Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záleží na vás, kdo se dožije svítání. Recenze unikátního Until Dawn

aktualizováno 
Until Dawn je nejnovějším příspěvkem do rodiny titulů, které smazávají rozdíly mezi herním a filmovým zážitkem. Důraz je kladen i na důležité volby, průzkum prostředí a zajímavé ovládání.
84

Until Dawn

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: Supermassive Games (PlayStation 4)

  • Smrtelné postavy
  • Motivuje k opětovnému hraní
  • Pohybové ovládání
  • Průzkum prostředí
  • Detailní grafika postav
  • Volby a nezamýšlené následky
  • Nezajímavé prostředí
  • Grafika má rezervy hlavně venku
  • V zásadě stále lineární

Herní karta

Příběh představuje klasické „béčko“ a ze všeho nejvíc připomene filmy jako Tajemství loňského léta, Vřískot nebo Saw: Hra o přežití. Parta středoškoláků se rozhodne na horské chatě obklopené hustými lesy uspořádat klasický alkoholový dýchánek. V důsledku krutého žertíku, který vám připomene, proč jste rádi, že jste dospívali bez Facebooku a všudypřítomných kamer, se v hlubokých lesích ztratí dvě dívky. 

Další PlayStation 4 exkluzivita

Until Dawn je v krátké době druhou exkluzivitou pro konzoli Playstation 4. Na rozdíl od nedávného Everybody’s Gone to Rapure se však prodává i v kamenných obchodech a za plnou cenu. Hra přitom cílí na hráče, které oslovily hry jako Heavy Rain, Beyond: Two Souls nebo některá ze sérií od studia Telltale Games. Hra byla původně oznámena na Playstation 3 s podporou pohybového ovládání Move, z toho však nakonec sešlo, a tak si hru zahrají pouze majitelé Playstation 4.

Rok se s rokem sejde a bratr ztracených dívek pozve zbylé osazenstvo na výroční vzpomínkovou akci podobného ražení. Co následuje, je přehlídka všemožných klišé zahrnující maniaka v masce s úchylkou na pořádání zvrácených her, odkoupený pozemek nacházející se na indiánském území (značka: straší tam) nebo opuštěné sanatorium, kde se na přírodní medicínu tak úplně nehrálo. Nad detaily, věrohodností a logikou každopádně nemá cenu příliš přemýšlet.

Until Dawn

Until Dawn

Osm hlavních postav, za něž budete během této noci střídavě hrát, také typově spadá do žánru filmových krváků, které jsem zmiňoval. Fotbalový hráč, vtipálek a playboy, „barbína“, uštěkaná, věčně remcající potvora, technicko-analytický typ, který tvrdošíjně opakuje, že ten duch, kterého právě na vlastní oči viděl, má jistě racionální vysvětlení, nebo jeho hysteričtější protějšek, jenž tuto tezi rozhodně nesdílí.

Natoč to!

K hraní Until Dawn není kamera zapotřebí, pokud ji však máte, nabízí hra jednu zajímavou funkci. Při náhlých lekavých scénách vás totiž kamera nenápadně natočí. Je na vás, jestli se pak budete chtít podobnými momenty chlubit, nebo je diskrétně smažete (Jakub se bohužel ostýchá a zvolil druhou možnost - poz. redakce). 

Tvůrci se rozhodli angažovat zkušené herce, takže můžete poznat některé známější obličeje jako Brett Dalton (Agenti S.H.I.E.L.D.) Rami Malek (Pacifik) nebo třeba Hayden Panettierová (Hrdinové).

Kdo přežije?

Pokud to vypadá, že jsem byl z příběhu a postav znechucený, není to úplně pravda. Opět totiž platí, že některé filmové žánry mohou být mnohem větší zábava, máte-li v ruce ovladač. Snad každá z her tohoto žánru slibuje, že je pouze na vás, jak se bude příběh odvíjet. Většinou to však nebývá pravda a při experimentování s volbami se dostavuje vystřízlivění a následné znechucení nad falešností hry.

Troufám si tvrdit, že co se voleb týče, patří Until Dawn k žánrové špičce. Především je pravda, že počet a identita přeživších záleží na vás, tedy vašich volbách, pohotovosti, ale třeba i schopnosti při hraní ani nedýchat (vysvětlím později).

Until Dawn

Until Dawn

Není to ale tak, že by vám hra vždy dávala evidentně na srozuměnou, co musíte udělat, aby určitá postava přežila nebo zemřela. Vlastně naopak ráda klame, ale v dobrém slova smyslu. Until Dawn klade totiž důraz na takzvaný motýlí efekt, kdy během určité sekvence vaše akce nebo reakce rozhodne o pozdějším vývoji událostí.

Vtip je v tom, že výsledky vašeho hraní jsou často nepředvídatelné. Když jsem se poprvé dobral konce hry, zbyli mi tři přeživší studenti. A dva z nich mi přitom lezli na nervy po dobu hraní zdaleka nejvíc. Po zhlédnutí závěrečné animace jsem jich podruhé hrou zdárně provedl už pět a byli to přesně ti, které to napoprvé nedobrovolně „zatáhli“ před vytouženým svítáním.

Nicméně zdaleka ne každá volba nebo mačkání tlačítek má doslova životní význam. Některé scény tak díky nim probíhají jinak, ale vždy míří ke stejnému cíli. To samé vlastně platí i o herním příběhu jako celku. Hra sleduje i chemii mezi jednotlivými postavami, což je zábavné ovlivňovat především v případě párů a posléze se kochat odlišným tónem jednotlivých rozhovorů. Vlivem jiných rozhodnutí je také možné dostat se k důležitým stopám, které byste jinak neobjevili.

Until Dawn

Until Dawn

Stopy ve sněhu

Tím nechci říct, že bych byl spokojený úplně. Ne všechno, co bych chtěl ovlivnit, totiž ovlivnitelné bylo a větvení skrze volby tak v podstatě ustupují vnucené linearitě, se kterou občas prostě nepohnete. Hra totiž není v tomto ohledu ani takovou skromnější variantou Zaklínače 2, který vám při hraní s jinými volbami odkryl zcela jiné lokace a důležitou druhou stránku příběhu, o níž byste jinak byli ochuzeni. Podobné pojetí uzpůsobené žánru a měřítku hry by Until Dawn rozhodně prospělo, neboť prostředí se tu poměrně rychle okouká a příliš toho nenabízí. Chata, les, doly a sanatorium nepůsobí jakkoliv zajímavě a patří k největším záporům hry.

Na druhou stranu se vás autoři snaží donutit k podrobnějšímu průzkumu prostředí a hledání jednotlivých stop, které jsou z hlediska příběhu poměrně důležité. Tyto indicie ovlivňují rozhovory, umožní vám lépe pochopit příběh a jedna vám dokonce může odemknout i závěrečnou animaci po titulcích.

Zajímavým nápadem jsou i malé totemy, které, pokud je najdete, přehrají asi dvouvteřinovou vizi možné budoucnosti. Během prvního hraní jsem se jimi však řídit nedokázal – jsou příliš vágní, úmyslně zavádějící a ve skutečnosti často odkazují na události dlouho dopředu.

Until Dawn

Until Dawn

Konečně funkční pohybové ovládání

Until Dawn má dvě možnosti ovládání. V tom prvním klasicky používáte analogové páčky a tlačítka na vašem ovladači a vše funguje, jak byste čekali. Dual Shock je každopádně využit na sto procent. Například při listování stránkami knih používáte touchpad a během quick time eventů odtikává zvuk rychle ubíhajícího časovače přímo ze zabudovaného reproduktoru.

A teď se podržte, protože vřele doporučuji přepnout na ovládání pohybem. Nejenže působí fantasticky intuitivně, hře přidává i na zábavnosti. Na Until Dawn jsou jeho kořeny spjaté s ovladačem Move rozhodně poznat, vše ale obstarává Dual Shock 4 a nepotřebujete k tomu přitom žádnou kameru. Stále platí, že pohyb postavy ovládáte levou páčkou a mačkáte klasicky tlačítka.

Until Dawn

Until Dawn

Pohybové ovládání využijete například při otevírání šuplíků, při němž stisknete R2 a hýbnete ovladačem v požadovaném směru. Pokud se vaše postava snaží vyrazit dveře, naznačujete zase požadovaný pohyb výpadem směrem k televizi. Podobně funguje i zaměřování například během střelby, kdy kurzor přesouváte přímo pohybem ovladače. Je to sice náročnější než klasické použití pravé páčky, ale stačí cvik. Do hry spoléhající na napětí a nervozitu se to hodí výborně. 

Nejkrušnější chvilky mi naopak připravily sekvence, během nichž musíte na několik vteřin nechat ovladač ve zcela klidové poloze. Zní to jako hračka, ale věřte mi, že to vůbec není jednoduché. Po několika marných pokusech jsem se v zájmu maximalizování svých šancí na přežití uchýlil k tomu, že jsem během podobných scén ovladač držel opravdu vodorovně a zadržoval dech. Připadal jsem si tak trochu jako postava ve hře a trochu se obávám, že jsem měl i podobný výraz. A ten výdech na konci.

Until Dawn

Until Dawn

Grafická špička? Hledejte jinde

Grafika je vzhledem k filmovému pocitu u takovýchto titulů stěžejní a Until Dawn si jedničku bohužel neodnáší. Postavy jsou ohromně detailní a zaujmou fantastickými detaily kůže, očí nebo celkově věrohodnou mimikou. Obzvláště uzavřenější scény s atmosférickým nasvícením dávají podobným detailům náramně vyniknout.

S interiéry jde však kvalita dolů a vůbec nejhůř působí venkovní lokace, kde je ze hry cítit minulá generace konzolí. Hra nikdy nevypadá vyloženě ošklivě, ale člověk by u tohoto žánru dnes už zkrátka očekával vizuál blížící se totální věrohodnosti. 

Hudba se drží klasických hororových melodií a hlasitost jde nahoru při béčkových „lekačkách“, při kterých občas na pohovce náležitě nadskočíte. Namluvení jde ruku v ruce s hereckými výkony postav. Béčkový scénář hercům sice do velké míry svazuje ruce, podávají však kvalitní výkony a není problém si díky tomu postavy oblíbit. Jejich smrt, kterou často zaviníte nechtěně, proto někdy dost zabolí.

Until Dawn

Until Dawn

Na obrazovku Game Over přitom během hraní nenarazíte a jedinou možností, jak své rozhodnutí změnit, je nové rozehrání. Hra k dalšímu hraní každopádně motivuje výtečně. K dispozici máte šikovný přehled vykonaných voleb a následků, kterým se můžete inspirovat a po dohrání začít znovu od kterékoliv z celkového počtu deseti kapitol. První průchod mi trval sedm až osm hodin. Objevil jsem přitom asi polovinu stop, přičemž jsem s pochopením příběhového pozadí neměl problém.

Until Dawn je tak ve výsledku překvapivě velice podařenou hrou, která se v herním portfoliu Sony neztratí ani mezi těmi nejváženějšími exkluzivitami. Skutečný strach se díky béčkovému příběhu a podání alespoň u mě nedostavil, napětí a lítost nad nezamýšlenou smrtí některých postav ale jistě ano. Emoce a chuť zahrát si hru znovu jsou přitom přesně tím, o co mají podobné hry usilovat. Teď již jen prosím tu skutečnou nelinearitu.

Devět minut hraní



Hodnocení hry

Redakce

84 %

Čtenáři

90 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 116 čtenářů

Témata: Playstation 4




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.