Watchmen, chcete-li Strážci, jsou jedním z největších komiksových skvostů, které se kdy objevily. A v době, kdy je snad jediným nezfilmovaným komiksem Čtyřlístek, bylo jen otázkou času, kdy se přiženou do kin. Stalo se tak tento rok, ale rozhodně nevyvolali takový poprask, jak se doufalo. Nejde o špatné dílko, ale mnoho lidí tvrdí, že Watchmeni si uchovají svou údernost jen na papíře. Ale diskuse na toto téma necháme jiným a my se vrhneme na herní přídavek k filmové verzi.
Dostanete se mezi největší lidskou „špínu“, na dno společnosti.
Elektronická verze Watchmen je epizodická, tedy, je rozdělena do několika částí (mluví se, že jejich finální počet se vyšplhá na šest). První, kterou bylo možné jen stáhnout, se objevila v březnu, druhá v červenci. Tentokráte ale bylo možné si ji buď stáhnout nebo ve stejnou dobu koupit i krabicovou verzi, která nabízí jak Part I, tak Part II v jednom balení. 
Děj se odehrává v době před filmem a nabízí dva hrdiny – chraplavého, lehce psychopatického Rorschacha a o něco vyrovnanějšího, ale trošku ňoumovitého Night Owla II. Pokud trváte na datech, tak se vydáte někam mezi roky 1972 – 1977 do alternativní reality amerických dějin. Vaším úkolem je jediné – vyčistit město od zločinu. V první části budete hledat zločince, který unikl z vězení a ve druhé se budete potýkat s mafií, která se pohybuje v pornoprůmyslu.
Watchmeni nejsou ničím pro děti, takže pokud vám je méně než 15, tak zkuste štěstí někde jinde, jde totiž o poměrně krvavý titul (i když není to nějak hrozivé), ale spíše se jedná o to, že se dostanete mezi největší lidskou „špínu“, na dno společnosti a tam se zrovna nemluví jako v církevní škole, vraždí se tam na počkání a zdejší dívky si příliš nelámou hlavu s tím, kolik toho mají na sobě.
Pohybovat se nebudete po nijak optimistickém prostředí, stoky, špinavé doky, striptýzové kluby, vězení a podobná místa, kam asi s rodinou na příjemnou procházku nevyrazíte. Problémem je, že levely působí téměř totožně. Sice jde o různá místa, ale jsou si nesmírně podobná.
Na počátku si zvolíte, jestli chcete začít s Part I nebo s Part II a následně máte šanci si vybrat postavu, která vám vyhovuje více. Rorschach se specializuje na rychlý styl boje, který má hodně pohybů přebraných z pouličních bitek, je rychlý, dokáže šplhat po okapech a může používat i zbraně (nářadí, lahve atd.). Night Owl II je sice 
pomalejší, ale silnější, spoléhá na kopy, hodně se inspiroval wrestlingem a má k dispozici pistoli vystřelující lano, díky čemuž se může dostat na vysoko položená místa.
Ale rozdíly, kromě stylu boje a pár maličkostí, nejsou až tak výrazné, abyste rychle po dohrání za jednoho, spouštěli hru znovu za druhého bijce. Navíc, můžete jeden level projít s jedním a druhý s dalším. Navíc ani příběh a design úrovní se neliší, i když trošičku ano, na některých místech se cesty obou rozdělí (například jeden hopsá po střeše a druhý kráčí po zemi), ale takových momentů není moc a rozdílné trasy jsou velmi krátké.
Prostě a jednoduše, motivace k dalšímu hraní je minimální. A ani do toho nebudete mít zrovna chuť, protože Watchmen jsou až nepříjemně stereotypní záležitost. Není tu nic, co by vás dlouhodobě nutilo držet ovladač v ruce a nepustit ho, dokud k vám nepřijedou z psychiatrie a neodtáhnou vás od televize.
Je to všechno pěkné, ale stejně, za pár desítek minut se prostě začnete nudit.
Hra se prostě nesnaží nabídnout vám více, než neustálé bitky. Občas sice narazíte na jednoduchou hádanku (což je trošku přehnané slovo, protože jde o situace, kdy musíte společnými silami otevřít dveře, popřípadě nadzdvihnout vrata, kolega se pod nimi podplazí a otevře je na druhé straně apod.), ale to situaci moc nepomůže. Nakonec se vše pohybuje v začarovaném kruhu – popoběhnout, seřezat bandu protivníků, otevřít dveře, popoběhnout …
Za hodinu už klepe a zvoní na dveře soused Stereotyp se svou manželkou Nudou. A hodně jim hraje do noty i to, že nové pohyby a schopnosti získáváte tak, že sbíráte tokeny, takže žádné rozdělovaní zkušenostních bodů, žádné vylepšování atributů, 
žádné nakupování nových talentů.
Další věcí, která Watchmenům podráží nohy, je striktní linearita. Pár slepých odboček tu je, ale jinak žádná nutnost průzkumu, prostě míříte jen tam, kam vás hra tlačí, a kdybyste náhodou opravdu nevěděli kudy kam (což se vám ale stane jen párkrát), tak stačí stisknout pomocné tlačítko a zvolená postava se natočí směrem, kterým máte jít.
Jelikož jde hlavně o to, vymlátit z nepřátel co nejvíce krve, bojový systém je relativně promyšlený. I když to není úplně pravda, spíše než promyšlený je vhodné ho označit za vizuálně lákavý. Standardně jsou k dispozici dva útoky, rychlý/slabý a silný/pomalý, úchop a blok.
Abyste úspěšně zvládli mnohonásobnou přesilu, nezbude vám než se snažit vytvářet co nejúčinnější komba (někteří protivníci jsou příliš rychlí a není možné je zasáhnout silným úderem, jiní zvládnou rychlé útoky blokovat, na další zabírá kombinace 
obojího). Nesmírně důležitý je také kryt. Bez něj se budete za moment válet na zemi a čekat, až se objevíte na posledním checkpointu.
Jelikož jste většinou obklopeni a je do vás bušeno ze všech stran, musíte prostě blok používat. Navíc ve Watchmen můžete částečně útočit, i kdy se bráníte. Pokud se vám podaří v určitý moment stisknout blok plus úder, nejen, že se vyhnete útoku nepřítele, ale ještě mu zasadíte pěknou pecku, po které se jen tak tak (pokud vůbec) udrží na nohách. Každý hrdina má k dispozici dva speciální údery, které vám trošku pomohou s přesilou.
| Watchmen |
| Watchmeni se poprvé objevili jako 12ti dílný komiks, který vycházel pod křídly DC Comics v letech 1986 a 1987. Vytvořil je spisovatel Alan Moore a umělci Dave Gibbons a John Higgins. Watchmeni kromě jiného měli být kritikou bezchybných superhrdinů, politiky, společnosti, jednoduše si nebrali servítky. Postavy nebyly žádní morálně nechybující jedinci, ale lidé s psychickými a emocionálním problémy.
Filmové verze se ujal Zack Snyder (300: Bitva u Thermopyl), který se snažil zůstat co nejvěrnější komiksu, ale nebylo to oceněno tak, jak se věřilo. Film za 130 milionů dolarů vydělal na celém světě necelých 183 milionů. Ústředními charaktery Watchmenů jsou The Comedian, Doctor Manhattan, Nite Owl, Ozymandias, Rorschach a Silk Spectre. Kromě Manhattana nemá nikdo z nich nadpřirozené schopnosti, ale jsou trénováni v bojových uměních a dostat se jim na kobylku není legrace. |
Líbivým zpestřením jsou i fatality. U některých rivalů, pokud je dostatečně seřežete, máte šanci udělat s nimi rychlý proces. Stačí stisknout tlačítko, které jim poletuje nad hlavou, a už s nimi provedete něco, co byste na vlastní kůži nechtěli zažít (zlomené ruce, vazy, podrážky v obličeji a rány do intimních oblastí jsou tu na běžném pořádku). Při úspěšném stisknutí žádaného tlačítka se dočkáte animace, kde se zbavíte jednoho z mafiánů.
Je to všechno pěkné, ale stejně, ať se tomu budete bránit zuby nehty, za pár desítek minut se prostě začnete nudit. Od počátečního „to je hustá řežba“ se za chvíli dostanete k: „ať už je konec levelu a já to můžu vypnout“. Za pár hodin, možná dní se ke hraní vrátíte, o tom nepochybujeme, ale pro nás byla snesitelná míra cca 3 hodiny hraní na jeden zátah, pak jsme si museli dát pauzu, protože po tomto limitu už se o zábavě mluvit nedá.
Dojem trošku zlepší, pokud se vám podaří přemluvit kolegu, který se do hraní pustí s vámi, což je možné na jednom Xboxu, ale bohužel ne online. Pokud nebude nikdo „reálně existující“ ochoten pustit se do boje proti zločinu s vámi, druhé postavy se ujme umělá inteligence, která je docela snaživá a ulehčí vám práci s desítkami zabijáků, kteří se vás snaží zlikvidovat. Zato u nepřátel je to s inteligencí problém, nedělá jim problém stát pár metrů od vás a nevšimnout si toho, že jejich spolubojovníkovi zrovna zašlapáváte hlavu do podlahy. Nebo se zaseknou za metr vysokou překážku a neví, co mají dělat dále.
Pokud si na Watchmen něco zaslouží chválu, tak bezesporu technické zpracování. Pokud pomineme zmíněné problémy s nedostatečnou rozdílností vzhledu úrovní, pak se musí nechat, že postavy jsou rozpohybovány pěkně a grafika je detailní, v tomto ohledu si není na co stěžovat. Animace jsou buďto v enginu hry nebo jako velmi jednoduché, avšak stylově kreslené filmy.
Dabing nabízí originální hlasy z filmové verze a hudba je příjemná, dynamická a reaguje na to, co se zrovna děje, takže ani zvuková stránka hry nezení špatná. Ale to je asi tak platné jako permanentka do posilovny profesionálnímu hráči, technické zpracování je fajn, ale zábava po pár hodinách vyprchá a čekají vás jen neustálé bitky, které mají opakující se charakter.
Kdoví, jak dopadnou další epizody, ale těžko očekávat, že budou výrazně odlišné (i když doufáme, že se hratelnými stanou i další postavy z Watchmen), protože rozdíl mezi první a druhou epizodou není v podstatě žádný, kromě jiného příběhu a prostředí.
Zatím tedy můžeme říct, že je pro nás hra docela zklamáním, i když s přestávkami se dá hrát docela dobře. Stručně řečeno jde tedy o technicky zvládnutou, ale herně prázdnou mlátičku.
