), ale zejména proto, že Ligu Mistrů, respektive její oficiálně licencovanou verzi, v žádné jiné hře nenajdou. Rozhodně tím nechceme říci, že by se na tvorbu letošní UEFA CL nějak vykašlali, udělali ji za týden a pak půl roku v kanclu hráli mariáš a lodě, ale je zkrátka znát, že výsledný produkt má mimo jiných požadavků
splňovat i ten, jenž velí, aby si hru dokázali zahrát i kravaťáci, kteří se při zápasech Ligy Mistrů producírují v prvé řadě ve sponzorských prostorech, kde se zaprvé rozlévá grog a vařené víno a zadruhé je velmi pravděpodobné, že tam bude dnes recenzovaná hra rozdávána.
Co se ale týče samotných zápasů, je to docela pohodička.
A podle toho taky hra vypadá. Nemá v podstatě žádný smysl rozebírat, zdali je to spíše arkáda, spíše simulace nebo spíše reklamní předmět, a ni to, zdali je to dobře nebo špatně, protože v prvé řadě je důležité, jak se to celé hraje. Inu, hraje se to příjemně, hra vás dokáže motivovat, příjemně překvapit, ale v některých okamžicích třeba i pěkně naštvat. Dokonce se dá říci, že je zde patrná snaha jít i značně do hloubky, ale velmi brzy vyjde najevo, že je tato snaha zmařena několika faktory, o nichž si dodnes nejsme jisti, zdali to byl záměr nebo zda to prostě a jednoduše „jen nevyšlo.“
Pokud jste si mysleli, že hlavní režim hry se bude jmenovat Champions League, pak dovolte, abychom vás vyvedli z omylu. Jmenuje se totiž Treble, což je
ve fotbalové hantýrce, přinejmenším tedy v té anglické, označení pro zisk ligového titulu, vítězství v Lize Mistrů a zisk anglického poháru. To vše samozřejmě musí získat jeden tým v jedné sezóně. To zní docela dobře, takže proč se do toho nepustit? Na začátku si tak vyberete váš oblíbený tým, s nímž chcete všechny tyto vavříny shrábnout, v jednoduchém editoru si vytvoříte managera (tak v Anglii říkají trenérům) a hurá do předsezónní přípravy, kde si svůj mančaft ozkoušíte a v přípravných zápasech s různými spíše slabšími týmy se tak se hrou sžijete. Bohužel ale hned v těchto zápasech přichází ke slovu první značná brzda.
Tou není nic jiného než vedení týmu, které má před zápasem nejrůznější požadavky. Na tom by samozřejmě nebylo nic zvláštního, kdyby některé
požadavky nebyly zcela kontraproduktivní. Docela i chápeme, že hra na začátku hodí plno dobrých hráčů do pytle s nápisem „Zranění“, ostatně předchozí sezóna byla dlouhá a náročná, a zranění se nevyhýbají nikomu, nejvíce vytěžovaní hráči si navíc potřebují odpočinout a v neposlední řadě se přípravné
zápasy hrají i proto, aby se vedle různých taktických variant vyzkoušeli i noví hráči, případně borci z rezervy, a proto je vcelku pochopitelné, že vedení chce, aby
například ten a ten hrál v základní sestavě nebo alespoň odehrál požadovaný počet minut, ale docela bychom chtěli vidět ten hovězí mozek, v němž se rodí například takové příkazy, abyste prodali některého z hráčů, kteří neodmyslitelně patří do základní jedenáctky. Pokud chcete mít svůj tým kompletní, aby odpovídal skutečné situaci, budete ho stejně muset zase koupit zpátky. Navíc to podle našeho názoru jde zcela přesně proti výše uvedené myšlence přístupnosti hry širokému publiku, protože zatímco na hřišti se po několika prvních zápasech začne chytat kdekdo, po manažerské stránce je to celé zbytečně komplikované přáními vedení klubu. Tam, kde byste za normálních okolností hráče prostřídávali maximálně tak podle aktuální formy, tam tak musíte zohledňovat i požadavky vedení, což
celou věc zbytečně komplikuje. Tedy ne že by se jednalo o kdovíjaké čachry, v podstatě jde o to sem tam někoho nasadit/nenasadit, někoho koupit nebo někoho
prodat, ale celkově nám to zkrátka připadá takové nějaké – zbytečné. Zvlášť když vezmeme v potaz, že třeba v takovém Pro Evo Socceru jsou změny v týmu čistě na vás a pokud si celou dobu vystačíte se základní
sestavou Mirandů, Barojů a Ximenesů, tak je to každému úplně jedno. Zdá se, jako by nás autoři UEFA CL chtěli uměle za každou cenu donutit i k nějakým těm
manažerským aktivitám.
Je to taková zlatá střední cesta, která se potenciálně může zalíbit každému.
Co se ale týče samotných zápasů, je to docela pohodička. Zapálené virtuální fotbalisty možná zaskočí, že s kvalitním letošním dílem série FIFA nemá UEFA CL zase až tak moc společného, ale rozhodně jí nelze upřít skutečnost, že se hraje dobře a bez větších zádrhelů a zejména příležitostné hráče asi jen těžko napadne, že by některé situace mohly být řešeny jinak a lépe nebo že by vlastně
cokoliv mělo či mohlo být pozměněno. Hra plyne v pohodě a poté, co se s ní sžijete, vám nebude činit nejmenší potíže. Zkušenějším čutálistům ale bude jistě divné,
že hra ve středu pole se opět lehce vzdaluje a hlavně že se zde dá hrát „jako za starých časů“ víceméně podle jediného schématu, které si oblíbíte. Na druhou stranu ale o to více třískne do očí, když se podaří vyrobit nějakou hodně povedenou fotbalovou akci. Jak jsme již psali v našich prvních dojmech, hra zcela
zjevně umí mnohem více než „v běžném provozu“ předvádí. Bohužel se ale blýskne jen dosti zřídka, což je rozhodně škoda.
Na jednu stranu tak zde máme třeba krásné střely z druhé vlny skrz hradbu těl, přesně umístěné hlavičky po centrech, zkrátka fotbal, a na straně druhé situace, nad kterými si člověk může hlavu ukroutit. Chápeme, že třeba i takový provinční Motherwell může zahrát zápas jak z fotbalové učebnice, ale pochybujeme, že jejich gólman dokáže vychytat sedm vyložených šancí za poločas, zvláště tedy v zápase s Arsenalem. A když už je gólman překonán, tak mu pomůže branková
konstrukce. Pak se nedivte když střelou trefíte tyč, dorážku vyrazí brankář, další dorážka jde do břevna a čtvrtou vytěsní opět gólman za brankovou čáru. Na
druhou stranu je ale potřeba uznat, že jinak se hráči chovají poměrně rozumně a rozhodně se nejedná o blbouny, které byste vyloženě dokázali opít rohlíkem.
Zejména tedy když útočíte, když totiž útočí soupeř, tak čas od času dokáže vymyslet akci k popukání. Nebo vám přijde normální, že se nikým netísněný hráč s míčem na noze vrací zpoza půlící čáry až k vlastnímu vápnu? Takovéto situace ale nejsou nikterak časté, takže i v tomto ohledu hra zapadá do výše zmíněné škatule s
nenáročnými, ale uživatelsky příjemnými hrami pro širokou veřejnost.
|
Navíc dokáže vcelku slušně motivovat k delšímu hraní nejen vidinou zisku vysoce ceněného Treble, ale i odměnami za splnění několika desítek či spíše až stovek různých úkolů rozdělených do různých kategorií. Za splněné úkoly získáváte body, které je pak možné zase roztočit za nějaké ty nákupy, ale bůhví proč je odškrtávání těchto splněných úkolů docela motivující i samo o sobě. Bodíky totiž dostáváte za kdeco, takže to docela i rychle odsýpá. Začíná to klasickými položkami, které zohledňují vítězství nad daným soupeřem, ale odměněni jste i za počet nastřílených branek, rozdíl ve skóre, čisté konto, počet střelců v zápase nebo třeba
naopak počet gólů vstřelených v jednom zápase jedním hráčem.
Celkově tak rozhodně nelze říci, že by UEFA Champions League byla vyloženě špatnou hrou, ale okamžitě je potřeba i dodat, že není ani kdovíjak skvělým
|
Hra přístupná pro každého
Hra má na víc| UEFA Champions League 2006-2007 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
