Strnulý výraz tváře, do jejíž nehybnosti nezapadají jen oči kmitající jako by se snažily přervat zrakové nervy a uprchnout z těsných očních jamek. Barman autonomního nervového systému stojí za výčepem center ovládajících pípu slinných žláz a točí a točí. Za hrází spodního rtu se rozrůstá jezírko čiré kapaliny, až nakonec přehrada přeteče a z koutku se pomalu a rozvážně spustí slina mezi klávesy týrané umaštěnými prsty. Svaly jsou napnuté, zatuchlé ovzduší malého pokojíku je cítit ohromným soustředěn. Pak vyletí dvě rakety, štíhlá bruneta se zelenými chrániči ztrácí svou původní formu a mění se na urvané údy, beztvaré kusy masa a kýbl rozstříknuté krve. Struna napjatá až k prasknutí konečně praská, otylý chlapeček s umaštěnými vlasy radostí zaječí tak, jak to umí jen děti při pohledu na něčí utrpení, a atmosféra a s ní i svěrače pomalu povolují.
Ano, Unreal Tournament pohltil mnoho hráčů a téměř ihned po vydání se stal peckou, která se svou oblíbeností postupně vyrovnala Quakovi i Counter-Striku, pokud obě tyto hvězdy dokonce nepředčila. 
Pokračování, které po ohromném úspěchu muselo zákonitě přijít, dláždily cestu nádherně vypadající screenshoty, které překvapivě nelhaly - i hra samotná byla totiž opravdu fešná. Ani herní systém a zejména zbraně ale neutekly programátorskému skalpelu, což ovšem někteří skalní příznivci nesli se značnou nelibostí. Absence dvojitých enforcerů, vykastrovaný raketomet a netradiční odstřelovací puška alias lightning gun, to byly ingredience, které zavilým UTčkářům příliš nevoněly. Aby toho nebylo málo, v UT2003 se nenašlo místo pro mód Assault, což bylo tou poslední kapkou. A tak se z nově vyladěných zbraní staly zbraně okleštěné, hezká grafika byla najednou příliš quakovská a vůbec celá hra byla nějaká taková jiná, divná. I přes frfňání některých hráčů se ale stal UT2003 důstojným pokračovatelem dobře nakousnuté série, a již při jeho vydání se nechali autoři slyšet, že se Unreal Tournament stane edicí s pravidelnými každoročními přírůstky, podobně jako je tomu u sportovních her firmy EA.
A opravdu, poprvé se Unreal Tournament 2004 předvedl na letošním E3 a autorům muselo být jasné, že se hráči akčních her nespokojí jen s vylepšenou grafikou, novými týmy a několika minoritními změnami v umělé inteligenci, jak jsou zvyklí virtuální sportovci. To také znamená dobrou zprávu pro všechny, kteří nadávali na změny v UT2003. Především se vrátil starý dobrý Assault v téměř nezměněné podobě, a to v konkrétním počtu šesti map. Nejžhavější novinkou je ale mód Onslaught, v němž je úkolem zničit energetické jádro, nacházející se v základně protivníka. Jenže k jádru vede předlouhá cesta přes postupné obsazování energetických uzlů, takže vznikne jakási fronta, která se bude posunovat od jedné základny ke druh, protože bez obsazení a spojení všech kontrolních bodů je báze nezničitelná. Boje díky tomu budou koncentrovány do relativně malé oblasti, čímž se autoři chystají zajistit hratelnost i pro menší týmy, které by se jinak v gigantických lokacích dlouho hledaly.
Aby toho nebylo málo, hra konečně obsahuje bojovou techniku. To je také důvod, proč zůstal Assault „téměř“ 
nezměněn. I v něm se totiž (kromě již zmíněného Onslaughtu) předvedou vozidla, a tak se můžeme těšit na vzdušné (či spíše nevzdušné) souboje při ničení vesmírné lodi Saakrjů, nebo Xanovy rodné továrny. Zatím to vypadá na šest strojů (dva druhy džípů, těžkopádný tank, obratné vznášedlo, stíhačka a bombardér), při jejichž ovládání se kamera v zájmu zachování přehlednosti přepne do externího pohledu. Ač jsou vozidla díky své rychlosti, odolnosti a větší palebné síle velkou výhodou a nezpochybnitelným taktickým prvkem, hra by měla být v tomto ohledu dostatečně vyvážená. Vzdušné jednotky bude účinně likvidovat shock rifle, na pomalejší pozemní cíle se bezpečně přilepí magnetické granáty a s pomocí link gun lze poškozené vehikly opravovat. Kromě toho jsou na strategických pozicích rozmístěny kulometné a energetické obranné věže, jejichž královnou je ničivý ion cannon.
Nelze samozřejmě očekávat nějaké výrazné zásahy do vybalancovaného arzenálu, autoři se spíše rozhodli 
udělat alespoň radost brblům, kteří se ošívali nad výzbrojí v minulém díle. Na scénu se tedy vrací sniperka v té nejklasičtější podobě a ač základní zbraní zůstala útočná puška, po vzoru enforcerů dostala ku pomoci svou sestřičku-dvojče. Novinkou jsou již zmíněné magnetické granáty a miny, které samy pronásledují zaměřený cíl. A to je co do výčtu inovací asi tak vše. Dá se předpokládat účast oblíbených map z minulých dílů, samozřejmě v lehce upravené verzi, v šatnách přibyly tři nové týmy - o titul bude znovu usilovat Xan Kriegor, přítomnost Skaarjů rozptýlí pochybnosti o rasové nesnášenlivosti autorů a nejednoho nekrofila potěší partička Necris. Trochu zklamáním asi bude grafika, která od minulého dílu nedoznala větších změn, což tedy neznamená, že nebude hezká, jen asi nebude přímo bombastická (grafika UT2003 je stále bombastická :) – pozn. Ondra Zach) a revoluční. Ovšem téměř identický engine autoři šikovně prodali a ospravedlnili faktem, že do UT2004 mohli díky kompatibilitě zahrnout nové bonusové mapy a mutatory původně nadesignované pro UT2003. Další výhodou související 
s kompatibilitou je možnost hostování na četných UT2003 serverech a pak samozřejmě nižší hardwarové nároky.
Tak se mi zdá, že si Epic s Digital Extremes snaží zajistit stabilní příjem do důchodu. Unreal Tournament totiž zatím vypadá jako trochu propracovanější stand-alone bonus pack. Je ale třeba přičíst vydavateli k dobru, že ač by se hra měla prodávat za plnou cenu, zdá se, že majitelé minulého dílu mohou dostat část peněz zpět (otázka je, zdali to platí i u nás). A protože Half-life i Doom3 jsou v nedohlednu, o dalším Quakovi ani nemluvě, vypadá to, že podzim bude patřit novému Unreal Tournamentu. Kolik dostaneme muziky a za kolik peněz, se ostatně dozvíme už velmi brzy, UT2004 by se totiž měl na monitorech objevit již v říjnu / listopadu.
Index očekávání: 8/10
