Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bolesti hlavy, zvracení či infarkt. Jiný pohled na virtuální realitu

aktualizováno 
Brýle, nebo chcete-li helma na virtuální realitu Oculus Rift dokážou člověka vtáhnout přímo do počítače. U řady hráčů však vyvolávají těžkou nevolnost. Vyzkoušeli jsme, co se s nimi dá hrát a jak to ustát s klidným žaludkem.

Ilustrační foto z filmu Johny Mnemonic | foto: BW

Jako milovník her jsem vždy čekal na možnost dát své oblíbené zálibě další úroveň. Virtuální realita tak působí. Vždyť princip hraní se nezměnil od dob vzniku počítačů. Trochu se laškovalo se stereoskopií, navyšovalo rozlišení, zkrášlovala grafická fasáda a experimentovalo s rozšířenou realitou, ale to nebylo nic, co by zásadně změnilo hraní.

Oculus Rift

Oculus Rift

Oculus Rift

Oculus Rift

Oculus Rift

Oculus Rift

Oculus může přinést do našich domovů novou úroveň virtuálního zážitku. To je to první, co jsem si odnesl z testování Oculus Rift DK1. Na zdárné proběhnutí cílovou páskou si ovšem ještě počkáme. Oculus Rift DK1 je samozřejmě mnohem okleštěnější než DK2, chybí mu trasovací kamera, rozlišení je poloviční a Screen door efekt je dost znatelný, ale zážitku to tolik neubírá. Pořád je to zajímavý kus hardware.

Než si začnete užívat kouzel virtuální reality, je třeba váš Rift správně nastavit. K tomu slouží kalibrační software, kde je třeba provést nastavení osové vzdálenosti okulárů (IPD), jinak budete virtuálně šilhat. Také je nutné určit svou výšku a další parametry. Bez správného nastavení si riftování totiž moc neužijete. 

Oculus Rift

Oculus Rift

Takovým uvítáním do budoucnosti má být demo nazvané Tuscany. Podle tvůrců příjemný zážitek u sluncem zalitých vinic, pro mě a velkou část uživatelů první seznámení s kinetózou. Nutno dodat, že opravdu silnou. Oculus jsem ze sebe serval asi během dvou minut. Dalších několik desítek minut to rozdýchával a na adresu tvůrců Oculus Rift užíval slova, která by mladý gentleman neměl znát, natož řvát na celý barák. Když jsem se trochu uklidnil, nálada na další testování Riftu mě na den kompletně přešla. Místo toho jsem se začal zajímat o to, jak minimalizovat kinetózu a pak ze sebe udělal pokusný subjekt.

Kinetózo, ty mrcho záludná

Ani tvůrci Oculusu si nejsou jisti, co vlastně kinetózu způsobuje. Nejspíš je to několik faktorů. Mozek sice dostává obrazové vjemy, že se tělo pohybuje, ale zároveň mu vnitřní ucho říká, že ne. Toto ošálení vytváří v mozku protichůdné informace, které vyústí v lepším případě v ukrutnou bolest hlavy, v horším případě horečku a šavlový tanec. Vypozoroval jsem, že mozek nedokázal zkousnout, že nevidí ruce ani tělo. Proto bude sledování rukou, což má mít zabudováno komerční Oculus, velkým plus nejen pro interakci ve hrách, ale i pro jistou fixaci ve virtuální realitě.

Oculus Rift

Oculus Rift

Skvělou pomůckou na odbourání kinetózy je například zázvor, který dokáže srovnat žaludek do latě. Já ho po zriftování (jak jsem tuze inteligentně nazval návraty z virtuální reality) začal jíst jako chipsy. Dalším doporučením je sledování statického horizontu, nebo pomalý pohyb přímo ve VR. Pomoci může i snížení jasu displeje. Osvědčilo se mi i použití sluchátek. Víc se ponoříte do prostředí a mozek je vnímavější k tomu, co mu předávají oči. Velmi, ale opravdu velmi důležité je pohrát si s nastavením, aby sedlo přímo na vás. I virtuální výška hraje svou roli.

Než se vrhnete do testování nějaké hry, zkuste zjistit, jak přívětivá pro VR je. Mnoho lidí se o své zážitky dělí na fórech a Oculus má u každé hry i ukazatel stupně snesitelnosti. Například Tuscany (uvítací demo) je houfně komunitou doporučováno jen pro zkušenější uživatele. Právě optimalizace her pro Oculus má velký dopad na potenciální nevolnost a také na herní zážitek.

Kinetóza dokáže naběhnout během vteřiny, je chyba si myslet, že ji překonáte a všechno se po pár minutách srovná. Nesrovná, bude hůř. Pokud se vám udělá špatně, každá vteřina se počítá.

Hledání virtuálních nohou

U uživatelů Oculusu se rozšířil pojem virtuální nohy. Říká se, že si musíte opatřit virtuální nohy a pak vám přestane virtuální realita dělat potíže. To zní trochu jako případ pro psychiatra, ale pointa je v tom, že si mnozí na tento druh zábavy musí zvyknout. Je to zcela nová věc, tělo ji nezná. Každý den strávit pár minut ve VR dokáže kinetózu redukovat, nebo dokonce zcela eliminovat nejen ve virtuální realitě, ale i v dopravních prostředcích.

Vývojáři dělají vše pro to, aby lidé kinetózou netrpěli, těžko by někdo chtěl utrácet peníze za zařízení, které mu primárně působí vyprazdňování žaludku. Pokud nejste masochisté nebo příliš velcí milovníci nových technologií, počkejte si. Komerční Oculus by měl být už zcela bezpečný a takové martyrium vás nepostihne.

Je škoda, že se strhlo tolik negativních ohlasů na adresu DK1 i DK2 jen kvůli kinetóze (pravda, některé líčené zážitky byly jak z hororu, ale to nic nemění na faktu, že stále mluvíme o vývojářských kitech). Pokroku v boji s kinetózou podle mnoha uživatelů dosáhl už DK2.

Hurá do nového světa

Oculus RIft - River

Oculus RIft - River

Když už jsem našel aspoň boty k těm hledaným virtuálním nohám, mohl jsem konečně bez větších obtíží zkoumat, co Oculus share (místo, kde jsou nové projekty pro Oculus) nabízí. Je toho dost, Oculus už dnes má velkou vývojářskou základnu. Aktuálně je to přes 500 projektů a číslo stoupá prakticky každým dnem.

Protože jde pořád o hardware hlavně pro vývojáře, nenajdeme žádný ucelený software, který by nás nenásilně učil pohybu ve VR a jeho řádnému nastavení. Snad se něčeho takového dočkáme. Zatím je tomu nejblíž Welcome to Oculus, lehce stravitelné demo, která zvládne i začátečník. Přece jen je tohle trochu jiný skok, než přechod z 2D na active shutter.

Herní žně a trocha rozčilování

Když jsem s testováním Oculus Rift začínal, vlastně jsem ani netušil, že už je tolik kompatibilní s mnoha staršími hrami. Sice nejde o nativní podporu, ale to nevadí. Programy, které dokážou konvertovat obraz pro Oculus, jsou nyní tři: Vireio, TriDef 3D a VorpX. Jak VorpX tak TriDef 3D nabízí trial a Vireio je zcela zdarma. Můžete si toho zahrát hodně, mezi jinými i The Elder Scrolls, Duke Nukem, F.E.A.R., Mirrors Edge, Dead Space nebo BioShock. Programy třetích stran mají tu výhodu, že se spouštěním her většinou nejsou takové oplétačky jako u her s nativní podporou.

Některé hry s nativní podporou se dají hrát pouze na rozšířené obrazovce a jiné potřebují obrazovku Oculusu nastavenou jako primární. Zkoušení různých možností jsem se nevyhnul, ale není to taková hrůza, jak se často prezentuje. Své asi sehrál i mnohokrát aktualizovaný software nyní ve verzi 0.4.4. Hry s trochou toho úsilí spustíte snad všechny, pokud ne, tak je velká šance, že není chyba na vaší straně, ale u samotné hry.

Oculus Rift dokáže to, co nedokázaly ani 3D brýle. S grafikou jak z 90. let(znatelný screen door efekt dodává i moderním hrám retro look) vás Rift vtáhne do hry a nenechá vás vydechnout. Kousky jako Dreadhalls nebo Alone in the Rift nejsou nic pro slabé nervy. Virtuální nebezpečí skutečně cítíte a dech nepřátelských potvor doslova dosedá na vaše upocená záda. Hororovým labužníkům určitě tečou sliny a už se nemůžou dočkat, až zkusí překonvertovat do VR nějakou kultovní klasiku jako Half-Life nebo BioShock.

Musí to být přeci bomba, říkáte si. Jenže jak jsem napsal, optimalizace her do VR je zásadní. Za sebe musím říct, že hry, které nejsou přímo určené pro Rift, nedosahují takového zážitku a tolik si je člověk neužije (tedy až na doslova do ksichtu vyskakující Almu). Nebyly pro Rift uzpůsobené a tady je jádro pudla. Manuál pro vývojáře obsahuje už teď mnoho poznatků, jak by měla hra pro VR vypadat. Je toho dost, mnoho návrhů se týká nejen odbourání kinetózy, ale také fíglů, jak udělat zážitek z virtuální reality co nejlepší.

Paradoxně kinetózu jsem skoro nikdy neměl u titulů, které jsem pouze přes programy třetích stran konvertoval do Riftu, asi proto, že zážitek nebyl tak vtahující. Tohle tvrzení berte s rezervou, hodně dělá rozlišení displeje. S DK1 prostě po pár metrech nevíte, zda se díváte na gargantuovského mecha, nebo seschlý strom. Také proto je celkový zážitek z her s nativní podporou mnohonásobně vyšší, ony s tímto faktem až na pár výjimek pracují.

Horory, horské dráhy a jiné hříčky

Dnes se dá nabídka Oculus titulů rozdělit do několika kategorií. Dominují horory v duchu Slender, zážitkové hry, simulátory a různé hříčky. Až na ty horory se nedá moc mluvit o plnohodnotných hrách, spíš o demoverzích. Je to velká šance pro nové vývojářské týmy. Konkurence není tak velká a pokud vše půjde dobře, na trhu se experti na optimalizaci her do VR neztratí. Udělat hru tak, aby byla pro virtuální realitu optimalizovaná, je věda.

Oculus RIft - Hellicott City

Oculus RIft - Hellicott City

Do zážitkových her a hříček se dají zařadit různé simulátory horské dráhy a žaludek zvedající atrakce. Těch je na Oculus Share na výběr spousta. Vznikly různé mutace, fantasy horské dráhy i hororové. Jsou vtahující, intenzivní a ošálí mozek: opravdu myslíte, že se ohromnou rychlostí řítíte po šílené dráze. Na moc dlouho to není, ale pro občasné pobavení vás i známých to určitě neuškodí. Zde je kinetóza spíš žádaný efekt, působí přirozeně a mnohem snesitelněji.

Skvělým příkladem zážitkové hry jsou i krátké příběhy. Fanoušci Mijazakiho obtloustlého Totora budou v sedmém nebi, pro Oculus vzniklo krátké demo. Chlupáče potkáte na zastávce a pozor, dorazí i Kočkobus! Zajímavá je i hra Sightline, inovativně využívá VR a staví hratelnost na změnách prostředí mimo zorné pole.

Výborně se na Oculus hrají i simulátory, podle výzkumů lidem lépe vyhovuje (tedy nezvedá se jim žaludek) být v kabině či kokpitu. Nejlepší, co je dnes k vyzkoušení zdarma: Star Wars: The Battle Of Endor, opravdová jízda co v mnohém připomíná Star Wars: X-Wing Alliance (1999).

Oculus RIft - Endor

Oculus RIft - Endor

Hororové hry jsem si nechal na konec, pro virtuální realitu jsou jako stvořené. Některé sází jen na prvoplánové lekačky. Za to vám srdce nepoděkuje. Jiné se snaží i o atmosféru: Dreadhalls nebo Affected jdou z části tou druhou cestou. Dreadhalls je pro Oculus opravdu skvěle optimalizovaný, atmosféru zhušťuje stísněný prostor, vyvolává slušnou klaustrofobii. Hra kopíruje mechaniky Amnesie, jen těch monster je tu mnohem víc a celé je to takové… ještě děsivější.

Z podstaty virtuální reality se nabízí zcela nový žánr zážitkových her, které by nemusely být závratné délky. Asunder: Earthbound je takovým typem, který mísí všechny dostupné ingredience. Vypadá to na velmi nadějný počin. Epizodický formát už zavedlo několik vydavatelství, pro VR by to bylo jako dělané. Ve virtuální realitě se sice dá setrvat i pět a více hodin naráz (ozkoušeno), ale kratší doba spíš prospěje. Helma není těžká, ale na hlavě ji přesto cítíte a s hodinami se pocit umocňuje.

Hry jsou jen část celku

Oculus RIft - meditace

Oculus RIft - meditace

Velký potenciál je v neherní oblasti, v jiných projektech, které s VR pracují. Virtuální realita není jen o hrách, může mít široké využití. Ve virtuální realitě nemusíte jen porcovat monstra motorovkou, nebo procházet s lucernou temné kobky. Můžete relaxovat: Guided Meditation je relaxační program pro Oculus, zavede vás na různá přitažlivá místa a uklidňující hlas provede meditací. Notně jsem ho využil po jump scare hrách, kdy mé srdce potřebovalo pauzu.

Nebaví vás chodit do kina, štve vás, že tam někdo neustále dělá brajgl, hází popcornem a ruší? Pak vás nejspíš zaujme VR Cinema. Po doladění to bude opravdu paráda. Program zvládá i 3D a nejspíš bude možná i sociální interakce přes internet.

Pořád se bavíme pouze o zábavním průmyslu, ale VR může být jednou nedílnou součástí i jiných odvětví. Od návrhářství, kdy si budeme moci vizualizovat architekturu, nábytek nebo vozidla, po lékařství a školství.

Oculus RIft - VR Cinema

Oculus RIft - VR Cinema

Představte si, že chcete rekonstruovat koupelnu, architekt vám neukáže jen rendery, budete se moci po navržené koupelně virtuálně projít. Teď trochu předbíhám, ale i práce v 3D (modelování, texturování) by se díky VR mohla změnit na jakousi sochařinu.

Velký potenciál má VR i pro výuku. Příkladem budiž krátká hra From Ashes. Ocitáte se v centru dění největší události vůbec, stvoření našeho kosmu. Od velkého třesku k formování Země a k člověku. Je to strhující podívaná, zábavně a nenásilně prezentuje vědecké poznatky o našem kosmu. Jako doplněk výuky by virtuální prohlídky mohly fungovat a caparty bavit. Edukační prohlídky by mohly poskytnout i pohled do význačných událostí dějin a poskytnout větší představu o světě kolem nás. Možná vás překvapí, jak byli někteří dinosauři ve skutečnosti malí.

No a nesmíme zapomínat ani na porno průmysl, i ten má s Oculusem své plány všeho druhu.

Strašák jménem virtuální realita

Pokud se virtuální realita dočká masovějšího rozšíření, můžeme si být jisti, že to vyvolá vlnu kritiky, nedůvěry i strachu. Dokonce se obávám, že to bude největší vlna vůbec. Každé médium si tím prošlo a v některých případech se ukázalo, že je na tom něco pravdy (zdravíme Orsona Wellse). Do dnešních dnů jsou hry potřísněné stigmatem a stereotypy.

Fotogalerie

Proč je VR tak strašně kontroverzní? Lidé se obávají, že uživatelé ztratí pojem o realitě, že vzniknou nové závislosti, že to poškodí mozek. Nezní vám to povědomě? To samé se říkalo i o filmech a hrách. Připadá vám, že by z milovníků krváků a her vyrostlo pokolení sociopatických magorů, jak bylo prorokováno?

Kontakt s virtuální realitou je sice velmi intenzivní, ale že by virtuální realita nějak výrazně negativně ovlivnila psychiku uživatele? Naopak, někteří psychologové testují možnosti léčby fobií ve virtuální realitě a mají s tím úspěchy. Ale co zdraví fyzické? Virtuální realita je silný zážitek, tak silný, že pokud vás něco vyleká, vyskočíte půl metru nad židli. Srdce by to nemuselo ustát. Vážně bych se nedivil, kdyby se helma prodávala s varováním: „nebezpečné pro lidi se slabým srdcem“.

Cesta k virtuálním zítřkům?

Oculus Rift je takovou první vlaštovkou. Svou helmu už vyrábí skoro každý velký hráč. Je možné, že Oculus Rift bude překonán, jak technologicky, tak i softwarovou základnou. Co mu ale nikdo neodpáře? Znovu nastartoval hlad po virtuální realitě, který tu je už od 90. let. To, co zatím tvůrci předvedli, je obdivuhodné, ale stále je zde mnoho much, překážek a otazníků.

Bude jednou virtuální realita stejně rozšířená, jako dnes televize? Snad, ale bude to trvat. Lidé obecně ukázali nechuť dávat si cokoliv na hlavu (3D televize, Google Glass). Není jisté, zda to virtuální realita změní. Důležité je ukázat světu, že helma na virtuální realitu není prostoduchá hračka, jež vymývá soustavně mozek. Je to víceúčelové chytré zařízení a jednou může i pomoci zachraňovat životy. Oculus Rift už dávno překročil hranici mezi hračkou a užitečným nástrojem. Jeho potenciál je tak omezený, jako je omezená představivost lidí.

Autor:


Témata: virtuální




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.