Mnozí z vás jistě zažili zlatý věk Segy Dreamcast a zapařili výtečný titul House Of Dead 2. Alternativa tehdejších Time Crisis na PSX byla po všech stránkách lepší; jak graficky, tak hratelně, i samotnou nelinearitou hraní. Dokonce jsem skousnul i ovládání šíleným a nepříliš povedeným segáckým gamepadem. Uvedená dreamcastová záležitost vynikala především šílenou dynamikou; byla opravdu velice rychlá a burcovala spíše hráčovy reflexy, než přesnost. Namcem ohlášený titul Vampire Night vyvíjela stejná firma a tudíž jsem do něj vložil veškeré své naděje. Jestli se splnilo mé očekávání, to se dozvíte z následujících řádek…
Předem vás musím upozornit, že budu srovnávat s Time Crisis 2, kterýžto se stává jedinou alternativou v případě her určených pro pistoli. V budoucnosti by se měl objevit dle prvních dem vcelku slibný Robocop a nová verze Point Blanku. Tudíž konkurence veškerá žádná… Dokonce se mi pozdává, že Namco namíchalo ve spolupráci se Segou úmyslně Vampire Night, aby TC2 doplnil tam, kde je třeba; o tom ale později… Nyní pár řádek k příběhu.
Tak tedy - ehm, tady jsem poněkud na vážkách. Spíše se jedná o minipříběh. Vy, v roli jednoho, či dvou slayerů upírů dojdete k zasněžené vesnici, kde něco není v pořádku a klestíte si cestu hordami pitoreskních stvoření. Rozhodnuti zničit všechno zlo, jak v podobě slabších stvoření, tak bossů, měnících se v prapodivné kreatury, se nezastavíte, dokud neskolíte pána všech vampírů - Strejdu Vempajra, sídlícího přímo v nejvyšší věži hradu, vévodícího místní
krajině. Zkrátka „Já jsem ten hodnej, co zachrání ubohé infikované vesničany a hromadně vyvraždí všechno, co syčí, skáče a létá!“ Přenesme se však přes slabý příběh a uvědomme si, že se jedná o arkádu, staženou z automatů…
Grafická stránka věci je naopak oproti nic moc story velmi silnou složkou hry. Vše běží ve vysokém rozlišení a vypadá to opravdu skvěle. Jednotlivé levely jsou graficky stylizované do různých palet barev. Světelné efekty jsou vynikající a často vám to vše při rychlostech animací notně zamotá hlavu. On si totiž VN svou zběsilou dynamikou říká o superrychlou grafiku; nedokáži si představit, že by se někde něco začalo cukat jako např. hry od EA Sports, jakmile PS2 vykreslí větší počet objektů… Stylizace jednotlivých levelů opravdu potěší nejedno oko. Kupříkladu vaše první cesta zasněženou krajinou při zapadajícím slunku, kdy obloha doslova krvácí, je opravdu úchvatným zážitkem. Následná „procházka“ za svitu luny předměstím hradu s gotickými věžemi, potemnělými ulicemi, popřípadě honička po střechách (parádně modře nasvícených), to vše gradující ve frenetickou honičku s upírem číslo one lesem po cestě ke kostelu (který je prostě totálně klasický a jako střižený ze Stokerovského Draculy). Interiér hradu, vylepšeného šíleným vědcem – vampírem, zavánějící sírou a rozžhavenými plechy, který zanecháte v zádech výjezdem výtahu na jeho střechy, level umístěný v mramorových chodbách hradu s tajnými úkryty a následná potyčka s maníkem, jenž si na pomoc přivolá samotného zplozence pekel, ověnčeného pentagramem. A nebo level v prostorách vyplněných vodopády a úžasnou pozdně renesanční architekturou se stejně
úžasnou upíří kočkou (mrazivě elegantní blondýna ve svatebních šatech – další narážka na klasiku). A za tím vším vás konečně čeká ten nejhorší záporňák, levitující u stropu nejvyšší věže mezi poletujícími netopýry. Hmm, tady se my, pozdně gotičtí novoromantici tonoucí v temnotách času, opravdu nabahníme! Grafika je tedy naprosto bezchybná. Zde si neodpustím malé srovnání s TC2; tam se totiž vše pohybuje tak nějak podivně, animace enemies jsou opravdu mnohem slabší a provedení oproti VN působí sterilním dojmem.
Zvuky a hudba. Zvuky jsou poměrně slušné, dokreslují atmosféru na jedničku. Upíři chroptí po vydařeném zásahu, vesničané, infikovaní podivným parazitem (jejichž záchrana přesnou střelou je nutností k bonusům) prosí zkroušeně o pomoc, rozletující se keramika tříštivě naříká, netopýři tleskají křídly, bossové mluví s nádherně zdeformovanými mluvidly (povšimněte si např. obrejleného vědátora, ten je opravdu epesně zmutován) atd. Zde nemám výtek. Co je ale velký průšvih? Hudební doprovod. Tady byla převzata podobně úchylná hudba, jako v předešlém dílu. Zkrátka Japonec je Japonec. Kupříkladu v případě Raystormu (vychytaná střílečka na PSX – kde je jim konec; já chci Project X 3!!!) mě oproti většině hráčů hudba nadchla svými jazzovými prvky, prostě mi tento styl ve hře naprosto stoprocentně sednul. Ale do genocidy vampírů v gotickém prostředí chci umístit chóry, chrámovou hudbu atp. Pánové s technem si můžete vytřít lusku! Ale abych tak moc nesýčkoval, některé motivy ucho potěší (i nějaký ten barokní nápěv při troše snahy zaslechnete)… Zde vítězí TC2 se svou báječně doplňující zvukově hudební kulisou. Věčná
škoda, že nám to šikmoocí borci maličko nepoevropštili.Teď si vzpomínám na občas se vyskytující a komicky působící intonaci hlavních hrdinů – co jim asi v tom studiu chudákům provedli?
K dokončení recenze už chybí jen jedna položka – hratelnost. Tady je to maličko komplikovanější. Musím vás upozornit na to, že stejně jako TC2 je i Vampire Night ve story módu opravdu velmi krátká záležitost. Šest levelů na mě působilo zpočátku velmi depresivně. Celou tu srandu projdete při troše snahy tak za 20 minut. Ale je tu velké ALE! Levely se totiž dle rychlosti a způsobu postupu dají projít několika cestami, jsou tudíž nelineární. Může se vám tak stát, že se ocitnete v místech, která jste nikdy neobjevili. Krásně vše dokumentuje mapa, kde se vám váš postup zobrazí linkou. Motivací k častému oprášení tohoto titulu budou také jiné položky, než arcade. Tak za prvé je to Special. Mód, v němž sbíráte na prvním místě stříbro, na dalších potom různé zvláštní bonusy. K čemu zase mamon, ptáte se asi. Přátelé, divte se, budete za ně nakupovat! Po zadání questu (najdi tohle tamhle a dostaneš penízky atp.) se totiž octnete u kováře, který vám může dodat nějaké to vylepšení zbraně (kulky s větší účinností, modifikace na brokovnici, větší zásobník), vyšší počet životů, continue, nebo různé magické předměty (mystické rukavice pro lepší klid rukou, snižovače a zvyšovače (!) obtížnosti atp.; zajímavé a také velmi drahé přezvučení vampírů do úchylných cartoon samplů je v tomto případě třešničkou na dortu). Všechno toto dodatečné vybavení si porůznu oblečete, či naložíte do kapes za pomoci equip a hrr na ně! Garantuji vám, že mamonit budete
tak dlouho, dokud neulomíte spoušť. Další klasickou vychytávkou jest položka training, podobně jako v TC2. Jenže tady nebudete jen střílet na terče, ale např. dojde k hromadné exekuci běžců (v podání prchajících vampů, samozřejmě) tak, aby nedoběhli z levého kraje obrazovky do pravé, kde se nachází cílová čára. Utíkej Foreste! Likvidace dlouhé řady sudů, divoká jízda výtahem s odpalování vampů na mezipatrech, trénink likvidace jednotlivých bosů, či sestřelování netopýrů v poněkud těsné místnosti, to je jen střípek z nadílky zajímavých disciplín této položky. Nu a poslední důležitou složkou jsou Lovcovy zápisky. Zde se nachází několik knih, do nichž se automaticky zaznamenávají údaje o nepřátelích, bossech, postavách, místopisu, zbraních a hlavních hrdinech; taktéž galerie vyhlíží poměrně vkusně. Celá hra se dá navrch v pohodě projet i ve dvou na jedné obrazovce, což rozhodně není k zahození. Co se týká ovládání za pomoci Dualshocku, nemusíte se bát, ale pistole je pistole… A ještě bych zapomněl; pokud dokončíte úspěšně hru a budete dostatečně rychlí, zapíšete se do galerie lovců upírů…. Celkově bych posunul hodnocení hratelnosti o malou píď před TC2.
Na závěr si tedy řekněme, že nám Namco vypustilo do světa další povedenou akci pro světelnou pistoli, která je sice krátká ve Story módu, ale vše dohání bonusy. Výborná grafika, slušné ozvučení, hudba pokulhává, avšak hratelnost je velice precizní. A myslíte si, že vám poradím, jestli mít ve sbírce TC2, nebo VN? Kupte si obě hry; každá vám totiž nabídne něco jiného a obě se budou báječně doplňovat.
| Vampire Night | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
