Warhammer 40.000: Dawn of War

Nejlepší strategie roku? Zabiják Warcrafta III? Nejspíše ano! Dawn of War je hratelnou a i v dnešní době originálně pojatou RTS, která má ty nejvyšší ambice – stát se multiplayerovým králem. Více v dojmech z veřejné betaverze.

Pokud bychom měli uvést tři nejlepší vývojářská studia, která se zabývají tvorbou realtimových strategií, jsou jejich jména poměrně jasná – Blizzard (Warcraft, Starcraft), Westwood Studios (Dune 2, Command & Conquer) a Relic Entertainment (Homeworld). Zatímco Blizzardí Warcraft III suverénně vládne multiplayerovým večírkům a Westwood možná pracuje na dalším dílu linie C&C, přichází Relic a jeho geniální strategický úder Warhammer 40.000: Dawn of War.

Populární a skvěle vymyšlená stolní hra Warhammer (středověká fantasy varianta) a Warhammer 40.000 (sci-fi obdoba, ale s fantasy prvky) se už mnohokrát stala inspirací pro nejrůznější tituly, vesměs akčního nebo strategického ražení. Právě strategické variace sedí prostředí Warhammeru nejvíce, proto jsou taky tři nejlepší Warhammer hry – Shadow of the Horned Rat, Chaos Gate a Final Liberation – téhož strategického žánru. Mezi tuto trojku se může zařadit i Warhammer 40.000: Dawn of War, na rozdíl od ní má však ryze realtimový základ vycházející z principů Dune 2.

Dawn of War je zajímavá i mimořádně stylová hra.

Originální přístup ke známému žánru
Dawn of War je rozhodně zajímavá hra. Relic se totiž inspiroval u několika osvědčených titulů (Warcraft III, Ground Control) a přimíchal do svého guláše i nějaké to kořeníčko, které – jak jsme se přesvědčili ve veřejné multiplayer betaverzi – mistr šéfkuchař sypal do hry s rozumem a nic nepřehnal. Styl Dawn of War a nutnost strategického přemýšlení v tomto případě začíná u uvědomění si faktu, že defenzivní pojetí hry je mrtvé. Hráč je nucen neustále rozšiřovat svoji základnu, cvičit nové a nové jednotky a schlamstnout všechny zdroje surovin. Těmi jsou strategické body, rozeseté po celé mapě, a pouze za jejich obsazení a držení dostává hráč kýžené suroviny na nákup dalších jednotek. Ihned po startu je tak třeba vycvičit pár průzkumníků a jít na strategické body vyvěšovat korouhve své barvy. Právě neustálé obsazování nových bodů a jejich ukrajování od nepřátel vede k cestě vítězství. Jinými slovy – kdo sedí v základně na zadku, může sepisovat závěť.

Zahrajte si – míst v betatestu je dost

Podle informací z minulého týdne je ještě stále pár volných míst ve veřejném betatestu, z nějž byl psán i tento článek. Stačí se zaregistrovat na této adrese a stáhnout si zhruba šest set megabytů velký instalační soubor. Hráč pak dostane unikátní kód, vlastně něco jako CD klíč, který ho identifikuje mezi ostatními.
Dawn of War si zřejmě nejvíce oblíbili Němci a Skandinávci, kterých se v betatestu pohybuje zdaleka nejvíce. Zajímavé je, že jsme v průběhu testování nenarazili ani na jednoho Čecha nebo Slováka a snad jen na dva Poláky. Partnerů pro virtuální bitvy je ale i tak dost, Warhammer se všem líbí, a není proto problém sehnat někoho do party a pustit se s ním do boje. Dokonce začaly vznikat první klany, existuje také oficiální žebříček těch nejlepších.
Betatestu se nicméně nevyhnuly problémy se sítovým kódem, často se stává, že se člověku podaří připojit k vytvořené hře až na druhý nebo třetí pokus; horší bývá i situace při hře dva na dva nebo tři na tři, kdy jeden nebo dva hráči hned po startu z ničeho nic vypadnou a místo týmové hry tak zbude přesila dvou proti jednomu nebo tří proti dvěma.
16.8. byl uveřejněn šestnáctimegový patch na verzi 1.40, ten toho ale moc neřeší, i tak se nám s Mikem Sternem, jinak recenzentem akčních her na BonusWebu, stalo, že se nám hra v tom nejlepším zasekla a museli jsme prostě začít znovu.

Dawn of War je i hra mimořádně stylová. Tvrdí mariňáci svádí ukrutné souboje s démony, sympatičtí chodící roboti schytávají rány sekerami od nezdravě zelených Orků a legie příšer z hlubin pekla skáče po rase Eldarů, pokrevných příbuzných Protossanů ze Starcraftu. Vojenská řezničina startuje už od počátku v masovějším měřítku. Každá jednotka je totiž v základní variantě cvičena v oddílu. Například mariňáci přicházejí na svět po čtyřech – jedna jednotka tak má čtyři pěšáky. Hráč ale může do skupiny investovat a oddíl posílit. Vše je krásně jednoduché, člověk jen označí skupinu, klikne na „posily“ a po pár vteřinách se objeví další mariňák do party. Skupiny mají určitou maximální kapacitu, u mariňáků je to třeba osm mužů, u ostatních ras někdy více, někdy méně. Bitevní stroje a roboti se ale tradičně pohybují po jednom, posily v tomto případě kupovat nelze.

Seskupování do útvarů má další rozměr. Mnohé jednotky se dovybavují lepšími zbraněmi a veliteli; například opět u mariňáků to jsou až čtyři druhy různých pušek. Hráč si tak může tutéž jednotku čtyř až osmi mariňáků koncipovat podle svých představ a dané situace – buď jako síly vhodné na pěchotu (v tom případě jim dá kulomety a plamenomet), nebo na tanky (raketomet). Podobně to funguje u těžkých strojů, navíc mnohé jednotky využívají speciálních vlastností á la Starcraft a znásobují možnosti svého nasazení. Výsledný strategický koktejl dochucují souboje tělo na tělo, každá jednotka má vedle číselného vyjádření účinnosti palných zbraní i parametr útoku zblízka. Ač jde tedy o hru z budoucnosti, máme tady souboje seker proti pařátům a mechanických rukou proti elektrickým mečům.

Čtyři rasy, čtyři strategie
Relicu se povedl výborný tah, když zkombinoval oficiální licenci stolního Warhammeru 40.000 s typově velmi odlišnými rasami. Vůbec nejoblíbenější rasa betatestu Space Marines se jednoznačně podobá lidem ze Starcraftu. Základní mariňáci jsou snad nejuniverzálnější jednotkou vůbec, po upgradu hlavní budovy přicházejí navíc silní chodící roboti a smrtonosná artilérie. Na vrcholu technologického stromu stojí lahůdkoví terminátoři schopní teleportovat se kdekoli na bojiště.

Relicu se povedl výborný tah, když zkombinoval oficiální licenci stolního Warhammeru 40.000 s typově velmi odlišnými rasami.

Co se musí zlepšit v plné verzi

Primární cílem betatestování je zjistit chyby a získat zpětnou odezvu. Na čem se hráči jako na velkém problému zatím shodují, je vyváženost jednotlivých ras. Space Marines jsou totiž suverénně nejsilnější stranou s vyváženým arzenálem a především podlou možností útočit hned ze začátku. Mariňáci totiž cvičí levné, ale silné základní pěšáky a mohou k nim navíc přidat megasilného velitele pro boj nablízku. Některá síťová klání proto končí po dvou třech minutách, kdy vyznavači ostatních ras jednoduše nestíhají odvrátit rychlou ofenzívu. Druhým a souvisejícím problémem je slabší design map – hned ta úvodní (1 vs.1) zvýhodňuje jednoho z hráčů. Podobně i další mapa 1 vs. 1 má své velké masařky, neboť oba tábory dělí jen úzký pruh hor, přes který se mohou mnohé jednotky teleportovat, přeskočit jej nebo přes něj střílet. Do vydání plné verze pár týdnů zbývá, snad se Relic pustí do oprav, protože na podobných kouscích se moc fair play hrát nedá.

Podobnou rasou je Chaos s mariňáky v temné variantě a s nejrůznějšími pekelnými potvorami. Sympatická je například základní stavbařská kreatura, kterou člověk může trošku poškrtit a donutit k silnějšímu pracovnímu nasazení. Chaos by se jinak dal přirovnat k Nemrtvým z Warcraftu III, nutno dodat, že za Chaos moc lidí nehraje, protože vyžaduje specifický a náročný styl.

Další do počtu, Orky, není třeba moc představovat, asi každý by si odvodil, že vynikají počtem a důrazem v boji zblízka. Zatopit ale dokážou hlavně v posledních fázích hry, kdy nasazují supersilného zmutovaného slona, jehož vycvičení se vlastně rovná totálnímu vítězství. Styl stavění a vývinu Orků je trošku zvláštní, nevylepšují hlavní budovu jako ostatní, místo toho jejich technologická zdatnost roste s počtem vojáků a postavených budov. Čím více jednotek hráč vlastní, tím lepší varianty může stavět.

Poslední se představuje rasa Eldar, která potvrzuje charakteristiký styl hry. Pravě Eldaři (Eldarané?) vynikají v tom, co je jedním z kořenů Dawn of War – pohyblivost, rychlost a neustálé změny. Eldaři mají v malíku teleportování sebe sama kdekoli po mapě, taktéž dokáží stavět své budovy na libovolném místě a v případě nebezpečí si jednoduše sbalí svých pět švestek a přenesou vzduchem celou svou základnu pryč. Ostatní tak obvykle honí Eldarany po celé mapě, než je definitivně zničí. Vypečenou jednotkou je parta maníků se světelnými meči. Podobným hitem se stane i robot pracovně nazvaný „datel“, jehož ťuk čumákem rozhodí kteroukoli sebesilnější jednotku.

V čem Dawn of War exceluje
Mnoho hráčů se už v betatestu přesvědčilo, že to Dawn of War s komplexností pojetí strategických prvků myslí vážně. Odlišnost ras je zhruba na úrovni Warcraftu III, v tomto ohledu jsou si hry podobné. Kdo má rád Warcrafta III, ví, že znalost a využití všech speciálních vlastností je nezbytnou součástí toho, jak porazit druhé. Ve Dawn of War vše funguje na takřka stejných principech, máme tady i kouzla, ale nově třeba morálku, jejíž nízká úroveň nutí pěšáky k tomu, aby zbaběle prchnuli z bojiště. Mnohé podpůrné jednotky totiž umí morálku nepřátel snižovat, existují ale i možnosti – jako například skrytí vojáků do kráteru – jak ji naopak navýšit. Klíčovou vlastností hry je pak hlavně zajištění surovinového zásobování. Strategické body nevyžadují žádnou údržbu a ani pracanty, kteří by něco těžili. Suroviny z každé obsazené klíčové lokace proudí samy, lze jim ale pomoci postavením určité budovy, která nasosané zdroje znásobuje.

Dawn of War to s komplexností pojetí strategických prvků myslí vážně.

To, co z Dawn of War dělá kandidáta na zlatou medaili, je také například výborně vykouzlená atmosféra, kterou se povedlo přenést z deskové předlohy do PC. Jak bylo řečeno, boje mariňáků s vyvrheli pekla, laserové přestřelky nebo chrochtání motorových pil má něco do sebe. Původní Warhammer se označuje jako „desková sběratelská hra“, znamená to, že si člověk kupuje nové figurky, ty si ale může nabarvit podle svého. Totéž funguje i v PC podobě, každý hráč si tak může své svěřence obléct do libovolných barev a mít tak svoji originální armádu.

Už aby to bylo
Co se týká technické stránky hry, není si na co stěžovat, vylepšený engin ze hry Impossible Creatures zajišťuje libovolný pohled kamerou a fantastické zpracování efektů, výbuchů nebo světelných zdrojů. Ostatně stačí se podívat na první a druhý screenshot hned na začátku článku. Jedinou drobnou výtkou by možná mohlo být ozvučení, leckteré jednotky střílí se stejným zvukem, ačkoli pálí typově odlišným druhem zbraní. Stále však jde jenom o betaverzi a Relic určitě zapracuje na nějakých opravách.

Warhammer 40.000: Dawn of War zatím vypadá na řemeslně výborně zpracovanou RTS, problémem by mohla být snad pouze singleplayer kampaň, kterou Relic ve svých dvou posledních hrách (Impossible Creatures a Homeworld 2) totálně nezvládl a dokázal nadesignovat jen obyčejné honění se za totální destrukcí nepřítele. Ničemu ani nepomohl plytký děj a těžko se tak dá čekat, že Dawn of War předvede takový překrásný příběh jako Warcraft III a jeho datadisk. Dawn of War vychází v říjnu letošního roku.

Index očekávání: 10/10