Jednou dávno…
Warhammer a jeho mladší varianta Warhammer 40000 (dále jen W40K) jsou jednak úspěšné produkty Games Workshopu a druhak poměrně atraktivní prostředí pro literaturu i interaktivní zábavu. Z tohoto prostředí vyšly jak pochopitelně strategie, tak i 3D akce. Pojďme se podívat jak dopadl ten poslední, konverze z PS2. Hlavní hrdina, čili vy, je Kais rasy Tau, mladý „Fire Warrior“. Respektive ještě není, nejdřív musí projít zkouškou ohněm, čímž je jeho první mise. Nikdo netuší, že tato mise zabere celý den jeho života nepřetržitým bojem. Jak to všechno začne? Imperiální vojáci provedou výsadek na rodné planetě Tau, vyvraždí jedno osídlení a unesou jejich vůdce Ethereal Ko’Vashe. Kais společně s dalšími odvážnými válečníky zaútočí, probije se přes zákopy a po průchodu podzemní základnou Impéria osvobodí Ko’Vashe. Zatímco se vrací na orbit, jejich loď je napadena a on se musí vrhnout do akce za záchranu. Tau nakonec imperiály zatlačí zpět a začne protiútok na nepřátelský křižník. Po těžkých bojích samotný Kais znehybní motory lodi a chystá se zajmout admirála na můstku, ale cosi se stane a je zajat. Objeví se ovšem nový nepřítel, proti kterému se obě strany spojí a Kais musí proniknout až do…
Realita
Zní to poměrně hezky, že? Ve skutečnosti to má celé hejno ne much, ale pořádných masařek, a to
už od začátku! Nevím, kde začít, protože těch chyb je opravdu spousta. Snad celá hra je architektonicky řešená jako zahnutá chodba s pár výklenky a asi tak jeden a půl slepou uličkou. Ne vážně - pokud jdete těmi zákopy, je vždy jen jediná cesta možná, pokud se zdá, že je jich víc, ozve se výbuch a cesta je zavalená!!! Pokud se náhodou před vámi objeví zavřené dveře, řešení je otočit se, vlézt do bunkru, který je kromě mrtvoly a zbraně jinak úplně prázdný, zmáčknout čudlík velký jako jeden space mariňák (ok, to jsem přehnal) a voilá! A to si ještě počkejte na první úrovně v interiérech, kde to probíhá tak, že vlezete do haly s osmi dveřmi, jedny jsou otevřené, pokračujete do další haly, opět jsou všechny dveře až na jedny zamčené atd… AI jakoby neexistovala. Vše závisí na nechutně do očí bijících skriptech. Ti vaši zemřou buďto hned při výsadku, nebo až se ozve zvuk dělostřelby, tak pro ilustraci padnou, jakože zabiti tím dělostřelectvem. Přežijí opět jen pokud jsou k tomu předurčeni skriptem nesmrtelnosti. Sami nemají šanci, tedy pokud nezemřete nejdřív vy. Nepřátelé téměř rovně běhají, nějaké zvláštní krytí, volání o pomoc apod. tu z větší části chybí. Pobavilo mě, že ještě v dnešní době může fungovat taktika sovětského typu, kdy nepřátelům naběhnu před obličej a hutnou dávkou je zpacifikuji. Kdo má mít náladu na nějaké dlouhé přestřelky, když to jde takhle:P.
Hra začíná být malilinko zajímavější přibližně v páté misi, kde je členitejší terén a trochu lepší architekura obecně a další z bombastických animací. Ale i zde se naskýtá krásný příklad k ilustraci „promyšleného“ skriptování. V jedné místnosti narazíte na zamčené dveře, které vám přiběhne otevřít technik. Nebylo by nic překvapivého, kdyby na vás začali nabíhat nějací nepřátelé a také skutečně začnou – přesně v moment, kdy se objeví technik (padají ze stropu - to v téhle hře není rarita). A taky přesně v moment, kdy technik dokončí svou práci, přestanou!!! Ještě markantnější to je o pár misí dál, kde se nalézáte v chodbě s kulomety na stropě. Dostanete hlášku, že je nemůžete zničit, protože mají štíty a máte použít rozum. Hahaha - tzn. projdete dírou ve zdi. Na druhém konci chodby je u dveří space marine. Když na něj zaútočíte, věže do vás začnou střílet. A v přesném okamžiku jeho smrti se vypnou!!! Asi měl v sobě nějaký switch :). Nebo věže měly program „nestřílet-když-ten-mariňák-umře“. Bože, tohle je hra s velkým H… Naprosto nelze věřit tomu, jak se hra změní přibližně po polovině misí. Markantně se změní příběh, zbraně, nepřátelé i atmosféra, částečně i grafika (o tom později). To musel být účel, jinak si to nedokážu vysvětlit. I když jestli celá hra má takhle vypadat úmyslně... Každopádně ano, je to lepší. Chvilku jsem se i bavil. Ne, vážně! Sice krátce, ale bavil!!! Nechci se o ní zmiňovat více, protože je na tom celém založen jediný zvrat v ději a mě osobně tato diametrální změna téměř vyrazila dech.
Dodatky
Hra kromě nudného nevýrazného něčeho v pozadí menu nemá hudbu. Ale to jen tak na okraj. Dialogy - až na výjimky hrůza - jeden příklad: vstoupíte do místnosti a jeden z vašich kumpánů pronese afektovaným hlasem „These Imperials are a devious enemy, we must expect the unexpected!“. Jak plodné… FMV sekvence - opravdu nářez. To je to jediné, co nemá chybu. Přiznám se, že jsem se přistihl, jak mi klesá čelist. Ale jinak mi klesala spíše nad drzostí autorů. Grafika je opravdu převážně nic moc, design zbraní i nepřátel je právě do oné poloviny tragický, pak to ujde. A jak se to vlastně hraje? Prostě normální lineární střílečka bez špetičinky invence. Takže hratelnostně 4 roky pozadu, technickým zpracováním tak 3, průměr 3,5. A hodnocení? První půlka hry 30%, druhá 60%, průměr 45. Plus 15% za animace, mínus 20% za to, že zákazník za tu hru ještě bude muset platit, zatímco já jsem zaplaceno dostal, suma sumárum krásných 40%. Teď se dozvím ve fórech, že jsem strašně subjektivní, nebo že nerozumím W40K. Aha, takže chyba je ve mně. Každý přece ví, že lidi ve W40K jsou hranatí a bojují tak, že proti sobě rovně nabíhají. Že je možné, aby výsadek v lodi nepřítele začínal v kuchyni a v té samé místnosti (plná vojáků, tohle je přece VÁLKA!!!) byla velká páka otevírající ještě větší mříž do středně velké haly, odkud vede cesta do tajných prostor. Ve světe W40K je normální používat projektilové zbraně ve vakuu… Moment, ono tam asi žádné není, protože ani gravitace se nezmění oproti zákopům nebo třeba… kuchyni. Omlouvám se za svou neznalost.
(Petr Poláček) Prostředí stolní hry Warhammer bylo k vytvoření hry zneužito již mnohokrát. Vesměs se ovšem jednalo o strategie. Tvůrčí tým KUJU se však vydal jinou cestou. Na mušku si vzal futuristickou mutaci Warhammeru – Warhammer 40.000 a vytvořil multiplatfomovou 3D akci Warhammer 40.000 FireWarrior. A jak to nakonec dopadlo? Dle mého
názoru z toho na PC není žádná špičková hra, ale rozhodně se nejedná ani o propadák. Zkrátka takový lepší průměr. Začněme tím co je vidět na první pohled – grafika. Zde je třeba konstatovat, že hra trpí svou multiplatfomovostí. Engine je proto stejný jak pro konzole, tak PC. A to co na PS2 vypadá celkem obstojně už dnes na PC na ty nejlepší nestačí. Herní prostředí je zpracováno ještě vcelku přijatelně, ovšem nepřátelé jsou podobní jak vejce vejci. A to jich má prosím ve hře být 22 druhů, což je naprostá lež. Dalším problémem, jenž se přímo dotýká grafického zpracování je minimální interaktivita a příliš malá míra detailu prostředí. Aby nedošlo k omylu, prostředí je jinak zpracované pěkně. Jen je to celé jaksi mrtvé. Samotná hratelnost této hry se drží mírně nad průměrem. Vše se odehrává ve víceméně uzavřených úrovních, často připomínající bludiště a většina úkolů spočívá v tom nalézt správnou kartu k těm správným dveřím. Tedy něco jako byl stařeček Doom. Naštěstí se alespoň občas vyskytnou úkoly někoho ochraňovat, nebo vyřadit něco z provozu atd., které trochu fádní game design trochu oživují a vynášejí jej mírně nad zmiňovaný průměr. Kladné body lze hře připsat i za atmosféru, která je po většinu hry velmi dobrá, zejména díky Warhammer licenci a přítomnosti vcelku ucházejícího příběhu. Atmosféru navíc ovlivňuje zvukový doprovod, zejména neustálé hlášení, jež zní do sluchátek.
Jednou z mnoha slabších stránek hry jsou také zbraně a jejich použití. V jeden moment lze mít u sebe maximálně 2 zbraně, přičemž tu sekundární je možné kdykoli vyměnit se zbraní nalezenou. Klasicky je k dispozici primární a sekundární mód střelby, přičemž odlišnosti jsou víceméně kosmetické. V primárním zbraň střílí jednotlivé střely a v sekundárním celé dávky. Z průměru tentokrát nevybočuje ani délka hry. K dispozici je 21 misí a tři úrovně obtížnosti, což stačí na pár dní pohodového hraní. Pokud se někomu podaří dohrát hru na všechny obtížnosti, odemknou se vcelku zajímavé bonusy, jež nebudu vyzrazovat. K dispozici je i multiplayer, který však vzhledem k malému počtu hráčů na síti nemá šanci na úspěch. Ale jen pro pořádek je nutné uvést, že nabízí několik klasických herních módů – zkrátka nic nového. Sečteno a podtrženo – Warhammer 40.000 FireWarrior je mírně nadprůměrná 3D akce – a to ve všech směrech včetně hratelnosti, grafiky, HW nároků. Těšit se z ní však jistě budou všichni příznivci Warhammeru, kterým nabídne vcelku zajímavý příběh a výborně zpracované CGI scény ve známých lokacích. Pro ostatní je to však titul, kterému není třeba věnovat zvýšenou pozornost i když své kvality jistě má. Prostě jedna z mnoha 3D akcí, které letos vyšly.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
