Paintball je hra, při níž se větší či menší počet lidí honí po hřišti a ze vzduchových zbraní po sobě střílí poměrně velkými kuličkami plnými barvy. Samozřejmě, ve skutečnosti je v tom mnohem víc, především zábavy, umění a v neposlední řadě také taktiky. Vlastně jde o napodobení opravdové války, plno běhu, střelby, nějaké granáty a vůbec plno drsné akce. Prostě, paintball je hra pro opravdové chlapy.
„Stop, stop, zastavte to!“ řve rozhořčený plukovník a mává zuřivě rukama. „Ostře se ohrazuji proti zneužívání a zesměšňování našeho náborového hesla „Moderní armáda je pro opravdové chlapy!“. Jestli že se v tomto článku ještě jednou objeví, nechám ho okamžitě vyklidit.“
Tak teď je vám asi jasné, že celý ten začátek byla tak trochu sranda. Omlouvám se těm, které mohl takový exces urazit, už se to nebude opakovat. Tedy něco o hře Ultimate Paintball Challenge. Velmi dobře se dá začít vzpomínkou na několik měsíců starou recenzi na hru Hight Impact Paintball. Podobně jako ona, i UPC je sice hezkým, ale ne docela povedeným pokusem o to, přiblížit lidem atmosféru paintballu. Ale 
pěkně popořadě.
Pokud jde o grafiku, je na místě alespoň krátká pochvala. Oproti starším paintballům je tato hra na výši. Sice nejde o naprostou špičku v dnešní produkci, ale pod slušný průměr 3D akčních her neklesá. Věrnost textur je velmi dobrá, povrch betonových stěn na pseudovojenské základně je věrně šedý, svěžest jarní trávy v parkovém lesíku je příkladně zelená. Vzhled prostředí, ve kterém se pohybujete, vás tedy nezklame.
Když už je řeč o prostředí, je dobré se zmínit nejen o jeho zobrazení, ale také místech, v nichž se hra odehrává. Prostorů pro hru se nabízí sedm, od betonového bludiště, přes staré vrakoviště plné rozbitých aut a vagónů, až po hřiště v přírodě, pouze doplněné několika dřevěnými překážkami. V každém případě jde stále pouze o hřiště a stejně jako ve starším High Impact Paintballu si na military styl můžete nechat zajít chuť.
K navození atmosféry v každém případě slouží i zvuky. Ty jsou v případě této hry poměrně omezené, slyšíte pouze zvuk kroků (hlasitější, pokud běžíte), tupé bouchání výstřelů, pleskání dopadajících kulek a občas nějaký výkřik, nejčastěji „HIT!“. Vzhledem 
k tomu, že v takto zpracované hře nelze ani více zvuků vymyslet, lze odpovědně prohlásit – svůj účel zvuky plní. Snad občasný křik a domlouvání hráčů by neškodily, průběh boje by se jevil méně „sterilní“.
A teď k samotné hře, určené pro opravdové chlapy - „Ještě jednou a nepřejte si mě!“ zařve plukas a upraví si kalhoty s nažehlenými puky a flekem od hořčice.
Hratelnost a zábavnost UPC se odvíjejí od realističnosti střelby a pak, stejně jako u všech akčních stříleček, od umělé inteligence nepřátel. První položku si můžeme odškrtnout, ta je odvedena poměrně dobře, i když občas přehnaně nadneseně. Nejen vzhled, ale také vlastnosti zbraní jsou dobře odlišeny podle kvality, a tedy i ceny. Snad jen přesnost u levnějších PGP pistolí a některých levných semi-automatů je trochu nadnesená, ale řekněme, že jde o profesionální vybavení a více se o tom nebudeme bavit. Větší problém je s funkcí zoom, tedy přiblížení pohledu. Nejenže všechny zbraně dokáží zvětšovat, ale navíc tato funkce evidentně není vázána na jakoukoliv optiku. Prostě najednou vidíte nepřítele mnohem blíž a v zorném poli se vám objeví velký zaměřovací kříž. Jedním slovem – nesmysl.
Pokud jsem se zmínil o přehnaných funkcích, nelze opomenout fakt, že naprosto běžnou výbavou při vstupu do hry je deset granátů (pochopitelně paintballových, tedy stříkajících barvu, nikoliv trhajících údy). Představa, že s nimi někdo běhá a občas provede kotoul napíná představivost každého zdravě uvažujícího člověka na maximum. Ale budiž, běžní hráči mají rádi klasický styl 3D akce a výrobci je o něj zřejmě nechtěli ochudit. Ale s mapou, na níž se zobrazují všichni členové vašeho týmu a nepřátelé, kteří jsou v dohledu vašem nebo vašich kolegů, to už tvůrci opravdu trochu přehnali. Že by tihle paintballisté měli vybavení od protiteroristické jednotky i s podporou satelitů?
Mnohem větší problém však nastává s umělou inteligencí. Jak je běžné u špatně dotažených her, lidé většinou po hřišti pobíhají jako šílení a střílejí ostošest. O nějakém velkém krytí nelze mluvit, maximální výkon, kterého jsou počítačoví hráči schopni, je kotoul do strany, který ovšem většinou stejně příliš nepomáhá. Stačí vystřelit tři koule v rozestupu půl metru a jedna se většinou ujme, přesněji řečeno někoho „sejme“. Co je ještě slabší, je v podstatě nulová kooperace v rámci týmu. Jednotliví členové skupiny se sice snaží držet alespoň společný směr, ale o nějakém krytí nebo čekání na opozdilce naprosto nelze mluvit. Vzhledem k tomu, že každou chvíli je někdo zasažen, a tedy se objeví opět na počáteční 
pozici, udržet alespoň náznak formace je nemožné. Přestože jednotlivým hráčům v týmu lze zvolit jakýsi mód postupu (např. assult, patrol, defend), změny v chování v podstatě nelze zaznamenat, pouze se odliší rychlost, s jakou běží na smrt.
Ve hře je dokonce i jakási taktická část. Do té se přepnete kdykoliv během hry stiskem klávesy „End“. Objeví se velmi zjednodušená mapa, na níž můžete vašim spoluhráčům zadávat jednoduché příkazy, jako „Jdi tam“, „Hlídej tady“ apod. K velkému užitku to však není, neboť ovládání je poměrně těžkopádné, a protože je každou chvíli někdo zasažen, nezbylo by vám při neustálém vydávání příkazů čas na samotné hraní.
Postřehy z boje lze tedy shrnout do poměrně jednoduchého konstatování – zvědavost vás u hraní udrží možná pár hodin, ale zážitků z povedené akce nebo z dobře vymyšlené taktiky bude jen pomálu. Prostě se trochu proběhnete, ovšem vzhledem k tomu, že pouze virtuálně, nebude to k ničemu ani vašemu tělu.
Poslední dvě drobnosti, které jsou na hře zajímavé, se ukrývají v menu. Jde o manažerování (to je ale slovo?!) týmu, které obnáší nákup a prodej hráčů, dokupování 
vybavení (zbraní, zásobníků, oblečení atd.) a rozdělování dovednostních bodů. Každý hráč má totiž vlastnosti, jejichž stupeň hovoří o tom, jak je dobrý. Mezi vlastnostmi naleznete například rychlost nebo přesnost střelby. Vylepšování hráčů a jejich výměna je užitečná pouze v herním módu Turnaj (mezi sebou se střetává více družstev), v zjednodušeném módu Okamžitá akce (Instant action) se k dělení dovednostních bodů nedostanete. Milou perličkou je také poměrně dobré nastavení pravidel hry, jako po kolika zásazích se umírá (1-9) nebo zda se hraje na vystřílení soupeře, kradení vlajky atd.
Ultimate Paintball Challenge se jeví jako nepříliš dobrý kompromis mezi taktickou akcí simulující paintball a akční střílečkou, která by měla strhující atmosférou. Výsledkem je sice technicky poměrně dobře odvedená hra, která má však velmi daleko k reálnému paintballu a snad ještě dál k dobré akci. Takže tato hra rozhodně není určena pro opravdové chlapy.
„Stop! Konec! Říkali jste si o to. Okamžitě to tu rozpusťte... a vy okamžitě přestaňte klepat do té klávesnice. Co jsem řekl?! Dobře, jak chcete - “ PRÁSK!
Pozn. redakce: o pravopisné chybce v titulku víme, nebojte, je tam záměrně :o).
| Ultimate Paintball Challenge | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
