Herní gigant Ubisoft přistupuje ke strategickému žánru zřejmě nejinovativnějším způsobem ze všech. Jeho experiment Tom Clancys EndWar, který byl postavený na ovládání hlasem, sice nevyšel zcela podle plánů, to však tomuto vydavatelskému domu nebrání pouštět se na neprobádaná území znovu.
Tentokrát tak činí s ambiciózní strategií od zkušeného studia Eugen Systems (například Act of War). A přestože se odehrává za značně zprofanovaných dob druhé světové války, nedostatek inovací se jí vyčítat nedá. Reaguje totiž na aktuální trend dotykových displejů. Skutečně, R.U.S.E. bude ovladatelná s pomocí obyčejných dotyků na obrazovku.
Celou tuhle ambici hatí jedna skutečnost. Zatímco v případě EndWar se dalo očekávat, že spousta hráčů má headset, tady docela pochybujeme o tom, že nějaké významnější množství disponuje dotykovými monitory, které jsou pro zamýšlený zážitek pochopitelně nutné.
Něco nám tak říká, že ovládání pomocí dotyků bude v případě R.U.S.E. stále ještě spíše marketingovým počinem, kterým se autoři budou chlubit na každém kroku, ale ve výsledku ho využije jen málo koncových zákazníků.
R.U.S.E. samozřejmě nestojí jen na dotycích. Je to zcela plnohodnotný titul a díky účasti v multiplayerové betaverzi si o něm můžeme povědět něco více. Třeba to, zda ho lze bez problémů ovládat pomocí klávesnice a myši. Ano, lze.
Každá partie začíná budováním základny, byť stavba neprobíhá tradičně. Například získávání surovin staví na zajímavém konceptu, ve kterém hráč musí dobývat skladiště rozmístěná na mapě. Ze skladišť vyjíždějí konvoje kamionů se surovinami a vozí je na základny.
Z toho vyplývá, že dobře bránit musíte nejen základnu, ale také cesty, kterými putují zásoby. Stavby jako fabriky či letiště můžete zřizovat prakticky všude, tedy za předpokladu, že leží u nějaké silnice.
Jednotky můžete objednávat velmi komfortně z vyjíždějících menu, přičemž hned po objednávce určíte, kam se mají stroje či vojáci po opuštění továrny přemístit. Tak je dostanete rovnou na frontu coby posily, aniž byste se neustále vraceli na základny.
Důležitou vlastností R.U.S.E., kterou se autoři také často chlubí, je široká škála zoomování. Z jakési generálské plánovací mapy si můžete kameru přiblížit třeba až k jednotlivým tankům, což je ale trochu zbytečné, protože z takové perspektivy se hrát rozhodně nedá. Navíc tady nečekejte tak impozantní bitvy jako třeba v Supreme Commanderovi. Jednotek je obecně méně a celé je to tak o třídu méně spektakulární.
V betaverzi nám navíc přišlo, že se jednotky, zejména ty pozemní, pohybují po rozsáhlých mapách příliš pomalu, což snižuje dynamiku a jednotlivé partie místy příliš natahuje.
Kdo má rád téma druhé světové války, bude si s typickým arzenálem rozumět, ostatním by už tisíckrát omleté jednotky mohly lézt krkem. Na druhou stranu, v poslední době nevznikají takřka žádné druhoválečné strategie, takže jedna, navíc ambiciózní, by si měla najít dostatek příznivců.
Ale zpět k arzenálu: na pěchotu vystačíte s lehkými tanky, které pro změnu zničíte tanky těžkými. Těžké tanky pak není problém bombardovat ze vzduchu a naopak bombardéry či stíhače sestřelíte protileteckými zbraněmi. Zkrátka a dobře máme před sebou klasický systém "kámen-nůžky-papír", který zde dobře funguje.
Prakticky všechny jednotky mají své opodstatnění, tudíž neuspějete s budováním armády jen z jednoho dvou typů. Do výzbroje je třeba zahrnout takřka vše. Pokud zapomenete například na "flaky", budou mít nepřátelské bombardéry hodně lehkou práci. Pěchotu a lehké tanky je možné schovat v lesích, což se vyplatí zejména při obraně či nečekaných útocích.
Příjemným detailem je možnost zaměřit nepřítele, načež vám hra zobrazí označení jeho síly, respektive šancí na vítězství v boji, a to od "velmi jednoduchého" až po "velmi těžký".
Ještě zajímavější jsou však speciální schopnosti, které každý generál může nasazovat. Každých 105 sekund vám hra daruje možnost využít jeden z řady talentů. To nemusíte učinit hned, můžete si je šetřit na později a pak je třeba i kombinovat.
Nejde ani tak o schopnosti jako spíše o válečné lsti, které se projevují vždy v jednom vybraném sektoru mapy. Například fanatismus zajistí, aby jednotky neutíkaly z boje ani v případě, že jsou těžce poškozeny.
Další lstí je třeba radiový klid, v jehož důsledku se vlastní jednotky skryjí před nepřítelem, který je nevidí a bude mít problém s aplikací své taktiky. Opačné důsledky má špiónská lest, která naopak odhalí všechny nepřátele v sektoru.
R.U.S.E. nabízí teoreticky slušnou taktickou hloubku, v
realitě betaverze jsme však zažívali především rychlé útoky, takzvané "rushe", které vedly když ne rovnou k snadným vítězstvím, tak přinejmenším k významnému oslabení nepřítele. Přinejmenším zpočátku se tak vyplatí zaměřit na defenzivu.
Z obrázků by se mohlo zdát, že je R.U.S.E. komplexním a realistickým titulem. Tak tomu ale není, tahle hra rozhodně nespadá do ranku "wargames", je orientovaná na většinové publikum. A to třeba proto, že nezáleží na tom, z jaké strany zaútočíte na tank. Škody napácháte vždy stejné.
R.U.S.E. se zřejmě nestane masovým hitem, a pokud si ho hráči oblíbí, s největší pravděpodobností to nebude pro možnost ovládání dotyky. Každopádně to ale vypadá na poctivou strategii, která by si v multiplayeru své fanoušky mohla najít.
