Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vampire: The Masquerade - Redemption

  12:00aktualizováno  10. července 2001 1:27
Konečně pořádná hra o upírech, která vám nechce namluvit, že v černobílém světě zastávají upíři vždycky tu tmavší složku. Srdceryvný příběh o prokleté lásce upíra Christofa a řádové sestry Anežky se kromě jiných lokalit odehrává i v pražských uličkách, kudy možná občas chodíte.
Vampire: The Masquerade - Redemption

Tím, kdo by mohl být označen za praotce téhle hry, je vydavatelství White Wolf. Jeho populární RPG hra Vampire: The Masquerade se totiž stala objektem zájmu vývojářského týmu Nihilistic Software, který se rozhodl převést temný svět World of Darkness do podoby počítačové hry. Když se nad tím tak zamyslím, zdá se mi, že tématika upírů je přes její nespornou atraktivitu v herním průmyslu poměrně málo využívaná, a netuším proč. Příběhy o rozervaných duších nemrtvých ubožáků by jistě dokázaly přitáhnout pozornost nejen vyznavačů hororového žánru, ale širších mas potenciálních kupců potřebných k tomu, aby se hra pro své autory stala rentabilní.

A právě příběh je u VTMR tím, co asi většinu hráčů potáhne hrou kupředu. Christofa Romualda potkáváme v době, kdy se coby zraněný křižák ocitá na léčení v pražském klášteře. Tvář, kterou spatří, když se prvně probere z mdlob, se pro něj stane vtělením anděla, a tak se do půvabné ošetřovatelky Anežky zamiluje. I ona začne ke svému pacientovi pociťovat cosi, co je v rozporu s jejím celoživotním zaslíbením Bohu. Vzápětí po tom, co si oba zamilovaní sdělí své pocity, končí lidská kariéra Christofa jakožto bojovníka proti všemu nesvatému, když ho při noční pochůzce zatáhne do zastrčené uličky velitelka upírského klanu Brujah a učiní z něj jednoho ze svých poddaných. Christof svůj přerod v upíra nese dost těžko, už jen proto, že obraz Anežky se pro něj stává mučivou připomínkou ztracené člověčí existence. A tak zatímco Christof poznává složité zákonitosti upířího světa (kde existuje spousta klanů, které mezi sebou uzavírají spojenectví i vedou nesmiřitelné války), Anežka se vydává na pouť, jejímž cílem je dostat Christofa ze spárů nemrtvého pokolení. Kruh se nám krásně uzavírá tím, že Christof se ubírá své milé v patách, aby ji uchránil před osudem, který se mu zdá být horší než smrt.

Vampire: The Masquerade - Redemption

I když je VTMR akčním RPG, přece jen mu z RPG zůstalo hodně. Každá postava má devět základních vlastností (sílu, obratnost, staminu, chápavost, inteligenci, vědění, charisma, manipulaci a vzhled), kterým přidělujete nasbírané body a tím zvyšujete jejich hodnoty. Všechny body nemůžete nandat jen do vlastností - abyste mohli používat disciplíny, je třeba přidělovat body i jim. Ty jsou rozděleny do několika skupin a je jich několik desítek, takže jen namátkou jsou to třeba Blood Heal (léčení), Feed (vysávání krve z jiných osob), Awaken (vzkříšení spolubojovníků), Feral Claws (změní ruce v pařáty s pořádnými drápy) nebo Summon Soul (vyvolá pomocnou bytost). Každé použití disciplíny vám ukousne kousek ze zásob krve (obdoba kouzel a many). Krev je přitom jen jedna za čtyř stupnic, které ve hře sledujete. Druhou je ukazatel zdraví, třetí ukazatel šílenství (když vám dojde krev, postava se dostane do stavu zuřivosti, kdy napadá i spolubojovníky) a poslední je ukazatel lidskosti (budete-li moc vysávat a vraždit nevinné lidi, vaše upíří stránka se rozroste na úkor té lidské).

Grafika se spolu s atmosférou a příběhem dělí o prvenství v kategorii "Nejpovedenější část hry". Noční atmosféra středověké Prahy, kde se po ulicích plouží žebráci i počestní kupci a z tmavých rohů je slyšet pištění krys hledajících svou denní dávku odpadků, vás uchvátí hned na začátku. Ani Vídeň se nenechá zahanbit - zabalená do sněhové pokrývky s pomalu se snášejícími vločkami vypadá tak nevinně, že by v prostorech pod jejími základy nikdo nečekal rejdiště hned několika upířích klanů. Naproti tomu novodobý Londýn Vampire: The Masquerade - Redemptionutápějící se v nekonečných provazech deště přímo zavání zločinem a nekalými činnostmi všeho druhu - od pouliční prostituce až po kriminalitu nejtvrdšího kalibru. A New York, ten se i v noci prezentuje jako živoucí město plné neónů, kouřících kanálů a grafitových čmáranic. Jak z předchozích vět vyplývá, projdete dvěma časovými obdobími a podle toho se změní nejen vaše oblečení (brnění a helmu vystřídá kožený plášť s motoristickou přilbou), ale i zbraně (meče a sekery vyměníte za pušky a raketomety, k nalezení je tu i motorová pila).

Za vypiplanou krásu exteriérů i interiérů je zodpovědný NOD engine zvládající většinu současných vymožeností 3D karet (LOD system, realtime lighting, skeletal animation ...). Jeho schopnosti oceníte nejlépe například v sídle hraběte Orsiho, kde budete nejspíš dlouho obdivovat úžasně naleštěnou podlahu v tanečním sálu, která věrně odráží každý váš pohyb. Nádheru okolního prostředí si budete moci vychutnat i díky kameře ovladatelné jednoduchými pohyby myši, jejíž pomocí si můžete výhled libovolně naklánět i otáčet s ním. Skoro bych řekla, že se autoři až nechali unést svým uměním, když do hry umístili několik zrcadel, v nichž můžete všechny své postavy perfektně vidět - možná mi uniklo nějaké vysvětlení, ale měla jsem dojem, že upíři žádný odraz v zrcadle nemají. Všechny živé bytosti vrhají realistické stíny Vampire: The Masquerade - Redemption(a což teprve když dáte v tmavých místnostech Christofovi do ruky pochodeň), animace taky vypadají přirozeně - až na chůzi hlavního hrdiny. Je pravda, že tak po hodině hraní to úplně přestanete vnímat, ale po spuštění hry jsem jen nevěřícně zírala na Christofa pohybujícího se stylem "prchající zvoník od Matky Boží". S nahrbenou a dopředu ohnutou horní polovinou těla předváděl jakési legrační poskoky vpřed, jakoby ho někdo zezadu nakopával. Animace při soubojích jsou o hodně lepší a legračního na nich bohudíky není nic.

Ani zvuk nikterak za grafickou podobou hry nezaostává. Hudba i zvuky se mi zdály být moc dobré a i když se to už skoro nezdá možné, namluvení dialogů (a nejen jich, namluvené jsou i všechny nalezené svitky, pokud je začnete číst) je svou kvalitou ještě předčí. Všechny hlasy dokonale padnou ke svým majitelům - u bossů zní jejich proslov správně majestátně, služtičky a prostitutky uboze kvílí, když je napadnete, a členové ostatních upírských klanů mají paletu výkřiků taky dostatečně pestrou.

Do své skupiny můžete přibrat maximálně tři další členy. Všechny postavy se umí bez vašeho vedení uzdravovat, sát krev z protivníků i aplikovat na ně všechny možné disciplíny. Potíž je v tom, že při boji s tužšími protivníky to nestačí. Vampire: The Masquerade - RedemptionAby všechno probíhalo tak, jak byste si představovali, museli byste neustále přepínat mezi jednotlivými členy skupiny a ovládat je osobně. Protože však hra neumožňuje pozastavení akce a zadání příkazů v klidovém stavu, v bitevní vřavě vám to půjde jen velmi těžko. Přitom přeskakování z jedné postavy na druhou je i vhodnou bojovou strategií, protože většina protivníků vždycky útočí na toho, kdo je zrovna ovládán ručně, takže ostatní si zatím mohou trochu oddechnout a uzdravit se. Přesto je to k vítězným bitvám málo a na vině není jen to, že nestíháte obhospodařovat všechny své postavy, které to nutně potřebují (už jen proto, že se rády zasekávají do zdí, případně zcela nevzrušeně stojí opodál a zírají na druhou stranu, zatímco na vás doráží pět upírů a vaše životní energie jde prudce dolů).

Stejně jako u Christofa můžete i u nich nastavit tři druhy chování: normální, útočné a obranné. Všechny tři by si při tvorbě hry zasloužily o něco víc pozornosti, než se jim zřejmě dostalo. Za celou dobu hraní jsem nenarazila na situaci, v níž by se mi hodilo zapnout jeden z krajních módů (mám-li to vyjádřit jednoduše, pak útočné chování je moc útočné a obranné je moc obranné), takže je nejlepší mít celou dobu zapnuté chování normální. Při něm je angažovanost ostatních postav zhruba taková, jakou byste si představovali, ale kazí to všechny výše uvedené neduhy (zasekne-li se jeden nebo dva panáci za křeslo, zůstane bitva s pěti rozdivočelými ghouly zcela na vás). Koneckonců nemusíme ani mluvit o boji, stačí ve čtyřech zdolávat Vampire: The Masquerade - Redemptionschody či úzké dungeony. To, jak se přitom budou postavy jedna za druhou zasekávat, by ještě nebylo to nejhroznější - většinou se stačí přepnout do jiné postavy a pokusit se klubko těl rozmotat odjinud. Mnohem protivnější je, když se zaseknou v takové pozici, že se celý výhled začne úděsně škubat, postavy se zmnoží a vám můžou málem vypadnout oči z důlků. Pathfinding skutečně není nejsilnější stránkou programátorů z Nihilisticu.

Na obhajobu Christofa i jeho kumpánů musím říct, že s AI nepřátel to není o moc lepší. I oni se zasekávají (za rohy, dveře, truhly i za sebe navzájem), i oni trpí nepochopitelnou netečností ke svému osudu (občas se postaví čelem ke zdi a nechají se umlátit bez jakéhokoliv pokusu o sebeobranu, jindy kolem vás korzují a ani si vás nevšimnou). Co jim chybí na inteligenci, dohánějí množstevní převahou - nebudete-li dost opatrní, obklopí vás ze všech stran a pošlou na onen svět dřív, než si stačíte rozmyslet, jaké disciplíny na ně vybalit. Pokud byste to už náhodou měli rozmyšlené dopředu, můžete umřít jen proto, že se nebudete moci dostatečně zorientovat. Souboje by totiž rozhodně unesly více přehlednosti - často je velmi obtížné trefit se do protivníka, protože například když ten stál až za mým spolubojovníkem, kurzor ne a ne zachytit toho pravého. Ve spojení s tím, že někteří zdatnější nepřátelé chvílemi mizí a znova se objevují, mě jejich zaměření někdy stálo dost Vampire: The Masquerade - Redemptionsil. Řešením v takových situacích bylo pootočení kamery nebo poodejití kousek dál, kteréžto činnosti ale zaberou drahocenný čas a můžou znamenat fatální zdržení.

Komu vadí lineární děj, toho VTMR asi moc nepotěší. Vzhledem k důležitosti příběhu zvolili autoři poměrně nevariabilní průběh hry. Celou dobu se budete pohybovat v kruhu - pohovoříte si s důležitou osobou, ta vám zadá quest, až ho splníte, vrátíte se k oné osobě a ta vám buďto zadá quest nový nebo vás pošle za někým, kdo to udělá místo ní. Mimochodem, pohyb po světě VTMR by rozhodně mohl být vyřešen lépe - mapu sice máte, ale jen povrchní (žádné dungeony se nemapují), není na ní ani pořádně vidět vaše aktuální poloha a nemůžete se s její pomocí nijak zrychleně mezi lokacemi přesouvat. Questy jsou celkem na jedno brdo - prosekat se několikapatrovým domem či dungeonem, na konci zabít finálního bosse a přinést to, co tam hlídal. Rozhovorů i psaných dokumentů, které vám přibližují drobné intriky mezi klany i ostatní reálie World of Darkness, obsahuje hra hodně, ale většina konverzačních křižovatek se jako křižovatky jenom tváří - rozdíl v tom, jestli si vyberete první nebo druhou verzi odpovědi, je jen pramalý. Neznamená to však, že by hraní VTMR byla nuda - kromě opravdu moc dobrého příběhu a celkové atmosféry vás může u počítače přidržet i akční náplň v podobě čistek všemožných prostor od všemožných potvor. Hlavně členové ostatních Vampire: The Masquerade - Redemptionklanů (Tzimisce, Nosferatu, Tremere, Ventrue ...) jsou důstojnými protivníky a i po grafické stránce se vám budou líbit.

Multiplayerovým trhákem je mód, v němž jeden z hráčů zaujme pozici Storytellera, který pak může do hry umísťovat protivníky i předměty, zkrátka řídit celou hru tak, jak to obvykle dělá v papírové předloze. S pomocí přídavných nástrojů si tak můžete vytvořit vlastní příběh, do nějž si dosadíte vlastnoručně vyrobené questy, mapy, postavy a dokonce i videa.

Jako obvykle si nenechám ujít příležitost, abych nezkritizovala nestandardní systém ukládání. VTMR má dva druhy ukládání - autosave, který se provede vždy při přechodu z jedné úrovně do druhé, a ukládání na speciálních místech. Autosave má tu nevýhodu, že se stále přepisuje ta samá pozice a speciální místa jsou zase velmi vzácná (a z většiny lokací i velmi vzdálená). Pokud nechcete šlapat pěšky, můžete použít svitek Walk the Abyss nebo disciplínu téhož jména, které vám otevřou portál k ukládacímu místu. Obojí však něco stojí (krev nebo peníze), takže obzvlášť ze začátku na tom budete s možnostmi ukládání bledě. Nepříjemné je to hlavně kvůli tomu, že hraní VTMR vypadá často tak, že dlouho bezproblémově zabíjíte hordy monster a najednou na vás vyskočí finální boss, který třikrát mávne rukou a je po vás. Vampire: The Masquerade - RedemptionObtížnost je místy dost vysoká, v některých částech si člověk musí dávat pozor na to, aby do neprobádaných místností nevbíhal překotně, ale spíš opatrně nakukoval a spřádal taktické plány. Už druhý boss, na kterého narazíte, je tak tuhým oříškem, že jsem po desáté smrti z jeho rukou měla pocit, že bych to s touhle hrou měla nejspíš zabalit. Finální potvory jsou obecně o dost silnější než běžní protivníci, takže pokud si hru před nimi nemůžete uložit (někdy ano, někdy ne), donutí vás to prosekávat se určitými úseky znova a znova, což mě osobně nepřijde jako nějaká zvláštní zábava.

Přestože se mi už tradičně nepovedlo vyčerpat v článku všechno, co jsem se vám o VTMR chystala říct, nastal čas na můj konečný verdikt, který zní takhle: i přes všechny kritické připomínky se VTMR může zařadit do kategorie hodně dobrých her. Zásluhu na tom má kromě poutavého příběhu především grafika předvádějící všechny finesy současných špičkových 3D akcí. Ačkoli já osobně bych uvítala o něco pestřejší náplň questů než pořád jen "search and destroy", musím přiznat, že mě Vampíři chytli a drželi silou srovnatelnou s přitažlivostí Diabla 2. Zatímco Diablo těží hodně z popularity svého předchůdce, Vampire žádnou takovou berličku nemají a ani ji nepotřebují. Graficky převyšují svého konkurenta o několik řádů a hratelnostně se s ním mohou klidně porovnávat, takže rozhodnutí, které z těch dvou akčních RPG je lepší, už se bude odvíjet spíše od drobných libůstek každého z nás - někdo dá spíš na grafiku, jiný na pestrost protivníků, dalšího odradí divné ukládání (které je ale shodně divné u obou her) a někteří si nepostěžují primárně na nic, ale nechají se pomalu unášet atmosférou, aby pak po dohrání přesvědčeně vytáhli do boje za jeden z těchto titulů a na všech možných auditoriích ho proti konkurentovi hájili do posledního dechu.

Na závěr některé z vás potěším dvěma pozitivními zprávami. První z nich je ta, že každou chvílí by měl na VTMR vyjít patch, který kromě drobných oprav a vylepšení dodává ke hře jednak možnost klasického ukládání a dále možnost pozastavení soubojů, kdy máte čas v klidu udělit příkazy všem svým postavám. Za druhou dobrou zprávu se snad dá považovat to, že v nejbližší době se na BonusWebu objeví kompletní návod.

Vampire: The Masquerade - Redemption
Výrobce: Nihilistic Software
Distributor: Activision
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 3D karta
Doporučená konfigurace: Pentium III 400, 64 MB RAM, 3D karta s 16MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Milovníkům hororů a upírů je tohle dílo šité přesně na míru.
Hodnocení 80%
Autor:




Nejčtenější

Film Tomb Raider
Zapomeňte na Angelinu Jolie, nová filmová Lara Croft bude daleko křehčí

Stejně jako se před pár lety restartovala herní série Tomb Raider, chystá se to samé i s její filmovou adaptací. Alicia Vikanderová nahradí Angelinu Jolie a...  celý článek

Obal prvního Dooma je nezapomenutelný
Tajemství odhaleno. Předlohou „Doomguye“ je samotný John Romero

Slavný vývojář John Romero se na svém blogu pochlubil tím, že právě on se stal předlohou slavného „Doomguye“, který zdobil obal prvního dílu kultovního Doomu.  celý článek

Valve Steam
Názvy her jsou stále kratší, ukázal průzkum na Steamu

Jaký je nejdelší název hry na Steamu? Která barva převládá v propagačních obrázcích? Na tyto a mnohé další zásadní otázky našel odpověď nezávislý vývojář Tim...  celý článek

Destiny 2
Beta sci-fi Destiny 2 nabízí epickou filmovou podívanou. První dojmy

V právě probíhající betě k chystané sci-fi střílečce Destiny 2 si hráči mohou vyzkoušet příběhovou kampaň, kooperativní misi, nebo bojování v arénách. Hra...  celý článek

Další z rubriky

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.