Každý z nás má nějakého svého oblíbeného hrdinu, se kterým by se rád setkal, eventuálně za něj zaskočil při jeho dobrodružných eskapádách. Vzpomeňte ostatně na snímek Poslední akční hrdina. A něco podobného se v této hře přihodí i úplně normálnímu filmovému maniakovi jménem Joe a jeho přítelkyni Silvii. Oba totiž zbožňují postavu Captain Blue, a když se jejich favoritovi přihodí malá nehoda, kdo jiný by měl zaskočit, nežli Joe?
Zápletka rozhodně nepatří k nejkomplikovanějším, ale co byste čekali od čistokrevné arkády a ještě k tomu, když za tím vším stojí Capcom? Nicméně co hra ztrácí v příběhové části, to dohání ve zpracování a hlavně v hratelnosti. Nabízí totiž věci, které se už mnohokrát marně pokoušeli převést na naše obrazovky jiní.
Viewtiful Joe má tři hlavní rysy - je to akce, potom akce a do třetice všeho dobrého zase akce. Když se vysloví tohle slovo, každému se asi hnedle vybaví nabušenec s pořádným kvérem, který to kropí do zástupů nepřátel s úsměvem na rtech. Ovšem pomalu jsme zapomněli na hry, jejichž hlavní devizou bylo klasické rubaní nepřátel pomocí bohatého rejstříku různých úderů a kopů. Možná také není divu, poslední pokusy s tímhle námětem poněkud propadly, stačí si vzpomenout na velice nadějný projekt Bouncer.
Teď je na našem trhu tedy další statečný pokus, jenž na první pohled zaujme audiovizuálním zpracováním. Grafický styl je poslední dobou velmi různorodý a pro hráče se tak stává oblíbeným tématem k diskusím. Pokud si probereme tituly, které doposud vyšly, najdeme v nich vizuální inspiraci nejen filmovou, ale i komiksovou tvorbou. A pak záleží, jak k čemu má kdo vztah. Nejedna kreslená hra dokázala, že právě její vzhled je katalyzátorem zájmu hráčské obce. Viewtiful Joe jde však ještě dále. Díky tomu, že je hra 2D, působí na vás jako natáčení filmu z pozice kameramana. Ploché objekty, které jsou viditelné již na první obhlédnutí scény, se rozhodně nezakrývají a spíše se ještě více zviditelňují hrubými černými linkami - jak ze známého komiksu. Ať se podíváte na jakoukoli stavbu, sloup, či osvětlení, vše vypadá jak vystřižené z papírového kartónu a poté postavené na scénu. Takovou perličkou je třeba projíždějící autobus, jenž vyhlíží jako papírový minibox a kde místo řidiče je na předním skle namalovaná černá kočka. Stejně na tom jsou i všechny postavy a že jich za hru potkáte. Vše do sebe naprosto skvěle zapadá a vytváří tak dokonalou iluzi divadelní kulisové scény; oživené občas pootočením kamery, pročež tak shlížíte na dění z trochu jiného úhlu pohledu. Ale vždy hrajete toliko ve 2D rozměru. Samozřejmě, něco takového jsme již několikrát viděli, ale tady to přese všechno působí mimořádně elegantně a hlavně
neokoukaně. K tomu ještě doprovodné vyprávěcí animace, jež pochopitelně zachovávají styl a dekorum; do 3D světa nakouknete skutečně minimálně, trojrozměrné jsou například všelijaké ty bedničky na rozbíjení.
Jenže hra není jen o grafickém ztvárnění a tak vstupuje na scénu hlavní bod večera, soubojová část. Přičemž to, co se děje na obrazovce, nemá dosud obdobu. A to také díky možnosti regulovat rychlost boje, díky čemuž zde vzniká vysoce efektní podívaná, kterou bychom mohli srovnávat s filmovou projekcí.
Jak je už zvykem, zpočátku umíte starou belu, jenže jak získáte první dovednost - zpomalení času, otevře se vám pestrá škála nových možností. Díky tomu budete moci vytvářet řetězce úderů, zůstávat déle ve vzduchu a ničit létající protivníky anebo se velice efektně vyhnout případné kulce, popřípadě tuto poslat zpět na protivníka. Další vaší akvizicí bude naopak zrychlení času, což vám dovolí ve velmi krátké chvilce zlikvidovat obrovské zástupy nepřátel. Vizuální indikace skrze tlusté bílé čáry přes celou obrazovku pak působí naprosto geniálně. Kombinace těchto dvou základních činností je přitom takovou třešničkou na dortu. Jenže uvedeným vaše mimořádné dispozice pro hru ani zdaleka nekončí, je tu získávání dalších
aktivit, kdy můžete vytvářet různé smrtící parádičky a tyto poté kombinovat s předešlými funkcemi, což dělá z Viewtiful Joe skutečně nezapomenutelnou podívanou.
Nejde přitom jenom o klasický boj, u kterého mácháte rukama, kopete a provádíte neskutečné akrobatické výtržnosti; vašeho protivníka lze i přechytračit a zlikvidovat důvtipem a prozíravostí - za pomoci zdejší interakce. Třeba takový hradní lustr už něco váží a jistě jeho design zalahodí oku nejednoho soka, na kterého bude padat. Jak to již u Capcomu bývá zvykem, po každé stage dostanete adekvátní známku, po dohrání celého levelu pak vypadá hodnotící tabulka jak prvňáčkův slabikář. Obdržené credity znamenají výlet do shopu, kde si alespoň částečně vylepšíte image. Nákup několika nových dovedností, propriet či životů vám významně ulehčí další putování.
Viewtiful Joe ovšem není jen o mlácení. Ale také o skákání a přeskakování mezi platformami a sbírání tradičních ikon. Někdy budete muset nalézti cestu dál, jindy si ji kombinací času rafinovaně otevřít a takovou perličkou může být okamžik, kdy začínáte mít skutečné déja vu. Ve hře je obsažena minihra ve formě klasické čistokrevné střílečky s raketkou, ovšem i v tomto případě implementovaná možnost ovládání času tomu dodává patřičnou šťávu a říz! Prolétávání a protáčení se mezi
sprškou střel v bullet-time - jako největší akrobatický mistr - vás tedy rozhodně nenechá chladnými. Na konci pak čeká boss, který však patří mezi ty jednodušší, narozdíl od těch, na které narazíte v hlavním režimu. Bossové jsou obecně docela bizarní a nedají se jen tak lehce zaškatulkovat. Možná po vzoru MGS se vždy dozvíte jejich jména, to abyste měli lepší povědomí, koho to vlastně posléze zmlátíte. Myslel jsem, že mne již nemůže nic překvapit, ale když jsem narazil na takového žraloka se šnorchlem a brýlemi, jenž si to klidně špacíroval po svojí ploutvi seznal jsem, jak moc jsem se mýlil. Hodnotným číslem soubojové fáze je naprosto dokonalý střet s vlastním klonem; dvě totožné postavy stojící proti sobě, obě se stejnými základními dovednostmi, tu předvádějí naprosto neuvěřitelné kousky. Vzájemné vyhýbání se úderům, protáčení a následné výpady, zpomalování a zrychlování a nebo posílání dalších klonů ze strany protivníka ze souboje dělá jedinečnou dynamickou akci, úchvatnou podívanou, jež ve mně zanechala mnohem více, nežli zápas Neo vs Smith z Matrix Revolutions.
A ať se již na obrazovce děje cokoli, vždy je k tomu nějaká audio kulisa - šílený hudební doprovod a zvuky rozpadávajících se nepřátel.
Byť to možná bude znít jako nějaké klišé, skutečně platí, že si budete často říkat - už jenom tento level a jdu opravdu spát. V této souvislosti by se hodila připomínka stran ukládání - jsou tu standardní záchytné body během každé úrovně a save natvrdo až na jejím konci.
Viewtiful Joe oživil staré dobré arkády způsobem, který se jen tak nevidí a rozhodně vedle všech těch moderních 3D akcí obstojí se vztyčenou hlavou. A pak že jsou 2D hry mrtvé. S klidným svědomím musím konstatovat, že nikoliv a volám - nechť žije nový super hrdina. Nechť žije nový král!
| Viewtiful Joe | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
