Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Versailles II – návrat do historie

  12:00aktualizováno  30. ledna 3:05
Cryo svoji náklonnost k adventurám prostě nezapře a po roční odmlce nám nabízí další ze své série naučných adventurek. Tentokráte se již podruhé podíváme do francouzských Versailles, v jejichž prostředí se pokusíme pomoci Charles-Louis de Faverollovi k jeho návratu do Španělska za jeho snoubenkou Elvírou.

Versailles II Francouzské Cryo se v posledních letech zapsalo do paměti hráčů celého světa především jako vůbec největší tvůrce adventur. Přestože ale produkuje každým rokem alespoň čtyři kousky tohoto žánru, tak se mezi nimi jen velmi těžce hledají skutečné AAA tituly a zastupuje je v podstatě pouze třídílná série Atlantis (ať už máte na poslední díl názor jakýkoliv). Důvodem je skutečnost, že se Cryo začalo specializovat na tvorbu historicky založených her, ať už patří do neúspěšné série Legend Collection, nebo do kategorie specifických naučných adventurek, mezi něž se zařazuje i dnes recenzovaná Versailles II.

Sérii naučných adventur odstartoval před pěti lety právě předchůdce Versailles II nazvaný Versailles 1685, který tenkrát zaujal veřejnost jako netradiční mix historické hry a encyklopedie. Z herního hlediska se ale o žádný zázrak nejednalo, a to především kvůli slabšímu příběhu, přímočarému ději a jednoduchým hádankám. Co ale dělalo hru zajímavou, byl její historický aspekt. Cryo se dalo dohromady se společenstvím Réunion des Musées Nationaux a díky jejich odborným znalostem spojených s výjimečnými schopnostmi designérů Versailles II Crya vznikla naprosto dokonalá počítačová rekonstrukce versailleského zámku, včetně tehdejších skutečných postav a jejich dobového oblečení. Kompletní historie paláce a popis všech ve hře se vyskytujících lokací a postav byl pak obsažen v obsáhlé encyklopedii, doplněné o dobové obrazy a portréty. Stručně řečeno, Versailles 1685 se stala hrou, která hráčům nenucenou a příjemnou formou představila Versailles v celé jejich kráse. A jelikož byl ohlas veřejnosti vesměs pozitivní, nenechaly na sebe další obdobné hry dlouho čekat a my se postupně dočkali titulů Egypt, China, Aztec, Pompei, Egypt II a nyní i Versailles II.

Hned úvodem recenze vám mohu prozradit, že Versailles II nijak nevybočuje z vyjetých kolejí a stává se pouze další z řady naučných adventur se všemi jejich kvalitami i slabinami. Příběh je tradičně poměrně jednoduchý a naštěstí nemá žádnou návaznost na předchozí díl. Odehrává se tentokráte v roce 1700 za vlády Ludvíka XIV a docela podstatnou úlohu v něm hraje hrozící politická nestabilita v sousedním Španělsku. Nejdůležitější role ale spočívá v osobních úmyslech hlavního hrdiny, mladého francouzského šlechtice Charlese-Louis de Faverolla. Ten strávil nějaký čas na španělském královském dvoře v Madridu a seznámil se Versailles II zde s dívkou jménem Elvíra. Jejich vztah směřoval přímými kroky k oltáři, avšak ke svatbě nakonec nedošlo, neboť byl mladý Faverolles přinucen k návratu do Francie. Svoji dívku však miluje natolik, že se rozhodne dostat se k ní nazpět za každou cenu. Vydává se tedy na dvůr ve Versailles, kde se hodlá propracovat až do služeb ministra Torcyho a jako velvyslanec odcestovat zpět do Španělska. To ale nebude nic jednoduchého, neboť jeho jediným kontaktem u dvora je pouze vrchní stájník Boisseuilh. Jakmile si v hostinci zajistí ubytování, začne se okamžitě poohlížet po práci a zanedlouho sklidí první úspěch, neboť si jej najme pan Mansard, správce zahrad ve Versailles. Další postup nahoru však bude mnohem obtížnější, jelikož zvědavému Faverollovi budou jeho potenciální nepřátelé neustále házet pod nohy klacky ve formě všemožných nastražených aférek a intrik.

Pokud jste snad měli obavy z toho, že by se Versailles II odehrávala ve stejném prostředí jako první díl, mohu vás ubezpečit, že tomu tak není. Zatímco Versailles II Versailles 1685 byla situována především do překrásných interiérů zámku, tak ve "dvojce" strávíme většinu času v zahradách, hostinci nebo ve stájích a do paláce nahlédneme jen sporadicky. Bohužel musím konstatovat, že samotné herní prostředí není nijak zvlášť rozsáhlé a je rozprostřeno do 10 hlavních lokalit, mezi nimiž se pohybujete pomocí mapy. Na druhou stranu ale i to málo stojí za to – Francouzi prostě nezapřou svoje designérské vlohy a ať už jsou to překrásně zelenkavé zahrady nebo vyzdobené interiéry budov, vše vypadá naprosto dokonale a detailně. Stejně tak detailní je i dobrá čtyřicítka herních postav, navléknutá do dobových obleků. Na dvoře se setkáte s řadou historických osobností a několikrát dokonce osobně narazíte i na samotného Ludvíka XIV!

Když už bývá naučným adventurám něco vytýkáno, je to kromě krátkosti hlavně méně atraktivní dějová linie, opírající se spíš o historická fakta než o nějaké velké zvraty, napětí nebo dobrodružství v pravém slova smyslu. Obdobně je na tom i Versailles II, jejíž děj má spíše romantický podtext, obdobně jako třeba hra Pompei. Je sice pravda, že budete čelit několika intrikám a podlostem, nicméně vaší hlavní motivací je pouze a jedině to sluníčko jménem Elvíra, bez níž postrádá Faverollův život smysl. Pokud se tedy s hlavním hrdinou nedokážete ztotožnit, což v našem případě znamená mít k jeho milované (jejíž tvář spatříte Versailles II pouze jedinkrát na malém medailonku) minimálně nějaké ty sympatie, vaše motivace vedoucí k dokončení hry nebude příliš velká. A nepřispěje k tomu ani náplň hraní, tedy herní úkoly. Vaše šplhání po žebříčku je pochopitelně nemožné bez vlivných kontaktů a ty se získávají zatraceně těžce… zpravidla formou „něco za něco“, přičemž to vaše „něco“ není buď nic jednoduchého, nebo nic zábavného. Tak třeba zahradníkovi musíte rozsadit keříky přesně podle předem určeného postupu a architektovi zase zprovoznit komplikovaný zavlažovací systém zahrad. Velmi často budete muset taktéž prokazovat své znalosti z oboru historie a architektury Versailles – příkladem budiž přesný postup zdobení zámeckého pokoje, osedlání koně nebo doplnění královského rodokmenu. Vrcholem je pak jistá herní pasáž, kdy provázíte španělského velvyslance po zahradách a musíte neustále odpovídat na spršku jeho všetečných otázek. A pokud na většinu z nich odpovíte špatně, neuděláte na velvyslance dobrý dojem, ten vám odmítne pomoci a hra tím pádem končí. Tvůrci pochopitelně nepředpokládali, že bychom měli hlavu přeplněnou obdobnými detaily a drobnostmi z francouzské historie a versailleského zámku, a tak lze vše nalézt v encyklopedii, jež je nedílnou součástí hry. Pokud mě paměť neklame, je to vůbec poprvé, kdy je zjišťování informací z encyklopedie bezpodmínečně Versailles II NUTNÉ k úspěšnému dohrání hry a to mě osobně zrovna dvakrát nevyhovuje. V předešlých naučných adventurkách jsem si encyklopedie jen zběžně prolistoval, koukal se na obrázky a přečetl pouze to, co se jevilo zajímavě. Tentokráte bylo nutné bedlivě pročíst téměř vše… čímž se docela nenápadně z nenásilné formy vzdělávání stala forma násilná, které už mám po necelých pěti letech studia na vysoké škole plné zuby.

Poslední věcí, kterou hře chtě nechtě musím vytknout, je její absolutní linearita. Nejenže je posloupnost všech úkolů předem daná, ale hra sama vám vlastně ani nedává naději se zabývat něčím jiným. Důvodem je průběžné uzamykání a odemykání oněch desíti hlavních herních lokalit a vy máte většinou přístup pouze na dvě z nich – jednu, v níž se právě nacházíte, a druhou, v níž je třeba vyřešit následující úkol. Obtížnost hry tím pádem rapidně klesá a když si k tomu přidáte zmiňovanou nevelkou rozsáhlost, klesá nám hrací doba na méně než deset hodin… což je ale na druhou stranu pro naučné adventury standardní čas.

Versailles II Abych však hře Versailles II příliš nekřivdil, musím přiznat, že obsahuje několik příjemných zajímavůstek. Jednak mezi ně patří různé mezihry, jimiž se bavila tehdejší smetánka. S dvořankami si tak zahrajete na slepou bábu (a zkuste hádat, kdo bude tou slepou bábou), s vévody zase oblíbený Pall-Mall a ke slovu přijdou i karty a řada jiných her. Naopak ti, co si hru koupí nikoliv kvůli „hře“, ale kvůli detailní rekonstrukci zámku, jistě uvítají z hlavního menu přístupný „visit mode“, v němž se mohou volně projít po všech herních lokacích kdykoliv budou chtít, aniž by byli „obtěžováni“ plněním jakýchkoliv úkolů.

Z technického hlediska vypadá Versailles II naprosto totožně jako její příbuzné z kategorie naučných adventur. Stejně jako Atlantis III běží na enginu Omni3D třetí generace, což je znát převážně na kvalitě grafického zpracování. Detailně vyrenderované lokace, na nichž se můžete rozhlížet o 360 stupňů, jsou díky podpoře 3D karet zbaveny ještě donedávna tolik proklínané kostkovatosti a působí tak mnohem příjemněji. Bohužel ale CD verze neumožňuje volbu více grafických rozlišení, takže jsme odkázáni pouze na slabých 640x480. Pokud ale vlastníte DVD mechaniku, doporučuji si případně pořídit verzi pro tento nosič, která obsahuje grafiku ve dvojnásobném rozlišení! In-game animace jsou tradičně u tohoto typu her slabší, náhrada však přichází v podobě videosekvencí, které jsou stejně jako v Atlantisu III Versailles II naprosto precizní a úchvatné. Zvukové efekty představují dnešní průměr a anglický dabing jakbysmet (většina postav hovoří se zřetelným francouzským přízvukem, což ale není vůbec na škodu). Za pozornost rozhodně stojí stylová hudba, ale příliš si jí během hraní neužijete.

Suma sumárum, máme tady další klasickou naučnou adventurku od Crya se vším, co k tomuto typu her patří. Na jedné straně nám přináší perfektní rekonstrukci prostředí Versailles, prezentaci tehdejších poměrů a životního stylu a samozřejmě též obstojnou, ale nijak zvlášť rozsáhlou encyklopedii s historickými údaji. Na straně druhé je nepříliš zajímavý příběh, nudnější děj, nižší obtížnost a krátkost, kvůli níž jsou Versailles II záležitostí maximálně na dva večery. Volba sice zůstává jako vždy na vás, ale čistě z herního hlediska vám koupi hry nedoporučuji. Ještě více než její předchůdkyně je totiž určena pouze pro užší skupinku zájemců, pro něž je její historický aspekt přednější něž hra samotná.

Poznámka: obsáhlou sadu screenshotů ze hry Versailles II naleznete v této galerii.

Versailles II
Výrobce: Cryo Interactive
Vydavatel: Cryo Interactive
Distribuce v ČR: Cenega, český manuál
Oficiální homepage: www.versailles2.cryogame.com
Minimální konfigurace: procesor 350 MHz, 32 MB RAM, 180 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 450 MHz, 64 MB RAM, 830 MB HDD
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Nic nového pod sluncem – pouze další přírůstek do série krátkých a jednoduchých naučných adventur.
Hodnocení 60%

Autor:




Nejčtenější

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Iron Harvest
Strategie Iron Harvest obohatí 1. světovou válku o bojové roboty

Nový trailer očekávané strategické hry Iron Harvest ukazuje, jak by vypadala bojiště 1. světové války, kdyby mělo lidstvo k dispozici obří bojové roboty.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Další z rubriky

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.