Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Virtua Fighter 4 – čas nadešel

  12:00aktualizováno  14. května 8:55
Lidi, co tady čučíte? Je to vůbec možné? Vždyť vy to tady úplně celé brzdíte! To mám tak nejradši, to je teda přístup. Za takovou liknavost se v císařském vojsku vypisoval polní soud! Na druhou stranu, proti gustu žádný dišputát, takže pokud skutečně nejste nažhaveni na následující článek, klidně se dál zdržujte u perexu.

BonusWeb HIT Virtua Fighter 4

Tak v poslední době to, přátelé, vypadá, že jsem upadl v trýznivou nemilost štěstěny, jsa zmítán z jednoho extrému do druhého. Zatímco minule jsem před monitorem seděl dlouhé hodiny nevěda, co o hře Splashdown, vůbec napsat, aby recenze měla únosnou délku a nebyla moc krátká, nyní mě jímá podezření, že budu před monitorem sedět dlouhé hodiny nevěda, co o hře Virtua Fighter 4 napsat, aby recenze měla únosnou délku a nebyla moc dlouhá. O tomto veledíle by se skutečně daly psát nepředstavitelně dlouhé elaboráty, přičemž by nám trvalo hodně dlouho, než bychom mohli prohlásit, že naše poznání je úplné, pakliže by takový okamžik vůbec kdy nastal.

Možná nebude moc od věci připomenout si jednu "nepodstatnou maličkost". Původní Virtua Fighter byl první 3D bojovkou v historii. Nemám teď samozřejmě na mysli nějaké pseudo 3D prostředí, ani rádoby trojrozměrné postavy na spritovém pozadí. Básník tím chtěl říci, že se jednalo prostě a jednoduše o první sakumprásk trojrozměrnou bojovku. Kompletně. A to prosím pěkně již v roce 1994 (řeč je o videoherní podobě, v tomto případě na platformě Sega Saturn). S dalšími díly této, zejména na automatech kultovní, série přibývalo v davu hráčů vzrušených debat a volání po odhalení, kdože je to vlastně ten Yu Suzuki. Ve čtvrtém dílu se to dozvídáme zcela bezpečně. Yu Suzuki je Mistr. Opět totiž dokázal skloubit práce na bojové hře tak, že výsledkem je něco, co jsme dosud neviděli. Ostatně, stejně jako každý díl Virtua Fightera, přináší i čtyřka kupu nových věcí, takže je namístě očekávat v blízké budoucnosti jejich "standardizaci". Takže co se tady vůbec divím?

Virtua Fighter 4

Musím se hooodně učit, mami, hoooodně učit.
Učíme se všichni. Někdo lépe někdo hůře. To je docela normální. Není ale již dle mého soudu až tak normální, že se s příchodem Virtua Fighter 4 objevuje vcelku silný tlak na učení snad všech, co se pohybují kolem videoher. A zatímco školáček z reklamy na bílé košile (nebo to je v reklamě na dětské plenky?) bude drtit haldy knih, hráči budou drtit ovladače. VF4 totiž rozhodně není žádná brnkačka a bez pořádného tréninku se moc daleko nedostanete. Myšleno samozřejmě v tom kontextu, pakliže chcete u hry víc než jen dokončit hlavní režim se všemi postavami a pak VF4 hodit do kouta (v tom případě zkuste trefit nějaký mnou obývaný kout). Dalšími, kteří se tu budou učit, i když evidentně něco jiného, jsou vývojáři z konkurenčních firem. Čtvrtá inkarnace Virtua Fightera totiž přináší dost novinek na to, aby se alespoň něco z toho v budoucnu objevilo i v dalších známých bojových sériích. Potom se budou něco učit i postavy vystupující v této hře. V režimu AI máte možnost vytrénovat si oblíbený charakter do podoby nekompromisního zabijáka, který nemilosrdně rozpráší kteréhokoliv soupeře, aniž by se jeho trenér (tudíž vy) vůbec dotkl DualShocku! Prostě svého borce vycvičíte a pak jej postavíte do arény proti dalšímu počítačem řízenému bojovníkovi a jen pohodlně sledujete, jak si váš svěřenec vede. Neuvěřitelné. No a v neposlední řadě se bude učit široké okolí každého, kdož propadne kouzlu této hry. Naučí se totiž to, že VF4 je od jisté doby až na prvním místě. Pokud zvládnu nápor jednotlivostí, o kterých bych chtěl psát najednou, podaří se mi - doufám - se ke všemu z tohoto odstavce vrátit.

Virtua Fighter 4

Vítěz může být jen jeden.
A tím se VF4 alespoň dočasně stává. Podle mého názoru jím zůstane minimálně do vydání Soul Calibur 2, neboť naše první dojmy z NTSC verze Tekkena 4 nejsou nikterak bombastické, což mi připomíná, že mám za úkol se o ně s vámi v nejbližších několika dnech podělit, tak mi prosím držte palce, ať to stihnu co nejdřív :-). Nyní ale zpět k VF4. Ten nabízí několik herních režimů, jejichž vyjmenováváním odmítám zprznit recenzi takto skvostné hry. Vedle standardního Story módu a všech těch obligátních režimů, jak je známe ze všech bojovek, se nelze nezmínit o těch s názvem AI a Kumite. Začnu tím druhým. Zde jde totiž jen o něco na způsob trošku propracovanějšího tréninku. Bojujete s ostatními a zvyšujete si svůj výkonnostní stupeň skrze systém deseti kyu a několika těch danů. Čistě pouze jako přidaná hodnota se na vašem účtu za úspěšný postup hrou objevují různé bonusové předměty sloužící k estetickému přikrášlení vaší postavy. V tomto systému je velmi umně skryt jakýsi systém pásků, jak jej známe z tradičních bojových umění. Některé oblečky prostě nedostanete, dokud si je nevybojujete. Je samozřejmě jasné, že můžete celou dobu mít na sobě jeden jediný kostým dostupný hned od začátku, ale to nic nemění na situaci, že je to velmi vkusná a nenápadná featurka, která dává celé hře ještě větší lesk.

Kapitolkou samou pro sebe je ovšem herní režim jménem AI. Funguje to úplně jednoduše. Prostě necháte svou postavu bojovat v ringu proti svému dvojníkovi a pomocí pouhých dvou (!) tlačítek vydáváte rozkazy, kdy se má pokusit odkoukat od onoho dvojníka nějaký ten úder, chvat, či jejich Virtua Fighter 4 nasazení v daných situacích. Takhle vycvičenou postavu si uložíte na paměťovou kartu, donesete si ji ke kamarádovi a necháte pak spolu vaše "pokémony" bojovat. Dostali jste nakládačku? Tak se prostě vrátíte do domovského dojo a trénujete dál. Tento režim považuji za naprosto geniální, ať už z hlediska originality nápadu, provedení nebo hratelnosti. Z Japonska a Ameriky prosakovaly různé zprávy o zdlouhavosti a neúčelnosti tohoto módu. Dnes ovšem můžeme s klidným svědomím prohlásit, že se ukázaly jako liché. O zdlouhavosti samozřejmě nemá cenu mluvit, je jasné, že za jedno odpoledne postavu na mistra světa nevytrénujete, takže je tu reálný výhled, že nejvýkonnější borce budou mít pouze ti nejtrpělivější a nejzapálenější hráči. A to je samozřejmě dobře. Na druhou stranu - učení jde zpočátku vcelku sympaticky rychle. Trpělivějšímu Lukášovi (já jsem se nemohl odtrhnout od Story módu) se během necelých tří hodin povedlo vytrénovat Vanessu na vcelku solidní úroveň. Když ji pak postavil proti mně, měl jsem s ní místy kardinální problémy a přiznávám, že jednou bylo mé vítězství skutečně těsné. Až čas nám sice ukáže, jak oblíbený bude tento motiv mezi hráči, ale ať už to dopadne jakkoliv, nikdo mě již nedokáže zbavit pevného přesvědčení, že se jedná o zásadní milník ve vývoji nejen bojovek, ale videoher jako celku. Vždyť jen optimalizace kódu pro tento "studijní" režim by určitě dala zabrat kterékoliv katedře matematiky. Úžasné.

Celá hra se navíc hýbe v grandiózní grafice a pekelném tempu. Za zmínku stojí například souboj v zasněžené aréně, kdy v reálném čase vyrábíte stopy ve sněhu, podle toho kudy Virtua Fighter 4 chodíte, případně padáte. Po pádu se sníh neuvěřitelně realisticky zvíří, což v takové míře neplatí již o vodě, ale i tady je na co se dívat. V prosluněné aréně uprostřed podzimního lesa kolem vás padá listí a každý z těchto lístků se na zemi při letu projevuje vlastním stínem! Zde si neodpustím jízlivou poznámečku na adresu tolik hypované vlajkové lodi Microsoftu, Dead Or Alive 3. Což o to, grafiku má tahle hra pěknou, ale VF4 - jak jen to říci - ji má prostě lepší (vida jak jednoduše to šlo). Co ovšem nemohu nijak zhodnotit, jsou zvuky. Je to již nějaká doba, která uplynula mezi posledním hraním VF4 a časem, kdy píšu tuhle recenzi, takže si zvuky nepamatuji. Na druhou stranu z toho ale plyne, respektive je zde tímto naznačena jedna zdrcující skutečnost: VF4 vás při hře pohltí tak mocně, že vůbec nic nevnímáte. Takhle jsem právě nezaregistroval ozvučení hry a jet do redakce znovu kvůli nějakému poslechu bych považoval za podvod na čtenáře a ztrátu bojovníkova drahocenného času, kdy místo boje poslouchá eventuelně nějaké odrhovačky.

Ring Out.
Velmi zdařile jsou zpracovány i pohyby postav. Jistě, imitace skutečných bojových umění v Tekkenovi je hezká. Jistě, animace postav ve VF4 není dokonalá. Ale poprvé v životě jsem viděl bojovku, kde boj vypadá skutečně jako boj! A ne jako přebarvená lední revue s holčičkami v sukýnkách. Bojovníci sice mají některé nereálně rychlé či účinné techniky, ale celkový dojem je na jedničku s hvězdičkou a dvojpodtržítkem. Je vcelku obtížné a není to ani nikterak fatálně účinné, když vyrobíte nějaké to delší kombo. Proto se boj sestává většinou Virtua Fighter 4 z co nejúspornějších úderů a chytaček. Bojovníci se po sérii několika úderů musí na chvíli srovnat do základního postoje, aby pak mohli znovu zaútočit. Velmi reálné. Dosti uvěřitelně ve většině případů vypadají i chytačky a countery. Zde to ale závisí na volbě postavy a zejména na jejím bojovém stylu, takže třeba Vanessa má všechny pohyby hodně realistické (chytačka, kdy chytí soupeře za vlasy a pošle ho k zemi trojůderem rozkrok-solar-hlava je naprosto úžasná), zatímco takový Shun Di je dosti bizarní už sám o sobě.

Teď se chystám napsat něco, co nevím, jak lépe formulovat: Virtua Fighter 4 je nelineární! Ano, i bojovka asi může být rozvětvená, zatím tomu alespoň všechno nasvědčuje. Ve VF4 se totiž dá zvítězit tolika možnými způsoby, že se mi to ani teď nechce věřit. Prostě něco podobného, jako když se podíváte do novin a tam si přečtete, že o titul bojuje Žižkov s Libercem. Jde tady o to, že každá z postav sice bude mít nějakou tu svou nejúčinnější taktiku, ale když vás soupeř prokoukne, začne se účinně bránit. V tom okamžiku změníte svůj styl a drtíte ho dál. Když tedy Lukáš při multiplayeru zjistil, že mám tendence s Vanessou (my jsme s ní hráli pořád, alébrž ji totiž strašně žereme) útočit na nohy a začal mě účinně vykrývat, přepnul jsem se do postoje Myuai Thai a začal jej zasypávat bodavou sprchou rychlých pěstních ran. A když je nejhůře? Stále máte možnost i velmi rychlé a zdatné soupeře porazit. Vyhodíte je prostě z ringu. Takticky se přesunete k okraji arény a pomocí příslušné chytačky jej přehodíte ven. Samozřejmě, že soupeři nejsou žádní houskové, takže se vám to rozhodně nepovede při každém druhém pokusu. Pročež to nakonec zbude všechno jen a jen na vás, a na tom, jak jste trénovali a jak jste se, potažmo vašeho favorita/vaši favoritku učili. Jedinou Virtua Fighter 4 menší chybku, kterou jsem prozatím zaznamenal (zvládnutí a poznání VF4 je skutečně značně dlouhodobou a dá se říci, že i náročnou záležitostí) je to, že i zde je možné "jugglovat", byť ve značně omezené míře. Myslím si, že v příští generaci bojovek by se tento, dle mého soudu značně nešťastný prvek, již objevit nemusel. Zde je totiž boj tak krásně čitelný, například, že rána rukou vypadá jako rána rukou a nikoliv jako vystřelení ruky před v podstatě statickou postavičku, až je přítomnost jugglů skutečně takovou menší urážkou. Ale jak jsem se již zmínil, rozhodně se ani trochu neblíží oněm "létacím dnům" známým z Tekkena.

Toť tedy z mé strany ve velmi, ale skutečně velmi zhuštěné formě vše. Vedle si můžete přečíst ještě stanovisko mého kolegy, tak se nám snad dohromady povede dát vám co nejkomplexnější obrázek o této vynikající hře. Nejlépe ji ale poznáte, když si ji sami zahrajete. Já osobně jsem z nového Virtua Fightera naprosto nadšen. Nemohu jinak než doporučit! Tahle hra je prostě momentálním králem bojovek a Tekken 4 ji podle toho, co jsem měl zatím možnost vidět, nemá moc šancí sesadit. Nevím, co víc bych k tomu již napsal, aby to nebylo mlácení prázdné slámy (samozřejmě, že je tady ještě tolik věcí, že by stačily na další dvě recenze). Hodnocení je prostě jednoznačné: naprostá bomba! Děkuji za pozornost. Mike Mlynář

Inu, s tím co napsal vanderpoel nelze jinak než souhlasit. Nemám tolika prostoru, abych se tu mohl nějak obšírněji rozepsat, takže to vezmu hodně zkrátka. Ačkoli jsem jedním z těch fanatických Tekkenistů, tak musím potvrdit, že VF4 má opravdu na to, aby se o něm dalo říci, že je lepší než třeba do Evropy teprve chystaný Tekken 4. Nepřeberné množství úderů a "volně" skládatelných komb je nesporně zajímavější, než megaúdery z Tekkena typu Smasher, Godfist apod. Na takovéhle blbůstky si zrovna moc nepotrpím, protože jsem spíše technický hráč a pokud je nějaká bojovka o technice a strategii, pak je to určitě VFko. Myslím si, že tahle hra má hráči hodně co nabídnout a nebudete muset milostivě čekat, až si s vámi někdo zahraje, protože díky výše zmiňovaným režimům je to zábava na dlouhé časy. Dle mého názoru si své hodnocení zcela jistě zaslouží a být zde o pár nových postav navíc, tak se snad přimluvím za zlatou stovku. Lukáš Kolínský

Virtua Fighter 4 Virtua Fighter 4

Ještě důležitou noticku závěrem. V případě této recenze vycházíme z importované verze hry, abyste neměli pocit, že vás o něco šidíme, v dohledné době se chystá ještě jeden článek o PALové podobě Virtua Fighter 4, která je v tuto chvíli již na našem trhu. Pakliže se chcete pokochat obrázky, můžete navštívit naši screenshotovou galerii. A pokud byste tohle rádi viděli v pohybu, nabízíme několik trailerů. Tady je ten první a zde jsou zbyvší čtyři.

Virtua Fighter 4
Výrobce/Vydavatel Sega/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano, 2 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ano
Paměťová karta: ano, 47kB
Verdikt: Virtua Fighter dostál své pověsti a opět přináší do žánru notnou dávku invence. Mód AI je podle mého názoru hodně odvážným a zásadním "krokem stranou".
Hodnocení: 90%

Autor:




Nejčtenější

World of Warcraft: Shadows of Argus
Bitva o Argus začne ve World of Warcraft na konci srpna

Fandové on-line hry na hrdiny World of Warcraft se 30. srpna dočkají obsahové aktualizace Shadows of Argus. Datadisk Legion tak pomalu míří do finále.  celý článek

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Gwent Thronebreaker
Kartičková minihra ze Zaklínače dostane vlastní příběhovou kampaň

Populární karetní hra Gwent už jednu svoji hru má. V chystaném titulu Gwent Thronebreaker však tradiční partie obohatí i příběhová omáčka.  celý článek

The Sims 4 Psi a kočky
Do Sims 4 míří spousta koček a psů, expanze vyjde v listopadu

Simulátor života a vztahů The Sims 4 rozšíří v listopadu expanze s názvem Psi a kočky.   celý článek

The Elder Scrolls V: Skyrim
Podpora virtuální reality pro Fallout, Doom i Skyrim bude do konce roku

Tři nejočekávanější hry pro virtuální realitu plánuje firma Bethesda vydat ještě dokonce roku. Majitelé přileb Oculus Rift však mají zřejmě smůlu.  celý článek

Další z rubriky

StarCraft: Remastered
Strategická legenda baví i po 19 letech. Recenze StarCraft: Remastered

Blizzard ohlásil něco, co snad každého hráče z devadesátých let muselo zahřát na duši. Remaster nejproslulejších her, na kterých už se, buďme upřímní, zub času...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.