Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínka na první Playstation: herní pecky, o kterých již neslyšíte

aktualizováno 
První Playstation byl svého času symbolem hraní v obýváku. Vzpomenete si ale i na méně slavné hity této éry?

PSX éra - zapomenuté hity | foto: Jakub Žežule

Éra první konzole Playstation (PSX) je pro mnoho dnešních hráčů bezednou studnicí herních vzpomínek. Od vydání konzole uplynulo loni 3. prosince 20 let. O titulech jako Metal Gear Solid, Silent Hill nebo Resident Evil slyšel snad každý. PSX se však mohla pochlubit také ohromnou databází méně známých hitů, které svého času bodovaly v recenzích i u fanoušků.

V následujícím článku bude kladen důraz právě na méně známé, přesto velmi kvalitní tituly nebo úspěšné hry, které z obecnějšího povědomí hráčské komunity již vymizely. Je zajímavé přitom sledovat, jak se herní průmysl za tu dobu proměnil.

Vagrant Story
Vagrant Story
Vagrant Story

Vagrant Story

Zapomenutý klenot a taktické strategie

Videohry japonské produkce a stylu byly na PSX neporovnatelně populárnější a hojnější, než jak tomu bylo v případě třetího Playstationu. Mezi méně známými tituly vynikala fantastická hra na hrdiny jménem Vagrant Story. Tato zaprášená klasika od Squaresoftu představovala na PSX jednu z nejlepších her na hrdiny mimo značku Final Fantasy.

Vagrant Story prodávaly kromě vynikající hratelnosti a neokoukaného soubojového systému především zajímavé postavy figurující v úžasném příběhu odehrávajícím se ve fiktivním království Valendia. Na vynikající atmosféře děje se významně podílel také fantastický soundtrack. Za zmínku stojí dialogy, které podobně jako u většiny ostatních japonských her na hrdiny ještě stále nebyly namluveny. Změna měla přijít až o rok později, kdy Squaresoft vydal Final Fantasy X pro Playstation 2.

Hlavním mozkem stojícím za vývojem hry byl Yasumi Matsuno, který vedl také vývoj Final Fantasy XII. Není se co divit, Vagrant Story výtvarným stylem nápadně připomínala FFXII Zatímco na hodnocení „dvanáctky“ nepanuje mezi fanoušky velká shoda, Matsuno ještě v PSX éře zaznamenal svůj další nesporný úspěch. 

FInal Fantasy Tactics

FInal Fantasy Tactics

Tím byla všeobecně oceňovaná strategie Final Fantasy Tactics. Zahraniční recenzenti se nad hrou rozplývali, tuzemští hráči však mohli jen závidět – hra v Evropě nikdy nevyšla. Série nicméně pokračovala dále na kapesních konzolích, a tak se našinci posléze dočkali her jako Final Fantasy Tactics Advance pro Gameboy Advance, FFT A2: Grimoire of the Rift pro Nintendo DS i FFT: The War of the Lions pro Playstation Portable (PSP) a mobilní zařízení. Final Fantasy Tactics přitom spadala do samostatného žánru taktických strategií, podobně jako třeba u nás známější Vandal Hearts. Důraz byl u těchto her kladen na mapu, využití terénu, taktiku a efektivní využití akcí během jednotlivých tahů. Ze západní produkce tak nejvíce připomínaly hry jako FFT a Vandal Hearts jinou klasickou odbočku zaběhnuté série – populární tahovku Fallout Tactics. Ale zpět k PSX.

Reakce na Pokémona i Zeldu

Za vývojem Vandal Hearts stála společnost Konami, jíž si majitelé prvního Playstationu pamatují především pro legendární počiny jako Metal Gear Solid a Silent Hill. Firma se činila ale i v žánru her na hrdiny, především v jeho typicky japonské odnoži, tzv. JRPG. Japonská „erpégéčka“ se zmíněnými strategiemi sdílí tahové souboje, hráč však během nich nemůže pohybovat postavičkami. Zpravidla to funguje tak, že po naplnění určitého časového ukazatele je třeba pro každou z postav vybrat nějakou akci či typ útoku.

Suikoden

Suikoden

Jade Cocoon

Jade Cocoon

Souboje bývají u klasických JRPG často náhodné a nepřátele tak nelze obejít. Mnozí pamětníci si vybaví letitou sérii Suikoden, jejíž zatím poslední díl vyšel na PSP pouze v Japonsku. I Suikoden začínal na PSX a spadá právě do této škatulky. Málokdo si také vzpomene na hru Jade Cocoon kombinující elementy známého Pokémona a digitálních zvířátek Tamagotchi. Jade Cocoon se nesl prakticky na první vlně zájmu o tyto značky a tahové souboje „mazlíčků“ byly jeho součástí, stejně tak jako měly své místo i v Pokémonovi.

The Adventures of Aundra
Alundra

The Adventures of Alundra

Akčnější odnož her na hrdiny zastupovala další zapomenutá klasika jménem The Adventures of Alundra. Hra víc než cokoliv jiného připomínala nintendovskou legendu Zelda: A Link to the Past či Landstalker: The Treasuers of King Nole, kterou znali majitelé Segy Mega Drive. Alundra by z dnešního pohledu mechanismy spíše spadala pod označení akční adventura či dokonce plošinovka, na druhou stranu izometrický pohled shora, klasická pixelová grafika a japonský rukopis hru přibližoval právě například prvnímu Suikodenu. V PSX éře navíc ještě zdaleka nebylo tak časté pronikání prvků z her na hrdiny (vývoj postavy, odemykání schopností) do akčních adventur. Alundra se však na rozdíl od klasických JRPG mohla pochlubit i zajímavými logickými hádankami a bojem v reálném čase.

DotA se inspiruje na PSX

PSX nabízela samozřejmě také střílečky všeho druhu. Ghost in the Shell na motivy úspěšného japonského seriálu dodnes patří k nejlepším hrám užívajícím klasicky japonskou anime grafiku. Vzpomeňme ale především na chytlavou akci Future Cop: LAPD, v níž hráč ovládal robota a v ulicích Los Angeles likvidoval nepřátele. Kromě toho, že hra z dílny EA byla skvělá sama o sobě, bylo možné si jí užít na jedné PSX s kamarádem. Kromě kooperace se ve hře vyskytoval i režim Precinct Assault, který využíval princip ne nepodobný pozdějším MOBA (Multiplayer Online Battle Arena) hrám. K těm patří například League of Legends či warcraftová modifikace Defence of the Ancients (známá spíše jako DotA).

Future Cop: LAPD

Future Cop: LAPD

Byl to právě mód z Future Cop: LAPD, který inspiroval moddera s přezdívkou Aeon64, jenž podobný styl přenesl do Starcraftu prostřednictvím své mapy Aeon of Strife. Dalším krokem pak byla známá modifikace DotA pro Warcraft 3. Pro úplnost dodejme, Future Cop: LAPD a jeho mód Precinct Assault přesto nebyl tak úplně první hrou svého druhu – starcraftovský modder se jím pouze inspiroval. Objevení tohoto stylu patří japonskému týmu Technosoft a jejich hře Herzog Zwei pro Segu Mega Drive.

Syphon Filter
Syphon Filter

Syphon Filter

Vzpomínáte si ještě na trilogii her Syphon Filter? Série se dočkala sice dalších pokračování i na konzolích PlayStation 2 a PSP, vrcholem pro ní však měla zůstat doba prvního Playstationu. Hlavní hrdina, profík každým coulem Gabe Logan svého času dokonce konkuroval i Snakeovi z Metal Gear Solid, což je s odstupem času velmi zajímavé. Zatímco první MGS je pokládán mnohými za jednu z nejlepších her všech dob, na Syphon Filter jakoby se nabalily negativní vzpomínky z hraní některého z následujících dílů. Zůstat ve stínu slavnějšího kolegy nebylo přitom souzeno jen Syphon Filteru. Stejný osud čekal i oba díly hororových akcí Parasite Eve od Squaresoftu, které konkurenční sérii Resident Evil prostě nestačily.

Die Hard Trilogy
Die Hard Trilogy
Die Hard Trilogy

Die Hard Trilogy

Bruce Willis a Vetřelci

Skutečným hitem byl naopak trhák jménem Die Hard Trilogy. Titul představoval spíše soubor tří her v jednom balení. Každá hra přitom sledovala děj jednotlivých dílů Smrtonosných pastí s Brucem Willisem. V první části hráč ovládal postavu z pohledu třetí osoby a pálil po všem, co se hýbalo. To platilo i v druhé složce, která však byla zpracována ve stylu automatových stříleček, v nichž hráč pohybuje pouze zaměřovačem. Druhý díl tak šlo hrát i se světelnou pistolí a nesla se tedy v duchu takových klasik jako Time Crisis. Ve třetí hře jste pak měli za úkol projíždět ve vražedném časovém termínu ucpaným New Yorkem.

Die Hard Trilogy byla tak populární, že nakonec vzniklo i pokračování s podtitulem Viva Las Vegas. Trojice herních stylů zůstala, příběh byl však zcela nový, což je vzhledem k názvu a inspiraci hry poměrně paradoxní. 

Alien Trilogy

Alien Trilogy

Podobný přístup vydat hned trojici her v jednom balení zafungoval i u další klasiky jménem Alien Trilogy. Za oběma hrami stálo svého času velmi produktivní studio Probe Entertainment, jež odkoupil dnes již rovněž neexistující gigant Acclaim.

Stříleček z první osoby obecně nebylo na PSX mnoho, z těch méně známých vzpomeňme na egyptské Exhumed a nenápadnou Lifeforce Tenka. Za připomenutí určitě stojí i exkluzivní hitovka Disruptor od Insomniac Games, kteří stojí za nedávným Sunset Overdrive a slavnými sériemi Resistance a Ratchet & Clank. Již s Disruptorem tvůrci demonstrovali svojí schopnost vytvářet ve hrách zajímavé zbraně.

Japonský Guitar Hero rapuje

Od pistolí se přesuňme k mikrofonům. A k šílenostem. PaRappa the Rapper je pokládán za pionýra hudebních her, kdy je vaším úkolem zmáčknout v určitý čas specifické tlačítko. Hra byla tak bláznivá, jak si jen dovedete představit. Rapující pes snažící získat srdce své vyvolené květinky Sunny Funny jakoby naznačoval, že žánr rytmických her zkrátka nebude pro každého. Zatímco význam této hry z hlediska následovníků je nesporný, její přímé pokračování na Playstation 2 či verze pro Playstation Portable zcela zapadly.

PaRappa the Rapper

PaRappa the Rapper

Vib-Ribbon

Vib-Ribbon

Na PSX však vznikl i podobně šílený, nepřímý nástupce hry Um Jammer Lammy či tancovačka Bust a Groove. Klasiku představuje další japonská hříčka jménem Vib-Ribbon, v níž hráč ovládal zajíce kráčejícího po bílé linii, jejíž vlnění se uzpůsobovalo přehrávané muzice. Vaším úkolem bylo překonat vzniklé překážky. Do hry bylo možné implementovat jakékoliv skladby. Ten japonský pop stál ovšem za to.

Když nebyl internet – hry na party

Rytmické hry jsou samozřejmě větší zábava ve více lidech. A Sony v tomhle ohledu v PSX éře opravdu excelovala. Dnes je to téměř k nevíře, ale společnost kdysi opravdu uměla vytvořit konkurenci i slavným závodům Mario Kart od Nintenda. Crash Team Racing se stal díky oblíbené značce velice populární – a oblíbený Crash Bandicoot zaznamenával úspěch na poli party her i v dalším hitu, vynikajícím Crash Bash.

Speed Freaks

Speed Freaks

Crash Team Racing

Crash Team Racing

Závody autíček jako Micro Machines V3 nebo méně známé Circuit Breakers se také těšily popularitě. Komu se zachtělo po opravdové rychlosti, sáhl po raketové WipEout. Speed Freaks byly opět klasickými závody motokár, neměly však silnou značku, o kterou by se mohly opřít. Přesto hra nabízela přesně to, co bylo třeba. Vynikající tratě, ujeté postavy, vtipné zbraně a především nekončící zábavu při hraní s kamarády. Hra na svou dobu bodovala i parádní grafikou snoubící klasickou animovanou barevnost se smyslem pro detail. Speed Freaks byla prostě jedna z nejzábavnějších party her své doby a je s podivem, že v době, kdy se Sony snažilo dohnat Nintendo Wii skrz ovladač Move, se nepokusila firma také vrátit k hrám tohoto typu.

V době PSX se zápolení mezi lidmi neodehrávalo ještě přes internet ale pěkně v obýváku. Když bylo potřeba více hráčů, prostě se dokoupil tzv. Playstation Multitap, kam jste mohli zapojit až osm ovladačů. Proto se kromě zmíněných hitů na party mohla PSX pochlubit i hrami jako Anna Kournikova‘s Smash Court Tennis nebo vůbec první Everybody’s Golf.

Anna Kurnikova’s Smash Court Tennis

Anna Kurnikova’s Smash Court Tennis

 Vtipnou alternativu pro slavné Worms zase představovala prasata v Hogs of War. Kdo toužil po kooperaci ve stylu klasických Simpsonů nebo Želv Ninja, mohl si užít zábavu ve 3D mlátičce Fighting Force, která na svou dobu vynikala interaktivním prostředím, které bylo možno využít k mlácení davů nepřátel.

Hraní v obýváku s kamarádem jste si ale mohli užít i tam, kde byste to nečekali – příkladem může být logická hříčka Kula World nebo vynikající Overboard! od jednoho z tehdejších předních vývojových studií, liverpoolských Psygnosis. V Overboard! jste ovládali pirátskou loď a vaším úkolem bylo navigovat ji nebezpečnými vodami. Hra představila málo vídaný mix akční hry, strategie a logického hlavolamu.

S kamarády jste samozřejmě mohli soutěžit i ve sportovních hrách, a to nejen od EA Sports. Příkladem budiž fotbalové hry jako This is Football nebo Three Lions, kde měli fotbalisté nezapomenutelně krabicové hlavy.Také se soutěžilo i v klasických závodech – z těch jmenujme kromě slavných her Gran Turismo a Ridge/Rage Racerů především nenápadnou Porsche Challenge s na svou dobu nádhernou grafikou a tratěmi se zkratkami. Zmínku zaslouží ale také oba díly her Destruction Derby, u nichž se ta největší zábava přesouvala z tratí do arén.

Kula World

Kula World

Overboard!

Overboard!

Renesance bojovek

Důraz na klání v obýváku znamenal také ještě jednu věc, a totiž velkou oblibu bojových her. Pokud bychom brali první polovinu devadesátých let jako zlaté období klasických bojovek, především díky popularitě her Mortal Kombat 1-3 a Street Fighter 2, je éra PSX jeho renesancí. Zatímco za krále bojovek pochopitelně platil Tekken, příp. jeho bratříček Soul Blade, zajímavých titulů bylo mnohem více – šlo o celé série jako populární Battle Arena Toshinden, méně známou bojovku Rival Schools: United by Fate nebo bestiální Bloody Roar. Druhá jmenovaná měla zajímavý chyták, kdy se vaše postava mohla během boje proměnit do zvířecí podoby.

Bushido Blade

Bushido Blade

Bloody Roar

Bloody Roar

Tobal No.1

Tobal No.1

Skutečný zapomenutý klenot ale představuje hra Tobal No.1. Tobal se mohl chlubit plynulostí 60 snímků za sekundu a Quest módem s prvky z her na hrdiny. Podobné prolínání elementů nebylo v této éře ještě tak časté jak dnes. Je třeba zmínit ještě jednu nanejvýš zajímavou bojovou hru vymykající se přitom všem konvencím. Řeč je samozřejmě o Bushido Blade. Ta se opravdu vzpírala prakticky všem zažitým stereotypům. Jeden zásah mohl klidně znamenat smrt, rána do rukou či nohou zase protivníka citelně oslabila, resp. omezila v pohybu. A že se bylo kam hýbat – v Bushido Blade nebyly totiž klasicky malé arény, ale rozlehlá 3D prostředí, po nichž jste se mohli náležitě nahánět.

Skokanské hody ve dvou i třech rozměrech

A pak tu samozřejmě byly plošinovky – platformová dobrodružství ve 2D i 3D. Legendárního Abea jinak všeobecně známého jako „ten prdící mimozemšťan“ doplňovala rozporuplně přijímaná skákačka ve stylu legendárního Neverhoodu Skullmonkeys.

Fotogalerie

Hra excelovala klasickým modelínovým designem svého předchůdce, nicméně byla skutečně velmi frustrující a neustále zkoušela hráčovu trpělivost. Z klasických plošinovek jmenujme ještě dlouho očekávanou, ale ve výsledku rozporuplně přijímanou Heart of Darkness.

Ta byla ve vývoji celých šest let a měla jeden z prvních opravdu orchestrálních soundtracků.Podobně jako v nedávno vydané hře Limbo, mohla hlavní postavička zemřít mnoha velmi brutálními způsoby. I HoD však byla přijímána spíše s rozpaky, neboť nemile překvapila na tehdejší dobu krátkou herní dobou.

Klonoa: Door to Phantomile

Klonoa: Door to Phantomile

Mnohem větší úspěch zaznamenala Klonoa: Door to Phantomile od Namca, jež se konce dočkala remaku pro Ninetendo Wii. Nádherná grafika a hudba se v ní snoubila s relativně novátorským pseudo-3D prostředím. Podobný mix 2D pohybu s 3D prostředím byl typický i pro vynikající hry Tombi! a Tombi! 2: The Evil Swine Return. Hráč se v nich ujal role muže z džungle ve stylu Tarzana (ale s růžovými vlasy), který měl víc nevyřízených účtů s prasaty než nejmenovaný atomový vévoda. Na hře byla zajímavá implementace vedlejších úkolů v rámci určité oblasti, což u tohoto typu her není dodnes nějak obvyklé.

Tombi! 2: Evil Swine Return

Tombi! 2: Evil Swine Return

Tombi!

Tombi!

Platformovým skákačkám ve 3D nebo také akčním adventurám, do nichž se dají počítat i hry ze série Tomb Raider a Legacy of Kain, vévodily v PSX kromě jmenovaných barevné klasiky jako Crash Bandicoot a Spyro the Dragon, zdatně jim však sekundovala ještěrka Gex. Ta začínala jako klasická 2D plošinovka, její díly Enter the Gecko a Deep Cover Gecko byly nicméně již plně 3D.

Do stejné škatulky bychom mohli zařadit i oba díly Medievil s kostlivcem Sirem Danielem Fontesquem v hlavní roli. Medievil velmi připomínal animovaný styl filmů Tima Burtona a stal se jednou z klasik PSX éry i díky svému příběhu a smyslu pro humor. Přehled můžeme uzavřít honem na opičáky, do něhož jste se pouštěli v dobrodružství Ape Escape - požadavek hry, že jste museli disponovat ovladačem s analogickými páčkami (k původnímu PSX jste Dual Shock nedostali), lze chápat jako nakročení do tehdy nastupující nové generace videoher.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.