Virtua Tennis 4 předvádí výkon nové konzole PlayStation Vita

Herní dějiny byly přepsány. Již více než deset let sloužila jako výkladní skříň nových herních systémů závodní série Ridge Racer. Herní revoluci nečekejte, ale výborná vizuální stránka vás donutí začít uvažovat o nákupu nového přístroje.

Virtua Tennis 4 s podtitulem World Tour Edition sice ani zdaleka nevyužívá všech možností nového handheldu PlayStation Vita, ale díky krásně ostré, detailní a barevné grafice vás zaujme doslova na první pohled. Oproti Ridge Racerovi, jenž samozřejmě nechybí ani u startu PS Vita, přináší i výborný tenis s nemalou mírou hloubky.

Vedle nablýskaného vizuálního pozlátka zde totiž najdeme i propracovaný tenisový simulátor. A třebaže je slovo "simulátor" možná pořád ještě dost silné, nelze pominout fakt, že celá značka Virtua Tennis ušla od svých počátků na mincových automatech pořádný kus cesty.

Pokud nebudete své údery správně časovat, budete přes síť posílat jen naivní obloučky, které váš soupeř s chutí ztrestá. To samé platí i o správné pozici vzhledem k míčku. Pokud se za úderem budete natahovat nebo ho například lovit někde u země, nemáte šanci vyslat na soupeře nějakou pořádně devastující bombu.

Na druhou stranu dává hra dost šancí i naprostým začátečníkům. Mluvíme-li o nižších obtížnostech. Měli by být schopni odehrát velkou většinu míčů. Nováčky tak nebude frustrovat, že by jim soupeř hned po servisu vracel nechytatelný return, ani podobné věci, které by se u zcela realistického zpracování tenisu nabízely.

Ke zdokonalování vlastních schopností lze, vedle samotného hraní, využít i řady nápaditých a zábavných miniher. Ostatně tento aspekt k celé sérii již nějakou dobu zcela neodmyslitelně patří. Máme zde například střílení do fotbalové brány, rozbíjení terčů, hru v silném větru a podobně. I tyto minihry jsou samy o sobě dostatečně zábavné, abyste u nich strávili nemálo času při pokusech o překonání nejvyššího skóre.

Těžiště hry ovšem spočívá jinde. Vedle klasické arkády, kde na vás čeká pár zápasů proti elitním tenistům či tenistkám současnosti, je to v prvé řadě režim kariéry. Mimochodem, pro českého fanouška může být jistým zklamáním, že se ve hře nevyskytuje Tomáš Berdych a co hůř, ani aktuální světová trojka Petra Kvitová.

I tady kariéru začínáte jako bezejmenný hráč, jenž se během čtyř sezon musí propracovat co nejvýše. Na konci každé sezony vás čeká jeden ze čtyř grandslamových turnajů. Ty ovšem nejsou licencovány, takže se místo Wimbledonu hraje "Mistrovství Británie" a podobně. Města, v nichž se hraje, i povrchy samozřejmě odpovídají. Nehrozí, že byste v Londýně hráli třeba na antuce.

Doprostřed je pak vložena ještě jedna sezona, která slouží spíše jen k vylepšení vašich statistik, takže je zde ve výsledku sezón vlastně pět.

Výchozím bodem kariéry je mapa světa. Je rozdělena na čtyři další oblasti, v nichž se pohybujete v jednotlivých sezonách. Postup po mapě však připomíná místo tenisu spíše ne zcela triviální deskovou hru.

Na začátku sezony máte určeno, za kolik dní musíte dorazit k závěrečnému "Grand Slamu". Každý den se vám vygeneruje kupon, jenž udává počet políček, o která se jeho použitím posunete. Pokud se tedy chcete posunout jen o jedno, ale nemáte příslušný kupon, máte smůlu a tuto událost budete muset přeskočit. Je proto potřeba docela dost plánovat dopředu, jak a kudy budete postupovat.

Tedy v případě, že ze sezony budete chtít vytěžit co nejvíc. Začátečníkům doporučujeme, aby si kariéru vyzkoušeli nejprve na nižší obtížnost. Tak zjistí, jak to celé vlastně funguje. I soupeři na turnajích tak budou jednodušší a případné chyby z předchozích rozhodnutí nebudou mít zásadní vliv v zápasech.

Cestou narazíte na řadu různých událostí. Vedle tréninkových zápasů či menších turnajů vás čekají i tréninkové minihry, které pomohou statistice vašeho hráče. Nebo větší turnaje, kde můžete vylepšit své finanční konto a popularitu. Důležité jsou i takzvané "kanceláře", kde si můžete koupit třeba regenerační kupon, najmout agenta (zvyšuje vaši popularitu) nebo si koupit prodloužení sezóny v případě, že nestíháte na závěrečný turnaj dorazit včas.

Pozor je potřeba dávat si i na různé nepříjemné události jako například na ztrátu peněženky (přijdete o část peněz) nebo drobné úrazy (snižují kondici). Proto je potřeba mít co nejširší paletu kuponů, abyste se takovým věcem dokázali vyhnout. A nepodceňujte ani setkání s fanoušky nebo charitativní akce. I ony vám zvyšují popularitu.

Jak vidno, je tento režim poměrně komplexní, kde skoro všechno souvisí se vším. Setkávají se zde dva základní přístupy: můžete buď budovat popularitu nebo tenisové dovednosti. Popularita je důležitá pro vstup do větších turnajů, které nabízejí další znatelný růst popularity, ale bez tréninku se vám bude proti lepším hráčům hrát podstatně hůře. Platí to zejména pro vyšší obtížnosti, kdy je nutné plánovat opravdu zodpovědně.

Rekrutujte hvězdy

Součástí kariéry jsou i různé exhibiční zápasy a hry ve čtyřhře. Čas od času se vám ozve nějaký hráč světového formátu, že by si s vámi rád zahrál nebo zatrénoval. Pokud se vám podaří v jistém čase dostat se k události, v níž se s daným hráčem potkáte, můžete s ním poté nastupovat právě ve čtyřhře. Nejčastěji to vypadá tak, že s ním musíte úspěšně podstoupit nějaký trénink, kde pilujete ve dvou například hru ve větru nebo sbírání mincí.

Co se týče samotného tenisu, funguje na výbornou. Operuje s klasickou trojicí úderů (top spin, slice, lob), kdy je základ kladen, vedle správné pozice i časování úderů, na moment, kdy je míček po odrazu v nejvyšším bodě své trajektorie. Obecně platí, že čím delší čas máte na přípravu úderu, tím tvrdší a zejména přesnější dělovku dokážete poslat.

Během hraní si postupně odemykáte různé herní styly. Je jich tu celá řada, ale jmenujme jen ty opravdu základní jako je například drtič od základní čáry, styl servis-volej nebo celodvorcové pojetí hry. Pokud pak na kurtu opravdu hrajete zvoleným stylem, nabíjí se ukazatel speciálního úderu, jenž je pro soupeře obzvlášť devastující. Ale pozor, není to univerzální spása. I speciální úder je potřeba si dobře připravit a zejména dobře umístit. Pokud ho totiž pošlete do míst, kde je soupeř, dokáže ho vrátit. To však platí i v opačném gardu.

Jediným nedostatkem zpracování zápasů jsou hůře čitelné loby. Pokud na vás letí nějaký "kopec", neodhaduje se dobře, jak je vysoký a kam přesně míří. V tomto případě to chce spíše herní zkušenost než bystré oko.

Jinak se ale dá hře vytknout snad jedině to, že nepřináší nějakou zásadní novinku. Na druhou stranu, když se o to nedávno pokoušel Grand Slam Tennis (přečtěte si naši recenzi), nedopadlo to úplně ideálně. Hra sice obsahuje i podporu dotykového ovládání, ale nakonec ji budete hrát přeci jen asi klasicky s využitím tlačítek. I přesto je ale Virtua Tennis 4: World Tour Edition výbornou tenisovou hrou, která si zaslouží pozornost každého alespoň trochu sportovně laděného hráče.