Hra Warhammer 40k: Chaos Gate sice není tak stará, jak je tomu u her vzpomínaných v rubrice Klasika zvykem, ale nedávno jsme společně zavzpomínali na hru Warhammer 40k Epic: Final Liberation a není tedy od věci přiblížit si i další hru z prostředí Warhammeru 40k. Tahová strategie Warhammer 40k: Chaos Gate vyšla roku 1998, pochází od firmy Random Games a o její distribuci se starala světoznámá společnost SSI. Vzhledem k tomu, že stolní předloha Warhammer 40k nabízí zábavu všem stratégům, je vcelku pochopitelné, že i počítačová konverze této hry spadá do soudku strategických (konkrétně tahových) her. Nebo možná lépe řečeno taktických her – nejedná se totiž o globální válečnou strategii typu Final Liberation nebo Rites of War (zatím nejnovější hra z prostředí Warhammeru) s desítkami vojáků a bojových strojů, ale o taktické boje na úrovni několika mužů.
Chaos Gate vychází ze stolní předlohy jak v charakteristice světa, tak v použitých vojenských jednotkách a některých pravidlech. K dispozici je nejen hra pro jednoho hráče, ale i multiplayer, určený až čtyřem hráčům. V singleplayeru si lze zahrát jak samostatné mise
(včetně náhodně generovaných scénářů), tak komplexní tažení, ve kterém jsou jednotlivé bitvy provázány příběhem o boji imperiálních mariňáků proti vojákům a démonickým přisluhovačům Chaos-lorda Zymrana (za Chaosáky bohužel nelze hrát ani v tažení, ani v samostatných misích). Jednotlivé mise jsou příjemně pospojovány krátkými filmovými sekvencemi, které dokreslují příběh hry i atmosféru světa Warhammer 40k. Kromě patnácti povinných misí souvisejících s příběhem se čas od času naskytnou i nepovinné scénáře, ve kterých je jediným cílem pobít všechny nepřátele v daném sektoru. Obvykle sice nenabízí takové taktické vyžití jako hlavní mise, ale jsou vhodné k doplnění výzbroje a nabrání zkušeností vašich mužů. Když už jsem začal mluvit o vojácích, pojďme se na ně podívat trochu blíže.
Před každou misí si hráč coby velitel výsadku vybírá vojáky, kteří budou k dispozici. Lze volit mezi několika pětičlennými mužstvy imperiálních (geneticky lehce upravených) mariňáků, přičemž počet jednotek použitelných do akce se postupně zvyšuje. Na výběr je jedno družstvo těžce obrněných terminátorů, jedno družstvo pro boj zblízka (assault), jeden
tým devastátorů a několik univerzálních taktických jednotek. Jednotlivé týmy se liší výzbrojí, kterou mohou nést do akce. Později přibude i možnost vzít do akce některého specialistu, jako je Librarian disponující psychickými silami, technik (Techmarine) zběhlý v manipulaci s počítači a podobnými hračičkami, bojový lékař (Apothecary) a dva speciální hrdinové - Captain a Chaplain. Vojáci nejsou bezejmenné stádo, ale jedná se o individuality lišící se několika statistikami, jako jsou akční body, střelba, boj zblízka, vůdcovství, iniciativa, zdraví a podobně. Během mise každý dle různých zásluh získává zkušenosti, které se čas od času zúročí ve zvýšení levelu a zlepšení atributů, postavy s psychickými silami navíc při postupu získají novou nadpřirozenou schopnost dle své vlastní volby. Klíčem k úspěchu je také vybavení mariňáků, takže před každou akcí probíhá i přidělování výzbroje a výstroje – střelné a ruční zbraně, munice, granáty, lékárničky a scannery. Střelných zbraní je opravdu široká škála, od standardních bolterů přes plamenomety, raketomety a plazmomety až po speciální těžké zbraně terminátorů, jako například assault cannon. Bohatý je i výběr zbraní pro boj na blízko – od různých energetických mečů a seker až po nástavec s motorovou pilou nebo vychytaný terminátorský kompletek thunder hammer + storm shield.
Čas od času se dá nějaké to vybavení najít ve speciálních krabicích během misí, s trochou štěstí si tak lze polepšit i o nějaké speciální zbraně – vesměs vylepšené verze standardní výzbroje. Kromě vojáků je v některých misích k dispozici i bojový stroj, konkrétně se zde objeví transportér Rhino, tank Predator, bojový robot Dreadnought a malý létající stroj Land Speeder.
Před každou misí je k dispozici briefing, ve kterém se kromě cílů a informací dozvíte i to, jakou byste si měli vzít výzbroj. Po výběru vojáků a vybavení už následuje výsadek do nepřátelského území a tahová bitva se silami Chaosu. Úkoly jsou naštěstí alespoň trochu rozmanité, ale cesta k úspěchu stejně obvykle vede přes vystřílení všech nepřátel. Mimochodem, soupeřů je co do druhů poměrně solidní množství – od fanatických kultistů přes různé vojáky Chaosu (kteří jsou více méně obdobou imperiálních mariňáků) až po všelijaké potvůrky a démony, setkat se navíc můžeme i s nepřátelskými bojovými stroji. Bitvy se odehrávají na izometrické mapě, která má několik výškových úrovní. Prostředí jsou poměrně rozmanitá, takže v tomto ohledu jednotvárnost nehrozí. Navíc je nutno svému okolí přizpůsobit i taktiku, protože samozřejmě je něco jiného bojovat na
ledových pláních, v lese, džungli, v prostorách vesmírné lodi nebo v klikatých podzemních jeskyních. Akce každého vojáka jsou omezeny jeho akčními body – je tedy potřeba dobře si rozmyslet, jestli ten který mariňák bude během probíhajícího kola ostřelovat nepřátele, nebo raději zaleze do úkrytu a vyléčí se medikitem. Pokud voják nespotřebuje všechny své akční body během kola, je možno ho před soupeřovým tahem přepnout do módu Overlook. Pokud se pak během soupeřova kola dostane do jeho dostřelu nepřítel, automaticky do něj vypálí tolik výstřelů, kolik mu zbývající akční body dovolí (jedná se vlastně o obdobu „interruptů“ známých ze hry Jagged Alliance, podobně se soupeřův tah přerušoval i v sérii UFO). Kromě běžných činností (jako je chůze, běh, přikrčení a střelba) jsou k dispozici i některé speciální úkony, jako například sbírání předmětů, otvírání dveří a truhel, vyvolání psychických sil či použití speciální schopnosti technika a lékaře, nesmíme zapomenout ani na akce přístupné z inventáře – oprava a nabití zbraně, použití scanneru či lékárničky a hod granátu. Interface a ovládací prvky jsou vyřešeny výborně a na ovládání si každý určitě rychle zvykne, samozřejmostí jsou taková zjednodušení jako přepnutí na vybraného nepřítele v dohledu,
opakování střelby do stejného cíle a podobně. Díky slušné škále příkazů a velkému výběru vybavení nabízí Chaos Gate opravdu nepřeberné množství taktických variant, jež lze v boji použít. Pokud bych měl průběh akcí k něčemu přirovnat, tak mne hned napadá srovnání s bitvami v nezapomenutelné sérii UFO.
Se zpracováním her, o nichž píšeme v rámci Klasiky, to obvykle nebývá valné, ale dnešní titul je díky svému relativnímu mládí příjemnou výjimkou. Grafické zpracování bitev je solidní, na rozlišení až 1024x768 si snad ani dnes nemůže nikdo stěžovat. Rozmanitá prostředí jsou vykreslena pěkně a vojáci i potvoráci také vypadají dobře, navíc se autoři poměrně úspěšně pokusili věrně napodobit předlohy ze stolního Warhammeru (i když u tanků je to možná spíš na škodu, stejně jako ve hře Final Liberation vypadají spíš jako hračky než jako bojové stroje). Filmové sekvence jsou na slušné úrovni i podle dnešních měřítek. Hře bychom mohli vytknout animace postav - nejsou sice úplně hrozné, ale i v roce 1998 jsem viděl rozhodně lépe animované hry. Kvalita zvukových efektů (nečekejte trilkování ptáčků a šum vodopádů, ale spíš střelbu, výbuchy, střelbu a někdy také
výbuchy) a mluvených hlášek byla ve své době průměrná a hra je poslouchatelná i dnes. Hudba se mně osobně moc nelíbí, ale může to být jen názor ovlivněný mým absolutním hudebním hluchem. Technické požadavky na spuštění hry jsou vyšší, než tomu u her v rubrice Klasika bývá zvykem – 166 MHz a 32 MB RAM, ale to by dnes snad neměl být problém.
Hra Warhammer 40k: Chaos Gate je podařeným dílkem. Ve své době se jednalo o velmi nadprůměrnou záležitost, ale i dnes je jistě schopna pobavit mnohé hráče. Je sice pravda, že verze 1.0 obsahuje dost bugů, ale patch 1.2 jich naštěstí většinu odstraňuje. Každopádně si myslím, že Chaos Gate je jednou z mála her, které mohou na poli tahových taktických her konkurovat legendárním sériím UFO nebo Jagged Alliance. A takových her bychom si měli vážit i dnes, po několika letech. Pokud se vám tahle hra tedy dostane do ruky, nenechte se zmást rokem jejího vydání a pusťte se do hraní – skutečně to stojí za to.
