V jednačtyřicátém tisíciletí neexistuje nic než válka, což je dostatečně kvalitní podklad pro vytvoření téměř jakékoliv hry. Warhammer 40.000, jedna z nejpopulárnějších stolních her světa, se dočkala videoherního zpracování již několikrát. U nás je známa především díky svým literárním adaptacím proměnlivé kvality, které u nás získaly světu, ve kterém se mísí odkaz fantasy se sci-fi reáliemi, velkou popularitu.
Terén je rozmanitý, plný překážek a kompletně interaktivní.
Warhammer 40.000: Squad Command je čistě handheldovou hrou strategického ražení. S ultramarínovými Adeptus Astartes, či chcete-li těmi nejtvrdšími vesmírnými mariňáky v terminátorské zbroji, se utkáte s těmi nejodpornějšími silami Chaosu na planetě Ruhr III. A ano, dojde i na odporné vesmírné mariňáky poskvrněné nečistotou, 
se kterými svedete boj po téměř celé galaxii.
I když se může zdát, že je Squad Command na první pohled typickou strategií v reálném čase, tak se jedná o hru, ve které budou vaše kroky od kroků nepřítele odděleny tahy. Podle originálního nastavení budete dění na bojišti sledovat a ovlivňovat na spodní obrazovce Nintenda DS, zatímco strategickou mapu s rozmístěním jednotek zobrazuje horní displej. Zobrazení na obrazovkách si můžete kdykoliv prohodit a spodním displejem pak pohybovat i s kamerou. Tento nápad je skvělý, bohužel má jednu trhlinu. Když si necháte zapnutý tutoriál, tak vám často nahradí taktickou obrazovku text s radami. To je sice fajn, ale pokud se vám to stane v případě, kdy máte taktickou mapu na spodní obrazovce, tak nejenom, že nevidíte z mapy nic a nemůžete hýbat kamerou, ale musíte počkat až text zmizí, abyste obsah obrazovek případně prohodili. Ovládat hru se v takovýto okamžik dá navíc 
pouze pomocí tlačítek.
Samotná hra je tahovou strategií v nejvíce možné podobě. Přidělenému počtu jednotek vyberete zbraně a hurá do boje. Na veskrze malých bojištích musíte vždy splnit předem daný úkol. Jeho náplní je obvykle zlikvidování všech kacířských jednotek na bojišti nebo zlikvidování jejich vůdce, případně muničního skladu atd. Zní to jednoduše a v zásadě to jednoduché je a většinou také zábavné. Obvykle splníte každou misi na druhý pokus. Poprvé zjistíte, jak se to dělat nemá a na druhý pokus už ji dotáhnete do úspěšného konce.
Technická stránka je jedna velká slabota.
Princip boje spočívá ve správné taktice v daném terénu. Design levelů je opravdu 
povedený. Terén je rozmanitý, plný překážek a kompletně interaktivní. Dává tak vzniknout novým strategickým možnostem. Vy i Chaosem stižený nepřítel se tedy můžete krýt za překážky, ale většina z nich nevydrží věčně. A to se nám líbí.
Možná se ptáte, jak může být hra tahová, když to z okolních screenshotů tak nevypadá. Každá jednotka má pro tah přidělený počet pohybů na tah. Jednoduše tak kliknete na místo, kam se chcete dostat a pokud máte dostatečný počet bodů pro pohyb, tak se tam vaše jednotka přesune. Díky tomuto jednoduchému systému je hra vhodná i pro stratégy-začátečníky, protože stačí jen několik minut s hrou a její principy hned pochopíte. Poté máte samozřejmě možnost útočit, zvýšit přesnost nebo si zvolit zbraň. Samozřejmě dostanete do rukou i jiné jednotky než ultramaríny, jako například běžné pěšáky nebo později tanky Leman Russ nebo mechy Dreadnoughty, ale jak již název 
hry napovídá, tak bojovat budete převážně vždy s vesmírnými mariňáky. Jednoduchost herních mechanismů však nepřináší jenom pozitiva. Ke konci hry si totiž určitě povzdechnete, že přikrčení, útok a pohyb jako herní aktivity jednotek nestačí. Co se singleplayeru týče, tak na vás čeká patnáct velmi podobných misí. V multiplayeru je takovýchto „misí“ devět. Uvozovky jsme si neodpustili, protože náplň misí by se dala přirovnat ke skirmishi v ostatních strategiích. Přesto dodáváme, že samotná hratelnost na tom není úplně špatně. Multiplayer je přitom určen až osmi hráčům. Samozřejmě v případě, že každý hráč bude mít vlastní kopii hry. S jednou kopií si hry více hráčů užijete maximálně ve dvou.
|
Technická stránka je jedna velká slabota. Grafika je rozmazaná, neostrá a díky velikosti jednotek, či spíše jejich nevelikosti, vám dost často budou splývat s okolím. Taktická mapa vám tak při hledání nepřítele přijde vhod. O animaci nebo detailech a texturách tedy hovořit dále nebudeme. Co nás však více zamrzelo, byla absence jakékoliv hudby v samotné hře. Tohle je Warhammer 40.000, takže kde je pompézní epický soundtrack? Hamba RedLynxu! Alespoň, že zvuk je v pořádku a mariňáci občas zahlásí typické „Za Císaře“ nebo „Sláva Impériu“.
Celkově však o plně využité licenci hovořit nemůžeme, protože z „fortykej“ lze vytěžit mnohem více, ať už se týče samotného obsahu, hudby etc. Squad Command je tak ve finále lehce nadprůměrnou tahovou strategií, která by mohla být mnohem, mnohem propracovanější a obsáhlejší. Adeptus Astartes si taky navíc neužijete, protože na displeji NDS vypadají ve své modré terminátoří zbroji jako šmoulové. Vývojáři hry tak nejspíš všichni skrývají poskvrnění Chaosem, jinak by si na její tvorbě dali více záležet.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
