Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vietcong 2 - vietnamské peklo?

  12:03aktualizováno  2. listopadu 2:37
Těšili jsme se na něj. Potěšil? Zklamal? Jak se nám líbila zřejmě nejočekávanější česká hra tohoto roku? Na složité otázky jsme odborníci, přesto jsme se v tomto případě pěkně zapotili. Proč? To už si v podrobné recenzi zjistěte sami!
69

Vietcong 2

Platforma: PC
Výrobce: Pterodon

Herní karta

Vietcong 2 Že se po slušném úspěchu Vietcongu dočkáme pokračování, nebylo pochyb, ostatně i tvůrci tento záměr ohlašovali s velkým předstihem. Ovšem vydání přišlo dříve, než bychom, po zkušenostech se strastiplným vývojem většiny českých her, čekali. Původně nás ani nenapadlo, že by rychlý vývoj mohl mít něco do činění s výslednou kvalitou produktu, naopak jsme byli šťastní za rychlý a zdánlivě bezproblémový vývoj. Na velké změny by sice bylo potřeba zřejmě mnohem více času, avšak Vietcong byl velice kvalitní hrou, takže bychom z jedné nastavované kaše nedělali hned rozvařenou haši, jenže výsledek nás i tak docela překvapil. Ač bychom na tomto místě rádi řekli, že pozitivně, je tomu bohužel úplně naopak.

Jistě jste se v minulém díle dostatečně dobře seznámili s jeho největší předností – atmosférou džungle. Pokud se tak nestalo, běžte to střelhbitě napravit, protože dvojka už vám takovou příležitost neposkytne, nebo lépe řečeno si jí ještě na krátký čas vyzkoušíte, jenže se k ní budete muset prokousat cestouVietcong 2 plnou docela nepříjemného balastu. Ač bychom to tedy nečekali, rozhodli se kluci z Pterodonu přestat protežovat husté vietnamské pralesy jako prioritu a dali se na mnohem konvenčnější přístup. Název sice pořád odpovídá dějišti hry, ale jejím cílem jakoby bylo ukázat, že Vietnam není jen džungle, ale i zajímavá města. Nebo lépe řečeno město. Hue!

Úrovně jsou docela krátké, obsahem nahuštěné až po okraj.

Právě tam se podíváte v dobu, kdy byste se tam určitě podívat chtěli – v den svátku Tet. Ohromující oslavy dávají zapomenout na neskutečné hrůzy války, navíc konečně přicházející ruku v ruce s vidinou míru. Nechutné zážitky se dají utopit v litrech nekvalitního vína, navíc v náruči sličné a ke všemu svolné Vietnamky, jak nám to hned zpočátku náš hlavní a poměrně ošklivě vyhlížející hlavní hrdina. Jenže válka se nedá přehlušit hlomozem ohňostrojů, což hráčovo virtuální ego také hodně rychle pocítí. Hned poté, co na příkaz přivede jednoho z investigativních novinářů, kterému v pohodlí amerického domova nestačilo recenzovat hry, a vydal se za dobrodružným sólo kaprem. Málem to sice nepřežil, nakonec však ještě vVietcong 2 příběhu sehraje svou roli, ať už v roli jednoho z členů vašeho týmu, nebo zprostředkovatele zpráv a nakonec se mu podaří učinit hodně zajímavý a důležitý objev.

Takže, jak už bylo řečeno – při oslavě se cosi pokazilo, konkrétně tedy to, že se Vietkong rozhodl zaútočit na americká stanoviště, která tím byla stejně jako hlavní postava, docela zaskočena. Každopádně, z úvodního chaosu postupně vše přejíždí do stabilních kolejí lemovaných mnoha dynamicky se měnícími úkoly, jichž v každé misi budete muset splnit několik. To by mohla být zavádějící informace evokující pocit dlouhé hry, jíž však Vietcong 2 v žádném případě není. Úrovně jsou docela krátké, obsahem nahuštěné až po okraj. Škoda, že tento přístup nemůžeme ohodnotit plusem, jelikož není tak úplně dobře podchycen, přispívá k menší uvěřitelnosti hry, navíc je trochu zmatečný.

Vraťme se ale k samotné délce hry, která vám co se čistého času týče, nabídneVietcong 2 maximálně nějakých sedm hodin. Jenže Vietcong 2 je specifický ještě něčím: oplývá značnou obtížností i na druhý stupeň ze čtyř možných, takže pokud ho budete chtít dojet do konce a nejste zrovna mistry světa v nějaké té akci, připravte si o pár hodin navíc. Mnohde narazíte na frustrující místa podpořená znemožněním samovolného ukládání dosažených pozic. Ty se savují na předem určených checkpointech a jak už to tak bývá, jejich rozmístění autorům občas ulétlo a je mezi nimi větší, než zdravý odstup. Naštěstí jen občas.

Hratelnost americké singleplayer kampaně by se dala nejlépe popsat jako obyčejná a zde bych zřejmě spatřoval největší chybu celého projektu. Džungli zvládli tvůrci skvěle, město o několik tříd níže, v současném kontextu série bravurních akcí kvalitou spadající spíše do budgetového segmentu. V podstatě nic nemá šanci vás překvapit – chodíte si ulicemi a kosíte jeden druh Vietnamců, občas se podíváte do interiérů budov, kde zábava díky absolutní linearitě ještě o něco více klesne. Většinu času ale budete hledat kdesi zašité nepřátele střílející do vás jednuVietcong 2 salvu za druhou, nehledě na to, že se občas objeví i v již vyčištěných prostorách nebo o sobě aspoň předtím nedali vědět útokem. O nepříjemných sniperech snad ani nemá cenu se zmiňovat.

Hratelnost americké singleplayer kampaně by se dala nejlépe popsat jako obyčejná a zde bych zřejmě spatřoval největší chybu celého projektu.

Celkově je ze hry cítit snaha přiblížit se titulům formátu Call of Duty a celé té mašinérii válečných stříleček, které poslední dobou podle jednoho mustru vznikají jako na běžícím pásu. Jenže Pterodon zřejmě neměl tolik času a pracovních sil, aby vytvořil podobně řemeslně kvalitní produkt, který se hraje bez sebemenšího zaškobrtnutí. Na skriptované sekvence zde sice narazíte a jsou docela působivé, jen je čas od času vidět jejich samoúčelnost. Nevím tak úplně čím to je, že jsem se u Vietcongu 2 nebavil tak, jako u Call of Duty. Zřejmě v tom bude mít prsty i nepříliš nápaditý design městských úrovní, který zaujme jen někdy.

Jenže americká kampaň odehrávající se v Hue není jedinou náplní titulu. Vedle multiplayeru, o němž bude řečVietcong 2 později, se časem propracujete i k příběhu jednoho z vietnamských vojáků, který si samozřejmě budete moci zahrát. A světe div se, právě v této části autoři opět dokazují, jaký talent v nich dřímá. Podíváte se totiž opět do džungle a opět na vás dýchne neopakovatelné a nevelkým množstvím her zprostředkovaná atmosféra. Nenechte se tedy odradit prvními pěti hodinami, konec pro vás bude jednoznačnou odměnou. Opět je tu ale háček – trvá jen chvíli. Kdyby se tak dobře, jako pasáž v džungli, hra hrála po celou dobu, šlo by výsledné hodnocení o nějakých 10% výše.

Zbraňový arzenál nemá cenu kdovíjak rozebírat. Vězte, že patří k největším ve svém žánru, narazíte rovnou na několik desítek kvérů, ať už amerických, ruských či vietnamských, přičemž se nevyhnete ani destruktivním granátům. Ale opět si budete muset vybírat, co si s sebou vezmete na cestu, zároveň toho totiž moc neunesete. Zůstal i systém lékárniček, jež můžete nosit při sobě. Vzhledem kVietcong 2 tomu, že opět narazíte na tým parťáků, rozhodli se tvůrci trochu sofistikovat systém jejich ovládání, takže nyní už jen zmateně nepobíhají, nýbrž je můžete se střídavými úspěchy jednoduchými příkazy koordinovat. Ale můžete se na ně také vykašlat, oni už se o sebe nějak postarají. Jen kluky na doplnění munice a zdraví si na pomoc budete volat zřejmě hodně často.

Tak a jedeme na multiplayer – další z předností Vietcongu 2. Už první díl na tomto poli zaznamenal naprosto neočekávaný úspěch a není tedy divu, že se na něj v pokračování Pterodoni zaměřili se zvláštní pozorností. Tentokrát již tedy regulérně tvoří dobrou polovinu výsledného díla. Už dvě mapy v demu se hrály moc příjemně, plná verze pak se zbytkem pokračuje v dobře nastoleném standardu. Tradiční módy capture the flag, deathmatch, jeho týmová variace a assault nejsou ničím novým, na druhou stranu jsou zpestřovány povedeným zkušenostním rozvrstvením. Zpočátku tak budete mít k dispozici jen několik málo poměrně chudých povolání, s nabranými zkušenostmi časem však k dispozici přibudou zajímavější třídy Vietcong 2 s rozšířenými možnostmi. Multiplayer se hraje dobře, design map se povedl a zážitek je úplně odlišný od hry jednoho hráče, i díky zakomponování několika strojů, třeba tanku či jeepu. Přesto si dělám trochu starosti, zda se multiplayer chytí v podobném míře, v jaké se to povedlo jeho předchůdci. Přeci jen, nyní je trh s MP střílečkami ještě širší, navíc Vietcong 2 bude mít díky průměrnému singlu nevalné výsledky v médiích, k čemuž je zapotřebí připočíst i povrchní marketing ze strany vydavatelské společnosti Take 2.

Multiplayer se hraje dobře, design map se povedl a zážitek je úplně odlišný od hry jednoho hráče, i díky zakomponování několika strojů, třeba tanku či jeepu.

V době nádherných titulů Half-Life 2, DOOM 3 či nového F.E.A.R. je zapotřebí zaujmout i po vizuální stránce, jež upoutá minimálně na první pohled a další seznámení s hrou je o to jednodušší. Vietcong 2 neválí ani po této stránce, ba co více – on dokonce propadá. Ne snad, že by vypadal úplně příšerně, ale hezký rozhodně není, což však ještě není to hlavní. Mnohem větší problém spočívá v mizerném vyladění, které snad ani neproběhlo, tudíž si na solidní zahrání připravte děla, na nichž rozjíždíte výše zmíněné akční spektákly ve vysokých rozlišeních a ani tak si nebudete moci být jistí, že nenarazíte na žádné škubnutí. Narazíte, a nebude jich zrovna málo. Do technické oblasti spadá ještě zvuk s hudbou,
Klady a zápory

Plus Vietnamská kampaň
Plus Multiplayer
Plus Spousta zbraní

Mínus Nemastná, neslaná hratelnost
Mínus Slabá americká kampaň
Mínus Špatná optimalizace

jež naštěstí dopadly slušně a především pěkné melodie pomáhají lepšímu pocitu při hraní. Zapomenout nesmíme ani na umělou inteligenci, která dopadla tak nějak průměrně a je spíše přesná, než kdovíjak chytrá. Vojáci před vámi ale aspoň utíkají.

Tak a nastal čas na sumarizaci. Ta mi v tomto případě dá teda pěkně zabrat. Vzhledem k výše popsanému asi netušíte, ale rovnou víte, že jsem Vietcongem 2 zklamán. Ano, je to tak! Jednička byla něčím úplně jiným – delším, hratelnějším, emotivnějším, příběhovějším, objevnějším, atmosféričtějším – jednoduše lepším. Vietcong 2 byl nejspíš předčasně vydán, zůstalo na něm práce jako na kostele a žel, nejen po technické stránce. Americké kampani prostě chybí silnější duch, aby se v akčním žánru mohla hra jako celek zapsat výraznějším písmem. Inu, je to škoda, ale přes existenci mnoha zajímavějších stříleček, doporučuji Vietcong 2 opravdovým fandům tématu a povedeného multiplayeru.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

69 %

Čtenáři

77 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 647 čtenářů



Nejčtenější

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Jak už je u her od Bethesdy zvykem, neobdrželi jsme s předstihem novinářskou...
Vývojáři otočili, demoverze Prey je nakonec i na Steamu

Tvrdili, že kvůli možnosti vracení her na Steamu PC hráči demoverze nepotřebují. Teď už ji jejich hra má také.   celý článek

Ukázka ze hry Fapic
Kvantita na úkor kvality, Steam praská pod náporem špatných her

Ani nově zavedený vstupní poplatek nedokáže zabránit vydávání stále většího množství špatných her. Jen za první týden tohoto měsíce jich vyšlo přes 200.  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Destiny 2
VIDEO: Sci-fi Destiny 2 je nejhezčí na PC

Zatímco první díl střílečkové hry na hrdiny vyšel pouze na konzole, druhý se podívá i na počítače. A bude tam vypadat zdaleka nejlépe.  celý článek

Další z rubriky

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Blackwood Crossing
RECENZE: Blackwood Crossing vypadá jako špičkový animák od Pixaru

Dětství sourozenců Finna a Scarlett bylo poznamenané tak dramatickými událostmi, že navždy změnily chod jejich životů. Celý Blackwood Crossing je jejich...  celý článek

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.