Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Videohry mají svá muzea, nejnovější vyrůstá v Římě

aktualizováno 
Muzea videoher rostou jako houby po dešti, ale bohužel ne v Evropě. V Londýně a Paříži zkrachovalo, v Římě se teprve buduje, a tak rájem hráčů nadále zůstává Amerika. Ovšem jedno skutečně undergroundové muzeum najdete dokonce v Moskvě.

Novináři a akademici se už léta přou, jestli i videohry mohou být uměním. Zatímco zastánci i odpůrci hýří argumenty a snaží se dovtípit definice samotného termínu "umění", svět kolem nich jakoby problém řešil sám od sebe.
Čím dál tím víc se totiž objevují kamenná muzea videoher; a kde jsou muzea a historie, tak přece musí být i umění.

Prázdniny v Římě

Videohry jsou s námi sotva půlstoletí, ale jejich počátky se pomalu začínají ztrácet v oparu historie. Automaty a konzole se rozpadají, hry se ztrácejí, a tak pokud si chceme herní pravěk pamatovat, nemine nás jeho uchování v muzeích.

A tak v Římě vyrůstá muzeum orientované výhradně na stopování videoherní historie. Zakládá ho Italská asociace pro interaktivní multimediální díla AIOMI a muzeu dala originální název ViGaMus (neboli Video Games Museum). Dokonce ho označuje za první podobný podnik na evropské půdě, což ale není pravda, protože takové muzeum najdete například v Dánsku.

Pokud půjde vše podle plánu, pak by se letos na jaře měla v budově jednu ulici od lukrativního náměstí Piazza Mazzini v Římě otevřít stálá expozice mapující herní historii. Doprovázet ji budou tříměsíční tématické expozice a občas i semináře.

Vizualizace interiéru ViGaMa
Vigamus1 Vigamus2

Jestli se bude dát na některých vystavených exponátech také hrát, jak bývá obvyklé v jiných herních muzeích, se zatím neví. Přitom pokud pomineme možnost mlátit do starých automatů při hraní Space Invaders, není pro většinového hráče moc dalších důvodů, proč si zajet prohlížet kusy plastu.

Ke vzniku muzea se zatím nepřidalo ani žádné zajímavé italské herní studio, které by celou akci popohnalo. Spíše než pocta (nemnoha) domácím titulům je ViGaMus určen pro početné hráče samotné. Itálie je ostatně podle herní organizace ESA evropskou špičkou v počítačovém pirátství.

I když finanční podporu videohernímu muzeu slíbila i římská radnice nebo ministerstvo mládeže, je životaschopnost ViGaMa tak trochu na pováženou.

Město světel a automatů

Jak bylo naznačeno, není to první herní muzeum na našem kontinentě. Už v roce 2006 London's Science Museum pořádalo výstavu jménem Game On. Návštěvníci si na ní zahráli dokonce i historicky první videohru Space War! z roku 1962. Přesto některé ohlasy Game On odsoudily jako esenci nezábavnosti a všech klišé, která se vážou na archetyp obrýleného introvertního hráče.

Kde byli první Britové, nemohli zůstat pozadu ani Francouzi. Velké haló zhruba před rokem rozjitřilo francouzské Le Musée du Jeu Vidéo (ano, opět Muzeum videoher). V muzei oplývající Paříži nabídlo za vstupné 10 eur profesionálně zasklené obaly her i konzole, návštěvníci si proti sobě mohli dát tenisový Pong i jiné hry, ale co naplat, z nedostatků financí se Le Musée du Jeu Vidéo v květnu 2010 položilo.

Je to tedy ze Starého kontinentu vše? Nikoliv. Prvenství v založení i přežití drží překvapivé Dánové se svým Spil:Museet (v překladu nečekaně Muzeum hry). Klasická kolekce starých her a konzolí je doplněna takovou roztomilostí jako on-line statistikami nejlepších skóre, a to celé za sympatické nulové vstupné. Muzeum dokonce spolupracuje na místním festivalu japonské popkultury či festivalu videoher. Pravda, Spil:Museet leží v nepříliš známém městě Ikast velkém asi jako Nymburk zhruba v centru Jutského poloostrova a na rozdíl od Říma, Londýna nebo Paříže mnoho potencionálních návštěvníků neprojíždí středem Dánska každý den.

SpilMuseet


Videohry jedou do Washingtonu

I přes expanzi muzeí Evropa trochu zaostává za Novým světem. Navzdory svému pověstnému kulturnímu barbarství dali Američané už v roce 1994 v St. Louis dohromady komorní přehlídku s bombastickým názvem Národní muzeum videoher a automatů (National Coin-Op and Video Game Museum).

Vzhledem k poněkud odlišné době založení se mezi hlavní exponáty řadily herní automaty ze 70. a 80. let, ale nechyběly ani "novější" fláky v podobně Atari. Většina exponátů byla provozuschopná a připravena k použití. Osud měl ovšem jiné plány a dnes je muzeum v St. Louis uzavřeno z důvodu nedostatku financí.

V posledních pěti letech přišla druhá generace herních historiků.

Mezinárodní videoherní síň slávy (International Video Game Hall of Fame) založená (nikoliv ale ještě otevřená) loni v červnu v městě Ottumwa v Iowě (které se prohlásilo za hlavní město videoher na světě) se tak třeba připodobňuje ke slavné Rock and Rollové síni slávy v Clevelandu a snaží se sesbírat všechny videohry světa. Pokud nezapomenou ani na nezávislou scénu, tak budou potřebovat opravdu hodně pracovníků. Za muzeem ale stojí také Walter Day, herní historik, který už v 80. letech založil organizaci Twin Galaxies zaměřenou na sesbírávání skóre videoher po světě.

Ottumwa neoplývá skromností
Iowa


Rusko_01Pokud si chcete spíše zahrát a méně slintat nad čísly, v Laconii v New Hampshire zase leží světově největší přehlídka herních automatů. American Classic Arcade Museum drží prvenství v Guinessově knize, a co je nejpodstatnější, automaty jsou přístupné k používání.

Že herní muzea nejsou nutně zálibou několika fanoušků, dokazuje The Strong, dříve Strong National Museum of Play, ve státě New York. Jako přidružená pobočka prestižní Smithsonian Institution otevřelo muzeum hraček The Strong před třemi lety svou herní sekci. A co víc, už příští rok se plánuje exhibice her v Smithsonian American Art Museum ve Washingtonu, což je řekněme ekvivalent české Národní galerie. Pořádná příležitost bouchnout ve jménu her šampaňské.

A to nejsou jediné americké prezervační projekty. Další bují na univerzitách v Michiganu či Texasu. Dokonce ani moderní hry nejsou ušetřeny pozornosti. Výzkumníci ze slavného Rochesterského institutu technologie zase na zakázku kongresové knihovny přemýšlejí, jak pro budoucí generace zachránit celé virtuální světy on-line her. Možná nebude trvat dlouho a bok po boku děl spisovatelů jako Edgar Allan Poe či snímků jako Občan Kane bude ležet i populární on-line titul World of Warcraft.

Vítr vane z východu

Nezůstávejme ale jenom v euroamerických vodách. Asi nikoho nepřekvapí, že v Japonsku jsou herní exhibice tradiční záležitostí. Různorodé přehlídky anime kultury nedělají příliš cavyky mezi komiksy, seriály a starými hrami. A různorodé obstarožní herní mašiny jsou také pravidelně vystavovány na Tokyo Game Show. Například Museum of Game Science (což vlastně vůbec není muzeum) má zálibu ve vystavování vyhřezlých střev pradávných konzolí.

Rusko_01Na závěr naši kulturní přehlídky zabrouzdáme do Ruska. Dokonce ani naši východní bratři nejsou pozadu a vzhledem k přemnožení poct všem Pac Manům a jiným obecně známým arkádám je jejich podzemní Museum of Soviet Arcade na předměstí Moskvy řádně vlastenecké. Jeho trumfem je totiž exhibice starých ruských herních automatů. Jsou to kousky, ke kterým by mnohdy našinec mohl mít blíže než k západním hrám.

Rusko_02Na rozdíl od západních muzeí nemá Museum of Soviet Arcade podporu státních institucí ani oslnivý železobetonový zjev, zato ale působí dojemným fanouškovským dojmem a (doslova) undergroundovým podtextem. Muzeum leží ve sklepení. Jak dokládá reportáž z blogu adangerousbusiness.com, jsou zde tucty dnes prakticky neznámých automatů od siloměru simulujícího tahání titulního zemědělského produktu z pohádky O veliké řepě až po běžné generické střílečky.

V našem výčtu tak už jen zbývá zmínit Českou republiku; přesněji řečeno, zmínit neexistenci podobného zařízení v naší vlasti. Ať chceme nebo ne, takové Muzeum hry v Jičíně se svými dřevěnými kolekcemi musí hráčům počítačových her připadat nechutně zastaralé.

A co vy? Znáte nějakou instituci, která ve výčtu chybí? Myslíte si, že herní muzea mají smysl? Nebo se také těšíte, až za dekádu či dvě půjdete svým potomkům do Národního technického muzea ukázat, jak vypadala (první) Mafie?

Zdroje:
coinop.org
kotaku.com
vigamus.com

Autor:






Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.