Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Universe at War: Earth Assault – když se u nás UFO poperou

aktualizováno 
Nové dílo od legendárních tvůrců série Command and Conquer? A na konzoli? Tak to si přinejmenším zaslouží pozornost.
65

Universe at War: Earth Assault

Platforma: PC
Výrobce: Petroglyph

  • Tři odlišné rasy plus člověk na ozdobu
  • Tvarově pestří mimozemšťané
  • Režimy prodlužující životnost hry
  • Nezáživný scénář
  • Nejistý framerate
  • Kiksy umělé inteligence
  • Placený on-line režim

Nenechte se odradit plochou singleplayerovou kampaní, která zdaleka neodkrývá vše, co hra nabízí. Mnohem spíše se vrhněte na dobývání světa, popřípadě rovnou na multiplayerová kolbiště.

Herní karta

Universe at War: Earth Assault

Universe at War: Earth AssaultŽánr „strategií v reálném čase“ klame názvem jako žádný jiný. Skutečné bitvy v reálném čase totiž obsahují třeba takové vychytávky jako desetihodinovou palebnou přípravu nebo obdobně mnohahodinový let dálkových bombardérů – u toho by hráč dřív usnul nebo rozlomil herní zařízení. O mnohaměsíčních procesech těžby a výroby ani nemluvě. Správně by se tedy mělo mluvit o strategiích v notně zrychleném čase, ale nešť, je jasné, že spojení „reálný čas“ má především odlišit žánr od tahovek. Daleko méně pochopitelné je, že se klasická RTS tvrdošíjně snaží uplatnit na konzolích, ač se snad i klikací adventura dá z PC monitoru na televizní obrazovku převést lépe. Kontakt s mnohdy titěrnými grafickými detaily čistokrevných strategií je totiž přece jen nesrovnatelně živější z necelého metru s myší a klávesnicí, než ze dvou až tří metrů s joypadem. A to, že se na Xboxu platí za on-line hru, rozhodně ničemu nepomůže. Ale dosti lamentování a pojďme se podívat na nový pokus, tentokrát od machrů z někdejšího Westwoodu, kteří by podle všeho měli vědět, jak na to.

Universe at War: Earth AssaultMirabel trpí obsesí navazovat kontakty s lidstvem.

Jak známo z čekání na prostředky hromadné dopravy, energie se ve vesmíru uvolňuje v oddělených kvantech, takže půl hodiny nepřijede nic a pak tři šaliny najednou. Tentýž jev je patrný ve scénáři UaW: tisíce let si nás nikdo nevšimnul, takže teď nám to musí vynahradit hned trio mimozemských civilizací naráz. Odstartuje to svou invazí Hierarchy, té se přihrne natrhnout plechy Novus a jako třetí se do pranice přidá Masari, kteréžto posledně jmenované plémě dřímalo na dně pozemského oceánu, aby se jako blanické rytířstvo probralo teprve, až vypukne pořádná mela. Jasně, v průběhu děje vyplynou na povrch složitější dějiny a vztahy mezi jednotlivými skupinami, ale čistě z herního hlediska tu prostě máme tři značně odlišné konkurenční frakce. A aby toho nebylo málo, po tutoriálu s Novusem se nakrátko chopíme i sami sebe – bídně slaboučkého lidstva. Úvodní armagedon se pochopitelně odehrává ve Washingtonu D.C. a hlavním hrdinou je nařachaný týpek Universe at War: Earth Assaults rotačákem u pasu proklatě nízko vlečeným. Kromě toho, že jde o hrdinu, jde navíc o Hrdinu s velkým Há, což poznáte jednak podle toho, že co smete tank, je na Hrdinův nátělník krátké, jednak tím, že jeho zhebnutím prohrajete misi. Jestliže ovšem na rafinovaně neostrém intru oko i zálibně spočinulo a na tutoriál s mimozemšťany se dalo dívat, hned první ostré mise vrací hráče na zem: konvertovaná grafika není nic dvakrát úchvatného. Označení „průměrná“ je zcela na místě a jeden vážně přemýšlí, proč vlastně ten Billův přímotop tak kvílí.

První úkol zní jasně: zachránit prezidenta USA. Až to úspěšně zvládnete, bude další zadání ještě originálnější: dopravit zachráněného prezidenta USA do bezpečí - a tak dále. Zajímavější je, jak se to hraje. Ani rozmanitost jednotek dech neškrtí, ale ujde: od pěšáků, přes plamenometčíky a vojáky v hummerech až po tanky. Lidskému Hrdinovi pak lze naordinovat kromě základního kropení krajiny rotačákem i dvě speciální akce: použití lékárničky a metnutí granátu. Pomocí směrových páček Universe at War: Earth Assaultotáčíte kamerou a zoomujete – to druhé asi ve hře nebudete moc přehánět, neboť tím se ne zrovna ideální přehled z malé výšky ještě zhorší.

Tlačítky, pod nimiž se skrývá zatraceně hodně voleb, vybíráte jednotky a směrovými páčkami je posíláte, kam chcete, což u lidských jednotek obvykle znamená do hrobu. Lze si vyvolat mapku v pravém horním rohu obrazovky a směrovat jednotky přímo v ní – to se hodí náramně, protože, jak už bylo řečeno, přehled po bojišti se neudržuje nejlépe a na mapce alespoň jasně vidíte, kde co je. V nouzi nejvyšší je možné navolit ikonku hledané jednotky a určit jí, kam má jít – tak ji bezpečně najdete, existuje-li dosud. Funguje též válečná mlha, takže místa, kde zrovna nejste, tonou v šeru, které však třeba v noci není dost černé na to, aby vám nepodklesla brada, až se evidentně prázdné parkoviště lusknutím prstu zahemží vozidly.

Na určitá místa na těle mecha můžete namontovat různé vychytávky.

Universe at War: Earth AssaultBudovy a silnice jsou třeskutě hranaté, zpravidla přesně do vingle, leč alespoň v USA se to opravdu tak dělá. Stromy vypadají jako z modelového kolejiště, ale zato se poslušně skládají k zemi, možná jen až příliš poslušně a rutinně. Semtam vás obšťastní nějaká ta animace, která filmovému intru nesahá ani po paty, až máte místy pocit, že sledujete PS2. Hra je sice záměrně plná retronarážek, ale ne všechno se na to dá svést. Když si připočtete, že pro druh homo je na bojišti pomalu problém se pohnout, aby hromadně nenatahoval bačkory, hráči se jedině uleví, když dostane do ruky výrazně silnější civilizaci Novus.

Hlavní Hrdinkou Novusu je Mirabel, což je de facto lidská bytost, vzniklá naklonováním z posledního příslušníka civilizace, kterou Hierarchy úspěšně vyhubila. Kdo ji naklonoval? No přece roboti té vyhubené civilizace, kteří teď mají jakousi svou vlastní civilizaci. Nejspíš toho klonování hořce litují, protože Mirabel trpí obsesí navazovat kontakty s lidstvem a brzdí tak své robotické kolegy v bohulibém cíli rubat Universe at War: Earth AssaultHierarchy. Mirabel je ale jako člověk slaboučká, takže se pohybuje v patřičně vytuněném, mechanickém a navrch nesrozumitelně mumlajícím oblečku jménem Viktor. Nu, tuším, že je na čase přikročit k nějaké té strategii.

Jedno je potřeba uznat: tvůrci svůj sci-fi svět poměrně promysleli a i když celek není úplně pastvou pro oči, propracovanost a provázanost jednotlivostí potěší. Žel, bez ohledu na exotiku mimozemských civilizací tu máme ve výsledku RTS náramně standardní. Tak třeba zmíněný Novus. Frakce disponuje několika druhy jednotek, které jsou patřičně propojené. Základem jsou konstruktéři, bez nichž nic nepostavíte ani neopravíte. Ti vypadávají z řídícího centra. Stavby ale potřebují energii, takže je nutné postavit generátor a rozvést drátové vedení. Přehledně se zobrazuje, kam až šťáva dosáhne, a kdybyste just něco postavili mimo dosah, zřetelný blesk trkne i méně chápavého, že je barák bez proudu. Dráty pak mají i tu pozoruhodnou vlastnost, že je možné po nich posílat některé jednotky a to přirozeně výrazně rychleji, než kdyby měly vzdálenost odšlapat Universe at War: Earth Assaultpo svých.

No a pak už to jde jako po másle: vybudujete střediska těžby a následně stavíte výrobny pozemních a vzdušných jednotek, hromadíte mužstvo a s přiměřenou armádou se vydáváte plnit úkoly. Každá budova, vozidlo nebo jiná neživá známka civilizace může být Novusem využita jako zdroj energie. Nade vším takovým harampádím se po najetí „kurzorem“ objeví číslo, znázorňující, jak vydatnou těžbu místo zaručuje. Vyplatí se tudíž budovat těžební centra někde, kde to žije, a ne uprostřed pustého lesa. Z těchto středisek pak automaticky vylétavají těžební droni a vrhají se na nebohé plechové nebo nemovité cíle. Droni sice rozebírají svět až na příliš zelenou louku, ale to, že se třeba rozebíranému autu spustí alarm, je jedna z drobností, které potěší.

Hra na Hrdiny

Pro orientaci mezi Hrdiny, kteří nesmí hráči padnout, malý seznam:
Lidstvo: Plukovník Randal Moore – bleskově povýší na generála; Seržant Willard – v tanku
Novus: Mirabel – ve speciálním obleku Viktor; The Founder; Vertigo
Hierarchy: Kamal Re'x the Abductor; Orlok the Eternal; Nufai the Skinwalker
Masari: Lord Charos; Královna Altea; Princ Zessus

Universe at War: Earth AssaultA aby to nebyla úplně mechanická nuda ve stylu nahromaď a zaútoč, je tu řada zpestření, nutících hráče nespat. Například skriptované kratochvíle po překročení určitého bodu jsou denní chleba, takže vyslat někam nasyslenou armádu bez řádného dozoru znamená, že ji zčistajasna převálcuje konkurenční „Walker“ jako z nebe na zem spadlý. Na druhou stranu se před pomalými mechy Hierarchy relativně dobře prchá, akorát zase musíte všechno ohlídat sami. Nechat Hrdinu poblíž, byť momentálně neagresívního, nepřítele chvíli bez dozoru – chvílí jsou myšleny asi tak tři vteřiny – znamená, že se s chutí vydá rubat něco, na co rozhodně nemá, což o nějaké nadpozemské inteligenci zrovna nesvědčí. Rovněž se setkáte se všeobecně velmi oblíbenými misemi na čas, takže kdo váhal, jakým dojmem na něj hra vlastně působí, u časovek si to nejspíš ujasní.

Pozitivní je, že v okamžiku, kdy už máte jedné frakce tak akorát dost, dostanete na povel jinou. Hra za sympaticky necharakterní Hierarchy se opírá o velení Universe at War: Earth Assaultmechanickým obrům, které můžete tunit podle libosti a momentální potřeby. To spočívá v tom, že na přidělená místa na těle mecha montujete různé vychytávky: plazmový kanón, továrnu na vojáky, magnetickou zbraň proti vozidlům a podobně. Kampaň za tyto méně hodné pak přináší možnost čerpat energii i z organických zdrojů – živí, těšte se. Vzhledem k tomu, že pochodující kolosy Hierarchy nejsou, až na výjimky typu výzkumu, závislé na pevné základně, odpadají veškeré problémy s transportem čehokoli – a to se vyplatí. Příslušníci poslední frakce, ze dna moře probuzení egyptofilní Masari, pak pro změnu disponují střídáním jakési světlé a temné stránky, což ovlivňuje dostupnost konkrétních schopností. Například létající jednotky jsou dostupné jen ve světlém režimu, zatímco v temném celkově klesne rychlost pohybu a důraz se přesune na odolnost. Vcelku se však RTS veteráni opět nesetkají s ničím, co by je zvedlo ze židle.

Koho příběhová kampaň dostatečně neuspokojí, což je bohužel pravděpodobné, má Universe at War: Earth Assaultmožnost prodloužit si herní dobu několika dalšími bitevními režimy, mezi nimiž vyniká dobývání Zeměkoule: Conquer the World. Přehledný glóbus je rozdělen na množství ohraničených území a o každé se můžete poprat s ostatními frakcemi na trnité pouti za světovou hegemonií, což je nakonec zábavnější než celý slavný příběh. A v neposlední řadě je tu v jádru solidní multirežimová on-line hra, bohužel jako obvykle placená. To v souvislosti s PC verzí, kde je zdarma, obzvlášť neblaze vynikne, nejlépe v okamžiku, kdy váš soupeř opustí bitvu, v níž vám začala kvést pšenka.

Kdo by se z Vegas stěhoval?

Současné sídlo Petroglyphu v Las Vegas je co by kamenem dohodil od budov původních Westwood Studios. Značka vznikla tak, že se partička ostřílených vývojářů (Command & Conquer, Dune II) odmítla přestěhovat pod taktovkou Electronic Arts do Los Angeles. Tito odpadlíci pak z města andělů přetáhli další nespokojené duše a „nové“ studio bylo na světě. Kromě Universe at War má zatím na kontě povedený titul Star Wars: Empire at War a datadisk Star Wars: Empire at War - Forces of Corruption.

Universe at War: Earth AssaultDlužno uznat, že ve hře je hodně co objevovat – od možností vylepšovat jednotky výzkumem, přes vynalézavé příležitosti škodit, viz. infekce Walkerů viry, až po rozličné zábavné megazbraně: na takovou umělou černou díru je radost pohledět. Hlavním nedostatkem titulu je ale vedle sporné konverze, jejíž framerate se cuká jako kočka v pytli, nepochybně kampaň: scénář a průběh možná někoho uchvátí, mnohým však nejspíš připadne poněkud nemastný neslaný. Osobně jsem ve hře nenarazil na jedinou postavu, kvůli jejímuž osudu bych si chtěl zlomit nehet o joypad. On-line hra a především Conquer the World v single módu ale stojí za pokus a celkově tedy nejde o úplně marný počin. Ostatně, vzhledem k nepočetné konkurenci v tomto žánru na konzolích si jistě své příznivce najde.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

63 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 44 čtenářů



Nejčtenější

Gary Oldman ve Star Citizen
Nejsme ve finanční tísni, vyvrací autoři Star Citizen

Chris Roberts a jeho tým vyvracejí domněnky, že by hra, která vybrala od fanoušků přes tři miliardy korun, byla ve finančních potížích.  celý článek

Assassin's Creed: Rebellion
Chystaný mobilní Assassin's Creed: Rebellion děsí infantilní grafikou

Chystaná mobilní hra na motivy populární série kopíruje úspěšný Fallout Shelter. Model free 2 play a dětská grafika však běžné příznivce série příliš...  celý článek

Vanille
10 nejotravnějších videoherních postav

Tvůrci se obvykle snaží o to, aby postavy ve videohrách byly zapamatovatelné. Některé díky tomu, že jsou velmi sympatické, jiné jsou skvostnými padouchy, ale...  celý článek

witcher film
Oddaní fanouškové shánějí prostředky na natočení filmu o Zaklínači

Amatérští filmaři z Polska vybírají prostředky na natočení krátkého filmu na motivy legendárního Zaklínače. S postupujícím časem to však vypadá, že se jim...  celý článek

Dishonored 2
Designér Prey, Dishonored či Arx Fatalis odchází z herního průmyslu

Raphael Colantonio z Arkane Studios se po vydání úspěšné hry Prey rozhodl stáhnout z herního průmyslu a věnovat se rodině. Za 17 let kariéry dokázal z malého...  celý článek

Další z rubriky

Hearthstone: Journey to Un’Goro
RECENZE: Hearthstone: Journey to Un’Goro je plný nových nápadů i nudy

Karetní expanze Hearthstone: Journey to Un’Goro přidává zajímavé herní mechanismy, ale i prvky z minula, které bychom oželeli.   celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.