V akci NeverDead si můžete kutálet se svou vlastní hlavou

Hrát za nesmrtelného lovce démonů, to nezní špatně. Jenže ani originální ústřední postava není všechno. Tvůrci přišli se zajímavým nápadem, který ale zabalili jen do průměrného zpracování. Jako by si snad mysleli, že jedna neotřelá idea stačí k vytvoření povedeného projektu.

NeverDead sází na zvláštního hlavního hrdinu. Je jím lovec démonů jménem Bryce, který byl před pěti staletími proklet králem démonů Astarothem nesmrtelností, což se nezdá být zase tak hrozné. Ale promenádovat se po světě takovou dobu, to není nic zábavného, a ještě s vědomím, že Astaroth zabil ženu, kterou miloval.

Ale Bryce nezahálí a společně se svou společnicí Arcadií stále loví temné bytosti. A má tu výhodu, že jemu si na kobylku jen tak nepřijdou. Přece jen, zabít někoho, kdo je nesmrtelný je docela složité.

A právě tady to začíná být zdánlivě zajímavé. Bryce si s klidem utrhne hlavu a použije ji třeba k vyřešení hádanky. A nezastaví ho ani, když přijde o končetiny. Prostě se nějakého toho zranění bát nemusí, protože se rychle vzpamatuje.

Rozhodně jde o zajímavý nápad. Ale k čemu je to platné, když je zakomponovaný do přinejlepším průměrné akce, která se nemůže měřit s mnoha jinými zástupci žánru? Nemluvě o tom, že Bryce není žádný velký sympaťák a vytvořit si k němu nějaký vztah není vůbec snadné.

Ale ona ani Arcadia není příliš milá osoba. Sice jí grafici nadělili pohlednou vizuální stránku, ale svým chováním první dobrý dojem rychle zkazí. Nemáme nic proti tomu, když jsou hlavní postavy sympaticky nesympatické, ale když jsou jen nesympatické, není to asi v pořádku. Samozřejmě jde o otázku vkusu, ale nám jednoduše Bryce ani Arcadia k srdci nepřirostli a za jejich načrtnutí si od nás scenáristé pochvalu nezaslouží.

I když je Bryce doslova rozcupován na kusy, dokáže se zase dát dohromady. Ale jsou tu i výjimky. Narazíte na monstra, která zhltnou vaši hlavu a pokud nezvládnete pro tyto případy připravenou minihru, máte smůlu a čeká vás nepopulární sdělení "Game Over".

Někdy není snadné dát dohromady Brycovo tělo. Je připravena spousta ne zrovna příjemných situací, kdy se vám ruce a nohy rozletí bůhví kam či je hlava v obležení monster, která si na ní hodlají pochutnat. To by mělo zvýšit napětí, ale po určité době je to otravné a místo aby to dávalo hraní nový rozměr, dělá ho nepříjemnějším.

Hlavní tahák tedy vypadá zprvu dobře, ale je předkládán v takové podobě, že si nakonec budete říkat, že by se nic nestalo, kdyby byl hlavní hrdina "obyčejný" a nerozpadal se na každém kroku. Ale ani tak by nebyl NeverDead žádný zázrak, protože ostatní herní mechanismy na tom také nejsou bůhvíjak dobře.

Titul je akcí, obohacenou o občasné hádanky. Bryce se spoléhá jak na střelné zbraně, tak na meč. Kombinace střelby a boje na blízko má své kouzlo a pokud je dobře zpracovaná, pak stojí za to. K tomu tady ale nedošlo. Některé momenty jsou docela zábavné, spoustu věcí lze zničit a hra umí mít slušný spád a dynamiku. Přechod ze střelných na sečnou zbraň je ale "tuhý" a neplynulý. Obecně ovládání není zrovna vypilované a některé ovládací prvky by se daly vyřešit lépe.

Akce sama o sobě může být zábavná, ale později během překonávání osmi kapitol začne být stereotypní. Dobrá, je tu určitý vývoj postavy, kdy si můžete vybírat nové schopnosti, ale ani to nezabrání, aby se hraní stalo repetetivním a někdy skoro nudným.

Rébusy vám asi náladu také nezvednou, protože jsou jednoduché. Sice u nich musíte používat hlavu, jenže ne svou, ale Bryceovu, jenž si ji musí utrhnout. A není to tak zábavné, jak se může na první pohled zdát.

Ještě bychom měli zmínit, že Arcadia, která vás doprovází, je sice agentkou a měla by se umět postarat sama o sebe, ale někdy by ji člověk nejraději nakopl do zadku, aby se nechovala jako tele. Je tu klasický problém, kdy máte někoho na starost (pokud zemře, pak máte problém i vy) a péče o něj je otravná. A vy byste tak na vše nejraději byli sami, protože partnerka vám nejen nepomůže, ale ještě vám zkomplikuje situaci. A navíc, díky jejímu přístupu člověk ani nemá chuť ji zachraňovat.

Kdopak nám tu dneska hraje?

Hudbu připravila heavy metalová kapela Megadeth. A zřejmě není moc těch, kteří ji neznají. Vydala už 13 studiových alb, 3 živá alba, spoustu singlů, čtyři kompilace a další počiny.

Však už má za sebou slušnou řádku let existence, vznikla již v roce 1983. V roce 2002 si dala na dva roky pauzu, ale v roce 2004 už se kapela vrátila v plné síle. Nicméně za dlouhou dobu existence prošlo skupinou docela dost lidí, oficiálně je to 20 osob, které byly považovány za členy Megadeth.

Skupina se chlubí více než 30 miliony prodaných alb.

Pro fanoušky hry pro více hráčů je připraveno 13 výzev, které jsou přístupny až čtyřem lidem. Ale stejně jako v případě hry pro jednoho, tak i v případě multiplayeru najdete mnohem zábavnější a propracovanější možnosti. Takže ani toto není důvod, proč si NeverDead pořídit.

Nejlépe je na tom asi technické zpracování. Ani v tomto případě se nekoná žádný zázrak, ale grafika není špatná, postavy jsou rozpohybovány slušně, některé lokace vypadají pěkně a ani zvuková stránka nedopadla nejhůře. Hudba je na tom velmi dobře, za soundtrackem stojí legendární kapela Megadeth.

Ve vývojářském studiu Rebellion Developments se tedy příliš nevytáhli. Hlavní hrdina je sice nesmrtelný a v klidu si utrhne hlavu, ale skládat jeho tělo dohromady je možná chvíli zábavné, ale po čase spíše otravné. Doprovod v podobě Arcadie je sličný, ale slečna je dost otravná. Hádanky příliš zpestření nenabízejí. Akce je chvíli slušná, ale časem začne nudit. Dva styly boje jsou fajn, ale špatně se mezi nimi přechází. Příběh se také moc nepovedl a Bryce není zrovna postava, která vám přiroste k srdci. A jako bonus někdy zlobí i kamera.

Doufali jsme, že to dopadne mnohem lépe. NeverDead vypadal slibně, ale jako mnohokrát předtím, i tentokrát došlo ke klasickému případu, kdy to, co znělo jako dobrý nápad, v reálu dopadlo mnohem hůře.

Jsme si jistí, že někteří z hráčů budou nejdříve uneseni z toho, jaká je to hrozná sranda, když se někdo rozletí do všech světových stran nebo si urve hlavu a dělá s ní psí kusy, ale nadšení brzy opadne a pak už zbude jen průměrná akce, která v konkurenci neobstojí.