Tématem se v bakalářské práci zabýval nizozemský vývojář Harm-Jan Wiechers. Pro svůj projekt vytvořil tři verze hudebního doprovodu a hráče nechal hodnotit, jak obtížný jim titul přijde.
Wiechers nabízel hudbu, která se postupně zklidňovala a měla tak navozovat dojem, že se hra zlehčuje. Kromě toho projekt bylo možné hrát s doprovodem, který se stupňoval a vytvářel tak pocit zvyšující se obtížnosti a třetí verze sloužila ke kontrole. Dynamika hudby v ní proto byla konstantní.
Pro potřeby experimentu Wiechers využil jednoduchou hru s vlaky různých barev, které bylo třeba dopravit do cíle přepínáním odboček. Titul vyžadoval hráčovu neustálou pozornost a dokončit bylo třeba jednu úroveň, která zabrala zhruba minutu. Autor nevnímal projekt jako příliš náročný.
Z dřívějších studií vyplynulo, že rychlost, hudební stupnice i komplexnost skladby mohou ovlivnit vnímání času. Mollová hudba čas zrychluje, komplexní písně ho zpomalují a dopad tempa je přímo úměrný jeho rychlosti.
Wiechers proto zkoumal, jak s hudbou pracují některé z úspěšných titulů. Analyzoval například doprovod Skyrimu, kde v klidnějších momentech zpravidla chybí bicí a hudba není příliš nabasovaná. V boji jsou bicí naopak prominentní a výrazná je i basa. Z těchto poznatků tedy vycházela také výsledná hudba.
Následovalo testování a sbírání dat, během kterého se potvrdila autorova hypotéza. Při hraní se stupňující se hudbou lidé počin vnímali jako obtížnější a nejmírnější hodnocení hra získala se zklidňujícím se doprovodem.
Uživatelé titul hodnotili na konci úrovně a v potaz měli brát náročnost na jejím začátku i konci. A křivka pro zvyšující se úroveň byla u stupňující se hudby nejstrmější. „Hra s intenzivní hudbou může působit (až) o 40 % náročněji než identický titul s relaxovanějším doprovodem,“ píše autor.
Vývojář přitom sledoval i množství chyb, které hráči v závislosti na hudbě učinili. Intenzivní hudba opět vévodila, klidná hudba však vedla k většímu množství omylů než hudba s konstantní dynamikou.